Ľudská duša -
SMRT JE KONCOM
neznámy | 11.8.2012 12:01
to čo tu preberáme je ako skákanie ping-pong-ovej loptičky z + do -, ako vyrovnávanie protikladných ale neodlučných síl. konkrétne v našom prípade práve o polaritu 3-9 domu (merkur-jupiter), ktoré sú v opozícii. je to protiklad analýzy a syntézy, detailu a celku, dáta verzus kompletná informácia, štúdium a hromadenie informácii vs. vytváranie názoru a vlastnej filozofie. všetká naša viera je založená na základe skúsenosti, ktorá uspokojí malú časť našej mysle a tomu sa hovorí racionálne uvažovanie, čo je v konečnom dôsledku veľmi relatívne. naše súdenie reality patrí do 9. domu a tam rovnako patrí aj viera filozofia a náboženstvo, z čoho vyplýva že všetko je len o viere.
uvediem jeden príklad: moja dcéra keď bola ešte v kočíku a vedela len minimálne chodiť a rozprávať bola s manželkou aj svokrou na cintoríne. prešli zopár hrobov svojej rodiny a pri poslednom hrobe kde sa zastavili bol úplne nový. tam ležal manželkin bratranec, ktorý sa zabil. pri odchode od tohto hrobu sa moja dcéra zdvihla z kočíka, otočila sa na to miesto a zakývala mu pá-pá. toto urobila minimálne 2x na tom istom mieste keď odchádzali od toho hrobu. mala možno jeden rok a jej skúsenosti aj fantázia boli "jednoročné".
rozum používajúci syntézu pre súdenie reality by povedal: aha!... zaujímavé. celú situáciu by videl z hora ako krásne namaľovaný obraz s jasnými tvarmi, farbami a súvislosťami.
racionálny a pragmatický rozum používajúci "materialistickú a kritickú" analýzu gnostického poznávania by sa zahľadel do prázdna a vyslovil: blbosť... aby poriadne preskúmal situáciu, pozrel by sa na obraz z dvoch centimetrov a presondoval pohľadom celú plochu z blízka - matka, dieťa, svokra, cintorín, hroby - nič neobvyklé fyzikálne zákony nijak nebránia tomu, aby sa všetky objekty a subjekty vyskytli na tomto mieste. nevyskytli sa žiadne anomálie fyzikálnych vlastností na tomto mieste v danom čase... aha! dieťa sa zdvihlo z kočíka, a zakývalo pá-pá. z čoho vyplýva, že je úplne zdravé a primerane vyvinuté svojmu veku. svalový tonus funguje dobre, psychomotorické funkcie tiež. a toto sa zopakovalo až dva krát! viacnásobné pozorné sledovanie situácie ani prístroje nezaznamenali nič neobvyklé.
výsledok analýzy: hĺbková analýza nepriniesla žiaden dôkaz o existencii duchov
napokon existuje nespočet skúsenosti s inými bytosťami, svetmi, mimozemšťanmi, klinickou smrťou, kedy človek mohol zdokumentovať čo sa dialo mimo jeho tela aj na iných miestach počas doby kedy bol/a lekársky v bezvedomí, ale tomu predsa nemôžme veriť. v jednej pesničke sa spievalo čloěk někdy vraví člověk a myslí tím sám sebe, člověk někdy vraví každá a myslí tím tu jednu. - takže pravda o všetkých paranormálnych javoch - všetko je hlúpsť, pretože "nikto" "nikdy" "nič" nevidel ;)
uvediem jeden príklad: moja dcéra keď bola ešte v kočíku a vedela len minimálne chodiť a rozprávať bola s manželkou aj svokrou na cintoríne. prešli zopár hrobov svojej rodiny a pri poslednom hrobe kde sa zastavili bol úplne nový. tam ležal manželkin bratranec, ktorý sa zabil. pri odchode od tohto hrobu sa moja dcéra zdvihla z kočíka, otočila sa na to miesto a zakývala mu pá-pá. toto urobila minimálne 2x na tom istom mieste keď odchádzali od toho hrobu. mala možno jeden rok a jej skúsenosti aj fantázia boli "jednoročné".
