Ľudská duša -
Kdo šetří hůl.
neznámy | 29.9.2016 14:09
Toto aktuálne riešim zažívam vlastne na ihriskách, deti majú zakázané konflikty a nesmú si ich riešiť, moj syn nemá problém uhájiť si svoj priestor a pozíciu, a trúfa si i k výpadom, no málokedy má jeho malý kolega možnosť riešiť to po svojom, a tak sú obvykle iné deti buď ubránené dospelými alebo donútené ustúpiť, čo nie je dobré pre ani jednoho z nich. Do mojho syna ani jeden z nás rodičov tùto živatoschopnosť a priebojnosť celkom určite nevprintol :D je to skvelá vlastnosť, no keď majú kolegovia zakázané uhájiť si svoj priestor ocitám sa denne v situácii, keď chtiac nechtiac zasahujem priveľa tiež
neznámy » lak | 29.9.2016 17:48
Netuším aké situácie si si predstavila, ale keď to tak po sebe čítam, chápem tvoju reakciu :)
Moj syn nie je agresor, je však veľmi silný a rýchly a nerozpráva, takže komunikuje stále hlavne telom a gestami, typické situácie sú požiciavanie hračiek, obyčajne si bez dovolenie sám nič cudzie neberie, svoje niekedy rád požičia niekedy nie, to je jedna z typických pieskoviskových situácií, ak požičať nechce ubráni si svoje veci, (ak bezdovodne ohrozuje iných je upozornený a odchádzame, to zas takto som nemyslela, ze by si mali deti robiť co sa im zachce, to zas ja viem byt riadne prísna matka. :D)
Moj syn nie je agresor, je však veľmi silný a rýchly a nerozpráva, takže komunikuje stále hlavne telom a gestami, typické situácie sú požiciavanie hračiek, obyčajne si bez dovolenie sám nič cudzie neberie, svoje niekedy rád požičia niekedy nie, to je jedna z typických pieskoviskových situácií, ak požičať nechce ubráni si svoje veci, (ak bezdovodne ohrozuje iných je upozornený a odchádzame, to zas takto som nemyslela, ze by si mali deti robiť co sa im zachce, to zas ja viem byt riadne prísna matka. :D)
neznámy | 29.9.2016 19:48
Psa nemám, syn už je samostatná jednotka a hůl jsem nepotřebovala.
Když jsme se stěhovali na sídliště, pronesl můj otec moudrou větu - tady bude šukat kámen cihlu.
Sídlištní zkušenost pravila:
Kdo je přítelem ženy mé, je i přítelem mým, neboť kdo orá pole mé, šetří pluhu mého.
-LOL-
Když jsme se stěhovali na sídliště, pronesl můj otec moudrou větu - tady bude šukat kámen cihlu.
Sídlištní zkušenost pravila:
Kdo je přítelem ženy mé, je i přítelem mým, neboť kdo orá pole mé, šetří pluhu mého.
-LOL-
neznámy » lak | 30.9.2016 12:57
Ved aj píšem, ako by som mala kockatý Merkúr :D
Dnes som bola v typickej situãcii, a stále presne neviem ako reagovať, ale tak pomaly mi dokvapkáva, v čom je môj problém a ča sa mi cez tieto situácie ukazuje o mojich nedoriešených veciach siahajúcich ďaleko do mojej vlastnej minulosti.... pretože ak sa dieťa správa "neprimerane", tak môže byť neprimeraný len môj pohľad a očakávania, alebo je neprimeranosť správania odrazom neprimeranosti či neistoty rodiča, tak či onak, niečo treba zmeniť v sebe "dorovnať" a dieťa sa automaticky ,,"dorovná" tiež.....
Dnes sa syn hral s palicou, ked si ju odložil prišiel iný chlapčiak, a tú palicu si vzal, môj to zbadal a chcel ju späť tak si ju vypýtal, najprv bojovnym výkrikom a zavrčaním, čo na miernejšie povahy úplne stačí :D teraz nestačilo tak si ju šiel vziať, a chlapčiačik nesúhlasil, tak sa strhla menšia bitka. Ktorú som po chvíli teda ukončila obaja boli v poriadku v pokoji sa rozišli, môj syn so svojou palicou, mamička toho druhého prišla a robila si skôr starosti o toho môjho, ktorý teda kolegu hodil o zem a pomaly ho už išiel škrtiť. Vtedy som zasiahla, rodičia obvykle reagujú preventívne, ešte pred konfliktom a učia deti ustupovať, môj syn je skvelý v tom, že všeobecne má na háku môj názor na to, čo si môže dovoliť k iným, hranice iných rešpektuje potiaľ, pokiaľ si ich chránia sami, je prakticky nemožné vprintnúť (ako vravi bosch) mu tú ustupovaciu ohľaduplnosť, ku ktorej sme boli vychovavaní my a stále tak sú mnohé deti ùspešne vedené...
