Ľudská duša -
co vam najviac vadi na druhych?
neznámy » Ailime | 18.5.2013 22:19
Na tom určitě něco je. Velice snadno rozpoznám v lidech svoje špatné vlastnosti a čím víc mě ta která vlastnost vadí u sebe, tím víc mně vadí i u druhého:D, to je pravda.
Jenomže - mnohem víc mně zasahuje to, co sama prostě nedělám, alergická jsem na lidi, co drezírujou svoje psy a děti, zelené mozky, pedanty, pokrytecké maloměšťáky, křupany, co se ožerou na fotbale a řvou a demolujou na co přijdou....Takové věci mně vadí, některé mě hodně mrzí a vím, že taková já prostě nejsem. A myslím si, že každému normálnímu člověku něco vadí, nejsem na hlavu, abych si říkala, všechno je úžasné, všechno je tak jak má být, pokud mám kontakt s realitou. To, že mi něco vadí, je aspoň motivace k tomu snažit se být lepší, když už ty druhé změnit nemůžu.
Vlastně by bylo fajn, kdyby všechno byl jen efekt zrcadla. mohla bych si říkat, tam a tam je válka, tam a tam umírají lidi hlady, ale to vůbec nevadí, protože se mi jen zrcadlí zlé věci z mojí hlavy, ale tak to není, ve světě se dějí špatné věci bez ohledu na to, jestli je zrovna sleduje anděl, nebo ten největší démon.
Jenomže - mnohem víc mně zasahuje to, co sama prostě nedělám, alergická jsem na lidi, co drezírujou svoje psy a děti, zelené mozky, pedanty, pokrytecké maloměšťáky, křupany, co se ožerou na fotbale a řvou a demolujou na co přijdou....Takové věci mně vadí, některé mě hodně mrzí a vím, že taková já prostě nejsem. A myslím si, že každému normálnímu člověku něco vadí, nejsem na hlavu, abych si říkala, všechno je úžasné, všechno je tak jak má být, pokud mám kontakt s realitou. To, že mi něco vadí, je aspoň motivace k tomu snažit se být lepší, když už ty druhé změnit nemůžu.
Vlastně by bylo fajn, kdyby všechno byl jen efekt zrcadla. mohla bych si říkat, tam a tam je válka, tam a tam umírají lidi hlady, ale to vůbec nevadí, protože se mi jen zrcadlí zlé věci z mojí hlavy, ale tak to není, ve světě se dějí špatné věci bez ohledu na to, jestli je zrovna sleduje anděl, nebo ten největší démon.
neznámy | 18.5.2013 22:36
Myslim, že podstata toho, co popisuješ, je umět rozpoznat to, co můžu a co mi za to stojí změnit k obrazu svýmu (záměrně nepíšu k lepšímu) a na co až takovej vliv nemám. a to integrovat, smířit se s tím-v sobě.
Anebo to integrovat nemusíš a můžeš se tím nechat štvát. záleží, na co máš chuť.
Ovšem je tu určitý riziko, že se ti takový neintegrovaný zážitky budou pravidelně vracet, viz Curry a lidi co jsou na ní hrubí.
Taky hodně lidí záměrně dělá opak toho, co se jim nelíbí. Když měli drsný dětství, daj svý děti navolno a pod. Prostě neintegrovali to špatný, co zažili a proto se snažej záměrně to neopakovat. ale často to paradoxně skončí podobně jak s nima.
Anebo to integrovat nemusíš a můžeš se tím nechat štvát. záleží, na co máš chuť.
Ovšem je tu určitý riziko, že se ti takový neintegrovaný zážitky budou pravidelně vracet, viz Curry a lidi co jsou na ní hrubí.
Taky hodně lidí záměrně dělá opak toho, co se jim nelíbí. Když měli drsný dětství, daj svý děti navolno a pod. Prostě neintegrovali to špatný, co zažili a proto se snažej záměrně to neopakovat. ale často to paradoxně skončí podobně jak s nima.
