ZLO NEEXISTUJE

já se domnívám, že obojí vyjde na stejno...

pokud někdo nerespektuje to co jsem zmiňovala výše, dostává se do nerovnováhy vlastního ano a ne...jeho vnitřní nerovnováha se promítá do vnější nerovnováhy a v závislosti na síle vlivu do širších kruhů...

proto jen pojmy, protože cokoliv pravděpodobně nejde obecně hodit do specifických pytlíčků...
je-li něco na čem se všichni lidé na celém světě shodnou jako na jediné dané pravdě??
proto jen pojmy...obsah je to co z nich my individuálně činíme a do které skupinky je zařazujeme....tedy i realita, ale na základě našich zkušeností a přizpůsobivosti a ovlivnitelnosti...na zíkladě našeho vlastního obsahu...

Tenhle druh argumentace mi připomíná jednoho známého-COOL- a jeho "definice subjektu, který je/není zároveň objektem, kremrolí, ale i pastelkou!"-LOL-
No prostě tady někdo moc přehřívá mozek (Rohatý pantáta zespoda má takové lidi rád:D)

Zlo existuje a všechny za každou cenu originální teorie, které znemožňují člověku vidět jasně, jsou dalším druhem jeho triumfu. Zapamatoval jsem si jeden verš ze Shakespearova Makbetha:

"A často síly temnot na nás líčí,
aby nás zahubily, drobty pravd,
poctivě s námi hrají v maličkostech,
a když jde o vše, nelítostně zradí."

Když přijmeme existenci zla, uvědomíme si mnohem hlubší kontext, který proniká našimi životy, konečně pochopíme, jakáže monumentální bitva se to odehrává za oponou.

Souhlasím, že pojem zla by neměl být příliš intelektualizován a škatulkován, on je to totiž spíš pocit jakési přítomnosti, prožitek určitého spektra energie, vůči kterému dokáží být lidé až podivuhodně nevšímaví. Na osobní psychické úrovni, se tato "vlnová délka" totiž nemusí projevovat nějak extrémně nápadně. Také mi dochází, že naivita vlastně není jenom neschopnost ale především neochota "pohlédnout do očí Hada", protože stačí jediný okamžik a nic není jako dřív. Lidské svědomí se ale většinou probírá až při silné externalizaci téhle energie. Ať mi nikdo netvrdí, že nic necítí při pohledu na reportáž z koncentračních táborů, při zprávách o týraných a zneužívaných dětech, při pohledu na zvíře stahované zaživa z kůže, anebo třeba jen při přečtení zprávy o chudé ženě, která se zadlužila jen proto, aby vystrojila pohřeb svému synovi a úřady na ní pošlou exekuci. Že to v nás nekřičí: "Tohle je zlo! Tohle je nespravedlnost!" Pokud máme srdce, koule a nějakou čest, neutečeme do naší věže ze slonoviny, abychom pouze aktualizovali své "zajímavé" teorie.
Četl jsem teď podruhé skvělou knihu Roberta Blye Železný Jan, kde autor píše, že aby člověk přestal být sebestředným titánem (titán se zde považuje za symbol dětinské grandiozity, která nepřipouští soucit, zranitelnost a hlubší vnímání)) a stal se člověkem v tom ušlechtilém slova smyslu, musí přijmout děs. Musí získat schopnost prožít tenhle druh metafyzické hrůzy tváří v tvář zlu. Tváří v tvář takové přítomnosti přichází na mysl starobylá mantra: "TAT TVAM ASI".
To jsi ty!
Tento zasvěcovací (a pro mnohé pokořující) moment dává člověku najednou úplně jiný a necírkevní náhled na teorii o dědičném hříchu a vykoupení. Pamatuji si, jak jsem onehdy vůbec nepobral záhadnou myšlenku z Dostojevského Bratrů, kterou pronáší mystik Zosima: "Každý je před každým vinen vším!" Dnes už mi to dává úplně jiný smysl a nepovažuji to za žádné morální snobství a sebemrskačství. Teprve poté je možno vést "dobrý boj", ať už na úrovni vnějšího, nebo vnitřního světa.

