Voľný pokec -
5 budhistických lekcií a príbehov
Odovzdaním odevu ( ktorý často symbolizuje našu masku, to čím navonok sme) vyjadril vďačnosť a prijatie čohokoľvek čo prichádza, vďačnosť životu i ak prichádza v podobe zlodeja
Mesiac osvetľuje noc, temnú i hlbokú, temnota a hĺbka ktorej sa často bojíme, Rayokan sedí obnažený (nahota, ako prirodzenosť a podstata ničím neskrývaná)
Mne sa tento príbeh páči, pre mňa je o tom, že stav mojho vedomia nezávisí od vonkajších okolností, ale od môjho rozhodnutia
Tieto budhistické obrazy sú možno príliš romantické, a nereálne, kto dnes na kopčeku môže meditovať? Bližšie našej realite je iste dobrý vojak Švejk :D
Jen proto že kradl přece neznamená že je nešťastný nebo zatemněný.
Vůbec neznáme jeho pohnutky k činu.
Možná že byl vyslán "principem" aby udělil lekci tomu mnichovi v úctě k sobě samému. Možná ho měl naučit lepší sebeobraně. Teď bude možná bez roucha mrznout dostane revma a zůstane ostatním na obtíž. Což je už teď když mnicha ostatní musí krmit aniž by vykazoval svému okolí znatelný prospěch (o čemž rovněž nic nevíme, ale automaticky předpokládáme jeho "osvícenost").
Pak třeba pochopí jak mnoho roucho znamená a pochopí že se ho nemá nechat tak lehkovážně vzdávat.
Možná. Kdo ví? Co měl ten zloděj za lubem?
My však předpokládáme vždy jakousi "hru na dobro" s vesmírem.
Na mně působí jednání mnicha pošetile. Může si svou pošetilost dovolit jen proto že celý den nemá nic na práci nenese zodpovědnost a o jeho existenci je postaráno. Tak může směle rozdávat roucha a udělovat "lekce". Případně rozplývat se u měsíčku. :)
· Preto vám hovorím: Nebuďte ustarostení o svoj život, čo budete jesť, ani o svoje telo, čím sa zaodejete. Či život nie je viac ako jedlo a telo viac ako odev? Pozrite sa na nebeské vtáky: nesejú, ani nežnú, ani do stodôl nezhromažďujú, a váš nebeský Otec ich živí. Nie ste vy oveľa viac ako ony? A kto z vás si môže starosťami pridať čo len lakeť k svojmu životu? A čo sa tak staráte o svoj odev? Pozrite sa na poľné ľalie, ako rastú: nepracujú, nepradú; a hovorím vám, že ani Šalamún v celej svojej sláve nebol oblečený tak ako jediná z nich.
Z toho co jsi napsala je zřejmé že mnich záměr měl.
A ten se minul účinkem.
Aj keď áno, vyjsť takou vysokou horou a tam nič nenájsť, to asi naštve, ale zas mohol mať dobrý pocit, že urobil niečo pre svoje zdravie a možno to bol vášnivý turista, ktovie.
A ešte mi príde čudné nazvať ho chudákom niekym (majstrom), kto vie (možno) žiť v prítomnosti. U koho sa tým pádom predpokladá poznanie a teda chápanie iných, teda aj ich cesty životom a konania. Niet prečo zlodeja turistu ľutovať.
Mniši obyčejně nic nevlastní, žijí jaksi z eráru, i roucha a jídlo jsou v asii obyčejně darem podobně jako v našich krajích křesťanští kněží žijí z příspěvků.
Jestli by sponzoři mnicha souhlasili s rozdáváním "jejich" darovaného majetku zloději?
Mniši zpravidla nepracují jejich činností je modlit se za blaho lidu tam kde žijí a ten jim na oplátku zajišťuje nutnou existenci. Nejinak tomu bývalo kdysi i u nás v některých řádech.
Neprirodzené mi príde darovať zlodejovi niečo len preto, lebo nemá u mňa čo ukradnúť
Tím vlastně podporuje negativní vlastnosti zloděje.
Možná jen neměl energii sílu důvtip a třeba ani morálku postavit se situaci (zloději) zpříma a řešit situaci radikálněji a pedagogičtěji ve prospěch zloděje. Ponaučení mu nedal žádné.
Tím vlastně podporuje negativní vlastnosti zloděje.
Práve naopak. Zlodej by sa nikdy nezamyslel nad svojim skutkom, keby nebol konfrontovaný s opakom.
Miesto chamtivosti štedrosť. To je otočenie prúdu, v ktorom zlodej bol.
Niečo v zmysle výroku: Kto do teba kameňom, ty do neho chlebom.
Keby mních reagoval zlostne, zlodeja by zbil, alebo pohnal kamsi pred spravodlivosť, tak by prúd pokračoval svojim smerom a boli by v ňom obaja.
Ale mních to neurobil ako zámer, jednoducho to vyplynulo z jeho povahy, ktorú by mnohí nazvali naivnou.
Mních ale vedel, že sa nemá prečo báť o ďalší deň, pretože plynul so svojim prúdom.
To je moja verzia. :-)
Či sa zamyslel nad svojim skutkom, to ťažko povedať.
Záleží od toho, či si myslíš, že spravodlivosť koná človek a teda aj mních alebo vyššia moc. Prípadne či vôbec je nejaká spravodlivosť, to je moja otázka len tak, do vesmíru, nie Tebe ani nikomu inému v ľudskom odeve :)
Zloděj si mohl oprávněně myslet o mnichovi který mu dál roucho že je to blázen.
Proč by se měl zamýšlet nad pošetilým skutkem?
Zjevně žádná spravedlnost neexistuje, je jen touha po nápravě křivd po které volají ti slabší. Ti volají stále "spravedlnost". Ti silnější si prostě berou podle božího zákona, protože bůh krmí lvíčata laňkami. Tak to zařídil.
Keby si sa opýtala kohokoľvek, čo by spravil, keby mu zlodej siahol na jeho majetok, očakávala by si, že sa nahnevá a bude chcieť vinníka potrestať.
Keby sa predo mnou vyzliekol mních iba tak, myslela by som si, že buď mu preskočilo, alebo je exhibicionista a tiež by som rýchlo šla preč. :-D
Mohol si to myslieť aj zlodej, ale mohol rovnako ostať zahambený a ponížený veľkorysosťou mnícha a od toho okamžiku prehodnotiť vlastný postoj.
Možností je mnoho a ja som načrtla svoju verziu príbehu, hoci ako som spomenula vyššie, tých verzií je toľko koľko ľudí príbeh číta.
A ja mám pocit, že tie verzie hlavne zrkadlia postoje čitateľov. A možno práve o tom ten príbeh je. :)
Mních nasledoval svoj smer, keď sa rozhodol stať mníchom.
Ich cesty sa stretli, ich prúdy sa skrížili a potom už možno ani zlodej neostal zlodejom a možno ani mních mníchom. Alebo sa len odrazili jeden od druhého ako dve loptičky a pokračovali vo svojom smerovaní naďalej. Čo ja viem? :-)
