Prožitky dětí v prenatálu a jejich vliv

"Nie minulé traumy, ale budúce zvládnutie"-THUMBSUP- o to mi právě jde.

Toto jsem právě zkoušela já, ale asi trochu jinak. Matku neobviňuju, pochopila jsem. Obviňuju svět a to je dost blbý postoj. Vlastně bych řekla, že je to spíš to nepochopení, právě proto se mi to těžko přijímá. Rozumově si dokážu i odůvodnit, že není co přijmout, ale v srdci mám stále vzdor.
Tak se pokouším na to jít jinak, jakoby to byl virus, který nechci aby mi do těla znovu pronikal, ale to je zase jen obrana.
Nevím jak zůstat sama sebou proti tomu.
Asi jsem musela být mrcha, když mě potřebovali zkrouhnout hned zpočátku...

Snažím se to představit sama sebe jako semínko který padlo na kámen a stejně se v puklině rozrostlo....neřeší jestli se nějaký kvítko má líp....
Jenže já mám ten praštěnej rozum a cítím se "ukřivděná"/"líná" makat víc? Ani nevím na čem vlastně. Jak se to dělá být sama sebou, aniž bych potřebovala cizí přičinění, přijetí..

:D áno to poznám, ako sa človek pomocou rozumu snaží nájsť niečo kam by tú všetku vinu zvalil..
Ak začnem chápať, že nie mama, či iný blízky, vtiahnem ju späť na seba, čo je tak neznesiteľné, že sa rýchlo snažím otriasť a hodiť to inam, najlepšie niečo neurčité ako spoločnosť, doba, systém, prípadne to zlizne Boh :D

ja si myslím, že zmyslom života je poznanie (v aramejstine je pre poznanie a milovanie jeden vyraz)
Indiáni vedia, že sú tu aby sa naučili rozlišovať svetlo od tieňa, čo je možné iba v hmotnom svete, cez kúsenosti :)
Rozumom sa nedá milovať, rozumom sa nedá odpúšťať a rozumom sa nedá prijmať....
Kúsok po kúsku zbierame skúsenosti, poznávame, to čo ozaj poznáme, to chápeme, milujeme príjmame :) kúsoček po kúsočku rozširujeme svoje poznanie a teda i lásku i vedomie... Vedomie seba, vedomie prepojenosti a podobnosti, čim viac poznáme seba tým viac chápeme iných a svet a nedokážeme nemilovať. Ale rozumom sa neoklameš, k pochopeniu je treba skúsenosť zažitá na vlastnom tele

Sama sebou si stále, ak potrebuješ prijatie prijmi sa Ty, jediný koho vytrestáš čakaním si ty sama.


A ďakujem za podnetnú tému -FLOWER-

:) pravdupovediac moc nerozumiem, zrejme je podstatnejšie to, čo si nenapísala

ale včera som natrafila na verziu Hallelujah v podaní japonky, ktorej meno nedokážem prečítať :D Je fantastická
https://www.youtube.com/watch?v=1H0ou7FvNJY />
-FLOWER--HEART-

pri slovnom spojení silná vôľa sa usmievam pretože čím silnejší tlak tým silnejší protitlak a výsledok je zero, stojíš

osobne tu píšem z viacerých rovín racionálnej emocionálnej zážitkovej a občas ma zasiahne vnuknutie z ničoho čo transformujem do slov, ak píšem niekedy priveľa tak preto že podnet je nejasný a predkladám luďom niečo z čoho si vyberajú v súlade s ich privátnym nevedomým to "svoje", sú to čarovné záležitosti ....................

Želám ti pekné sviatky -FLOWER-

:)-FLOWER- písala som realitu, brat má problémy
japonku kuknem večer zvianocieva sa halelúúúja)))

"dodnes sa nikto z rodiny neprihlásil, ludia sú fajn ale konfrontácia s realitou nikomu nevonia"

k tomu mi napadlo, a hodí sa to do tejto témy; pier kdesi poznamenáva, že keď sa človek začne "prebúdzať" zažíva šok z toho, že ostatní spia, pokúša sa ich prebudiť, zdieľať ale márne :D
myslím, že večnosť má času dosť a každý má svoje tempo zrenia, nič sa nedá preskočiť :)

kúsok po kúsku....