rozum používajúci syntézu pre súdenie reality by povedal: aha!... zaujímavé. celú situáciu by videl z hora ako krásne namaľovaný obraz s jasnými tvarmi, farbami a súvislosťami.
racionálny a pragmatický rozum používajúci "materialistickú a kritickú" analýzu gnostického poznávania by sa zahľadel do prázdna a vyslovil: blbosť... aby poriadne preskúmal situáciu, pozrel by sa na obraz z dvoch centimetrov a presondoval pohľadom celú plochu z blízka - matka, dieťa, svokra, cintorín, hroby - nič neobvyklé fyzikálne zákony nijak nebránia tomu, aby sa všetky objekty a subjekty vyskytli na tomto mieste. nevyskytli sa žiadne anomálie fyzikálnych vlastností na tomto mieste v danom čase... aha! dieťa sa zdvihlo z kočíka, a zakývalo pá-pá. z čoho vyplýva, že je úplne zdravé a primerane vyvinuté svojmu veku. svalový tonus funguje dobre, psychomotorické funkcie tiež. a toto sa zopakovalo až dva krát! viacnásobné pozorné sledovanie situácie ani prístroje nezaznamenali nič neobvyklé.
výsledok analýzy: hĺbková analýza nepriniesla žiaden dôkaz o existencii duchov
napokon existuje nespočet skúsenosti s inými bytosťami, svetmi, mimozemšťanmi, klinickou smrťou, kedy človek mohol zdokumentovať čo sa dialo mimo jeho tela aj na iných miestach počas doby kedy bol/a lekársky v bezvedomí, ale tomu predsa nemôžme veriť. v jednej pesničke sa spievalo čloěk někdy vraví člověk a myslí tím sám sebe, člověk někdy vraví každá a myslí tím tu jednu. - takže pravda o všetkých paranormálnych javoch - všetko je hlúpsť, pretože "nikto" "nikdy" "nič" nevidel ;)
neznámy | 11.8.2012 12:09
"pro mě je zatím důležitější to, co prožívám teď-v přítomnosti.A úvahy o tom co bude nebo nebude někdy v budoucnu ( a po smrti) mě o tuto přítomnost okrádají...hezký večer"
Tieto slová určite stoja za zamyslenie. Nechce sa mi veriť, že máš 23. rokov. Teda môj otec zdieľa vlastne tento tvoj životný postoj (a nemyslím to zle), ale nadobudol ho až neskôr, v mladosti mal tiež tendenciu filozofovať nad nesmrteľnosťou chrusta. Nedávno ma bol pozrieť a riešil presne to, čo píšeš, že ľudia sa okrádajú o život, keď stále riešia nejaké filozofie. Asi mi chcel otvoriť oči.
V jednom rozhovore do miestneho časopisu, kde sa ho pýtali na životnú filozofiu, napísal toto: "Netrápi ma skutočnosť, že som sa nestal profesionálnym výtvarníkom, ani, že mám prázdne vrecká. Ja som sa obohatil o krásu, ktorá mi v každodennom živote pomáha získavať takú filozofiu, pre ktorú sa oplatí žiť. ...Je to veľký dar aj pre ľudstvo, toto všetko vnímať. Náš život je veľmi krátky. Toto by sme si všetci mali uvedomiť a snažiť sa vzájomne si pomáhať láskou a krásou. To je moja životná filozofia."
V tejto téme sa rieši asi nezodpovedateľná otázka, totiž, čo je pravdy na tom, čo vidíme-vieme? Tu víťazí ten, kto pochopí a žije, nie ten, kto sa snaží lepšie argumentovať. (a nemyslím víťazí v klasickom zmysle slova)
V životnej múdrosti z môjho pohľadu vedieš, ak si skutočne uvedomuješ radosť z toho, že toto všetko môžeme VNÍMAŤ. Myslím si, že asi rozumieš tomu, že toto bádanie o smrti a o tom, čo je po smrti, vlastne súvisí práve s tým, čo ľudia v sebe nemajú - VIERU. A to konkrétne VIERU V ŽIVOT, V DAR ŽIVOTA. Taká viera, čo sa celý život trasie zo smrti a bojí sa života po smrti, viera, čo v živote plytvá myšlienkami o tom, čo v sebe máme alebo nemáme rozvíjať, čo máme robiť alebo nemáme robiť, je vlastne otvorene sa prezentujúcou a hlbokou zakódovanou nevierou - pochybnosťou a strachom, ktorý neverí životu, že nás vedie správne. Hoci skutočnosť, ktorú vnímame, nám paradoxne dáva k dispozícií práve ten život. Zas z druhej strany, ak ľudí táto otázka tlačí, tak je to asi prirodzené.
