Láska a vzťahy -
Žiarlivosť a veci s ňou spojené
Já bych viníka nehledal. Jsme jenom lidé.
Odhalí, jak málo jsem schopný dávat a jak moc beru aniž by mi to patřilo. Žárlivost když se objeví je pro mně jeden z nejmocnějších momentů otřese do základů a nakonec očistí. Když přijde odpuštění, svoboda a vděčnost. Do té doby jsem si jenom myslel že jsem miloval. Pak se tak stane. Když jsem schopný se vzdát.
Situace kterou popisuješ se dá vyjádřit slovy:
"This is the point of no return. "
Thirty-second in a series of clips from the 2004 film version of The Phantom of the Opera.With Gerard Butler as The Phantom and Emmy Rossum as Christine.
Nádherný film -HEART-
http://youtu.be/TFZrM38mf7Y
Úžasná scéna - partnerský trojůhelník. Důležitý je ten děj samozřejmě takže doporučuju podívat se na celý film, má neuvěřitelnou hloubku. Jak se asi cítil Raoul.
A když ho nemilujeme, pak není nutné se trápit tím že jde jinam.
Pokud o svého partnera stojíme, pak se musíme o něj i usilovat, a třeba o něj i bojovat, to všechno je projevem lidské přirozenosti. A to po celý život.
City, láska, jsou plamen který je buď kouzlo, krása, anebo zničující požár.
Ten plamen je v našem srdci, a je na nás co s ním provedeme.
ze skutocna laska je vlastne zazrak.
ze nam je dany zablesk pocitit k osobe citove vlakno,
potom zistit, ake je krehke, ked sa rozplynie zamilovanost..
a do tretice, ked zistime, kto je vlastne ta neznama bytost a ze ju nevieme vlastnit, lebo je to nemozne..
a co sa stane potom..to uz je o vselicom moznom, scasti aj o nasej praci na sebe..
No celkovo si myslim, ze prehnaná ziarlivost a vlastnenie partnera je len hra EGA, to nemá s laskou nič spolocne.Taktiež takéto spravanie vo vzťahu vyplýva z kadejakych vnútorných strachov, kde sa človek bojí, že niekoho stratí ak ho nebude kontrolovať.Láska sa vsak neda vynútiť a žiarlivosť vo vztahu je ako zhubny nádor, treba ho vyrezat.
vlastna vnutorna neistota spojena so strachom, ked ju partner odhali a vnima..
a nasledne si vyberie ineho, sebavedomeho, sebaisteho a ineho..IN cloveka..
rozhodla som sa to riesit, tak, ze sa prijmem..naozaj uplne prijmem..s laskou a nehou..
polaskam samu seba ako male babatko kedysi v mojej naruci..
taku aka som...sa postupne ..casom, tym,ze sa budem milovat..
snad aj vyrastiem z babatka, duchovneho dojcata visiaceho na blizkej bytosti..
na cosi vacsie:-))
Jsou to velmi podprahové věci dějou se bez našeho bdělého vnímání protože nejsme 100 proc vždy bdělí a vnímaví, a naše podvědomí má své programy...které neznáme.
Pro mně například není důvod k rozchodu to když zjistím že mně partnerka podezřívá.
Jako důvod k rozchodu vnímám podstatnější zádrhely ve vztahu. Než občasná žárlivost.
Žárlivost často tuží mnohé vztahy, je dokonce v některých ohledech zdravá.
Není to můj případ ale děje se to myslím si docela často, žárlivost jako katalyzátor emocí ve vztahu, někdo to rád horké....;)
Zdrava zarlivost?
Co je to za termin?
Ze by zarlivost utuzila vztah?
Pokud si vybiram partnera,tak ja osobne uz do tohoto vztahu vkladam duveru a asi vim proc ho chci.Uz mi neni 20 a mam neco za sebou.
Ja osobne beru zarlivost jako zacatek treba nekolikaleteho marastu a rozchazeni.
Lepsi je jit hned od toho.Myslim ze to patri k procesu vybirani partnera.
Ma to proste sva rizika.
