ZLO NEEXISTUJE

Ano,zjednodušené ...a právě díky tomu použitelné jako základ.Kdybych napsal jen "přijmout skutečnost"-bez dodatku,zjednodušil bych diskuzi ? Možná:D.
JAKÁ je ?- přeci taková,jaká právě je v daném čase-teď.To se nedá blíž specifikovat,protože se stále mění.A o proměnlivosti neumím říct,JAKÁ je -SHAME-.

Jasně že to neznamená zacpat si uši a zavřít oči.To je ignorace.A pokud to vyvolá prudké emoce-vztek např.,pak se o přijetí nedá mluvit -NOOO-.

Zdá se,že to navozování pocitů funguje jen u některých jedinců,u jiných to navozuje jiné ( viz já :D ).Ale co,zdá se,že odpor je marný:D a nezbývá mi,než to pokorně přijmout ;) -COOL-

Tvoje definice je pro mě VYJÁDŘENÍM pokory (a moudrosti).

Pro Joytis - vidíš,že se dá ten základ použít - definice Ave z něj vychází ;)

Děkuju -FLOWER-,četl jsem to do noci,ale nelituju :).

ano presne, tento princip chapania nam od malicka vstepovala nasa mama, ze sa nemame nadrapovat, ale ked s niecim nesuhlasime, tak sa nemame nechat udupat.
Raz som videla film, bol velmi v neskorej noci, aj preto, ze sfilmovany pribeh bol narocny na pozeranie uz len z psychologickeho vnimania a akokolvek citlivo sa clovek snazil pozerat na veci, tak videl, ze kde bezcitnost a chlad boli v skutocnosti sustredene. Bolo to z prostredia vaznov a ich dozorcov, kde jeden z vaznov skoncil na elektrickom kresle a jeden z mladunkych dozorcov, tusim bol pri jeho poprave pritomny, spachal sebevrazdu. Ten vazen mal zenu, ktoru stvarnila Halle Berry a syna, na ktoreho matka nemala cas, lebo musela tazko robit, aby ich uzivila oboch. Myslim, ze klucovym bodom vo filme je zvrat v emociach a postojoch otca, tiez vazenskeho dozorcu, chlapca co spachal samovrazdu. Po tomto cine svojho syna upadne do hlbokych vycitiek a ocividne zacne prehodnocovat svoj cely zivot. tento otec zije so svojim otcom, ktory bol tiez vazenskym dozorcom a ktory vlasne predaval stafetu prisnosti az bezcitnosti svojmu synovi a ten zase svojmu synovi, ktory to vsak neuniesol a zasamovrazdil sa. Vtedy si otec chlapca uvedomi, aky nezmyselny zivot viedol, ake nezmyselne je byt prisny az bezcitny na svojich blizkych, ktorych mozeme aj stratit. Na stareho pana, ktoreho zdravie uz bolo podlomene vsak samovrazda vnuka zaposobila tak, ze to ostro odsudil ako slabost, ziadne prehodnocovanie, ziadna lutost. Zvrat nastava, ked jedineho syna pani Berryovej zrazi auto a tento umiera, bolest zo straty najblizsich je taka velka, ze ju nedokaze zniest. Otec strateneho syna a Halle sa nahodne stretavaju ako dve stratene uplne opustene bytosti, blizke si jedine vo svojej bolesti, ktora ich dokazala uplne zblizit. Problem nastava, ze stary pan Halle vobec nema v laske a pri kazdej prilezitosti jej to dava najavo, az sa Halle rozhodne, ze bude sama. Vtedy je jej partner postaveny pred zivotne rozhodnutie, lebo sa ma rozhodnut medzi otcom, a Halle. Nie je to vsak Halle, ktora by rozbroje robila, je to stary pan, ktory je iniciatorom rozporov. Vtedy sa jeho syn rozhodne. Stareho pana, ktory sa odvolava na svoje podlomene zdravie, necha odviest do liecebneho zariadenia a Halle si prinesie k sebe domov.
Myslim, ze kvoli tomuto jeho poslednemu rozhodnutiu moze byt diskutabilne kto je vlastne bezcitny a ci ten co je stary a odkazany na pomoc inych je skutocne aj opravneny donekonecna ublizovat svojim blizkym. Myslim, ze tu bola stvarnena podstata toho, aky moze byt sucit falosny ako aj, ze kazda minca ma dve strany.
Myslim, ze muz co sa rozhodol, nemusel byt ani bezcitny, ani namysleny, ani sebestredny, ani egoisticky.

