ZLO NEEXISTUJE

Myslíš, že Boh, všetkopresahujúca Energia, alebo ako to, ho chceš nazvať, vníma mňa osobne abstraktne?
Podľa mňa ma vníma veľmi konkrétne, tak ako každého jedného z nás, i keď je nás toľko.
To je práve ten rozdiel, človek Boha ešte nepozná a nesplynul s ním, ale Boh je v každom z nás. :)
Ale ja filozof nie som, takže ber moje reči s nadhľadom. ;)

hehe : )) já myslím, že e.haich je to docela šumák : ))))

ovšem když rozeberu to, co jsi napsal, podobně jako jsi to udělal ty, pak musíš uznat, že i skrze svůj povrchní nesouhlas souhlasíš, protože potvrzuješ, že se pozná, zda je to odvaha, až když tu situaci člověk skutečně pozná :D-PUH- : ))) -FLOWER--BYE-

-COOL-Taky nejsem fiosof,chtěl jsem jen říct,že když je bůh ve VŠEM,nemůže brát dualitu vážně ...na rozdíl od nás.Ale to je jen taková úvaha:D

když musím,tak musím...tak tedy uznávám-BOW-:D-FLOWER--BYE-

Nemám ten pocit.
Ty tvrdíš, že pojem zlo jsou jen "škatulky a specifické pytlíčky" a já na to říkám, že mi takový názor přijde těžce naivní.
Zlo existuje, protože existuje to slovo a rozhodně se nehodlám dopustit té lehkovážnosti, že bych podceňoval sílu a moc slov, jazyka, pojmů. Jde o to jak s nimi kdo nakládá...

Dále k tématu spravedlnost: neurčuji a nemám potřebu určovat, co je správné a špatné, prostě to cítím a mohu se svého rácia akorát pak dodatečně zeptat nakolik byl tento cit oprávněný. Mimochodem jsem si všiml, že lidé, kteří tento pojem tak masivně odmítají jsou často ve skrytu duše těmi největšími "soudci";)

Také si nemyslím, že by paušalizování a zjednodušování tak složitých procesů jako je individuální zrání bylo mým zvykem. Přesto vím, že občas si názor (jakkoli daleko je k dokonalosti) člověk prostě musí udělat, aby mohl efektivně jednat. Lidi, kteří si myslí, že by něco tak přízemního příliš obtěžkalo jejich bohémsky mystickou dušičku jsou jak pohádkové bytosti zakleté ve svém pohádkovém zámku.

Co souvisí s nihilismem? Popírání filozofických pojmů a nesmyslnost "škatulek a pytlíčků?" Ano, to se mi nihilistické zdá. Když jsme u toho nihilismu, vezmi si lidi (jako např. v úvodu mého předchozího příspěvku zmíněný expert), kteří jsou schopní ti vykecat i nos mezi očima, ale pak nade vším mávnou rukou, protože jde jen o "škatulky a pytlíčky"...:D

když půjdeme zpátky na začátek niti mé myšlenky, pak jsem psala o tom, že obecné škatulky je zbytečné hledat...
to je to proč jsem reagovala i na joyotis...
já tvrdím, že zlo je až ten obsah pytlíčků...a každej máme na základě vlastních zkušeností jiný obsah zla ve svém pytlíčku--a je to tedy i jak píše joyotis ty dvě složky...máme zlo které přijmeme jako nutné zlo a máme zákoutí kam se díváme neradi a proto tyhle zákoutí hnijí a nesměřují k rozvoji ale k ještě většímu úpadku a projevu nevědomému navenek atd...
protože nějak nazvala můj popis a rozdělila obecně v celé společnosti zlo na nějaké složky, které jsem ale já nedělila na nějaké dvousložkové zlo...

píšu o postoji stejně jako ty, ale nepíšu o obecném postoji společnosti, protože pokud půlka stáda ovcí nepochopí, proč to a to nedělá--zůstane nevědomá, pak si stejně v hloubi duše potlačí nějakou svou úchylku a třeba nějakej chlap začne mlátit doma svou ženu jen proto, že nepoznal vlastní zranění...
anebo ženská zabije své 4 děti a má takovou propast k příčině svého jednání, že už se třeba k jádru nemusí nikdy dostat...

všechno ale směřuje k sebepoznání a k tomu, aby hlavně člověk sám dokázal rozlišovat...a úplně na počátku to je už jen to co je mi příjemné a co nikoliv...znát sebe...

je už jasnější kam jsem mířila?

je to zajímavá polemika, ale já po určité době, kdy vidím, že nás nějaký verdikt netlačí k nějaké reálné skutečnosti, ztrácím zájem o to se v tom rýpat...-FLOWER-

ten nihilismus souvisel s tím filmem...dlouho jsem neviděla bezvýchodnější film...a tam skutečně nelze vůbec lehce poznat co je větší zlo...