Dnes som bola v typickej situãcii, a stále presne neviem ako reagovať, ale tak pomaly mi dokvapkáva, v čom je môj problém a ča sa mi cez tieto situácie ukazuje o mojich nedoriešených veciach siahajúcich ďaleko do mojej vlastnej minulosti.... pretože ak sa dieťa správa "neprimerane", tak môže byť neprimeraný len môj pohľad a očakávania, alebo je neprimeranosť správania odrazom neprimeranosti či neistoty rodiča, tak či onak, niečo treba zmeniť v sebe "dorovnať" a dieťa sa automaticky ,,"dorovná" tiež.....
Dnes sa syn hral s palicou, ked si ju odložil prišiel iný chlapčiak, a tú palicu si vzal, môj to zbadal a chcel ju späť tak si ju vypýtal, najprv bojovnym výkrikom a zavrčaním, čo na miernejšie povahy úplne stačí :D teraz nestačilo tak si ju šiel vziať, a chlapčiačik nesúhlasil, tak sa strhla menšia bitka. Ktorú som po chvíli teda ukončila obaja boli v poriadku v pokoji sa rozišli, môj syn so svojou palicou, mamička toho druhého prišla a robila si skôr starosti o toho môjho, ktorý teda kolegu hodil o zem a pomaly ho už išiel škrtiť. Vtedy som zasiahla, rodičia obvykle reagujú preventívne, ešte pred konfliktom a učia deti ustupovať, môj syn je skvelý v tom, že všeobecne má na háku môj názor na to, čo si môže dovoliť k iným, hranice iných rešpektuje potiaľ, pokiaľ si ich chránia sami, je prakticky nemožné vprintnúť (ako vravi bosch) mu tú ustupovaciu ohľaduplnosť, ku ktorej sme boli vychovavaní my a stále tak sú mnohé deti ùspešne vedené...
neznámy | 30.9.2016 21:59
Kdo šetří hůl, dobře dělá. Ve stáří se mu bude zatraceně hodit.
Člověka zlomíš jen jednou. Už se nenarovná. Disciplína musí být. Ale lze ji dosáhnout i jinak - láskou. Trest je výchova strachem. Upřednostňuju výchovu: řeknu ti, co se pravděpodobně stane a ty si zvol, co chceš zažít.
Poznatek z praxe je, že dítě často reaguje na emoční stav rodiče. Těžké uplatňovat u dětí v ústavech, které již mají osobnost poškozenou. Hysterii fackou srovnáš, ale prožívat city, to je nenaučíš.
Člověka zlomíš jen jednou. Už se nenarovná. Disciplína musí být. Ale lze ji dosáhnout i jinak - láskou. Trest je výchova strachem. Upřednostňuju výchovu: řeknu ti, co se pravděpodobně stane a ty si zvol, co chceš zažít.
Poznatek z praxe je, že dítě často reaguje na emoční stav rodiče. Těžké uplatňovat u dětí v ústavech, které již mají osobnost poškozenou. Hysterii fackou srovnáš, ale prožívat city, to je nenaučíš.
neznámy | 30.9.2016 22:35
Myslím, že je možné děti vychovávat různým způsobem, autoritativně až naprosto tolerantně. Důležité je, aby dítě vědělo, že je milováno. A stanovit hranice, hlavně pokud jde o bezpečí a agresi. - Všechny extrémy jsou spíš špatně: tam, kde je přísná rodičovská kontrola, postrádají děti "vnitřní limity", protože znají jen vnější pravidla, tam, kde panuje zcela liberální prostředí, bez výrazného omezování, děti se nenaučí žádná pravidla.
Výchova snad může být jen v příkladech. A i tak - stačí vzít dva sourozence, stejně vychovávané, a když vyrostou, je vidět, kolik procent na jejich charakteru a hodnotách asi výchova tvoří. Podle mne poměrně málo. Směsice genů rodičů, tetiček, prastrýců, aj..:D
Výchova snad může být jen v příkladech. A i tak - stačí vzít dva sourozence, stejně vychovávané, a když vyrostou, je vidět, kolik procent na jejich charakteru a hodnotách asi výchova tvoří. Podle mne poměrně málo. Směsice genů rodičů, tetiček, prastrýců, aj..:D
Saffiyah | 1.10.2016 01:05
Jak je starý Tvůj syn? Tomu mému bude za 3 roky 50 let a je to skvělý syn i bratr. Těch pár plácnutí zřejmě přežil bez nějakých viditelných psychických následků.
S trestem je to asi tak, že když ho dítě očekává, je lepší mu ho poskytnout. A hlavně, rodiče mají trestat v klidu a ne v afektu.
Sáhodlouhá kázání nemívají příliš velký účinek, protože dítě (podle věku) stejně po prvních větách či slovech vypíná poslech. Nicméně je zapotřebí si provinění s dítětem probrat za jeho aktivní spoluúčasti. :)
PS: Své děti jsem fyzicky trestala jen zřídka, stačilo použít HLAS (kdo četl Herbertovu Dunu, ví. o čem je řeč-LOL-) a ti tři škodílci sypali opřekot do svého pokoje uklízet hračky-LOL-
S trestem je to asi tak, že když ho dítě očekává, je lepší mu ho poskytnout. A hlavně, rodiče mají trestat v klidu a ne v afektu.