Nie je za co, nahodou som nasla o tej knihe v schranke letacik, nahodou som si ju precitala a nahodou jej obsah pasoval k tejto teme :)

-FLOWER- Jestliže mám jiný názor, není to ve smyslu "kdo není s námi, je proti nám". Každá vidíme věci jinak. Několikrát bylo připomenuto - si můžeme myslet, že konáme dobro, ale ve výsledku to dobro není, i když obecně se tak může hodnotit. Když jsme u těch příběhů :

Asi před rokem jsem jela v autobuse, pod který vlítl malý kluk ( srazila jej řidička automobilu ) .. naštěstí jsme zastavovali, takže chlapec byl "jen" otřesen, ale do příjezdu lékařské pomoci musel ležet na místě .. sundala jsem si kabát a alespoň jej přikryla. Jedna starší paní stále opakovala, že se musí zavolat lékař a při slově "lékař" se vždy chlapec rozrušil. Paní si toho nevšímala a stále ostatní nabádala, ať zavolají doktora .. tak jsem ji upozornila, že je již na cestě a ať to slovo neříká, protože chlapec se bojí. Paní nebyla ráda, protože byla přesvědčena, že pomáhá, nejspíš byla sama v šoku. To je ovšem jen můj pohled a ona mne mohla vidět zase v jiném světle - třeba jako neuctivou ke stáří .. hmm .. Kdy a jaké chování je správné? Správné vzhledem k čemu? Jestliže každý ve svém nevědomí dělá nejlíp, co umí, není ve skutečnosti o čem psát ;)..

Bezohlednost jako součást života na Zemi (v tom jsme si neporozuměly, ale to se nám stává, že?:) ), ovšem neměla by být přehlížena. Bez bezohlednosti není ohleduplnost a obé má své stupně proživání, není možné se na tyto pojmy dívat jen v extrémních polohách

Hm, to je zajímavé. Včera jsem najížděla myškou a nic.. a dneska ano.

Díky za lekci:);)
Máš pravdu v tom,že navozování pocitů funguje u každého jinak a proto je lépe reagovat objektivněji...... i když pro mne to navazuje definici pokory myslím,že to co napsal gnom-.A ja myslel nad nikoho se nepovysuj a pred nikym se neponizuj -by zjednodušilo diskuzi :D

Na toto :) Ale co,zdá se,že odpor je marný ....
Tvoje definice je pro mě VYJÁDŘENÍM pokory (a moudrosti).

Mne napadají jen slova pana Plzáka - ono ženám nestačí,že muž meje okna-oni chtějí,aby je myl rád:D-PUH-

-BIGEYE-lekci čeho ?

Plzák má pravdu -YES--ROFL-

"Odpor je marný,budete asimilováni" je hláška Borgů ze seriálu Star Trek...ta se sem zas hodila mně :D

-FLOWER--BYE-

Ofko nikdy jsem nebrala člověka s jiným názorem ve smyslu o kterém píšeš,určitě pomoc a hlavně pomoc nevyžádaná, může přinést více škody,než užitku.Někdy se člověku může stát,že tím,že pomáhá hladí hlavně své ego tím jak je nepostradatelný ,hodný a jak ho mají lidi rádi-pomáhá jen proto,aby takového pocitu dosáhl-bylo krásně popsané v knize Co život dal a vzal na případě sestřičky z léčebny tuberkulózy.. V nemocnici jsme měli například paní,která tak moc a ráda pomáhala až jsme z toho měli doslova vyrážku-protože nás tak zastýlala do peřin,abychom nenastydly,že to bylo až úsměvné.Horší je když pomoc třeba z dobré vůle může způsobit i smrt -to je k těm dopravním nehodám.To,že ta paní z příběhu ,který píšeš byla v šoku a nejspíš sama potřebovala pomoc je evidentní a pravda je také to,že jak se zachováme poznáme teprve ve chvíli kdy nás život před tu situaci postaví.
Z Tvých příspěvků jsem pochopila,že nejsi člověk,který by bezohlednost přehlížel.
V tom jsme si myslím porozuměly,jen si nerozumíme myslím v tom,co je nutnou součástí toho co má projít naše duše.Podle mých informací naše duše prostě nemusí procházet Karmické vazby pokud pochopí,že její cesta není cestou projít utrpením.Utrpením se učí teprve když na své cestě udělá chybu.Teprve potom se musí potkat s tím,že jí do života vstoupí,aby se vlastní bolestí naučila soucítit s bolestí druhých.Protože bezohlednost a ohleduplnost v pravém významu těch slov,jsou extrémní polohy.Na Zemi kdybychom to pochopili v plné šíři by utrpení být nemuselo.Přesto cítím,co píšeš i to,že jsi člověk,který vnímá lidi kolem sebe velice citlivě - to není lichotka,prostě to tak je-FLOWER-
Možná vypadám někdy jako buldozér,který tlačí své názory před sebou hlava nehlava:) To je spíš důvod toho,že se nám stává,že si neporozumíme.-FLOWER-