O.K. Ale podobných teorií a příkladů o zraněných dušičkách bijících své ženy jsem už četl hafo; nepopírám to, ale vážně nic nového...

Je mi sympatický tvoj článok o poňatí zla, ak ho vnímam v kontexte obrazu, ako realisticky si ho opísal, teda v rozpore s aktuálnymi ľudskými hodnotami. Ešte pred rokom by som s myšlienkou existencia zla rozhodne nesúhlasila a asi aj teraz by som radšej pojem zla nahradila pojmom temnoty, ale v absolútnej väčšine s tebou súhlasím. V každom prípade si myslím, že človek by mal mať obrovský rešpekt k nevedomej sile – ktorá je v skutku temná, lebo je pre konkrétny ľudský život v čistej podobe neprijateľná a vedome s ňou dokážeme len ťažko naložiť. Tak sa ju buď snažíme od seba odtrhnúť, alebo ju ignorovať, v lepšom prípade ju dokážeme čiastočne sublimovať do spoločensky prijateľných foriem (napr. dramatické umenie, z ktorého časť sám uvádzaš). V príspevku eau však nevidím nič oponentského, z môjho pohľadu vyjadrila v podstate len širšie uchopené poznanie, podľa ktorého by sa človek nemal otočiť k tejto temnote chrbtom, pretože sa s našim myslením, vnímaním alebo cítením, prípadne intuíciou nestotožňuje. K tejto temnote, o ktorej prakticky vieme len to, že má v reálnom živote dosť algický odraz, by sme mali zaujať skôr rešpekt a pokoru, nie odpísať ju ako zlú, pretože nezapadla do dobového rebríčka hodnôt(s tým sa s eau stotožňujem).
Na spestrenie uvediem jedno zo zaujímavých vyjadrení, ako temnotu vníma Jung. Myslím, že absorbuje tvoju filozofiu v spojitosti s filozofiou eau bez osobného zaujatia, iba s rýdzou snahou o pochopenie.
Ako sa dá z kontextu vyrozumieť, ide o psychologické mechanizmy nacizmu, ktorý by asi každý z nás opísal ako nesprávny, iracionálny, bez pozitívnych dôsledkov.

„Archetypické obrazy docela určitě rozhodují o osudu člověka. Rozhoduje nevědomá psychologie člověka, a ne to, co si myslíme a mluvíme v mozgové komúrce nahoře v podkrovní světničce.
Kdo by si v roce 1900 pomyslel, že o 30 let později se budou v Německu dít takové věci, jaké se tam dnes dějí? Uvěřili by ste, že celý národ vysoce inteligentních a kultivovaných lidí muže být uchvácena fascinující silou archetypu? Viděl jsem to přichádzet a dovedu to pochopit, protože znám sílu kolektivního nevědomí. Ale na povrchu to vypadá jednoduše neuvěřitelne. Dokonce i moji osobní přátelé jsou fascinováni a když jsem v Německu, věřím tomu sám, chápu to všechno a vím, že to musí být tak, jak to je. Nedá sa tomu odolat. Jde vám to pod pás a ne do vaši mysli, váš mozeg je prostě na nic, je zachvácen váš sympatický systém. Je to síla, která fascinuje lidi zevnitř, je to kolektivní nevědomí, jež je aktivováno, je to oživený archetyp, jenž je spoločný všem. A ponevadž je to archetyp, má historické aspekty a bez znalosti historie nemužeme události pochopit. Je to německá historie, jež je dnes prožívána, stejne jako fašizmus je živoucí italská historie. Nemužeme se vuči tomu chovat jako děti tím, že máme intelektuální rozumné myšlenky a říkáme: to by nemělo být: To je právě detinské. Toto je skutečná historie, to je to, co se skutečně děje s člověkem, co se vždy dělo a je to mnohem duležitejší než naše malé osobní strasti a naše osobní přesvědčení. Znám veľmi vzdelané Němce, kteří byli stejne rozumní, jako myslím, že jsem já, nebo jak si myslíte, že jste vy. Ale převalila se přes ně vlna a úplně odplavila jejich rozum a když s nimi mluvíte, musíte připistit, že s tím nemohli nic dělat. Uchvátil je nepochopitelný osud a nemužete říci, zda je správný nebo špatný (Jung, Analytická psychologie, Její teorie a praxe, Praha, 1993, 172).“