V podstatě máš v mnoha věcech pravdu, i když kolem podstaty problému tak trochu kroužíš, protože se snažíš být až příliš nestranná; mimochodem Jyotis Ti odpověděla pěkně, vnímám to podobně.
-FLOWER-

Skvěle napsané. Těší mě, že jsi.
:)-FLOWER-

já vím že odpověděla pěkně...i ty jsi odpověděl pěkně : ))

a já se předně nechci s nikým přít a pak pointou mé reakce byla především ta zkušenost...

vím jaké to je koukat na "zlo" a skrze soucit se pokusit zaujmout k tomuto nějaký postoj...ne souhlas ani nesouhlas...prostě postoj...nebo nevím jak to nazvat...
mi přijde kruté i to když roztomilý lvíček láme vaz půvabné antilopě...
a nezavírám oči před tím, že existují příčiny toho, že je nějaký člověk schopný kdejakých zvěrstev...
často jsou širší souvislosti...

mně přijde něco nespravedlivé až když se to neopírá o "pravdu"...když je to iluze...jsou věci strašné, hrůzostrašné, které bolí jako by někdo týral mě...ale už dlouho jsem něco podobného nenazvala nespravedlností...spíš hrůzou a bolestí...
nemám potřebu určovat co je paušálně správné a co špatné, co tak má bý a co ne...mám co dělat s učením se, abych se vyznala ve svém světě a kočírovala své vlastní nerovnováhy...

nedávno jsem viděla film Poupata...tam je pro tohle docela hutný materiál...kdo je dobrý, kdo zlý, co je spravedlivé a co ne...a jaký má smysl vůbec se po těchto odpovědích pídit...ad nihilismus...

možná tu podstatu spíš neumím konkrétně popsat, ale paušalizovat či škatulkovat tak složitý proces kterým je individuální zrání duše a jejího vnímání stejně jako jejího projevu mi přijde absurdní pokud bychom to hodnotili jen zvnějšku...
stíny se nenacházejí na povrchu, ale uvnitř nejčastěji a bohužel vzhledem k sobě samotnému, od toho se odvíjí ten vnější svět...stejně jako ten vnější svět může být směrnicí pro to, kde mě tlačí bota...

btw...přestože každý píšeme jinými slovy, mám pocit, že jedeme svým způsobem po stejné linii...nemáš taky ten pocit? : )

btw...přestože každý píšeme jinými slovy, mám pocit, že jedeme svým způsobem po stejné linii...nemáš taky ten pocit? : )

Neviem, či si týmito slovami myslela seba a Argylla, alebo všeobecne všetkých v tejto diskusii, ale presne takto to vnímam aj ja. Píšeme tu všetci čosi, čo je v podstate o tom istom, len zakaždým nazerané z iného uhla pohľadu.
Nemám pocit, že by tu ktokoľvek skutočne popieral existenciu zla. Že by si privieral pred ním oči.
Ale možno som iba nepozorná, je to moja vlastnosť, analýza mi veľmi nejde. :D

Mne sa zdá byť veľmi múdrou myšlienka, ktorú som mala istý čas na svojom profile ako obľúbený výrok.

Koreňom všetkého zla je nedostatok poznania - Budha.

