Prožitky dětí v prenatálu a jejich vliv

Říká se, že jaké kdo prožije dětství a jaký mají vztah jeho nejbližší k dítěti, tak se formuje jeho osobnost....
Co když tomu ještě něco předchází?
Říká se, že plod vyvíjející se v břiše matky vnímá, jaké vůči němu má matka postoje....

Dejme tomu, že jde o duši, která byla svou matkou v období prenatálu (většinou v době kdy zjistí, že je těhotná) odmítnuta?

Má to obrovský vliv na sebehodnotu takového člověka. Může se cítit obětí, může se sebelitovat a chtít se zalíbit všem, vynahrazovat si přehnanou láskou a péčí o druhé. Může se cítit přehnaně odstrčená a že tady nepatří. Může mít nevyzpytatelné úzkosti a strachy.

Četla jsem teď v symbolonu kartu Mistr (představuje saturn) a sedlo mi to k této verzi, která zůstává tak nějak mimo reálné uvažování ve smyslu, co tak asi mohlo udělat to mimčo v břiše, že je odmítnuto? a člověk je tím pádem nucen přijmout něco jako vyšší smysl/řád/osud, kterému je potřeba se podřídit....
Je tam tedy zmiňována právě i ta situace, kdy máme přijmout něco vyššího, přijmout za to odpovědnost (přijmout tíhu světa/dospělosti)....jako naše subjektivní představy o světě versus to čemu se máme učit a za co máme převzít odpovědnost...

Já tedy nevím....na osud jsem nikdy úplně nevěřila...ale...

...jaký úkol může mít taková duše? co má přijmout, když má to odmítnutí zasazeno přímo ke svému vtělení?-CONFUSED-

Sedne mi k tomu to co tu napsal Bosh: "Vše co existuje jsme jen my."
nebo jsem teď četla toto "Protože vždy žijeme jen to, co máme v sobě, vnější svět nám zrcadlí naše vnitřní nezpracovaná témata, někdy hodně hluboko ukrytá, třeba až v minulých životech."

Na minulé životy taky nijak zvlášť nevěřím. Tak čeho se chytit, když se chce člověk dopídit pochopení a "přijetí"??

Veď si to napísala.
Všímať si aj to, čo sa deje okolo mňa a tým viem, čo je vo mne. Vzťahy ja - ty.

Tak ano, ale pokud jde o to odmítnutí v prenatálu, tak mi to nějak hlava nebere. Je to jako vztah já a svět. Odmítnutí světem v době kdy ještě človíček nemá žádné konkrétní okolo ve smyslu vztahy a navíc to ani nemůže ovlivnit.
Jaký k tomu zaujmout postoj?

dieťa v matke je viac spojené s Bohom než s matkou, prenatálny vývin (nielen) na fyzickej úrovni od priania matky nijak nezávisí deje sa mimo jej vôľu a jediné čo sa môže stať je poškodenie stresom ale len môže (viď deti vojny)

keď drží matka v rukách po prvý krát svoje dieťa tak drží boží dar, záleží na nej či ten dar príjme v láske bezohľadu na podmienky do ktorých sa dieťa narodilo alebo nie, ak nie až vtedy začína pre dieťa (i matku) všetko to čo z odmietnutia vyplýva, dieťa je dar a to ako kto nakladá s darom ten dar môže (nemusí) zničiť, záleží na človečích vzťahoch

duša si vyberá dušu tak duša dieťaťa dušu svojej matky ............

v minulej téme si skreslila pekné nastavené uška :)

Je to můj příběh. Dozvěděla jsem se to tak, že jsem byla kdysi na kineziologii, když mi ta paní řekla, že se muselo stát ještě něco ve druhém měsíci těhotenství. Ptala jsem se na to mámy a ta mi vyděšeně a proviněně řekla, že měla zlost na to, že je těhotná...
S matkou mám vztah normální. Jen celoživotně inklinuju k přecitlivělosti na výše zmíněná témata.
Dostala jsem se různými způsoby přes různé vrstvy své duše, ale toto mi zatím nedává smysl a je to pro mě pocitově hodně podstatné. (Muselo by to předznamenávat nějaký předchozí výběr a já nevím, co bylo předtím)

Má to obrovský vliv na sebehodnotu takového člověka. Může se cítit obětí, může se sebelitovat a chtít se zalíbit všem, vynahrazovat si přehnanou láskou a péčí o druhé. Může se cítit přehnaně odstrčená a že tady nepatří. Může mít nevyzpytatelné úzkosti a strachy

toto som cítila celé roky! prišiel moment keď mi z rodiny (škorpión) prezradil, že som sa narodila vďaka interrupčnej komisii ktorá vtedy nepovoľovala dva potraty za rok, moja mama bola velmi mladá nemali samostatné bývanie s tatom a sotva prešli dva roky odkedy porodila svoje prvé dieťa, hnevala sa jak čert)))

keď naša mama umrela otvorili sa rodinné témy a opýtala som sa na toto otca a ten sa rozplakal potvrdil to, zároveň ma ubezpečil že som nesmierne milovaná a takto som to pochopila

jaký úkol může mít taková duše? co má přijmout, když má to odmítnutí zasazeno přímo ke svému vtělení?