neznámy | 18.5.2013 23:00
je tak dolezite sa s niektorymi vecami zmierit? aby bol clovek spokojny? citil harmoniu? preco by sme sa vobec mali snazit vsetko negativne z okolia prijat a spracovat v sebe aby sme to tak negativne nevnimali?.....veci, o ktorych Dora pise si myslim, ze mozu kludne ostat vnimane ako negativne, to je uplne pochopitelny postoj, aj tie veci, ktore sa tazko menia, pokial to cloveka nepoznaci, nebude mat z toho traumu a nebude to prenasat na inych len kvoli tomu, ze tie veci vidi tak to moze ostat presne tak ako to je...a nechat sa tym stvat - mozno to sem-tam k tomu patri, aj to je prirodzeny ludsky pocit a nemusi byt vzdy skodlivy ked sa k nemu spravne pristupuje
plus mozno su aj ludia, ktorych cielom nie je pocitovat harmoniu so svetom ale chcu byt nekludni, chcu mat silne prezitky, chcu citit tie rozpory energii vo svete a nechcu sa ich snazit vyrovnavat, premienat....pokial by sa ludia naucili vsetko akceptovat, vsetko v sebe spracovat, vsetko prefiltrovat, nic silne by na tom nebolo, bolo by to pomale upadanie do rezignacie, aj ked rezignacie s usmevom a heslom "citim sa skvelo, nic mi nevadi"
plus mozno su aj ludia, ktorych cielom nie je pocitovat harmoniu so svetom ale chcu byt nekludni, chcu mat silne prezitky, chcu citit tie rozpory energii vo svete a nechcu sa ich snazit vyrovnavat, premienat....pokial by sa ludia naucili vsetko akceptovat, vsetko v sebe spracovat, vsetko prefiltrovat, nic silne by na tom nebolo, bolo by to pomale upadanie do rezignacie, aj ked rezignacie s usmevom a heslom "citim sa skvelo, nic mi nevadi"
neznámy | 18.5.2013 23:16
no jasné, vždyť to píšu, záleží, na co máš chuť. kdo chce bejt občas nasranej, rozervanej, nebo třeba depresivní, tak prostě je. pestrost je taky fajn:) ale moje zkuš. třeba je, že od určitýho doby mě tyhle stavy prostě přestávaj zajímat. můžu jim popustit uzdu, ale vím, že to je jen hra, která nevede k výsledku, kterej chci. vím, že když v něčem prohrávám a začnu se vztekat, moje šance na výhru nebo remízku se rapidně snižuje. takže ten vztek radši integruju a moje hra se zlepší.
ale v jednom s tebu nesouhlasim, pocit harmonie rozhodně neznamená rezignaci, skoro myslím naprostej opak. z pocitu vnitřní harmonie a síly člověk dokáže věci, na který by si dřív netroufnul. rezignace je slabost, ale harmonie síla!
a harmonie taky neznamená, že mám neustále pusu od ucha k uchu, to vůbec. to je dost nepřirozený, působí to přinejlepším jako křeč ales spíš jako brainwashing:)
(navíc to ani fyzicky nejde, schválně to zkus, do určitý míry tě to nabije, ale pak zjistíš, že je to vlastně strašně únavný:D
ale v jednom s tebu nesouhlasim, pocit harmonie rozhodně neznamená rezignaci, skoro myslím naprostej opak. z pocitu vnitřní harmonie a síly člověk dokáže věci, na který by si dřív netroufnul. rezignace je slabost, ale harmonie síla!
a harmonie taky neznamená, že mám neustále pusu od ucha k uchu, to vůbec. to je dost nepřirozený, působí to přinejlepším jako křeč ales spíš jako brainwashing:)
(navíc to ani fyzicky nejde, schválně to zkus, do určitý míry tě to nabije, ale pak zjistíš, že je to vlastně strašně únavný:D
neznámy | 18.5.2013 23:18
Nejvíce mi vadí intriky, pomluvy a přízemnost či hloupost. A ještě více, když takoví lidé dokážou toto implantovat do mysli těch do té doby pro mě rozumných, že se to u nich ujme. Nejvíce mě vytáčí, když mě někdo nezná, ale vynáší nějaké škodlivé úsudky, byť je to na první pohled nějaké nevzdělané pako a když tomu uvěří následně člověk rozumný, aniž by ho zajímal zdroj.
