Kdo šetří hůl.

Neviem si predstavit udriet svoje dieta.... Mne pride fyzicky trest ako totalne zlyhanie rodica... V prvom rade by si mal rodic uvedomit, ze male dieta si nie je uplne vedome vsetkeho, ze co je dobre a co je zle... Prave rodic by mal svoje dieta k tomu viest, aby chapalo a naucilo sa rozoznavat, ale nie fyzickym trestom...

Trefné-ROFL--ROFL-

Zvláštní, nás otec vychovával nářezem řemenem. Jenže já si vůbec nemůžu vzpomenout, za co ten nářez vždycky byl. Naopak si dodnes pamatuji situace, když bych ho zasloužila, ale nářez nepřišel.-CONFUSED--ROLL-

pri vsetkej ucte, toto neni jediny rozumny nazor tu prezentovany :D je nas viac, ktori si myslime, ze dieta neni samorast, ktory ma byt pusteny na volnobeh a nejako to uz dopadne.. nemyslim si ani, ako mnohe matky, ze dieta je nieco, k comu sa ma dobre ze nie vzhliadat.. moze tam byt obojstranne ucenie, ale vzdy ma byt vidno, kto je tam vychovavatel a kto vychovavany.. dnesne moderne matky si mylia dieta s dospelym a potom to nema uctu k nikomu a nicomu.. pozrime sa, ako si dnes vazia ucitelov (a ine autority), a ako to bolo kedysi.. viac prikladov netreba :D

to s nahrazkou partnera je vtipne :D a nie daleko od pravdy -ROFL-

No bodejť, -FLOWER-, máš pravdu, je tu spousta podnětného.

- Myslím, že dítě se nemá fyzicky trestat, a už vůbec ne v afektu.Jestli jsem někdy dětem "ubalila", tak zásadně v afektu, protože v situaci, kdy se dítě někam vrhá, jde mu o nohu ruku hlavu, se člověk těžko udrží a je jeden afekt. V klidu bych nikoho neuhodila.
- HLAS na nás zkoušela naše milá máma.. Neznala sice Dunu, ale prošla E.F.Burianem, což bylo o hlasu coby nejúžasnějším nástroji. Pravda je, že při poslechu Hlasu jsme se sestrou také rychle zalezly do svého, ale tam jsme se válely smíchy. Ten Hlas! Dost brzo jsme ho uměly a pěkně jsme se s ním vyřádily.(No, všechny děti nejsou potvory).
- Ta zmiňovaná vazba ženy žijící se synem může být katastrofa. Koukám na to, a nemám ponětí, jestli to nějaký kluk může přežít "bez ublížení na duši". Asi ne.:D

tak výborně!

nejen matky vazbí se synky, i otcové vazbívají s dcerunkami

Určitě. Ale asi to není pro holky tak devastující.
Mám kamarádku, která dost úpěla, když její dvě dcery-krasavice dospívaly. K osmnáctinám od tatínka auto atd. -dnes je to třeba běžné, tenkrát ne. Uměly "vazbícího" tatínka skvěle využít - a popravdě, na pohled to vypadalo kapku navinule, bylo mi kámošky líto. - Ale jak šel čas, z holek jsou bezvadné mámy,(doktorka a výtvarnice) a z vazbícího taťky docela normální dědeček...:)

Náš otec "nevazbil", chtěl nás řídit. Takže v devatenácti odchod.

odchod je nejlepší řešení, pokud ovšem nemáte na krku barák, nebo statek

Dobrodružství, ale krásné. Jen dítě pozorovat, jak je spontánní, uvolněné, jeho láska je bezvýhradná... Vnukovi jsem kolem jeho tří let nosila při návštěvách nová slovíčka. Moc ho ta hra bavila :)

jejda to muselo byť ozaj krásne môj vnúčik má štyri roky,,ešte by som mohla skúsiť:)

Opravdu to byly bezvadné chvíle, jak se snažil to dlouhé slovo vyslovit, kroutil pusinkou...
Na rozšiřování slovní zásoby není nikdy pozdě... ale teď v pubertě si už rozšiřuje osobní slovník sám, z čehož nám zděšením vstávají vlasy na hlavě. "Vole" je ovšem běžné oslovení i mezi graduovanými muži, blížícími se požehnané 60-ce, říkají tomu běžná hovorová čeština :D Docela bych uvítala nějaké účinné rady, jak z toho ven -CONFUSED-

podľa mňa sa to vylepší samo,,,chce to čas ,,mladý muž si musí cez to prejsť,,vole je hodne chytľavé,,,,,;),,,,,tak už len skúsiť toho vola za niečo vymeniť,,teda za nejaký iný výraz-SHAME-

