SMRT JE KONCOM

postulát:..lat:postulo-předběžná příprava.....
postulovat..požadovat....
postulát-výchozí předpoklad vnímaný jako pravdivý.
Na rozdíl od slov jako např.post mortem-po smrti,post faktum-po čině,post-scriptum-po napsání-ahoj :))

ano máte pravdu, postulát je požadavek samozřejmě (posci-tulare) měl jsem na mysli spíš rozdíl mezi axiomem a postulátem v praxi

Som na dobrej ceste a mám aspoň jeden predpoklad .. a to ten, že
čoskoro ľudstvo pokročí aspoň tak ďaleko, že si bude veriť každý čomu chce a komu chce, prípadne nikomu a ničomu
bez toho aby jednotlivci tvrdili "fakty" ktoré nemôžu dokázať
pričom argumenty druhých nedokážu vyvrátiť
a názory ktoré zdieľajú iní - si dovoľujú označovať za psychické poruchy hodné liečby

A inak - ja verím v prvom rade sama sebe a vlastnej intuícii a nie rôznym "moudram", to je najdôležitejšie, na to určite časom prídeš takisto ..

http://www.youtube.com/watch?v=A4_rkgXgWLg />
To je z mojej strany všetko :)-BYE--FLOWER-

Pokud žijeme plnohodnotně tak je smrt vyvrcholením našeho života.Neni to konec ,ale nový začátek.

Presne tak -THUMBSUP--BOW--FLOWER- je to neustály proces

dlouhé a složité intelektuální diskuse jsou nanic, jsou jen 2 možnosti: smrtí vše končí nebo naopak duše pokračuje dál v dalších zrozeních....každý at si vybere...nejdůležitější ale je žít ted a tady a vypořádat se s touto realitou v duchu omezování vlastního sobectví a pomoci nejbližším (rodině)

výborně! "dlouhé a složité intelektuální diskuse jsou nanic." Přesto se vedou co svět světem stojí.

Souhlasím, že k rozšíření vědomí má docházet spontánně, nikoli na bázi drog nebo holotropního dýchání apod. Snad je zkusit, aby se relativizoval skeptický postoj.
Když dochází k průlomu spontánně, člověk obdrží takovou dávku, kterou jeho tělo zvládne. Pak ho to "hodí zpátky".

Jiná věc je, pokud se mu to děje spontánně např. od dětství.

Kritériem zdraví/nemoc není zřejmě neobvyklost vizí, ale to, jak přitom člověk zvládá normální život. Pokud zůstává tzv. "vycentrovaný", střízlivý, i při všech neobvyklých vjemech, pozoruje, třídí, nedělá předčasné závěry, může v každé chvílí uplatnit svou vůli a rozhodnutí, tak je to podle mne v pořádku.

Pokud neobstojí v běžném životě, tak nezvládá rozšířené vědomí. K fluktuacím dochází nečekaně a nezvladatelně. Neví, která rovina ho "řídí", nemůže aplikovat svá rozhodnutí, má pocit, že MUSÍ někoho poslouchat, že NEMÁ volbu, pak je zřejmě schizofrenik. Vlaje různými úrovněmi.
Jiná věc je, že se rozhodnu, svobodně souhlasím, že jsem "kanálem" svého vyššího Já..

Niet čo dodať, veľmi presne si to opísala. :)

Souhlasím s každým slovem -THUMBSUP-

Dodala bych, že riziko vidím např. i v tréninku tzv. astrálního cestování, kdy jde o to přesně "dosednout" do fyzického těla.
Pokud je člověk trochu tzv. "mimo" , "rozhozený" (viz moudrost jazyka), tak ho třeba bolí hlava, cítí se jako při chřipce, má slabé nohy. Pokud není sesazený přesně dlouhodoběji, může to způsobovat právě onen pocit disociace..
Nejrizikovější čas se mi jeví po probuzení.
Pokud cítím takovou tendenci k pocitu celkové "podivnosti" kolem spánku, tak jsem vysledovala dva způsoby, jak s tím naložit: začne se to ve mně modlit, což je lepší varianta, ozve se ego, které navrhne zabývat se např. tím, co udělám "s tělem": zacvičit, masáže, zkrátka kapka narcismu :)

Ale to se odchyluji od tématu Smrt je koncem...
A tak opět přicházím se svým oblíbeným veršem Paveseho:
"Přijde smrt a bude mít TVÉ oči"...
Takže, každý zažijeme svá silná přesvědčení a návyky, aspoň v určité fázi umírání.
A nebudeme si moci tzv. vybrat. Vybírat máme teď své priority, návyky, aby nám vypluly na pomoc při stresu zvaném SMRT.