http://www.youtube.com/watch?list=PL39ED250E20821F5B&v=gXTdnjR5ds4&feature=player_detailpage :)-BOW-

Myslím,že jsi se s tou energií nějakým způsobem setkala,v prvních řádcích je to citelné,ale také to,že to nejde nazvat jen temnotou;)
Myslím,že Zlo dokonce ani nemá nic společného s dobovým žebříčkem hodnot. Je nadčasové.

V tomto:( převalila se přes ně vlna a úplně odplavila jejich rozum a když s nimi mluvíte, musíte připistit, že s tím nemohli nic dělat. Uchvátil je nepochopitelný osud a nemužete říci, zda je správný nebo špatný) s Jungem nesouhlasím ačkoli ho mám ráda,popisuje to co nás zachvátí a v davu snadněji a to je fascinace Zlem.Ta vlna neodplavila rozum,ale cit.Dokazuje to jen jak snadné je rozložit naše duše.Ale není pravda,že s tím nemůžeme nic dělat.Ani ,že je to osud.
Mnoho lidí i v té době dokázalo vnímat srdcem.

Myslím,že je v této části citátu Alberta Einsteina,mnoho pravdy.Když vynecháme to ''iba''
Zlo je iba neprítomnosť dobra , teda Boha. Zlo je výsledok neprítomnosti božskej lásky v srdci človeka .

hadam tiez jedine v com by som zatial s Jungom nesuhlasila... tak by som fakt pripustila, ze ti ludia, na ktorych prisla ta kolektivna vlna(ta o ktorej hovoril Jung pri nacizme v Nemecku, zaujimave ako malo ma nacizmus k narcizmu), by mohli ti s odplavenym rozumom s tym naozaj nieco robit a kto iny ak oni nie. To je trosku prepecene vytiahnute z kozuba osmahnute alibismom pecenie s rozumovanim podla Junga.
Trosku podla mna vyrazne dost.
lebo tam sa lame hranica medzi tym, za co sme skutocne my sami zodpovedni a medzi tym, za co nemozeme. Myslim, ze clovek co sa pre nacizmus rozhodol, za to vyrazne mohol. To je asi ta nasa vina, ktora sa lahko umiestnuje na kabaty inych, ale ten nas kabat zostava rad zahadne neposkvrneny, vtedy moze prist mozno aj osial kolektivnej ideologie. A myslim, ze sa to moze stat naozaj kazdemu a skumat tu hranicu u seba sameho je to najtazsie.
Spomenula som si, ze Jungovi pocas nacistickeho vycinania v minulom storoci vycitali predsednictvo v nemeckej psychoterapeutickej spolocnosti, lebo bol tusim prvym nezidom v tejto pozicii, a ak povedal skutocne to, co citujes, ze povedal, tak sa ani necudujem:)

Neberiem doslovne všetko, čo hovorí Jung, je to tiež človek svojej doby, hoci ako psychoterapeut bol nadčasový. Čo píše vnímam skôr v súvislosti s jeho ostatným dielom a s dostupnou spoločenskou a historickou skúsenosťou.
O Jungovi koluje spústa informácií, ťažko už dnes dokazovať, čo z toho je pravda a čo klebeta. Počula som už o ňom viaceré nelichotivé informácie, aj tie ktoré spomínaš, ale aj iné, ako napr. že bol extrémne promiskuitný, že mal intímne vzťahy s klientkami, že v jeho jeho psychológii je viac spirituality ako dokázateľných faktov a pod... Vo všetkom sa dá nájsť, samozrejme, nejaké pre aj proti. Ale to by som musela ignorovať celý informačný svet, keby som šla po chybách mediátorov.