úlohou takej duše je odpúšťať a naučiť to aj iných, úprimnosťou čistotou svojho srdca a láskou ktorá si nekladie žiadne podmienky a aby toto jedna duša dokázala tak je to duša velmi silná a silná je preto že neprestala byť v spojení s Bohom - v tom je jej sila a vtelením si má toto - uvedomiť

Pokud jde o "děti vojny", poslouchala jsem jednou člověka ze statistického ouřadu, který říkal, že tyto "děti" nedávají do statistik délky přežití apod., protože by je "zkreslovaly". No, nedivím se. Sama se cítím jak z "vymláceného" ročníku.
Mamka mi vždycky říkala, že o tom nemám přemýšlet, že jsme měli dost jídla, atd. Jenže, jak se asi musela cítit devatenáctiletá holka s miminem v bříšku, jeho otcem v Terezíně a umírajícím tátou... Z dálky uběhlých let to viděla takřka růžově. Já si pak četla jejich deníky - stres k nevydržení...

ako by ich skreslovali? :)

no mňa mamka nechcela,,,no čo už-SHAME-

mamka bola vojnová a snívavalo sa jej celý život o ohni (keď ju aj so súrodencami zachránili z horiaceho domu bola v perinke!) pozemský život opustila ako 72ročná, nemoc zo stresu aj pre to čím prešli jej deti, bola silná no už ustatá

to boli ťažké zložité časy, v koncentrákoch ženám prestala z útrap perióda ale tie čo im bolo tak dané tak tie privádzali na svet deti aj vtedy, život pokračuje ......
aj vďaka silným ženám a s božou pomocou sa tak vraví

buďme rady že sa netrápime vo vojne, že je mier -FLOWER-

vývojová psychológia je len jeden pohľad, je logický keďže prežívame svoje životy v čase a vnímame ich kauzálne ako sled príčin a následkov, no existujú aj iné pohľady... čas neexistuje, hľadať príčiny v minulosti, v detstve, prenatále, či dokonca v minulých životoch dáva zmysel, môže pomôcť pochopiť, ale môže byť i zradné, môže nás to zachytiť v neexistujúcej minulosti, pocite bezmocnosti, hľadaní vinníka...

mimochodom, výsledkom takéhoto psychologického prístupu je mnoho prípadov novovytvorenej minulosti, kde si ľudia spomenuli na traumy, ktoré sa však nikdy nestali...

nesnažím sa poprieť vplyv skúseností z ranného detstva, minulosti na našu osobnosť, len podotýkam, že možno to tak je "správne" že je to len jeden z nespočetného množstva odrazov človeka, nie príčina, ale nás následok, či oboje v jednom

ako Grof postrehol opakujúci sa vzorec v živote, ktorý sa sa odráža v prenatálnom vývoji, pôrode, epizod zo života i v spomienkach na to. čomu hovoríme "minulé životy" možno v tom nemusíme vidieť príčiny našich problémov, či chybu, ale skôr odraz nás samotných, lekciu, pochopiť čo mi tieto rôzne odrazy, variácie na rovnakú tému naprieč celým životom ukazujú, možno dokonca dávajú, a bez týchto skúseností by som to nebola "ja" jediný spôsob spracovania vidím v pochopení a prijatí, môže to mať za následok náhle zmiznutie "vzorca"zo života, alebo jeho správne pochopenie a využitie, každopádne, ma prestane "ovládať" zmizne príčina-vinník, a stávam sa viac sebou...-FLOWER-

To jsi napsala pěkně.

A dost těžký úkol pro zraněné ego-WALL-

To mě oslovilo. Příčina-viník-oběť.

