Voľný pokec -
Odmietnutie darcovstva orgánov a pitvy
Odmietnutie darovania orgánov tkanív a buniek po smrti
http://www.nczisk.sk/Documents/nzr/Hlasenie_SCOT.pdf
Tlačivo vyplnené a overené notárom, právnikom, či matrikárom je nutné zaslať písomne na adresu:
Slovenské centrum orgánových transplantácií,
Limbová 14,
833 01 Bratislava
Formulár pre odmietnutie pitvy:
http://www.udzs-sk.sk/obcania-informacie/odmietnutie-pitvy-formular.html?page_id=252
ze sa priblo usmievam na ludi bez priciny. Idem po ulici a usmievam sa, ludia sa ale cudujsasvete usmievaju tiez ked ma vidia. Len neviem ci preto, ze som blazon, alebo preto, ze maju dobru naladu, proste to tusim ani nie je dolezite....pamatam si ked som bola mala, mali sme take starsie dievca v dedine, uz bola omnoho starsia, dokonca aj starsia ako ine starsie deti. nebola vsak natolko stara aby nebola dievca.
No a aby sme udrzali nit hovoru, ona sa stale usmievala, pripadalo mi to cudne ako dietatu, no usmievala som sa aj ja, toto je asi prvykrat po tridstiatich piatich rokov co si to takto starecky bezvyznamne pekne pamatam:))
Takže když tělo zůstane ležet bezvládně na přístrojích na jipce nebo ldn pak tě můžou v podstatě kuchat jak chtějí. Potom tě odpojit. Podle té smlouvy. Protože když jsi napojený tak pořád žiješ. Když srdce dělá píp pí píp.
A co jsem o tom slyšel, tak to odebírání orgánů není vůbec tak bezproblémová záležitost jakože to ten dotyčný nevnímá. Právě naopak. A pokud je aspoň zčásti pravda to co jsem četl a slyšel, pak je to celkem dost děsný horor.
Ale nechcem tu salamunovi štrnástemu kaziť tému, či odbočovať, ja to robím často, veď vieš a štrnásty znie tak vážne, až sa ho bojím, či čo -NOSMILE-....no ale spýtam sa Ťa, či by si darovala orgány, lebo vieš, napríklad by si tým ušetrila 2,39 alebo 1,50...
-NOOO-
Vychází se z předpokladu že ten člověk si toho není vědom, že nevnímá.
Jenomže tento předpoklad není podložený ničím jiným, než domněnkou, že člověk v kómatu prostě nevnímá. Jsou ale signály že tomu tak není. Existují iniciativy pozůstalých, kteří se snaží odebírání orgánů z umírajících lidí zabránit. Právě z důvodů osobních zkušeností. Protože prožili šok a silné trauma když viděli obličej svého syna, dcery, příbuzného se kterými se rozloučili ve stavu kómatu s tím že jim budou odebrány orgány. V tom loučení ještě vypadali spokojeně i když spali a nejevili známky bdění. Pak tyto lidi viděli poté co jim byly odebrány orgány. Byli to úplně jiní lidé kteří vypadali omnoho starší a jejich obličej vypadal jako kdyby byli týráni, prožili hluboké trauma.
Toto vvedlo mnoho lidí k odporu vůči odebírání orgánů.
Jenomže se o tom mnoho nemluví. Osobně jsem zcela jednoznačně proti transplantacím orgánů už jen z tohoto důvodu. Měli bychom zachovávat úctu k umírajícímu.
A ktovie co sa moze stat s energiou v darcovi a tiez v prijemcovi organov. Ja verim, ze taketo zasahy sa niekde odrazia.
A ktovie co sa moze stat s energiou v darcovi a tiez v prijemcovi organov. Ja verim, ze taketo zasahy sa niekde odrazia.
A to že jsi v kómatě neznamená, že nevnímáš. Že nevíš co se s tebou děje.
Kdyby jsi slyšela vyprávění lidí kteří zažili zkušenost se svým synem kterého viděli před, a po, pochopila by jsi. Jsou to příběhy jako ze špatného hororu.
Ale čoraz viac som si uvedomovala, že sme s mužom urobili hlúposť. Možno kúsok nej mohol zachrániť život inému dieťatku. Jej by to život už aj tak nevrátilo.
A keďže sa život s nami nemazná... po rokoch nastala taká situácia, kedy môj muž potreboval zdravý orgán, ktorý sa nedá len tak kúpiť v obchode. Musel podstúpiť množstvo vyšetrení a čakať na vhodného darcu. Mnohí sa ani nedočkajú... Momentálne je pol roka po transplantácii orgánu od mŕtveho darcu. Nikdy predtým nevyzeral lepšie, zdravšie a silnejšie ako teraz. Konečne môže žiť plnohodnotný život, ako hociktorý z nás... Samozrejme ešte má nejaké tie obmedzenia, ale aj to sa postupne dostáva do normálu. Asi kto to neprežil, nepochopí.
Ja osobne sa skláňam a vážim si každého jedného, ktorý sa pre darcovstvo rozhodol. Nemyslím si, žeby tým jeho duša po smrti trpela. Aj keď bohužiaľ jeho život sa nepodarilo zachrániť. Vďaka jeho rozhodnutiu je tu šanca na záchranu života iných.
A darovať niekomu zdravie = život je ten najkrajší skutok a zároveň najvzácnejší dar, ktorý môže dlhodobo chorý dostať... :)
S tou energiou darovaných orgánov máš pravdu - existujú už aj odborné štúdie o tzv. bunečnej pamäti. Dr. Paul Pearsall a iní vedci sa zaoberali takýmito prípadmi a popísali pár desiatok až stoviek pacientov na celom svete s transplantovanými orgánmi, ktorí po určitom čase začali mať napr. výjavy z pamäti iného človeka, zmenila sa im povaha, objavili sa nové zručnosti, ktoré pacient pred transplantáciou nemal a podobne.