Nedá sa poprieť skutočnosť, že v tom čase neboli všetci ľudia uchvátení práve týmto archetypom, ktorý Jung spomína. Upozorňuje na to rad stromov v Jad Vešen, kde každý strom poukazuje na človeka, ktorý pomohol židovi počas holokaustu zachrániť život.
Chybu som urobila asi ja, pretože som vytrhla z kontextu jeho diela iba záverečnú časť jeho výpovede, ktorá bola len nepatrným dodatkom na vysvetlenie existencie archetypov. V konečnom dôsledku sa Jung v onom článku snažil len o vykreslenie obrazu sily jediného jediného archetypu, ktorý ak nemôže žiť svojim prirodzeným spôsobom, lebo vedomá psyché pracuje voči nemu - ap. nekoliduje s vedomím - zaplavuje vedomie a strháva sebou aj ďalších, ktorí práve tomuto archetypu neumožňujú žiť svojim vnútorným životom. Jung objasňuje niekoľko archetypov, toto bol len príklad prejavu jedného z nich a jeho odraz u ľudí, ktorí ho nespracovali správne, resp. ignorovali jeho existenciu v onej nevedomej ríši.
Z Freudovského uhľa by sa dalo hovoriť aj o deštruktívnej psychickej energii, resp. o energii agresie, ktorá sa dá naozaj krásne sublimovať do umenia. Uviedla som len "jungiánsky" uhoľ pohľadu, resp. pôdorys toho, čo uvádza agryll - že niekedy treba pohliadnuť do očí hada, treba mu dať formu, treba mať pokoru pred svojou nedokonalosťou a neporozumením voči nevedomým energiám, ktoré možno v našom vedomí vnímame rozštiepene, ale v nevedomí možno existujú paralelne vedľa seba alebo možno bojujú ako protichodné sily, prípadne sú aj jednou silou - ale to je už večnou otázkou, to by som si nedovolila vedome riešiť:)
Dokončím večer, prišla mi vzácna návšteva.