Od Gilgameša je otázka zmyslu existencie stále aktuálna. Asi to tak má byť, že niektorí ľudia radi celý život hľadajú svoje šťastie a niektorí ich radi k tomuto šťastiu smerujú. No a niektorí svoje šťastie možno aj premrhajú.
Tieto slová určite stoja za zamyslenie. Nechce sa mi veriť, že máš 23. rokov. Teda môj otec zdieľa vlastne tento tvoj životný postoj (a nemyslím to zle), ale nadobudol ho až neskôr, v mladosti mal tiež tendenciu filozofovať nad nesmrteľnosťou chrusta. Nedávno ma bol pozrieť a riešil presne to, čo píšeš, že ľudia sa okrádajú o život, keď stále riešia nejaké filozofie. Asi mi chcel otvoriť oči.
V jednom rozhovore do miestneho časopisu, kde sa ho pýtali na životnú filozofiu, napísal toto: "Netrápi ma skutočnosť, že som sa nestal profesionálnym výtvarníkom, ani, že mám prázdne vrecká. Ja som sa obohatil o krásu, ktorá mi v každodennom živote pomáha získavať takú filozofiu, pre ktorú sa oplatí žiť. ...Je to veľký dar aj pre ľudstvo, toto všetko vnímať. Náš život je veľmi krátky. Toto by sme si všetci mali uvedomiť a snažiť sa vzájomne si pomáhať láskou a krásou. To je moja životná filozofia."
V tejto téme sa rieši asi nezodpovedateľná otázka, totiž, čo je pravdy na tom, čo vidíme-vieme? Tu víťazí ten, kto pochopí a žije, nie ten, kto sa snaží lepšie argumentovať. (a nemyslím víťazí v klasickom zmysle slova)
V životnej múdrosti z môjho pohľadu vedieš, ak si skutočne uvedomuješ radosť z toho, že toto všetko môžeme VNÍMAŤ. Myslím si, že asi rozumieš tomu, že toto bádanie o smrti a o tom, čo je po smrti, vlastne súvisí práve s tým, čo ľudia v sebe nemajú - VIERU. A to konkrétne VIERU V ŽIVOT, V DAR ŽIVOTA. Taká viera, čo sa celý život trasie zo smrti a bojí sa života po smrti, viera, čo v živote plytvá myšlienkami o tom, čo v sebe máme alebo nemáme rozvíjať, čo máme robiť alebo nemáme robiť, je vlastne otvorene sa prezentujúcou a hlbokou zakódovanou nevierou - pochybnosťou a strachom, ktorý neverí životu, že nás vedie správne. Hoci skutočnosť, ktorú vnímame, nám paradoxne dáva k dispozícií práve ten život. Zas z druhej strany, ak ľudí táto otázka tlačí, tak je to asi prirodzené.
Od Gilgameša je otázka zmyslu existencie stále aktuálna. Asi to tak má byť, že niektorí ľudia radi celý život hľadajú svoje šťastie a niektorí ich radi k tomuto šťastiu smerujú. No a niektorí svoje šťastie možno aj premrhajú.
neznámy | 11.8.2012 13:09
To je fajn, že dnes sa už na nete dá nájsť skoro všetko a nemusím sa hrabať v knihe a prácne odpisovať. :)
Pretože toto Platónovo podobenstvo o jaskyni sa mi zdá veľmi výstižné.
http://odkazy.vsieti.sk/node/1805
Pretože toto Platónovo podobenstvo o jaskyni sa mi zdá veľmi výstižné.
http://odkazy.vsieti.sk/node/1805
neznámy | 11.8.2012 15:27
Keď som chodila do školy, tak toto podobenstvo nám prednášajúci pracne kreslili a ty ho takto kopíruješ? No nehanbíš sa!!!:D ...to bolo len zo srandy, to je dúfam jasné..?