Je to asi i o situaci mezi uprimnosti a pocatecnim reklamnim herectvim pri seznamovani.
Jsou partneri,kteri treba doufaji ,ze po svem hereckem vykonu si partnera predelaji.
Je to jen otazka rozhodnuti.Zda mi staci napriklad,ze si rozumim s partnerem jen v posteli,a ze sve pohodlnosti se "necham" predelavat a budu alespon z "nekym" nez byt "zase" sam.
PS: jeste mne napadl u terminu "zdrava zarlivost" termin "zdrava rakovina"-WINKIE-
Dobrovolném.
Je to práce na sobě a to celkem tvrdá.
Otázka upřímnosti je taky přiznat si že máme slabiny. Být si sám sebou natolik jistý, že odmítnu partnerku jen proto že zažárlila, znamená že jsi skutečný NADSAMEC :-)
Praxe může být i ta, že si nechceme přiznat svoje slabiny a - měnit se. Nemyslím tím k obrazu partnerky, ale pracovat se vztahem dynamicky. Být tolerantní například.
Když se ti ve vztahu cokoli nezlíbí, jakákoli "blbost", znamená to že je to "její problém" a - odejdeš.
Bravo. -THUMBSUP-
Žárlivost je přirozená součást života, není to nemoc.
Slučuješ dvě nesouvisející věci.
Rakovina a žárlivost je nebe a dudy.
Jsme lidé a máme v sobě atavismy, zvířecí i lidské. A mezi zvířaty je žárlivost běžná. Mezi lidma taky. Je to dokonce docela silný hnací transformační faktor který pomáhá dosáhnout změnu.
Jinak partnerství nemá jiný smysl než uspokojení v posteli.
A na to stačí gumová panna, ne? ;)
Žárlivost je jedna z vlastností, která nás drží v koloběhu tohoto světa. Kromě nevědomosti a chtivosti. Jsou to 3 psychické jedy.
Ale jestli ji dokážeme ze sebe vymanit, se pozná jedině tak, že ji dokážeme i tolerovat u druhých, u partnera například.
Ale väčšinou to aj tak býva tak, že vlastne svojim podozrievavým správaním dovtedy verneho partnera k nevere navedie aj ked ten nechcel podviesť, avšak podozrievavost a nedôvera zo strany partnera ho k tomu dohnala.To je tak, že čoho.sa najviac bojíme a z čoho máme najväčší strach, tak to si nakoniec na seba privolame.A žiarlivosť určite privola deštrukciu vzťahu a nie trvalú a stabilnú partnersku dôveru a lasku.
Ta posledni veta je tvoje veta.
Ja osobne to tak nemam.
Predelavani?
Ja osobne jsem spise pro "kompromisy" ktere oboum partnerum ve vztahu delaji radost.
Je jasne ze kdyz jsem s nekym,tak se nebudu chovat jako kdyz jsem sam.
Toleranci vidim jako i napriklad to,ze se partneri vzajemne nemuseji predelavat.
Nekdy mi tvuj sled prispevku pripomina dort,ktery varil pejsek a kocicka.
otázkou je, jestli člověk svoji vlastní žárlivost přijal, anebo ne.
pokud nepřijal, pak ji neustojí ani u svého partnera.
a odchází v momentě když partner žárlí.
pak se jednou dostane do situace kdy je sám.
pořád a dlouho.
pak potká někoho, na kom mu záleží, ale ten někdo vycítí že ho chce partner vlastnit, tím že nepřijal svoji negativní vlastnost a nevyřešil si ji sám u sebe. Objekt touhy odejde, a člověk začne trpět. Strádat touhou.
Malé dítě kterému se nedostává hračka. neschopnost partnerského žití.
To je rakovina.
To je otázka citové vyspělosti, kolik jsme ochotni či schopni tolerovat u druhých, tolik jsme schopni v sobě vyřešit sami.
Já osobně bych jako důvod k rozchodu viděl například že si s partnerkou nerozumím.
Ale že zažárlila, tak to je pro mně "prkotina". Blbost. Rozhodně ne rakovina.
Haf