neznámy | 18.5.2013 23:38
harmoniu beriem ako rezignaciu pokial vznikla na zaklade chceneho pretransformovavania toho negativneho na pozitivne s cielom zmierenia sa s vecami, ale urcite je viac vyznamov slova harmonia tak sa o tom nejdem hadat, lebo pri slovickareni moze lahko dost k zlej interpretacii
si zas myslim, ze velke veci clovek dokaze ked ma vnutorny pohon, v konecnom dosledku sa to premieta aj do ludskej tvorby, do cinov, to co cloveka prvotne nastartuje je prave suboj roznych energii v nom, potom uz len zalezi na tom ako s nimi nalozi, skratka si len v zasade myslim, ze nie je dobre vylucit nejaky pocit alebo ho v sebe skusat menit len preto, ze sa hovori, ze je negativny, nic nie je take jednoznacne...a sme len ludia, nie je vsetko o nas....a zas...ludska psychika je komplikovana.....ja napr. v sebe citim tu silnu rozorvanost a zaroven prave ta rozorvanost vo mne vyvolava uplny pokoj a vyrovnanost...najviac ma ukludnuje chaos (teda v laickom ponimani, teraz nemyslim fyziku)
si zas myslim, ze velke veci clovek dokaze ked ma vnutorny pohon, v konecnom dosledku sa to premieta aj do ludskej tvorby, do cinov, to co cloveka prvotne nastartuje je prave suboj roznych energii v nom, potom uz len zalezi na tom ako s nimi nalozi, skratka si len v zasade myslim, ze nie je dobre vylucit nejaky pocit alebo ho v sebe skusat menit len preto, ze sa hovori, ze je negativny, nic nie je take jednoznacne...a sme len ludia, nie je vsetko o nas....a zas...ludska psychika je komplikovana.....ja napr. v sebe citim tu silnu rozorvanost a zaroven prave ta rozorvanost vo mne vyvolava uplny pokoj a vyrovnanost...najviac ma ukludnuje chaos (teda v laickom ponimani, teraz nemyslim fyziku)
neznámy | 19.5.2013 00:21
Já nevím, mně přijde, jako byste tady skoro všichni považovali sami sebe za střed vesmíru:D Každý jsme sám pro sebe asi nejdůležitější, ale všechno vztahovat k sobě, poměřovat s tím, co to se mnou dělá, jestli já jsem si to zpracovala, nebo nezpracovala-ROLL-.....Jsou situace, kdy na sebe tak trochu kašlu, nejde o mě, může jít o něco čeho se vůbec neúčastním, ale přesto mi na tom záleží. V některých chvílích mi přijde trošku nemístný řešit svoje nitro.
Určitě je na místě zaměřit se hlavně na sebe, pokud jde o problémy ve vztahu s někým bízkým, pokud nás štve někdo, aniž by cokoli špatného udělal....to je většinou o mně.
A ještě k té teorii o zrcadlech - s nejhorším chováním od lidí, jsem se setkala vlastně akorát, když jsem byla dítě. Šlo o věci, o kterých jsem vůbec netušila, že je možné udělat, byla jsem malá a nic jsem neznala. A nejsem zdaleka sama. Člověk nedostane zdaleka jen to, co očekává, někdy i to, o čem se mu ani nesnilo. Netvrdím, že se něco děje jen tak, bez příčiny, ale ne všechno se dá vysvětlit jednou teorií.
Určitě je na místě zaměřit se hlavně na sebe, pokud jde o problémy ve vztahu s někým bízkým, pokud nás štve někdo, aniž by cokoli špatného udělal....to je většinou o mně.
A ještě k té teorii o zrcadlech - s nejhorším chováním od lidí, jsem se setkala vlastně akorát, když jsem byla dítě. Šlo o věci, o kterých jsem vůbec netušila, že je možné udělat, byla jsem malá a nic jsem neznala. A nejsem zdaleka sama. Člověk nedostane zdaleka jen to, co očekává, někdy i to, o čem se mu ani nesnilo. Netvrdím, že se něco děje jen tak, bez příčiny, ale ne všechno se dá vysvětlit jednou teorií.
neznámy | 19.5.2013 08:13
Teorii zrcadel není možné uplatnit na vše a všechny. To, co jsem napsala, že mi vadí na druhých já u sebe vůbec nepěstuji. Ta teorie svádí k takovým předsudkům, že tak to ale určitě je a to mi také vadí. Připadá mi to taková alibistická teorie pro ty, kteří opravdu vysílají do okolí svá negativa nebo se jejich negativa odrážejí v druhých.
neznámy | 19.5.2013 08:49
tomu moc nerozumím, přijde mi, že když něco "transformuješ", jak ty říkáš, tak je to už z podstaty tvořivej, konstruktivní proces. rezignace mi přijde jako odmítnutí konstruktivity.