K existencii zla vo svete sa vyjadrilo uz mnoho ludi, jednou z myslienok je aj tato z Knihy miluj blizneho svojho od E. M.Remarquea: Vsetky ludske hodnoty su dnes prevratene. Utocnik je dnes obrancom mieru, bity a stvany clovek kazisvetom. A existuju cele narody, co tomu veria.
Ak vychadzame z definicie svetla a tmy mladeho Einsteina, tak v skutocnosti svetlo sa dá rozložiť, skúmať lúč za lúčom , ale tma sa zmerať nedá. Tma nemá svoju jednotku v ktorej ju môžeme merať. Tma je iba pojem ktorý si vytvorili ľudia aby pomenovali neprítomnosť svetla. V tom mal pravdu. Pamatam si, ako nas ucitel fyziky na strednej skole hovoril o tom, ze teoria relativity hlboko zasiahla vsetky vedne aj humanitne discipliny, literaturu, filozofiu. Rozmyslala som, ako taka teoria relativity mohla mat taky dosah. Nas ucitel stale podporoval samostatne myslenie, neucili sme sa na fyzike z knih, ale pozorne pocuvali a robili si poznamky, pocas jeho farbistych a mnohych prikladov fyzikalnych principov v realite, kedze neuznaval knizne vedomosti, dokonca ani typickych biflosov, a casto zaskolaci mu boli milsi. Bol to celkom zaujimavy typek, pamatam si, ako vysvetloval ohromujuce odhalenie duality svetla. Svetlo sa sprava ako vlnenie, to jest na svoje sirenie potrebuje castice, priestor, aby sa mohlo sirit ako napriklad zvuk. No svetlo sa zaroven sprava aj ako castica, na svoje sirenie nepotrebuje priestor, moze sa sirit aj vo vakuu, co zvuk nedokaze. Einstein mohol mat pravdu, ak si zoberieme, ze by to svetlo, božska laska v srdci kazdeho cloveka existovala, nebolo by tmy, ani utrpenia. Zlo vsak existuje, tak ako existuje tma, tak ako vnimame oboje. Z absolutneho hladiska kedy by bozska laska bola v skutocnosti vsadepritomna, tma tam nema ziadnu realnu definiciu, a tym ani existencnu hodnotu lebo existuje nieco, co definovat vieme a co je priamym liekom na tmu. My zijeme v dualite, preto existenciu zla zazivame ako realnu, popretim jeho existencie sa mozeme stat pstrosom s hlavou v piesku a dojst k relativizacii svojich pocitov ako aj svojej existencie. Mozeme vsak ustrnut v pozicii, ze zlo povazujeme za riadiace, za dominantne, ze sa nevieme oslobodit z jeho moci, nemusime vediet prekrocit svoj vlastny tien a vtedy nas strach a beznadej, cierna noc, mozu ziskat uplnu moc. Ak ustrnieme v tejto pozicii, svetlo k nam nezajde, a mozeme si byt sami na chybe, pretoze len my sme tymi, co davaju priestor, pripadne nedavaju.
Nadalej suhlasim s tym, ze sucit je najvyssou instanciou lasky, avsak v suvislosti s tym, ako sa veci v skutocnosti maju. Myslim, ze pravnici v Amerike by tiez pri otvorenom rozhovore so svojim svedomim mohli viest dlhocizne dialogy. Tam v reale vidime ako sa da relativizacia zneuzit v osobny prospech.( skutocnost je vsak taka, ze nielen pravnici a nielen Amerike, a zase mozem spomenut Jezisove kto je bez viny, hodte do nej kamenom. sami sa stavame spoluvinnikmi a zodpovednymi za to co sa vo svete a okolo nas deje)
A nadalej aj suhlasim, ze vsetci sme si rovni( alebo, ze vsetci ludia budu bratia), aj ked v realite funguje pricip rovny a rovnejsi, na ktory vsak Jezis mal vysvetlenie v zmysle co je kralovo dajte kralovi, tato skutocna hierarchia v ludskej spolocnosti je vsak naozaj velmi bolestna.

Myslím,že jsi podstatu vystihla naprosto přesně-FLOWER-

nečetla jsem diskuzi : )) ale myslím, že i joyotis píše v podstatě o tom samém...

a já přidám ještě jedno, které si myslím, že s tématem taky tak trochu souvisí...opět od haich...