Čo sa archetypov týka, odpovedala som v podstate v príspevku Vande. Hovorila som len o jednom z archetypov, ktorý ak človek potlačí a ignoruje, zaplaví jeho vedomie. Čo sa týka celistvosti alebo prepojenia archetypov v nejakej jednote, to neviem, boli by to len dohady a nie moja skúsenosť.
Áno, zdá sa, že som sa stretla s energiou lásky a v prvom príspevku som to myslela tak, že temnota nevedomia môže byť temná v našich očiach a zmysloch, ale môže mať tiež vnútorné opodstatnenie, čo je za oponou, to neviem.
Spomínam si na príbeh jedného muža, ktorý opisoval Jung. Je veľmi podobný môjmu príbehu. Išlo o muža-intelektuála, ktorý bol riaditeľom školy, mal šťastnú rodinu, dobré miesto a vysoké nároky ohľadom kariérnej budúcnosti. Vo svojich predstavách sa už už videl ako profesor kdesi na prestížnej univerzite. Vďaka nočným morám však skončil v psychoterapeutickej poradni. Každú noc sa mu sníval sen, ako prichádza na stanicu, ale zakaždým je už neskoro. Vlak je ďaleko a obrovskou rýchlosťou sa rúti vpred, do zákruty. V tom sne mu zakaždým napadlo, že snáď vodič vlaku bude mať dosť rozumu na to, aby v zákrute spomalil, lebo sa zvyšok vlaku vykoľají (predný vagón v tom sne predstavoval vedomie - tú malú časť, ktorou si myslíme, že riadime náš život a chvost vlaku, teda všetky ostatné vagóny, predstavovali nevedomie - čo je podstatne viac) Dotyčný muž mal dominantné myslenie a inferiórne cítenie. Podľa Junga nás práve inferiórna funkcia spája s nevedomím, pretože je nediferencovaná a nevieme ju tak dobre vedome regulovať, nevieme s ňou narábať, môžeme ju len vnímať alebo cítiť, alebo aj potláčať, záleží asi tiež na osobnej zrelosti. Tento muž mal často chuť zostať s rodinou doma, lebo pochádzal z dediny a jeho neuvedomovaná, ignorovaná emocionalita ho spájala viac s domácim rodinným, životom. Jeho rozum a vôľa ho však poháňali vpred, nestačilo mu to, čo dosiahol (čo bol podľa Junga jeho vrchol). Bol to ten prípad, ktorý potlačil svoje pocity a napokon predsa len odišiel na univerzitu. Aby začal vnímať nevedomie prostredníctvom svojej podriadenej funkcie, čiže citov, musel stratiť všetko - prácu, zázemie...(Jung, 1993, tamtiež)
Niekedy je človek zmätený a nevie vedome naložiť s niečím intenzívnym, často musí pocítiť bolesť a citové utrpenie, aby objavil nevedomý prúd, ktorý v ňom žije, či už prostredníctvom mysle, intuície alebo citov. Niekedy sa to zdá ničivé, nedokážeme to potlačiť ani tabletkou na upokojenie, ale to všetko je asi veľmi dôležité a užitočné, aby sme pochopili, že myslenie (alebo proste superiórna funkcia) nie je len predná kabína vlaku, že náš život má aj onen chvost.
Aj mňa silný prúd lásky upozornil na to, že ho treba vnímať, že možno sa netreba až tak rútiť vpred. Tiež je to momentálne ničivé, ale aspoň som začala vnímať. V určitej chvíli som počula jednu pieseň, v ktorej nie naša speváčka spieva: "Chcem umrieť s rukou na srdci." Pochopila som, že ten prúd lásky, nech je akokoľvek bolestný, ma vlastne zocelil. Tiež by som jedného dňa rada umierala s rukou na srdci.
Vlastná skúsenosť je vlastne základom každej viery, tak nepopieram ani existenciu univerzálnej energie lásky. Vieru máme vlastne preto každý inú, lebo máme nerovnaké skúsenosti, nech už existujú akékoľvek snahy o zjednotenie. Aj zlodej verí tomu, že ak čosi ukradne, bude šťastný. Za rohom ho možno chytia a dostane dva roky v árešte. Ale keď ho pustia, zájde za roh a začne kradnúť znova. Je to jeho viera, ktorá je rozvinutá práve tak, ako je, z nášho pohľadu možno na najnižšej úrovni, ale uľahčuje mu život, lebo vo vedomí ho robí šťastným. Robí ho šťastným celé dva roky, lebo DÚFA, že keď vyjde von, podarí sa mu ukoristiť niečo unikátne a bude bohatý a šťastný. Je to síce veľmi konkrétne uchopená viera, ale tomu zlodejovi ju nikto nemôže vziať.
Aj my často dúfame. Niektorí, že dostaneme ešte ďalšiu príležitosť žiť, niektorí, že budeme lepšie žiť po tomto živote, iní, že sa roztopíme v nekonečnom prúde lásky..Myslím, že Jung to skôr myslel tak, že aj racionálny národ Nemcov pochopil, že mozog nie je kormidlo, že dokáže zlyhať, a dodnes musí niesť svoje bremeno hanby za to, že sa povýšil nad nevedomé, nad to, čo je za týmto konkrétnym pozemským životom. V skutočnosti toho totiž vieme o sebe strašne málo.
Takže takto som to myslela, že niekedy nás utrpenie upozorní na naše prehnané predstavy o veľkosti nášho rozumu.

Už jsem s Jungem nesouhlasil víckrát,tak si rýpnu ještě jednou :D

Sám sebe oblbuje,když v jedné větě píše,že zná sílu kolektivního nevědomí,o kousek dál že se jí nedá odolat a aby tomu dal punc osudové nevyhnutelnosti (a vyhnul se individuální odpovědnosti) tvrdí,že ten archetyp je společný všem (opravdu ?!?)
Nesoudnost se dále projevuje ve větách jako je např. tato :
Uvěřili by ste, že celý národ vysoce inteligentních a kultivovaných lidí muže být uchvácen fascinující silou archetypu ?

Inteligentní lidé nemusí být nutně kultivovaní (a že to o němcích platí obzvlášt se dá doložit tím,že pokud jde o techniku-a tu bez intelektu vymyslet nejde- byli na špičce,ale pokud jde o morální kvality na chvostu)