to určitě souhlas, hodně věcí třeba v umění vzniklo právě tímhle soubojem protichůdnejch energií, o kterých píšeš. ted je ale otázka, jestli to jsou velký věci, nebo jen forma "psychohygieny" Ćímž to nechci relativizovat, jen mám zkrátka zkušenost, že pokud jsi ve spojení s tím Něčím vevnitř, tak tyhle vnitřní zápasy prostě ani nevznikaj, natož aby bylo potřeba je nějak kočírovat.
ale dost možná to máme prostě jinak, já se cejtím vyrovnanej když žiju v tom Spojení s něčím a to se rozervaností a chaosem tak nějak přirozeně vylučuje..:D
to určitě souhlas, hodně věcí třeba v umění vzniklo právě tímhle soubojem protichůdnejch energií, o kterých píšeš. ted je ale otázka, jestli to jsou velký věci, nebo jen forma "psychohygieny" Ćímž to nechci relativizovat, jen mám zkrátka zkušenost, že pokud jsi ve spojení s tím Něčím vevnitř, tak tyhle vnitřní zápasy prostě ani nevznikaj, natož aby bylo potřeba je nějak kočírovat.
ale dost možná to máme prostě jinak, já se cejtím vyrovnanej když žiju v tom Spojení s něčím a to se rozervaností a chaosem tak nějak přirozeně vylučuje..:D
neznámy | 19.5.2013 09:05
to je dobrej postřeh, kterej asi v původní tradici odkazuje na západní a východní pojetí sebe a světa. západ-já jsem ten středobod svýho života, protože můj svět je to, co vnímám svými smysly. jsem SLunce se svými paprsky, který se vyživuje a rozhoduje o svým osudu.
Východ - já jsem ta kapka v moři oceánu, atom v celým vesmíru. A nade mnou je SLunce se svými paprsky, které mě udržuje při životě a rozhoduje o mém osudu.
Přijde mi, že je to hra duality a pravda je v prolnutí obého.
Ale to o čem píšeš já nevidím jako rozpor, nebo ani jinou stranu mince. Čím víc jsem Spojenej s Tím (ok, s Láskou,nemůžu jinak) tím menší potřebu mám - v některejch situacích- řešit nebo prosazovat svoje nitro. Prostě se stanu jedním z davu, nebo ustoupím, podvolím se, nebo prostě cokoli co bych v jiným duševním stavu neudělal. Jenže teď to udělám, protože si to můžu dovolit. Spojení který mám vevnitř, mě v tu chvíli vyživuje daleko víc.
Taky si nemyslím, že člověk dostane jen to, co očekává, ba právě naopak. Ale to se možná bavíme spíš o formě než obsahu?
Možná, že to není ani tak teorie, jako praxe (snažím se si nevymejšlet:) a je geniální v tom, jak je jednoduchá a zároveň nekonečně mnohovrstevnatá. Geniální věci bývaj ve svý složitosti někdy strašně jednoduchý:D
Východ - já jsem ta kapka v moři oceánu, atom v celým vesmíru. A nade mnou je SLunce se svými paprsky, které mě udržuje při životě a rozhoduje o mém osudu.
Přijde mi, že je to hra duality a pravda je v prolnutí obého.
Ale to o čem píšeš já nevidím jako rozpor, nebo ani jinou stranu mince. Čím víc jsem Spojenej s Tím (ok, s Láskou,nemůžu jinak) tím menší potřebu mám - v některejch situacích- řešit nebo prosazovat svoje nitro. Prostě se stanu jedním z davu, nebo ustoupím, podvolím se, nebo prostě cokoli co bych v jiným duševním stavu neudělal. Jenže teď to udělám, protože si to můžu dovolit. Spojení který mám vevnitř, mě v tu chvíli vyživuje daleko víc.
Taky si nemyslím, že člověk dostane jen to, co očekává, ba právě naopak. Ale to se možná bavíme spíš o formě než obsahu?