NO nebudu ti brat tvůj názor, jsem duševně v pořádku, každy rok chodíme povinně na psychologické a kompletné lékařské vyšetření, jsem totiž řidič tramvaje již 30 let. Ono vidění duchov je široky pojem, já vidím jemnohmotny svět jako takovy,a duše lidí pokud něco chtějí mně vyhledávají sami, dále vidím jemnohmotně andělé, archandělé a nanebevzety nistři i bytosti akáši. Viděl jsi někdy u sebe na stole 1000000 dolarů? ASI NE A PŘESTO JE TO MOŽNÉ. vÍŠ ODSOUDIT HNED NĚKOHO, JENOM PROTO ,ŽE NĚCO NEVNÍMÁM JE DOST JEDNODUCHÉ. Ale to je tvá věc.

Ahoj.Já nikoho neodsuzuji,jen jsem napsal svůj názor zrovna jako Ty svůj.Nic víc.Nikoho nepřesvědčuji,nikoho nekritizuji-bych si nedovolil.Každý má právo na svůj názor a taky právo ho vyslovit.Vůbec Tě neznám,nic proti Tobě nemám.Je zde přece diskuze?A základní pravidlo netové diskuze určitě znáš:Jen hlupák napadá protivníka v diskuzi a ne jeho názory.To platí všeobecně, i pro mě..Pokud máš pocit,že Tě odsuzuji,je to jen Tvůj dojem,Tvé závěry.S tím nic nenadělám-jen Ty. Měj se moc hezky-honza -FLOWER-

Ahoj, omlouvám se ta odpověd byla psána dr Faustol, ten reagoval na můj příspěvek hned zpočátku a píše tam o duševní nemoci, tak jsem napsala omylem to klikla tobě. Ještě jednou omluva, nemám pocit že by mi kdokoli napadal ani ten ,kterému to původně bylo psáno, jenom jsem chtěla vysvětlit, že jsou věci které když neznáme,nebo nevidíme tak jsou. Měj se moc moc hezky.

Troška sa tu rozpíšem, prečítala som si pár príspevkov a niečo sem napíšem.
Ako spomenula Bimbulka, ľudia, ktorí vidia duchov denno denne majú isto iný prístup k životu a aj iný názor na smrť. No, ja sa vyjadrím takto. Smrť je len prechod duše do ďalšieho života, ktorý ju čaká. Každá smrť človeka je síce pre blízkych bolestivá, ale to len telo zomiera. Duša sa odpojí od tela, pretože už ukončila svoje putovanie, svoje učenie sa, svoj cieľ pre ktorý prišla do tela. Každá duša sa na tejto planéte prišla niečo naučiť, niečo niekomu odovzdať a pomáhať nielen teda samej sebe, ale aj iným dušiam. Je to ich púť. Preto si napríklad niekedy môžeme spomenúť na minulé životy. To čo sa duša naučí, si odnesie do svojho ďalšieho rozvoja. Niekto má pocit, akoby žil niekoľko 100 rokov a niekto len hlce informácie z každého možného zdroja, aby sa naučil, poučil čo najviac, pretože má pocit, že je tu na Zemi prvý krát. Veľa ľudí sa bojí smrti, ale to nie je nič zlé. Z každej emócie sa učíme a posúvame sa ďalej. Tak ako narodenie dieťaťa aj smrť je prirodzená vec.
Ale aby som sa vrátila k tvojej dcére, to čo ona prečítala alebo precítila, zažila, tak to je len pre ňu. Všetko čo ona zažije, prečíta, je len pre ňu informácia, ktorá ju posunie ďalej. Neskôr z toho môže mať chaos, takže nech to nepreháňa :) Ak si chce užívať, tak nech. Je to jej slobodná vôľa a cez to získava potrebné informácie, vnemy. Každá duša potrebuje niečo iné. :)