podstatnejšie ako triasť inými, je udržať si vlastnú bdelosť, a to tiež nie je nič jednoduché, život pokračuje a prináša stále ďalšie výzvy.... :)

a ešte mi to evokuje jednu múdru radu, ktorú často opakoval Dušek
"neplette do svojich predstáv nejakých cudzích ľudí"
ono nie je podstatné čo iní urobili, či neurobili, a mali by podľa mojich predstáv robiť, podstatné je čo som urobila a robím ja sama :)

zvianočnieva sa, my sme dnes urobili so synom dvanásť aquarelových gulí na strom, asi budeme guľovať ďalej, dietko sa začalo chytať štetca a baví ho to :)

no keď som povedala á mala som asi aj bé no tak ho poviem: jak ide do tuhého (čo odchod blízkych rozhodne je) tak sa s tým vysporadúvam prakticky až zachádzam do extrémov, čím silnejší emočný poryv tým tvrdšia prax, revem v noci tajne -SHAME-

to o tempe mi samože došlo už vtedy len teraz jak sa opakuje scénar (brat) tak som sa ocitla v starom vzorci, na mmt

včera som dotrepala borovicu, pomohol mi starý lesák namiesto kamoša a včil už končím s papiermi, dúfam že v piatok sa budem oddávať už len typicky vianočným činnostiam a cez sviatky tiež volačo zmalujem, tvoriť s dietkom je najfasa činnosť akú poznám a si jednoducho šťastná žena, snáď o tom vieš :)

"Ale rozumom sa neoklameš, k pochopeniu je treba skúsenosť zažitá na vlastnom tele

Sama sebou si stále, ak potrebuješ prijatie prijmi sa Ty, jediný koho vytrestáš čakaním si ty sama."

Juj......nevím co mě nutí furt přemýšlet......a už ztrácím přehled, co překonávám a co přijímám.....bolí, ale zkouším ten mozek vypnout.......
Kéž bych to dokázala....

Děkuju i insomnii za podnětné reakce....chci ty své pasti už nějak prolomit-HEART-

Áno i tu vůli snad jednou pustím....je to můj vnitřní boj.....nechám ho být....

Děkuji a taky přeji krásné svátky-FLOWER-

vsetko si pametaju!

vsetko si pametaju!

Duše sem přichází a je dopředu seznámena s tím, co ji čeká. Jsou jí nastíněny cesty, setkání i možnosti řešení. Pak přijde závoj zapomnění a nastává to pravé divadlo :).

Mnoho lidí má chuť utéct v průběhu představení, ale pokud nenastal čas, je člověk vrácen zpět.

Naším úkolem zde je: udržet si zdraví, objevit své poslání a vzít na sebe riziko svého naplnění.

Dost často jsme již od dětství konforntováni s různými formami strachu.
Největší zlo v nás napáchá strach NEMAJÍ MĚ RÁDI.

Ten může mít svůj původ:
1. v okamžiku početí - dítě přichází ke dveřím prahu života, vidí špatné věci, hádky rodičů, neharmonické prostředí - jeho Duše vstupuje do těla s vědomím nemají mě rádi.

2. v době porodu - dítě zaznamenává stres spojený se svým pohybem porodními cestami - pohybuje se jako by mezi válečky porodních cest, které strachem matky a všeho kolem působí sevřenost - namísto volného sklouzávání naráží dítě na křečovité hrboly a způsobuje si "boule života" - a přesvědčení nemají mě rádi (zejména matka, která mu způsobila bolest).

3. v okamžiku zarození dítě očekává okažitou mateřskou lásku, potřeba být s matkou je veliká - místo toho vnímá napětí: prudké světlo, chlad, směsice cizích hlasů, omývání, vážení, měření, nůžky a pupeční šňůra jako poslední naděje na spojení s klidem a bezpečím - a někde v hloubi se usadí pocit nemají mě rádi...

Strach dřímá v každé lidské bytosti. Zavádí k otázce smyslu života každého z nás. Nese v nás stopy staré známé zkušenosti (uložené v lidské DNA) útoč, nebo uteč (abys přežil). Nemusíme ho však vždy vnímat negativně. Vědomí, že umřeme, nás vystavuje "tlaku": Aby se zrodilo něco nového, musí "umřít" něco v nás. Proto jakékoli vytěsňování strachu jen posiluje jeho velikost v nás. Konfrontace se svými stíny je ta nejlepší cesta k jejich přijetí a zrození nové kvality našeho života. Cest a návodů je mnoho. A každá Duše je v čase nasměrována svou vlastní cestou...

Stanislav Grof, od cca 1:00:00 zrozumiteľne opisuje všetky vrstvy ktorými sa trauma prelína od zážitkov a blokov súčasných, v detstve, počas pôrodu až za pôrod, k spomienkam na "minulé životy"

https://www.youtube.com/watch?v=N_TftusWdhI />
-FLOWER-

Ťažké je pre mňa slovami vyjadriť obdiv k fenomenálnej osobnosti Stanislava Grofa.
Táto jeho čerstvá prednáška si zaslúži samostatnú tému, aby sa dostala aj k tým, ktorých táto konkrétna téma nepritiahla. -HEART--FLOWER-

:) áno je skvelá, našla som niekoľko novších prednášok s Grofom, počúvam to priebežne....
-FLOWER-