A teraz smrteľne vážne. Fajn, že ťa napadlo sem ten odkaz vložiť, nie že by to vyjadrovalo nadpohľad, existuje veľa životom overených mýtov a podobenstiev, ale práve o to viac sa to sem hodí, že je to pohľad čisto ľudský, a preto súhlasne jedinečný aj nestranný.
Ešte by som chcela k nemu pripomenúť tie tri sústavy pravdy, ktoré tiež veľmi pekne vystihujú toto podobenstvo. Tí, čo sú viac naklonení intuícii a mystickej skúsenosti, majú možno pocit, že emix na nich útočil a videli len tú vecnú psychiatrickú definíciu o duchoch. Osobne som to ale vnímala tak, že chcel len ukázať protipól, keď uviedol to zaradenie duchov z psychiatrického hľadiska. Reagoval tým na v podstate tiež nekompromisný príspevok, podľa ktorého sú "bezpečne" ľudia, ktorí duchov vidia. Chcel len uvedením protikladu poukázať na to, že nič nie je "bezpečne" tak alebo tak, ale nebol dobre pochopený...Preto som sa ho na to opýtala a aj mi odpovedal, že áno, že takto to myslel... Nebolo sa preto asi až tak treba chytať slova "bezpečne" v jeho príspevku. Ľudí opačného názoru to zjavne priviedlo k potrebe brániť svoje stanovisko.
To, že o sebe tvrdí niekto, že nemá potrebu riešiť nadzmyslový svet, lebo má pocit, že ho to oberá o život tu a teraz, lebo je si vedomý rozdielnosti ľudských hľadísk, to je z môjho pohľadu čiste len úkazom toho, že sú ľudia, ktorí si život vedia sakrametsky vážiť a v plnej miere využívať. Tak som vnímala emixa.
Nechcem teraz nikomu chytať stranu, ale naozaj nemám pocit, že by to bol emix, ktorý chcel niekoho o niečom presviedčať. Uviedol pre zaujímavosť proti uhoľ pohľadu a svoj názor, že sa tým vlastne nemá vnútornú potrebu zoberať, plus vysvetlenie prečo. Že sa to dotklo niečoho vnútri ľudí, to je už iná vec.
To ako názory-postoje príjímame, to hovorí aj o tom, čo je, alebo naopak, čo nie je v nás. Tak napr. aj koľko pochybností je v nás a ako málo "istoty" (tej ľudskej, ktorú si myslíme, že máme), v sebe nosíme. Možno preto ju niekedy musíme brániť zubami nechtami, aby sme presvedčili samých seba. Veď napokon, viera je preto viera, že sa spája s pochybnosťou, je to normálne. Priznanie pochybnosti nikomu neuškodí, skôr ľudí spojí.
Osobne si napr. prídem niekde takmer presne uprostred týchto protipólových právd, až mi niekedy tá schizoidnosť škodí. Na jednej strane mám silný vnútorný pocit religiozity, na druhej strane, nepotrebujem ju vždy zo zásady teoreticky riešiť. Niekedy cítim pochybnosť, keď ju takto neriešim, a niekedy zas naopak, keď ju riešim, mám pochybnosti, že by som mala radšej energiu investovať do života, že zanedbávam to, čom dostala.
Takže neviem, či je lepšie mať porozumenie pre obe strany, alebo stáť na jednej. Ale zas k jednej som podľa okolností vždy viac naklonená, striedavo hore-dole , podľa vzoru svojich bratov Castora a Polluxa-ROFL-
A teraz smrteľne vážne. Fajn, že ťa napadlo sem ten odkaz vložiť, nie že by to vyjadrovalo nadpohľad, existuje veľa životom overených mýtov a podobenstiev, ale práve o to viac sa to sem hodí, že je to pohľad čisto ľudský, a preto súhlasne jedinečný aj nestranný.