Vo všetkom sa s Jungom asi ani nedá súhlasiť a ani všetky jeho konkrétne výsledky z praxe nemusia mať všeobecnú platnosť, ale v určitých oblastiach ho nikto nepredstihol, to musím uznať.
V súvislosti s tými jeho vyjadreniami, ktoré uvádzaš, že ti nesedia, môžem len toľko: Jung o sebe tvrdil, že je "pojmový liberál", takže mohol pojmy používať v celkom inom význame. Vysoko inteligentný mohol použiť pokojne aj namiesto intelektuál, a faktom je, že v dnešnej spoločnosti sa pojmy viac ohraničili a ľudská predstava okolo ich významu je uniformnejšia. Inteligencia je "lepšie" zadefinovaná, aspoň si to teda myslíme a asi aj v celkovom spoločenskom merítku sa toto slovo užíva viac a inak. Za toto by som ho zas až tak nekritizovala, aj keď určite sú veci, čo sa mu dajú vytknúť. Mne je tá jeho psychológia asi najbližšia spomedzi ostatných "na trhu". On sám však tvrdil, že sú ľudia, ktorí môžu mať psychológiu Adlera, alebo Freuda alebo aj inú, ktorú nikto nerozpísal, s tou jeho sa vôbec nemusia stotožňovať, lebo nie je ich problémom. Tak myslím, že pokojne môžeš doňho rypnúť, v tomto bol zrejme nad vecou viac než ktokoľvek.
Či je istý archetyp spoločný všetkým? Tak v onej hĺbke možno áno, ak nie je spracovaný vedomím, tak myslím, že áno. Každý má v sebe istú mieru agresie, závisí, ako s ňou vieme narábať. Kto ju nereguluje (rozumom alebo srdcom alebo čímkoľvek), správa sa v našich očiach barbarsky.
Čo sa Nemcov týka, vo väčšine môžeš mať síce pravdu, ale tiež by som ich asi takto jednostranne nešpecifikovala. Lebo to by som ti musela nechtiac vytknúť práve to isté, čo sa mi miestami nepáči aj u Junga: že podobne zoširoka podal rozdiel medzi temperamentom Francúzov a Nemcov.
Ďalej som v podstate hovorila už o vlastnej skúsenosti.

A pojem "kultivovaný" použil v jakém významu ;) ? Jestli také v jiném,pak se asi těžko na něčem domluvit -WALL- :D.Z toho důvodu se snažím nebýt "Pojmový liberál".
Hodinky a holinky sice zní skoro stejně,mají i společnou vlastnost : natahují se,ale tím podobnost končí :D.
Ale dobře,zkusím to jinak :Inteligence-IQ a sociální inteligence jsou dvě různé věci a vůbec nemusí platit,že jedinec má rozvinuté obě.Tady podle mě žádná úměra není.Takový doktor Mengele byl jistě velice inteligentní,jako lékař byl určitě odborně na výši...ale jako člověk ?-NOOO-.

Nespecifikoval jsem tak všechny,myslel jsem to tak,že ve srovnání s jinými národy bylo procento Mengelemu podobných větší .Kdyby nebylo a většina němců měla např. mentalitu Indů, pojmy 1. a 2. světová válka by byly neznámé...

fuu, tak skus sa prihovorit francuzovi po nemecky a potom uvidis ktora bije:Dmne sa to raz stalo, myslim, ze naposledy-LOL-co sa tyka podstaty toho, co uvadzas, rada by som sa vratila k tomu, co sme raz rozoberali, ked si spominala pavuka, ze ako nadherne spriada svoje siete, lebo sa riadi svojou intuiciou a nie rozumom. Tam je prave ten figel, skoda ze my ludia sa mame na vsetko tendenciu pozerat extremisticky. Pana, co spominas, rutiaceho sa predneho vagona ovladnuteho vedomim, postihla choroba zvana odtrhnutost z retaze. Je to extrem, tento pan sa kludne mohol venovat minizahradke na svojom mestkom balkone v crepnikovej forme, takisto ako vyclenit si jeden den v tyzdni na svoju rodinu. Nic z toho neurobil a preto ho vsetko dohonilo. Na toto ma parafrazovany parafrazovac bez frezy Coelho tiez svoj nazor, ak sme na ceste, ktorou nas zivot bezpochyby je, tak by sme nikdy na to nemali zabudnut. Nemali by sme prestat kracat, no nemali by sme ani prestat svoj zivot zit a uzivat si ho, ak na jedno zabudneme, to druhe nas dohodi. Nieco v zmysle myslienky, ktoru uverejnil jeden pan o tom, ako vzdy tuzil ist do Pariza, nikdy na to vsak nemal peniaze. Tak sa rozhodol, ze si urobi Pariz vo svojom petrzalskom byte, pustil si typicky francuzsku hudbu, naaranzoval sviecky na balkone, vino, syry a atmosfera bola hotova. Aj takto sa da tesit a mozno aj viac ako ked mame nieco z prvotriednej ruky, lebo schopnost tesit sa nam nezoberie nikto. A tym je vysvetlene aj to, ze clovek predsa tym pavukom nie je, aj ked to neznamena, ze si ziveho tvora bez rozdielu vazit nema a neuctieva posvatnost zivota ako takeho. Od pavuka mame riadny skok aj
v tom, ze kriminalnik nenesie zodpovednost za svoje ciny len tym, ze je zatvoreny, ale aj pred sebou a vsetkymi, lebo nezlyhava len na spolocenskej urovni. To je na vysvetlenie toho, ked nas zachvati velka sila zvnutra, emotivna a my bezrozumu (tak sa vravi nenadarmo) sa jej oddame(nerozumne).
Tak lebo sme predurceni hadam aj na volaco ine ako na to, co v nas drieme potutelne. A na zaver Ellen sila lumen omentielvo, hviezda svieti v hodine nasho stretnutia, recou vznesenych Elfov.:)-HEART-