Znáš to přísloví, ohýbaj ma mamko pokial já som janko?
Nevím jestli to řekl janko nebo to roztroubil nějaký úchyl.
Ale realita byla v sedmdesátých taková a i celou tu dobu dříve že se v mnohých kruzích doporučovalo děti řezat aby s nimi nebyl později problém.
Myslím si že polámaných stromků je velmi mnoho a vylízá to na povrch teprve s uvolňováním určitých společenských tendencí.
Takže se objevují terapie které dříve nikdo nepotřeboval neboť toto nikdo neřešil z důvodů nezájmu společnosti a o tom že je situace zlámaných stromků podle mně mnohem děsivější než se přiznává svědčí fakt obecného nezájmu dětí o své stárnoucí rodiče a jejich problémy i nezájem rodičů dělit se s potomky jako tomu bylo po generace (i z důvodů ekonomické nutnosti neboť by jinak pošli hladem).
O uvedeném svědčí například domovy pro seniory, domovy důchodců a různé hospice které dříve neexistovaly neboť staré si nechávali děti automaticky u sebe.
Vyspělá ekonomika tyto problémy takto řeší-neřeší.
Jsou zde, plavou po povrchu ale nikdo si jich moc nevšímá.
Jsou důležitou komerční složkou na které společnost vydělává.
Ale asi se mnohé zlepšilo hůl se už tak často ve výchově nepoužívá.
Zkřivený člověk zplodí a vychová zase křiváka, zlomený člověk pak přivádí na svět úplného chudáka.
A kolik běhá po světě rovných lidí co se nebojí říkat svůj názor otevřeně?
Skoro každý je poznamenaný nějakým tím oportunismem výhodnosti proč dělám a říkám zrovna toto a neříkám jak věci vidím cítím a pokládám za správné.
Plodem výchovy holí je tak typická všudepřítomná předposranost, donašečství, závist...
To se však v době kdy si lze spoustu věcí koupit tak viditelně neprojevuje.
Přejme si tedy hospodářský růst protože když přijde ekonomická krize skončí zákonitě (i podle ekonomickovývojových teorií) válkou.
Vlastně si ekonomickým růstem kupujeme odpustky. Máme se dobře proto nic neřešíme, není proč. Umírajícímu vysvětlí placený průvodce že smrt není až tak hrozná a smíří ho s touto realitou že se na něj děti vykašlaly. Děti se dají koupit bonbóny anebo mobilem. Rodičům se dá vysvětlit že v domově seniorů se budou mít lépe. Co bychom si počali kdyby těchto vymožeností nebylo.

ano většina partnerských nezdarů je myslím si podmíněna právě "vazbením" dcerunky na otce a synáčka na matku.
zdeněk burian to vystihl trefně
https://www.youtube.com/watch?v=5voGO4dAUvQ

Přejme si tedy hospodářský růst protože když přijde ekonomická krize skončí zákonitě (i podle ekonomickovývojových teorií) válkou.

Kapitalismus řeší krizi (nadvýroby) jedině: válkou.

Mne sa tak vidî, že cukor je ešte nebezpečnejší ako bič..... stretávam sa s tým, že výchovu bez biču (nemyslím len fyzické tresty) ľudia pokladajú za šialenú voľnú, bez cukru zas za neľudsky prísnu.
Medzitým však funguje vzájomný rešpekt, dohody na pravidlách a pravdivosť, ľudia bývajú z môjho syna prekvapený, rodičia jeho rovesníkov s akou samozrejmosťou "poslúchne" (to slovo nemusím)
Vravím, nedarí sa mi to stopercentne, som tiež vychovaná spôsobom, že nie som dosť dobrá, taká, aká som, vzorce často naskakujú, no keď pozorujem reakcie detí na bič, cukor, a prístup bez týchto nástrojov (poznám viacero detí takto "nevychovávaných") je mi jasné, že nie sú potrebné, naopak, že škodia, no pre mnoho ľudí stále moc extrémna téma zdá sa :D

mame v susednom byte matku, ktora pristupuje k svojmu 3rocnemu synovi ako k rovnocennemu.. a stale nanho vrieska ako nepricetna.. -WALL- ako by si to riesila?

Myslím, že tahle schíza je hodně rozšířená.
Vidím to často.
Má matka partnera?

aj ja :) vcera som videla dalsiu frustrovanu matku, ktora zase jacala.. :( mala som nutkanie jej nieco povedat, lebo ma to irituje.. ale potom si vravim, ze ja matka nie som, ktovie, ako by som to zvladala ja..
ano, ale pocujem len ju, stale nieco krici.. naposledy kricala, ze nenavidi svoj byt.. asi nenavidi uz cely svet..