No lekci toho,že Plzák má pravdu-YES--LOL-
Jo hláška Borgů taky není k zahození-NOOO- protože z toho Odpor je marný ,málem kleplo mne -LOL--LOL-
Myslím,že si budeme docela rozumět-oba jsme poměrně skvělí-THUMBSUP-při vší skromnosti:D-BLUSH-

Ještě mě napadl jeden odstín, protože jsem právě doposlouchala skvělou nahrávku Telemannových koncertů od Krčka - že pýcha i pokora jsou pořád o Egu.. a že je lepší buddhistické nejáství..prostě ve všem co vidím a dělám žasnout, chválit, radovat se, děkovat, zářit,-MUSIC--FLOWER-:):):) a tím ubírat stínů...
a to je právě v té barokní hudbě, kterou jsem doposlouchala:
radost a když smutek, tak katarzní.

-YES- budeme

ještě se trošku potlapkat po ramenou na veřejném webu a je to sicher -THUMBSUP-:D

Hudba naši duši povznáší beze slov,proto na nás působí tak hluboce.Myslím,že ve zpěvech staré Číny bylo psáno-když mlčíš,každý v klidu tě nechá,když promluvíš,hned pro důkazy spěchá---- a v hudbě tato hranice ega mizí,nikdo nemusí spěchat pro žádné důkazy . Z jedné básně Poa bych pocit duše z hudby popsala jeho slovy.''Stoupá cestou vibrujících strun vysoko nad oblohu,tam kde je démantový trůn,tam do náruče Bohu-
Nemyslím si,že pravá pokora je o egu,ta podle mne ego rozpustí.Ale souhlasím,že stíny ubírá když jak píšeš ''prostě ve všem co vidím a dělám žasnout, chválit, radovat se, děkovat, zářit''
Tento otevřený přístup také dává jako hudba volnost duši.

-ROFL--BOW- -BYE-

-THUMBSUP-

niekedy mi vyrok kto nie je s nami, je proti nam pripada mylny, napadlo ma prirovnanie k castiam luku, ktory pozostava z pružného lučišťa, najčastejšie dreveného, a nepružnej tetivy, predpokladam, ze cim je vacsie pnutie medzi tetivou a lucistom, sip dalej zaleti, a predpokladam, ze sa nemusi pouzivat len na ukoristenie zvierat. Podla wiki je to tak, zaujimavostou je aj to, ze pre niektoré staroegyptské národy sa stal luk posvätným symbolom kráľovskej moci, stal sa sviatosťou a bol aj zasvätený božstvu.
Mozno, keby sme aj v ludskej spolocnosti mali taketo vnimanie, tak by sme nevnimali ludi s inymi nazormi ako problem ale ako sucast niecoho, co ma svoj vlastny zmysel.:)

Já mám názor , že zlo bylo a bude jako rotiol, nejde mi ísmenko tak si ho dodej. okud by nebylo zlo, neoznali by chom dobro, tak jako světlo a tma, nebo telo a chlad, žijeme v dualitě. Dležit je aby zlo neřevládlo nad dobrem a bylo vše v rovnovnáze.

zlo i dobro jsou jen pojmy o kterých se lze dlouhosáhle dohadovat jak to s nimi skutečně je...každý soudný člověk který žije alespoň trochu uvědoměle ví jak asi přibližně působí na druhé i na sebe...jak působí druzí na něj a jak vnímá....co je mu příjemné a co ne...co je nutné a co ne...
nevědomost je mor...možnou cestou k "osvětlení" je právě sebepoznání...a ve světě který má hranice, poznání vlastních hranic...rozpoznání souvislostí...
to je ale běh na dlouhou trať...

přidám své od e.haich..."jakékoliv projevené má svou druhou část v neprojeveném...jako strany mince"

stejně tak je podle mě dobro jen nepřítomnost zla...

a v návaznosti na analogii se tmou...myslím, že ani rostliny, zvířata by nebyly úplně v euforii z toho, kdyby si nemohly v noci odpočinout....

spirála jen! dobra mi přijde záhadou a trvalou iluzí -ROLL-

To, o čem tady psala Ave resp. tlumočila channeling byly dvě odlišné roviny zla: zlo relativní, tj. ono vztažné "zlo" jen pro někoho, dočasně, které je nakonec k něčemu nebo pro někoho za jiných okolností dobré, které vnáší dynamiku do celku a o kterém píšeš i ty

.. a zlo "substanciální", které je jakousi autodestrukcí složek universa, které se dlouhodobě ukazují jako nepolepšitelně poruchové z hlediska fungování celku a které "leží" někde na dně existence, tedy v pekle a v překladu to je "peklo", "ztráta duše". Ztráta citlivosti a tudíž neschopnosti se pohnout a regenerovat.
Tak jsem to pochopila.

Jsem větší "realista" než Ty (ve smyslu filosofického rozlišení realismus/nominalismus). Nedomnívám se, že jsou to "jen" pojmy...