"Být odvážný vůči nebezpečí, které neznáme, není odvaha, není síla, ale pouze nevědomost, slabost. "

Myslím, že ten citát s témou úplne súvisí. :)
Myslieť si, že keď sa rozhodnem nasledovať Boha, som imúnna voči zlu, je proste hlúposť. Môžem si namýšľať, že som ďalej ako úbohí hriešnici mimo mňa /tak trochu narážam na smilana a jeho posledný príspevok/, ale nie. Len zlo do mňa vchádza omnoho rafinovanejším a zákernejším spôsobom. Zlo sa dokonca dokáže niekedy tváriť ako dobro. Je ako vlk v koži baránka.
Preto nestačí iba dôverovať Bohu, obrátiť svoju tvár k svetlu, ale pomocou toho svetla ho odhaliť a spoznať predovšetkým v sebe samom.
A nikto nemôže povedať, že už je kdesi, kde na neho to zlo dosah nemá. Podmienky sa môžu zmeniť, ak je človek postavený do novej situácie, keď sa život takpovediac otočí, môže sa až čudovať, čo z neho začne vyliezať.
Možno je zlo súčasťou človeka, možno je mimo neho a hľadá si cestičky ako ho ovládnuť, ale určite nie je nikto voči nemu imúnny. Ak si to niekto myslí, že už áno, dosiahol akurát to, že jeho pokora je menšia ako jeho pýcha.

Nevím,zda nebudu opakovat,co už tu zaznělo,diskuzi jsem nepročetla celou.
Připojím svůj názor.
Dobro - zlo...jsou pojmy,které vytvořil člověk k odlišení příjemných a nepříjemných pocitů,dějů.
Tuto dualitu vytváříme my lidé.Navíc tyto pojmy nemohou být zcela jednoznačné.
Z různých úhlů pohledu se mohou jevit zcela jinak.Co je dobrem pro jednoho,může druhý vnímat jako zlo.
Srazím-li na ulici autem dítě,označí to ldé jednoznačně jako zlé,ale...co kdybychom mohli nahlédnout do budoucnosti a věděli,že právě z toho dítěte vyroste masový vrah?
Jistě,takto uvažovat nelze,jen naznačuji,jak je křehká hranice mezi těmito pojmy.
V přírodě žádný z těchto pojmů neexistuje...život prostě plyne.
Příčinou utrpení není zlo,ale nevědomost.Tohoto nedualistického vědomí dosáhneme při správné meditaci...přestane existovat dělící čára...uvnitř - vně...jenom jsme.

Ty sa pozeráš z pohľadu nadosobnej energie, to je zase jeden z mnohých pohľadov, ako sa dá na dobro a zlo pozerať.
Ale pre mňa je zatiaľ priveľmi neosobný a abstraktný, pretože som človek a je pre mňa prirodzené pozerať sa na to z ľudského hľadiska.
Myslím, že ani meditácia, dokonca ani tá správna, ma z toho ľudského hľadiska nevynesie.
Máš pravdu, dualitu si vytvárame mi ľudia, bez nás by ani nijaká diskusia o dualite nejestvovala. :)
Ale pre mňa je nezodpovedanou otázkou to, prečo ak nadosobná energia je neutrálna a nejestvuje v nej dualita, prečo máme svojho Boha, zosobnenie lásky, svetla, dobra, prečo chceme v jeho mene spájať, budovať harmonizovať seba, iných, svet okolo seba, keď je rovnako prirodzené, ba oveľa ľahšie ničiť, rozdeľovať a vytvárať to, čo spôsobuje deštrukciu v nás a okolo nás?
Prečo máme my ľudia svojho Boha?
Ak je príroda a jej neutrálna energia božskou, prečo je náš Boh len jedna strana duálneho pohľadu?

Az na ten citat to vidim stejne :-)

Protože cítíme?
Také vnímám dobro a zlo.Pouze při meditaci zažiji pocit,že je i jiný rozměr.
Neumím to vyjádřit slovy.-NOOO-Snad jen naznačit...