Ešte by som chcela k nemu pripomenúť tie tri sústavy pravdy, ktoré tiež veľmi pekne vystihujú toto podobenstvo. Tí, čo sú viac naklonení intuícii a mystickej skúsenosti, majú možno pocit, že emix na nich útočil a videli len tú vecnú psychiatrickú definíciu o duchoch. Osobne som to ale vnímala tak, že chcel len ukázať protipól, keď uviedol to zaradenie duchov z psychiatrického hľadiska. Reagoval tým na v podstate tiež nekompromisný príspevok, podľa ktorého sú "bezpečne" ľudia, ktorí duchov vidia. Chcel len uvedením protikladu poukázať na to, že nič nie je "bezpečne" tak alebo tak, ale nebol dobre pochopený...Preto som sa ho na to opýtala a aj mi odpovedal, že áno, že takto to myslel... Nebolo sa preto asi až tak treba chytať slova "bezpečne" v jeho príspevku. Ľudí opačného názoru to zjavne priviedlo k potrebe brániť svoje stanovisko.
To, že o sebe tvrdí niekto, že nemá potrebu riešiť nadzmyslový svet, lebo má pocit, že ho to oberá o život tu a teraz, lebo je si vedomý rozdielnosti ľudských hľadísk, to je z môjho pohľadu čiste len úkazom toho, že sú ľudia, ktorí si život vedia sakrametsky vážiť a v plnej miere využívať. Tak som vnímala emixa.
Nechcem teraz nikomu chytať stranu, ale naozaj nemám pocit, že by to bol emix, ktorý chcel niekoho o niečom presviedčať. Uviedol pre zaujímavosť proti uhoľ pohľadu a svoj názor, že sa tým vlastne nemá vnútornú potrebu zoberať, plus vysvetlenie prečo. Že sa to dotklo niečoho vnútri ľudí, to je už iná vec.
To ako názory-postoje príjímame, to hovorí aj o tom, čo je, alebo naopak, čo nie je v nás. Tak napr. aj koľko pochybností je v nás a ako málo "istoty" (tej ľudskej, ktorú si myslíme, že máme), v sebe nosíme. Možno preto ju niekedy musíme brániť zubami nechtami, aby sme presvedčili samých seba. Veď napokon, viera je preto viera, že sa spája s pochybnosťou, je to normálne. Priznanie pochybnosti nikomu neuškodí, skôr ľudí spojí.
Osobne si napr. prídem niekde takmer presne uprostred týchto protipólových právd, až mi niekedy tá schizoidnosť škodí. Na jednej strane mám silný vnútorný pocit religiozity, na druhej strane, nepotrebujem ju vždy zo zásady teoreticky riešiť. Niekedy cítim pochybnosť, keď ju takto neriešim, a niekedy zas naopak, keď ju riešim, mám pochybnosti, že by som mala radšej energiu investovať do života, že zanedbávam to, čom dostala.
Takže neviem, či je lepšie mať porozumenie pre obe strany, alebo stáť na jednej. Ale zas k jednej som podľa okolností vždy viac naklonená, striedavo hore-dole , podľa vzoru svojich bratov Castora a Polluxa-ROFL-
neznámy | 11.8.2012 23:16
Ahoj,myslím,že se tím nemusíš trápit.Především má pravdu v tom,že na světě máme žít svobodně-svobodná vůle je jeden z Darů který jsme si sebou přinesli na Zemi a respektuje ji Bůh i ´Dábel.
Víra je jako láska,je nepřenosná a Bůh se nám ukáže v pravý čas-Ví čím procházíme a co mnohdy hlásáme a má s námi téměř nekonečnou trpělivost a také má velký smysl pro humor.I já jsem kdysi tvrdila,že Bůh není a pokud je musel by být krutý.... Také jsem se domnívala,že mám vše přežito,pochopeno,načteno.:)
a ,že znám pravdu.Dokud žijeme poznáme vždy jen to co je v tu chvíli pro naši duši důležité,jednou jsem četla od úžasného člověka kterého si nesmírně vážím pana Lukavského,že nevěří,v minulé životy,že Bůh je natolik silná a mocná energie,že si dušičky do životů nemusí půjčovat.Ten měl víru v Boha velmi silnou i lásku k lidem a soucítění v srdci,ale myslím že mu církevní dogmata nedovolila ani
připustit,že jde stále o jednu duši,která prochází mnoha životy,než dokáže splynout s Jeho Energií.