Možná, že to není ani tak teorie, jako praxe (snažím se si nevymejšlet:) a je geniální v tom, jak je jednoduchá a zároveň nekonečně mnohovrstevnatá. Geniální věci bývaj ve svý složitosti někdy strašně jednoduchý:D
neznámy | 19.5.2013 09:28
V jednom jsem to ale nevystih přesně, ono (snad?) nejde ani tak o to, že by člověk měl/musel bejt v permanentním spojení se svým Zdrojem, jako spíš o to, kolik tý lásky, v jak rozličnejch podobách-formách a na kterejch úrovních za ten život zažiješ - absorbuješ -pustíš si do duše - do těla - do buněk - a tedy nakolik se jí sám staneš.
neznámy | 19.5.2013 09:30
tak je to o tom voci comu rezignujes, voci comu sa vzdavas, nehovorila som totiz o uplnej rezignacii, cize o vzdani sa usilia o vsetko, len o rezignacii voci niecomu - problemom ludstva, voci tomu negativnemu, voci tomu ponat pocity take ake su so vsetkym co k tomu patri, trebars aj hnevom, Dora ma pravdu, vsetci tu stale recnia o svojom vyvoji, ako na sebe pracuju, ako sa ucia menit negativne pocity na pozitivne, ako daleko pokrocili na "svojej ceste" a podobne a pritom to naozaj niekedy vyznieva, ze si tu mnohi myslia, ze su stredobodom vesmiru so vsetkymi tymi skuskami od zivota, atd, niekedy je to uz prehnane a vsetko co vyznieva neduchovne, vsetky negativne pocity su vnimane ako zlo, s ktorym treba pracovat a menit ich, sice tiez neviem ako svet funguje, ale treba pripustit, ze mozno nie je nas zivot taky dolezity aby kazda bezna udalost v zivote, v komunikacii s ludmi bola len skuska a aby nas to posuvalo dalej, ludia sa mozno boja pomyslenia, ze zmysel zivota nie je, alebo ich zerie, ze ho vlastne nepoznaju a tak si vytvaraju umele istoty pomocou roznych teorii o tom ako to na svete vlastne funguje a ake su na nich dane poziadavky, niekedy je to uz umele, akoby si snad ludia mysleli, ze nemozu byt skvelymi laskavymi ludmi bez toho aby sa nezbavili vsetkeho zleho v sebe, to by uz bola v konecnom dosledku tiez nerovnovaha...
jop, asi to proste budeme mat inak:D
jop, asi to proste budeme mat inak:D
neznámy | 19.5.2013 09:41
tak to si myslim, že je právě nepochopení, resp. spíš nezažití tý podstaty, ale ted nevím jestli na to reagovat, protože mi přijde, že nepíšeš o mně/ke mně:D
smysl není v tom snažit se ze sebe udělat něco jinýho než jsem - změnit se k lepšímu. smysl je poznat jak můj model chápání světa a následný z toho plynoucí konání ovlivňuje a svým způsobem určuje další můj život. A pokud chci, můžu ho změnit, nebo nemusím. Ale ukazatelem tady není pokrok na nějaký cestě, ale prostě to, co ti dělá líp, dává větší možnosti, prostě cokoli, co ti dává smysl a baví tě.
pokud se měníš násilně ze svý vůle, tak i to může mít svou cenu, ale pak to opravdu místama působí jako neverending fighting for better tomorrows a je to trochu únavný a možná i nudný:D
jinak, ono de facto vlastně ani není moc o čem diskutovat, nevím jak ostatní, ale já se snažím psát o tom, co mám odžitý, pokud to ten člověk nezažil (anebo já nezažil to jeho), tak si můžem jen vyměňovat zážitky - ale né teda teorie prosím:D a je to fajn tím, čím to je.
smysl není v tom snažit se ze sebe udělat něco jinýho než jsem - změnit se k lepšímu. smysl je poznat jak můj model chápání světa a následný z toho plynoucí konání ovlivňuje a svým způsobem určuje další můj život. A pokud chci, můžu ho změnit, nebo nemusím. Ale ukazatelem tady není pokrok na nějaký cestě, ale prostě to, co ti dělá líp, dává větší možnosti, prostě cokoli, co ti dává smysl a baví tě.
pokud se měníš násilně ze svý vůle, tak i to může mít svou cenu, ale pak to opravdu místama působí jako neverending fighting for better tomorrows a je to trochu únavný a možná i nudný:D
jinak, ono de facto vlastně ani není moc o čem diskutovat, nevím jak ostatní, ale já se snažím psát o tom, co mám odžitý, pokud to ten člověk nezažil (anebo já nezažil to jeho), tak si můžem jen vyměňovat zážitky - ale né teda teorie prosím:D a je to fajn tím, čím to je.