Viem o čom píšeš, je iný rozmer vedomia, kde sa všetko rozdeľujúce stráca, kde jestvuje len pocit zmierenia a naozaj dokonalej bezpodmienečnej lásky.
Ale nedáva mi to odpoveď na tú otázku.
Pretože ten pocit zjednotenia, zmierenia a dokonalosti neviem nazvať inak ako Boh, svetlo, láska.
Ale už som zamotaná, nechám to radšej tak. :)

"Znát sebe znamená sledovat své jednání, svoje slova, jak si počínáte ve svých každodenních vztazích, to je všechno. Začněte takto a uvidíte, jak mimořádně obtížné je sledovat se a být si vědom svého chování. Jak obtížné je sledovat své vztahy k lidem, myšlenkám a věcem, vztah ke svému šéfovi, slova, jež užíváte k podřízeným. Je to sledování se v zrcadle vztahů. Budete-li sledovat v tomto zrcadle svoji vlastní osobu, svoje myšlenky a pohnutky, pak budete mít chuť je korigovat. Budete říkat: "To je dobré, to je špatné, musím dělat toto a ne tamto." Při takovém přístupu něco odsuzujete nebo naopak ospravedlňujete, a tím to, co vidíte, vlastně převracíte. Zatímco v případě, pozorujeteli v Zrcadle pouze svůj postoj vzhledem k lidem, myšlenkám a věcem, jestliže skutečnost jenom vidíte, bez ospravedlňování, bez odsuzování, bez přijímání, pak zjistíte, že již samotný tento vjem má v sobě svůj vlastní čin. To je počátek sebepoznání. Udržovat tento stav bez shromažďování. Protože jakmile shromažďujete, tak z tohoto nashromážděného středu odsuzujete. Sebepoznávání není procesem shromažďování, nýbrž procesem objevování ve všech možných chvílích a situacích, ve vztazích s lidmi, věcmi, myšlenkami."

Jiddu Krishnamurti

-FLOWER-

Tvůj úvodní příspěvek mě zaujal,jenže:je napsaný vyloženě účelově,jednostranně,aby podpořil chtěný závěr,jinak:manipulace s pojmy.1.Tak jako je chlad způsoben nepřítomností tepla,je teplo způsobeno nepřítomností chladu,protože na rozdíl od tohoto článku CHLAD JE MĚŘITELNÝ A MÁ SVOU JEDNOTKU a jsou přístroje na jeho měření,např.měřiče řady WFN21,INMAT,MULTICAL ,HEATsonic...atd. a jednotky např:Fan-colové a další,podle typu......2.Že tma neexistuje?.Nesmysl,existuje,je přímo úměrna množství světla (a opačně),je tedy nedílnou součástí světla.Samozřejmě se měří množství světla,opačně by to bylo nelog.a komické,ale je to možné....Na rozdíl od prvních dvou fyzik.záležitostí (doložitelných),je dobro a zlo záležitostí pocitovou,subjektivní,myšlenkovou.Tady je nesmírně mnoho možností výkladů-záleží na každém člověku.Zde předložená varianta je pouze jedna z nich,nic víc,není ničím definovatelná(nelze) a jde proto jen o názor jednoho člověka.Názor každého z vás týkající se dobra a zla ať je jakkoliv má stejnou hodnotu....Závěr:tento článek je vysoce účelově napsán.Proč-to mě nezajímá,ahoj

Dovolil bych si hodně :D,kdybych s El.Haich nesouhlasil ?

Podle mě může být odvaha vůči neznámému nebezpečí opravdu odvahou , nejen naivní hloupostí .
Odvaha je vlastnost.A jestli to je opravdu odvaha,to se pozná ve chvíli,kdy člověk nebezpečí pozná (buď vezme do zaječích -YES- nebo -NOOO- )

Můžeš na to koukat jako na účelovou manipulaci s pojmy.
Ale ber taky v úvahu,že celé to byla reakce na demagogii obsaženou v těchto větách :
Profesor sa teda spýtal: Ak Boh stvoril všetko, to znamená že Boh stvoril aj zlo, ktoré existuje. A vďaka tomuto princípu, naša činnosť určuje nás samotných , Boh je zlo.

Aspoň já nevidím logickou návaznost mezi první a druhou větou a závěr,že Bůh je zlo už je čistá účelová manipulace s pojmy ;)

Když vytvoříš pojem nadosobní a osobní,vytvořila jsi současně dualitu - lidské hledisko.A To je z neosobního pohledu taky velmi abstraktní pojem ;) :)