Tím chci napsat,že nevadí v co dcerka věří,ale důležité je jak žije a zda vnímá svět s otevřeným srdcem, všichni jsme na cestě životem-životy a na té cestě nás čeká mnoho ještě nepoznaného,nebo dávno zapomenutého:)
V té souvislosti si vždy vzpomenu na krásnou báseň od Eliota.
Little Gidding
Co nazýváme začátkem je často konec a ukončit to značí začít.
Konec je tam kde začínáme.
Každá věta a výrok,jenž je správný -kde je každé slovo vhodné na svém místě,
aby pomáhalo ostatním,to slovo ani ostýchavé ani okázalé,hladký styk starého a
nového a běžné slovo bez vulgárnosti,formální slovo přesné bez pedantství a
všechna spolu v družném tanci-je každá věta ,každý výrok konec a začátek a každá báseň epitaf.
A každý počin je krokem ke špalku,k hranici,do mořského jícnu anebo k náhrobku
už nečitelnému.Tam začínáme:
Umíráme s umírajícími:
Hle odcházejí a my jdeme s nimi.
Rodíme se s mrtvými:
Hle vracejí se, vedouce nás s sebou......
.....................................
S vábením této lásky
s hlasem toho volání
neustaneme ve zkoumání
a až všechno přezkoumáme
dospějeme tam,kde jsme začali
a poprvé poznáme to místo.
Neznámou bránou v paměti
kdy poslední kout země jenž zbývá objevit
je onen,jenž byl na počátku:
U pramene řeky hlas ukrytého vodopádu
A děti hrající si pod jabloní
neznámé,protože je nehledáme,
ale sotva zaslechnutelné v tichu
uprostřed dvojí mořské vlny.
Teď rychle tady teď vždy
Stav dokonalé prostoty
jemuž je třeba obětovat cokoli a vše bude dobré
Vše bude po všech stránkách dobré,
až se jazyky ohně složí do dovršeného svazku ohně.
A oheń s růží v jedno splynou
Víra je jako láska,je nepřenosná a Bůh se nám ukáže v pravý čas-Ví čím procházíme a co mnohdy hlásáme a má s námi téměř nekonečnou trpělivost a také má velký smysl pro humor.I já jsem kdysi tvrdila,že Bůh není a pokud je musel by být krutý.... Také jsem se domnívala,že mám vše přežito,pochopeno,načteno.:)
a ,že znám pravdu.Dokud žijeme poznáme vždy jen to co je v tu chvíli pro naši duši důležité,jednou jsem četla od úžasného člověka kterého si nesmírně vážím pana Lukavského,že nevěří,v minulé životy,že Bůh je natolik silná a mocná energie,že si dušičky do životů nemusí půjčovat.Ten měl víru v Boha velmi silnou i lásku k lidem a soucítění v srdci,ale myslím že mu církevní dogmata nedovolila ani
připustit,že jde stále o jednu duši,která prochází mnoha životy,než dokáže splynout s Jeho Energií.
Tím chci napsat,že nevadí v co dcerka věří,ale důležité je jak žije a zda vnímá svět s otevřeným srdcem, všichni jsme na cestě životem-životy a na té cestě nás čeká mnoho ještě nepoznaného,nebo dávno zapomenutého:)
V té souvislosti si vždy vzpomenu na krásnou báseň od Eliota.
Little Gidding
Co nazýváme začátkem je často konec a ukončit to značí začít.
Konec je tam kde začínáme.
Každá věta a výrok,jenž je správný -kde je každé slovo vhodné na svém místě,
aby pomáhalo ostatním,to slovo ani ostýchavé ani okázalé,hladký styk starého a
nového a běžné slovo bez vulgárnosti,formální slovo přesné bez pedantství a
všechna spolu v družném tanci-je každá věta ,každý výrok konec a začátek a každá báseň epitaf.