Kde se tedy vlastně bere ten pocit oběti?? A proč?

o egu od Danielky Paculíkovej
http://www.vesti.sk/co-je-to-ego/

trápiš sa - ničím, no ak ti bez ega nejde žiť tak sa s ním skamaráť! môže byť dobrý kamarát alebo aj sluha (služobník) ale je to ten najhorší pán v človeku
-FLOWER-

hmmmmmmmmm.....

na túto tému zaujímavo debatujú Hillman a Ventura http://malvern.cz/domains/malvern.cz/obsah/james-hillman-michael-ventura-m%C3%A1me-za-sebou-sto-let-psychoterapie-sv%C4%9Bt-je-st%C3%A1le-hor%C5%A1%C3%AD (kniha, ktorú nedávno odporúčal dr.Faustrol :) a ja už ju niekoľko dní hľadám po byte a nie a nie ju nájsť :D )

pri akomkoľvek probléme sa zdá byť nájdenie a odstránenie príčiny najlepším spôsobom, ale ukazuje sa, že človek nie je vysávač, nie je tak jednoduché lokalizovať konkrétnu príčinu a jednoducho napraviť, opraviť, či vymeniť súčiastku. Toto putovanie do minulosti a hľadanie jednej prapríčiny býva niekedy úspešné, inokedy je to len začiatok kolobehu lovu príčin a vinníkov

zažila som takú úspešnú výpravu do minulosti, krátky rozhovor prečo odpadávam pri injekciach, spomienka na detstvo, keď som odpadla prvýkrát a na môj pocit, že som tým na obtiaž, prišlo mi to nezmyselné, no od toho dňa som už neodpadla :)

možno by stálo za to, pozrieť sa na zdroj pocitu obete i do prítomnosti... v momente keď sa objaví ho nezaujate pozorovať, všimnúť si čo ho sprevádza, pocity sa objavujú v sprievode s myšlienkami, myšlienky nemusíme prijmať, môžme ich nechať prejsť, odísť... ja mávam roky silné úzkosti, keď sa objavia ignorujem ich, ignorujem pokiaľ mi bdelosť dovolí i sprievodné myšlienky, pozorujem, nehodnotím, len počkám kým to prejde..... kedysi som hľadala príčiny,
no nejak to nebolo k ničomu, možno je ten dôvod práve v tom, naučiť sa v prítomnosti rozhodnúť aké pocity a myšlienky chcem prijať a zaoberať sa nimi, a ktoré radšej pustím, nechám prejsť odísť..... možno....-FLOWER-

možno je ten dôvod práve v tom, naučiť sa v prítomnosti rozhodnúť aké pocity a myšlienky chcem prijať a zaoberať sa nimi, a ktoré radšej pustím, nechám prejsť odísť..... možno

zaznelo slovo možno tak do toho vstúpim pretože mám fakt ickú :)

to čo si popísala nazývam myšlienkový tok a ten obsahuje spústu balastu, ten balast sú zážitky a skúsenosti uložené v mozgu a balast víri najviac ak mozog nemá záchyt v realite (ľudovo povedané nudí sa alebo vykonáva stereotypnú činnosť) a jak to víri treba dať mozgu niečo nové, podnet

o tom, ktoré myšlienky človek pojme za produktívne rozhoduje majiteľ mozgu a ide o vedomé! rozhodnutie, chce to trocha tréning preprogramovať sa

myšlienky robia pocit, ale platí to aj naopak a súhlasím s tým, že prplať sa v príčine pocitov nie je vždy najlepšia cesta, je fajn žiť prítomnosťou

:)
Ono ak sa aktuálne nachádzaš v stave úzkosti, či pocite obete a uvedomíš si to, presunúť sa mysľou do prenatálu, objavit tam príčinu obviniť matku, pripadne ju i oslobodiť a obviniť svet, nejak zvlášť nepomáha zbaviť sa oslabujúcich pocitov v TERAZ, práve naopak, nabalia sa ďalšie podobné myšlienky, pricucnú sa pocity silnejú, energia klesá, preto je dobré v takej situácií nerobiť nič len pozorovať, nehodnotit a počkať kým to prejde.... Ano chce to trening, a bdelosť

To "možno" bolo k tomu, že možno je niekedy prave toto tou skutočnou príčinou, dovodom, prečo zažívame nepríjemné stavy... Nie minulé traumy, ale budúce zvládnutie, možno je trauma v minulosti vlastne následkom budúceho zvládnutia, skutočnou príčinou :)
-FLOWER-

no pokial ide o matku, sama som tú moju obliekla a jak bolo všetkým úzko tak som ju im ofotila v truhle v márnici keby dakedy chceli vidieť pravdu, dodnes sa nikto z rodiny neprihlásil, ludia sú fajn ale konfrontácia s realitou nikomu nevonia

napísala som jej epilóg vybrala muziku aj fotku k obradu, aby mali všetci dojem že smrť je okay no a td. mmt umiera moj brat tak čakám že to prejde ...

a keby to náhodou neprešlo, tak vytvorím teóriu všetkého podla haw kinga
-FLOWER-

Ano...v něčem se stáčím pořád k jednomu a tomu samému...ale věřím, že mám silnější vůli.