No možno pojem kultivovaný použil v zmysle verejne prijateľný v zmysle fyzickej čistoty:D Vieš predsa, aký krásny chrup majú všetci Nemci, nie?
Ale to myslím zo srandy. Neviem. Fakt neviem, ako kto myslí, možno aj chybne, ak to tak vnímame.
Teraz mám vlastnú dušu v požiari, tak mi to nejak nevŕta hlavou, asi by som nevedela byť objektívna.

Vím ,že Ti nepíši nic nového,jak jsem psala je cítit ve Tvém psaní osobní zkušenost s Energií (jen jsem myslela,že jsi se setkala i s tou druhou).Setkání s Energií Boha nám dá pocit velkého bezpečí ze kterého můžeme čerpat když procházíme životními zkouškami.Neumím to popsat,ale svítí to ve Tvých řádcích.
Přesto musím napsat,že Dobro je nadčasové,stejně jako Zlo a je na nás jakou stranu zvolíme.Ale obojí je stejně mocná Energie.
Není to jen v tom jak píšeš- Niekedy je človek zmätený a nevie vedome naložiť s niečím intenzívnym, často musí pocítiť bolesť a citové utrpenie, aby objavil nevedomý prúd, ktorý v ňom žije, či už prostredníctvom mysle, intuície alebo citov.
Máš,ale pravdu v tom,že nás naše bolest mnohdy posouvá právě k Bohu i lidem a otevírá nám Bránu ,kterou bychom bez ní často nedokázali najít.A často se bolestí musíme učit,že city jsou to nejdůležitější na naší cestě.Pokud nezatrpkneme sebelítostí,nenávisti.závistí -pocity,které nás posouvají spíš k sebedestrukci.Potom vnímáme ten Proud lásky,který nás zocelí a o kterém píšeš.
I já bych jednoho dne ráda umírala s rukou na srdci. Děkuji Ti za ta slova
Kéž bychom mohli všichni takto odejít se srdcem lehkým v bezpečí Lásky Univerza.Je jedno jakou cestou k ní jdeme i to,jakému náboženství věříme,či k jaké víře se hlásíme, nebo kolik chyb na své cestě uděláme,pokud dokážeme v našich srdcích uchovat světlo soucítění,potom jdeme správným směrem.

V určitom čase som bola odkázaná na túto Energiu,ako ju nazývaš, aby som vôbec mohla ísť ďalej. Asi to bolo v dosť skorom veku, tak som sa jej celkom odovzdala. Oplatilo sa mi to vtedy a ten reflex mi zostal, v každej kritickej situácii. Ale rozhostila sa tak vo mne akási pasivita, do ktorej som nechtiac spadla.
Poznám niekoľko ľudí, čo prežili niečo podobné, ale všetci dokázali byť v oblasti dávania a prijímania aktívni a odvážni. Boli to zväčša deti, ktoré ešte okolnosti nedokázali nijak špeciálne riešiť, ale ktoré spoznali aj lásku aj bolesť, tak naraz, obe strany. Asi dosť čudne to znie, takto neurčito povedané. A svetlo súcitenia, to som vždy vnímala ako veľmi dôležité.
Ak má bolesť otvárať brány, potom som jednu asi zavrela a treba ju zrejme otvoriť.
Ďakujem-HEART-