neznámy | 19.5.2013 09:54
teorie tiez vyplyvaju zo zazitkov a ja nehovorim o teoriach a zazitkoch niekoho ineho, tiez hovorim o svojom vnimani
hmmm poznanie ako moj model chapania sveta a konanie ovplyvnuje a urcuje dalsi zivot? ja som len netusila, ze clovek musi nieco robit aby to videl, toto si myslim, ze je prave vec, ktoru v sebe clovek citi uz ako dieta a vekom sa to len prehlbuje a o tom to asi je, teda, ze z tohto vychadzam, ze to kazdy vnima tak automaticky, ze ma v sebe zabudovanu kontrolku a nenapadlo ma, ze to tak nie je a musia sa aktivne niecim pricinit aby to videli
pokial to teda clovek na sebe nevnima automaticky a chce to skumat, ok, len aby to neprehanal so snahou o priblizovanie sa k pomyselnej ludskej dokonalosti v sebe samom
hmmm poznanie ako moj model chapania sveta a konanie ovplyvnuje a urcuje dalsi zivot? ja som len netusila, ze clovek musi nieco robit aby to videl, toto si myslim, ze je prave vec, ktoru v sebe clovek citi uz ako dieta a vekom sa to len prehlbuje a o tom to asi je, teda, ze z tohto vychadzam, ze to kazdy vnima tak automaticky, ze ma v sebe zabudovanu kontrolku a nenapadlo ma, ze to tak nie je a musia sa aktivne niecim pricinit aby to videli
pokial to teda clovek na sebe nevnima automaticky a chce to skumat, ok, len aby to neprehanal so snahou o priblizovanie sa k pomyselnej ludskej dokonalosti v sebe samom
neznámy | 19.5.2013 09:56
jinak k tý druhý části - vždyť to je ten samej princip, přístup ke světu, o kterým píšu, jen jinak popsanej:D
když se nebráníš svejm negacím a neupíráš jim právo na život (můžem to posat třeba jako princip sebepřijetí), tak prostě časem přestaneš negativně reagovat na věci, který tě dřív tak vytáčely. A pokud už se nasereš, tak to tebou prostě projede a je to pryč a fakt neřešíš, jestli je to dobře nebo špatně:)
i tak to může bejt, že hodně lidí nedokáže žít v nejistotě a potřebuje berličky.
anebo se prostě jen snažej svoje zážitky uchopit do nějakýho syntaxu a obecnejch zkušeností, který budou všeobecně sdělitelný-předatelný.
lidi chtěj prostě komunikovat, sdílet a rozumět si.
Vyměňovat si myšlenky je trochu jako vyměňovat si genetickej materiál, komunikovat je sexy!:D
když se nebráníš svejm negacím a neupíráš jim právo na život (můžem to posat třeba jako princip sebepřijetí), tak prostě časem přestaneš negativně reagovat na věci, který tě dřív tak vytáčely. A pokud už se nasereš, tak to tebou prostě projede a je to pryč a fakt neřešíš, jestli je to dobře nebo špatně:)
i tak to může bejt, že hodně lidí nedokáže žít v nejistotě a potřebuje berličky.
anebo se prostě jen snažej svoje zážitky uchopit do nějakýho syntaxu a obecnejch zkušeností, který budou všeobecně sdělitelný-předatelný.
lidi chtěj prostě komunikovat, sdílet a rozumět si.
Vyměňovat si myšlenky je trochu jako vyměňovat si genetickej materiál, komunikovat je sexy!:D
neznámy | 19.5.2013 12:36
ještě by se asi slušelo napsat, že ta potřeba "korigovat", směrovat sama sebe, svou negaci a "měnit ji k lepšímu" možná u hodně lidí pramení z tušení, že na podněty, který se jim přihoděj, reagujou přehnaně.
často se to stává kdy si sebou nesou nepřijatou, nezpracovanou bolest z dřívejška. ve frontě je pak někdo urazí, apod. a jich se to zbytečně dotkne, protože to v nich vyvolalo starý rány a oni se buď stáhnou do sebe nebo začnou neadekvátně hysterčit:D čili dva extrémy jedný a tý samý bolesti.
takže ta potřeba přetavit svou negaci v něco lepšího může bejt jen nesprávně uchopená - neodžitá bolest.
Mě by ale zajímalo něco jinýho. A sice, jak si jako studentka práv vysvětluješ nebo spíš se stím popasováváš, že právní legislativa, která je na našem/vašem prostoru zakotvená, je vlastně odrazem/obrazem (ha zrcadlo:D) úrovně našehp poznání. Poznání toho jak funguje, popř. jak bychom chtěli aby fungovala skutečnost okolo nás. tedy např. naplňování představy o vině a trestu za ni.