A každý počin je krokem ke špalku,k hranici,do mořského jícnu anebo k náhrobku
už nečitelnému.Tam začínáme:
Umíráme s umírajícími:
Hle odcházejí a my jdeme s nimi.
Rodíme se s mrtvými:
Hle vracejí se, vedouce nás s sebou......
.....................................
S vábením této lásky
s hlasem toho volání
neustaneme ve zkoumání
a až všechno přezkoumáme
dospějeme tam,kde jsme začali
a poprvé poznáme to místo.
Neznámou bránou v paměti
kdy poslední kout země jenž zbývá objevit
je onen,jenž byl na počátku:
U pramene řeky hlas ukrytého vodopádu
A děti hrající si pod jabloní
neznámé,protože je nehledáme,
ale sotva zaslechnutelné v tichu
uprostřed dvojí mořské vlny.
Teď rychle tady teď vždy
Stav dokonalé prostoty
jemuž je třeba obětovat cokoli a vše bude dobré
Vše bude po všech stránkách dobré,
až se jazyky ohně složí do dovršeného svazku ohně.
A oheń s růží v jedno splynou
neznámy | 12.8.2012 12:32
krasna odpoved dakujem ja sa netrapim v co ona veri , lebo sama vobec nemam este jasno co si o tom myslet kedze,,nejsou dukazy,,jedine co si myslim ze nevediet taketo veci asi je to naschval a nemame to vediet.su to lem moje postrehy zo zivota ze aky rozdiel ja sa v tom vrtam a mlada si to uzavre a basta.lam.
neznámy | 12.8.2012 20:49
Tvá schopnost empatie,soc.inteligence a logického uvažování (navzájem zdánlivě neslučitelné) je na vysoké úrovni.Tvá lidskost,láska k lidem vyzařující z každého Tvého slova mě nutí zamyslet se nad sebou samým.Byl by z Tebe vynikající terapeut... vážím si Tě :-))
neznámy | 12.8.2012 21:18
I když s některýmí Tvými závěry nesouhlasím (můj problém,ne Tvůj ),myslím si,že jsi velmi inteligentní,s velkými znalostmi.Ano,reagoval jsem na suverénní prohlášení jedné pisatelky tady,v jejím stylu...Nemyslím,že to byla chyba vyjádřit svůj názor (postoj). Ano,nic není konečné,ani mé ,Tvé nebo číkoliv názory.Každý člověk je jedinečný-s neustálou konfrontací svého vnitřního světa s reálem (světem vně sebe)...Ale když už jsme se narodili,máme žít nejen naplno,ale také pomáhat všem,kteří to v danou chvíli potřebují a nejen lidem. Život po smrti mě opravdu nezajímá.Zajímají mě živí lidé.........měj se moc hezky-honza
neznámy | 12.8.2012 21:42
Ano,máš pravdu,ale platí to ve vztahu vědec-věda. Každé bádání začíná axiomem,postulátem,z kterého se vychází a které se považují jako základní pravda.Jinak by to ani nešlo.Pokud laik začne tyto základy všelijak zpochybňovat,kritizovat bez vědecky podložených důkazů,může se dokonale shodit (v lepším případě).Vědci se také mýlí,ale dokázat se jim to může zase jen vědeckýmí (odbornými) argumenty.Jsem rád,že jsem Tě poznal.Umíte tady diskutovat na úrovni,nenapadáte,máte trpělivost.Tento web na mě působí velmi pozitivně,buďte na něj hrdi-měj se moc fajn-honza
neznámy | 12.8.2012 22:33
díky i já si vážím tvých slov a tvá tvrzení neztracuji, každý máme své názory, jsou ale naše?