Ahoj Janka,
Tak toto by bolo najlepšie riešenie asi pre každého z nás. Zomrieť si a problémom je koniec. Keby to bolo také jednoduché, tak by sa asi okolo nás netúlalo toľko nešťastných duší, tých ktorí zomreli nejakou tragickou smrťou, alebo si samy siahli na život. Ale sú okolo nás aj duše tích, ktorí nás mali radi a sú našimi ochrancami. Viem, že mnoho ľudí na videnie duchov neverí a robí si z toho žarty. Pokiaľ s nimi nemajú nejaké svoje skúsenosti, alebo nevidia nejaký iný dôkaz, tak tomu neuveria. Takzvaným neveriacim Tomášom som bola aj ja. Teraz to vnímam inak. Aj keď som osobne v živote žiadnu zatúlanú dušu nevidela naživo, na fotografiách je to inak. Zhodou okolností som bola cez víkend so svojimi známymi veriacimi a bavili sme sa aj na takúto tému. Nie je celkom pravda, že všetci veriaci napr. Kresťania veria v prevtelenie duše, aj keď sú presvedčení, že duša človeka je nesmrteľná. V duchov, v astrológiu, v numerológiu a iné veštenie neveria a odcudzujú to. Niekedy sa medzi nimi cítim, ako čierna ovca, keď začnem rozprávať o veciach z astrológie. Vysmievajú sa z toho, že sú to hlúposti a odhovárajú ma od nej bez toho, aby si to nechali dlhšie vysvetliť. Podobne to bolo aj s duchmi. Tak ako tvoja dcéra a mnoho iných neverili, pokiaľ som nepovedala. Tak si spolu poďme pozrieť fotky, čo sme si nafotili vonku v záhrade potme. Bola by si sa čudovala, koľko cudzích sivých tvárí sme za niektorými z nás na nich videli. Stačilo málo a hneď zmenili názor. Na ich predtým usmiatych tvárach zrazu bolo vidieť začudovaný a vystrašený výraz. Po tomto sme si postupne vystriedali ďalšie svoje zážitky, po ktorých som sa čudovala ja. Dokonca niektorí prezradili veci, o ktorých predtým z nikým iným nerozprávali zo strachu, že sa im vysmeje. Myslím si, že podobne by to bolo aj s tvojou dcérou. Píšeš, že sa stretla z rôznymi ľuďmi, no možno nestretla tých správnych a možno ešte nenadišiel čas, aby tomu uverila....s pozdravom Marika paaa -FLOWER-

"Přijde smrt a bude mít TVÉ oči"...
To jsou krásná slova,neznám toho autora a doufám,že najdu překlad jeho díla do češtiny.
Jen bych podotkla,že pokud přijde opravdu SMRT,není to už stres .Pro toho kdo odchází,je to v tu chvíli objetí Boha a oči těch kteří přijdou k nám,aby nám svou láskou pomohli,je to bezpečí...
Stres je to pro nás,kteří tu zůstáváme s bolestí v srdcích a stres je také často samo umírání.
Napsala bych to asi jako Jiří Wolker

Smrti se nebojím, smrt není zlá,
smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je, to umírání je
kdy smysly střelené v letu padají ze všeho, ze všeho,
a v rezavém potrubí těla čas hnije jak pomyje,
by rozložil ruce, oči, nervy a každý sval,
kterým svět v náruč jsi chytal a miloval,
smrti se nebojím, smrt není zlá, ve smrti nejsem sám,
umírání se bojím, kde každý je opuštěn.A já umírám....

Byla jsem u toho kdy smrt objala člověka svým bezpečím a láskou tak silnou,že se doslova zhmotnila.
A,aby ti co odcházejí nebyli sami a opuštěni je na nás kolem nich a na tom,abychom jim dokázali pomoct od bolesti jak jen je to možné.
Zase jsem se nějak rozepsala-FLOWER-;)

Cesare Pavese

Přijde smrt a bude mít tvé oči-
ta smrt,která nás doprovází
od rána do večera,bezesná,
hluchá jak stará výčitka
či nesmyslná neřest.A tvé oči
budou jen prázdným slovem,
smlčeným výkřikem,tichem.
Tak je vídáš každé ráno,
když sama nad sebou se skloníš
v zrcadle.Naděje sladká,
onoho dne i my budeme vědět,
že jsi život a že jsi nic.


Pro každého má smrt pohled.
Přijde smrt a bude mít tvé oči.
Bude to jako zlozvyku si odnavykat,
jako v zrcadle zřít
vynořující se mrtvou tvář,
jako naslouchat rtům semknutým.
Do jícnu sestoupíme němí.



http://www.youtube.com/watch?v=MDtaE0Cbayo

Nevyjádřila jsem se přesně - myslela jsem umírání, a to stres je.
Co se týče literatury k tématu, tak mi přijde zajímavá Tibetská kniha o životě a smrti Sogjal-rinpočheho, vyd. Argo 2012. Lze zakoupit na www.kosmas.cz.

Díky moc -HEART-