Sáhodlouhá kázání nemívají příliš velký účinek, protože dítě (podle věku) stejně po prvních větách či slovech vypíná poslech. Nicméně je zapotřebí si provinění s dítětem probrat za jeho aktivní spoluúčasti. :)
PS: Své děti jsem fyzicky trestala jen zřídka, stačilo použít HLAS (kdo četl Herbertovu Dunu, ví. o čem je řeč-LOL-) a ti tři škodílci sypali opřekot do svého pokoje uklízet hračky-LOL-
neznámy » Saffiyah | 1.10.2016 07:21
Ťahá mu na tretí :) Naše dobrodružstvo je len na začiatku :D, ako píšeš o HLASE, uvedomila som si, že situåcie, ktoré sú pre mňa "problémové", sú tie v ktorých som neistá, a ako vyšie píšem, v sebe si to potrebujem ujasniť v prvom rade, a tak i ten hlas funguje podľa toho koľko istoty v ňom malý človek vníma :)
neznámy | 1.10.2016 09:06
pohlavek může dát jen ten, kdo umí pohladit
Pokud si někdo myslí, že dítě je jeho rovnocenný partner, tak nejspíš nebude sám dospělý. Často se to stává v rodinách, kde chybí muž. Opuštěná matka se upne na synka, který ji nahrazuje partnera. Taková poněkud incestní situace.
Pokud si někdo myslí, že dítě je jeho rovnocenný partner, tak nejspíš nebude sám dospělý. Často se to stává v rodinách, kde chybí muž. Opuštěná matka se upne na synka, který ji nahrazuje partnera. Taková poněkud incestní situace.
neznámy | 1.10.2016 11:45
no a to sa zas dostávame k tomu, že je v celku jedno akú výchovnú metódu kto zvolí, vychovávam tým, aká som
ak je v dospelom tele dospelá osobnosť (čo sa mne javí, že je vcelku vzácna situácia)
tak či s pohlavkami, či bez, niet čo pokaziť
ja si práve myslím že tu pobehuje spústa detí v dospelých telách práve preto, že neboli k samostatnosti a zodpovednosti vedené, ale drezúrované a to práve tou metodou cukor a bič. zas učiť niekoho, čo sama neviem sa tiež bude míňať účinku...
to čo si predstavujeme pod rovnocennosťou či dospelosťou môže byť tiež značne rôzne...
ja si myslím že najlepšou výchovnou metódou, okrem lásky teda, je byť sám sebou
ak je v dospelom tele dospelá osobnosť (čo sa mne javí, že je vcelku vzácna situácia)
tak či s pohlavkami, či bez, niet čo pokaziť
ja si práve myslím že tu pobehuje spústa detí v dospelých telách práve preto, že neboli k samostatnosti a zodpovednosti vedené, ale drezúrované a to práve tou metodou cukor a bič. zas učiť niekoho, čo sama neviem sa tiež bude míňať účinku...
to čo si predstavujeme pod rovnocennosťou či dospelosťou môže byť tiež značne rôzne...
ja si myslím že najlepšou výchovnou metódou, okrem lásky teda, je byť sám sebou
Saffiyah | 1.10.2016 12:14
Varovný hlas... automaticky snížený nejméně o oktávu, lehce tázací :) Když jsem ho použila na zlobivé vnoučátko, ztuhla i dcera -LOL-
Zapomněla jsem na to nejdůležitější - dítěti musíme odpustit ještě tentýž den a ujistit ho, že ho máme rádi. Pohladit, obejmout, pochovat... Většinou se přitom už i malý človíček spontánně omluví, přestože jsem omluvy nikdy nevyžadovala:)
Zapomněla jsem na to nejdůležitější - dítěti musíme odpustit ještě tentýž den a ujistit ho, že ho máme rádi. Pohladit, obejmout, pochovat... Většinou se přitom už i malý človíček spontánně omluví, přestože jsem omluvy nikdy nevyžadovala:)
neznámy | 1.10.2016 12:30
spajat rovnocennost bytosti s upnutim sa na bytost ako na chybajuceho partnera je mylne.
rovnocennost bytosti chapem ako - nepovysovanie sa (len preto, ze sme starsi? mysliac si, ze zakonite aj mudrejsi? mysliac si, ze sme skusenejsi?... len preto, ze sme rodicia, ci majitelia (zvierat)?
rovnocennost bytosti chapem ako - nepovysovanie sa (len preto, ze sme starsi? mysliac si, ze zakonite aj mudrejsi? mysliac si, ze sme skusenejsi?... len preto, ze sme rodicia, ci majitelia (zvierat)?
Stránka:
Počítam horoskop...