Postulátem nemůže žádné bádání začít, o tom nás ubezpečuje předpona post.
ve vztahu (ne)vědec-věda, vědec-(ne)věda to neplatí? Co je bádání? C
Každé bádání začíná axiomem, o něm se nedebatuje, jak tedy může být na počátku bádání, které je i v přírodních vědách v podstatě diskuzí? - Z hlediska formální logiky můžeme vycházet z nějakého formálně určeného počátku, jenže již před tím je tu určitá zkušenost s myšlenkami předchůdců a současníků (intertextualita). Vědec je školen od základní školy po vysoké a tak pokračuje v určité linii, která je považována standardní a to mu těžko oduzávorkovat. I revoluční vědec, jak ukazuje Kuhn je školen v diskurzu normální vědy než se "zblázní", tzn. než vynese názor, který pobuřuje. Pokud přesvědčí je považován za génia, pokud nepřesvědčí je považován dál za šílence nebo šarlatána. Einstein mohl být a jistě byl považován za laika - úředníček patentového úřadu.
O tom, že věda se dělá především mimo laboratoře a observatoře se toho ví dost, věda tak jako každá lidská činnost spočívá především v tom, jak se spolu vědci o vybraném souboru myšlenek baví - vedou diskurz
Co se týče dokazování ne/existence "duchů" přírodovědeckými metodami myslím, že teoreticky by to mělo jít, přinejmenším mne o tom přesvědčuje existence fyziků-věřících. jen by se muselo vědět jak na to. A tomu brání před-sudky a před-úsudky.
Omlouvám se za chaotičnost, ležím teď přednostně v Rortyho Filosofie a zrcadlo přírody na Slovensku taky vyšlo ale už před časem, slovenským kolegům astrologům doporučuji alespoň poslední dvě kapitoly.
Postulátem nemůže žádné bádání začít, o tom nás ubezpečuje předpona post.
ve vztahu (ne)vědec-věda, vědec-(ne)věda to neplatí? Co je bádání? C
Každé bádání začíná axiomem, o něm se nedebatuje, jak tedy může být na počátku bádání, které je i v přírodních vědách v podstatě diskuzí? - Z hlediska formální logiky můžeme vycházet z nějakého formálně určeného počátku, jenže již před tím je tu určitá zkušenost s myšlenkami předchůdců a současníků (intertextualita). Vědec je školen od základní školy po vysoké a tak pokračuje v určité linii, která je považována standardní a to mu těžko oduzávorkovat. I revoluční vědec, jak ukazuje Kuhn je školen v diskurzu normální vědy než se "zblázní", tzn. než vynese názor, který pobuřuje. Pokud přesvědčí je považován za génia, pokud nepřesvědčí je považován dál za šílence nebo šarlatána. Einstein mohl být a jistě byl považován za laika - úředníček patentového úřadu.
O tom, že věda se dělá především mimo laboratoře a observatoře se toho ví dost, věda tak jako každá lidská činnost spočívá především v tom, jak se spolu vědci o vybraném souboru myšlenek baví - vedou diskurz
Co se týče dokazování ne/existence "duchů" přírodovědeckými metodami myslím, že teoreticky by to mělo jít, přinejmenším mne o tom přesvědčuje existence fyziků-věřících. jen by se muselo vědět jak na to. A tomu brání před-sudky a před-úsudky.
Omlouvám se za chaotičnost, ležím teď přednostně v Rortyho Filosofie a zrcadlo přírody na Slovensku taky vyšlo ale už před časem, slovenským kolegům astrologům doporučuji alespoň poslední dvě kapitoly.
neznámy | 13.8.2012 02:00
Ona si to zase otevře až přijde čas:)
Máš pravdu,že mnoho věcí vědět nám nepřísluší a proto se je stejně nedozvíme,ani kdybychom se v tom vrtali jakkoli.A už to že to tak vnímáš ukazuje v duši pokoru k těmto věcem a ta rozvíjí čistý pramen,který Ti v tom hledání pomáhá.
Nakonec úplně jasno můžeme mít až na konci své cesty-HEART-
Máš pravdu,že mnoho věcí vědět nám nepřísluší a proto se je stejně nedozvíme,ani kdybychom se v tom vrtali jakkoli.A už to že to tak vnímáš ukazuje v duši pokoru k těmto věcem a ta rozvíjí čistý pramen,který Ti v tom hledání pomáhá.
Nakonec úplně jasno můžeme mít až na konci své cesty-HEART-
Stránka:
Počítam horoskop...