Když pominu fakt, že ta dnešní legislativa má mnohdy několik desítek let starý kořeny, tedy neodpovídá - neodráží tempo mentálního vývoje společnosti, tak by mě zajímalo, jak se podle ní vlastně můžou naplňovat společenský normy.
Když prokázat tak banální věc, jestli a nakolik je třeba schizofrenik trestně odpovědnej je téměř rébusem.
Jak můžeme hrát hru na naplňování zákona, hru, tkerou jsme si stanovili, že budem hrát, když si zároveň uvědomujem, že je naše poznání tak omezený? (jak i sama píšeš?)
zajímaly by mě k tomu tvoje postřehy jako budoucí právničky, postřehy, který mně možná unikaj..
často se to stává kdy si sebou nesou nepřijatou, nezpracovanou bolest z dřívejška. ve frontě je pak někdo urazí, apod. a jich se to zbytečně dotkne, protože to v nich vyvolalo starý rány a oni se buď stáhnou do sebe nebo začnou neadekvátně hysterčit:D čili dva extrémy jedný a tý samý bolesti.
takže ta potřeba přetavit svou negaci v něco lepšího může bejt jen nesprávně uchopená - neodžitá bolest.
Mě by ale zajímalo něco jinýho. A sice, jak si jako studentka práv vysvětluješ nebo spíš se stím popasováváš, že právní legislativa, která je na našem/vašem prostoru zakotvená, je vlastně odrazem/obrazem (ha zrcadlo:D) úrovně našehp poznání. Poznání toho jak funguje, popř. jak bychom chtěli aby fungovala skutečnost okolo nás. tedy např. naplňování představy o vině a trestu za ni.
Když pominu fakt, že ta dnešní legislativa má mnohdy několik desítek let starý kořeny, tedy neodpovídá - neodráží tempo mentálního vývoje společnosti, tak by mě zajímalo, jak se podle ní vlastně můžou naplňovat společenský normy.
Když prokázat tak banální věc, jestli a nakolik je třeba schizofrenik trestně odpovědnej je téměř rébusem.
Jak můžeme hrát hru na naplňování zákona, hru, tkerou jsme si stanovili, že budem hrát, když si zároveň uvědomujem, že je naše poznání tak omezený? (jak i sama píšeš?)
zajímaly by mě k tomu tvoje postřehy jako budoucí právničky, postřehy, který mně možná unikaj..
neznámy | 19.5.2013 18:04
Andal ty si hotový filozof :) Ja sa ešte vyjadrím k tomu zrkadleniu, nečítala som síce úplne všetky príspevky v tejto téme, ale i napriek tomu, že som pointe zrkadlenia pochopila, si myslím, že vzťahovať ju úplne na všetky životné situácie je samozrejme nezmyselné. To, že nás dokážu rozčúliť tie bežné situácie, ktoré tu spomíname a ľudia, sú to v podstate skutočne detaily, ktorými na jednej strane nemá zmysel sa zaoberať, pretože by nás viac mala trápiť chudoba či rastúca kriminalita, čo mňa aj skutočne trápi, ale na druhej strane niekedy taká maličkosť dokáže naozaj znepríjemniť celý deň, či sa niekoho dotknúť tak, že na to spomína ešte dobrých pár rokov, i keď možno ani sám netuší prečo. Na druhej strane sú určite aj pekné momenty, raz som napríklad tiež čakala na dopravu a brutálne lialo, vôbec som nemala dáždnik a vedľa mňa chlapík s dáždnikom sa podelil, najprv som sa strhla, myslela som, že ma chce okradnúť alebo čo odo mňa chce, ale on sa prosto len milo usmial a roztiahol nado mňa svoj dáždnik...to sú samozrejme veci, ktoré by sa mohli diať bežne, ale ľudia sa už tak málo stretávajú s tými peknými maličkosťami, že sú až vzácnosťou.
Legislatíva odráža tempo mentálneho vývoja spoločnosti aj tým, že sa v podstate neustále mení, novelizuje. Zákonodarca reaguje na spoločenské zmeny tým, že ju mení ak je potreba.
Legislatíva odráža tempo mentálneho vývoja spoločnosti aj tým, že sa v podstate neustále mení, novelizuje. Zákonodarca reaguje na spoločenské zmeny tým, že ju mení ak je potreba.
Stránka:
Počítam horoskop...