Astrológia a horoskopy -
Môj Otec
Ale z hlediska určitých opatření v mezních situacích musíš třeba pro své dítě udělat něco co ti "rve srdce". Dítě tě za to v tu chvíli i nenávidí.
To u dospělého většinou udělat nejde. Tam se musíř třeba smířit s tím že může umřít.
Nemáš prostě možnost zasahnout stejným způsobem jako u dítěte.
Ja som reagovala na tuto vetu a ako prirovnanie som dala dieta... Neda sa to prijat, pokial mas niekoho rad a zalezi ti na nom...
Samozrejme, ze v tom tvojom konkretnom priklade rozdiel je...
Ono totiž pokud chceš skutečně pomoct, tak k tomu potřebuješ určitý nadhled, klid (smíření, respekt) . Často jde o hraniční mezní životní situace. Pokud tě ta situace "položí"
nejsi schopna své milované osobě poskytnout pomoc.
Pokud v té situaci nedokážu "pomoct sám sobě" nedokážu pomoct ani druhému.
Tím že budu ve velkém stresu a velice nervózní mezní situaci druhého člověka nezměním.
Z hlediska děje je ta situace určitým způsobem "mimo mne"
Dobré je, pokud zrovna tuto mezní situaci neřeším , snažit se existovat tak, jako by tato situace neexistovala. Situaci vyřešit tak, že si na to vyčleníš v určitou dobu určitý čas.
Pokud člověk odkládá svůj "život" na "potom" a říká si:"začnu žít , až se to vyřeší"..nemusí se třeba dočkat a ani nemá během tohoto odkládání účinnou energii druhému skutečně pomáhat...
Prostě respektovat danou situaci a neupírat si právo na vlastní život. Nepřetržitý stres a smutek ničemu nepomůže. Naopak...místo jednoho člověka můžou být "v prdeli" dva.
trocha obsiahle omlúvam sa, ale ak by si chcela nájdeš to podstatné aj pre seba
http://www.integra.fost.sk/clanky/spoluzavislost.pdf
nežila si s otcom alkoholikom svoje detstvo denne čo je dobrý začiatok, nič menej absencia "role" otca nesie adekvátne následky (a to nemusí byť ani alkoholik) to ako o otcovi píšeš sa mi javí že si jeho - citové zrkadlo
tvoj tatko je nemocný ale nie bezmocný, zatiaľ ..............
A to bez ohledu na to zda se jim pomáhá či nikoli. Vnější pomoc je pro alkoholika často jen pomocí v tom aby mohl v alkoholismu pokračovat. Chybí li hloubkové uvědomění si dosahu vlastního jednání je vše marné. A to uvědomění si bývá většinou spouštěno právě prožitkem takzvaného "dna" kdy člověk přijde o všechno tedy doslova.
Pak se teprve (někdy) spustí obranný mechanismus - program "návratu".
Spíše si myslím ale že v takových případech jde spíše o citová hnutí mysli s následným činem. Nejedná se tedy o svobodné rozhodnutí ale o neuvědomělý čin. Takový člověk si vlastně není vědom toho co činí.
Pokud nechám skutečně "padnout na dno" Musím se smířit s tím , že je tam větší procento pravděpodobnosti že dotyčný zemře.-NOSMILE-
Pro mne je toto klasická instrukce typu "oddělit zrno od plev"-ROLL-
Ale jsme takzvaná humánní společnost což do velké míry řeší krutost přírodního výběru. Mechanismy přežití má každý zakódované hluboko v sobě. A je li někoho mechanismem žít pod mostem pak je to jeho svět, Jsou i takoví. A je zapotřebí to respektovat a nevnucovat naši kulturu plošně všem. To je zřejmé že takováto jednání nejsou asi pro každého schůdná.
Jsou ale součástí přírodních národů.
Pěkná kniha dědeček oge od pavlíny brzákové popisuje výchovné pŕístupy sibiřských šamanů.
https://www.kosmas.cz/knihy/205419/dedecek-oge/
Šamanství to je přece to co je dnes tak populární ne?:)
všechno pak už má. ale moderní společnost nás přetěžuje nesmysly.
žít jako bezdomovec není zas tak marné. je to vlastně návrat ke starým dobrým zvykům.
Bezdomovectví se jde nechat naučit.
http://pragulic.cz/
Důvodem je možnost, že právě tuhle situaci jsme my sami připravili druhému (například ty svému otci před 100 nebo 500 lety, kdo ví...)
Velkou roli v tom hraje váš prožitek - bolest, vztek, bezmoc, atd. A právě tuhle máš poznat teď sama na vlastní kůži.
Představ si, že dvě duše se mohly před svým zrozením domluvit, že si navzájem budou nastavovat svá zrcadla natolik, až poznají, pochopí, odpustí a opustí (všechna svá negativa, protože skutečná je "pouze" láska).
(více o tom např. https://www.youtube.com/watch?v=g5c6snmUfbI )
Pokud přijmeš tuto myšlenku, nebude pro tebe těžké požádat svého otce za odpuštění. Ano - toho, kdo ti teď ubližuje, toho žádej o odpuštění! V myšlenkách.
Až procítíš úlevu, odpusť sama sobě. A nakonec požádej o odpuštění své tělo, že jsi ho všemi těmito negacemi zatížila.
Nepřestávej a pokračuj, dokud je co uzdravovat. Zní to paradoxně, ale změny se dějí v přímém přenosu. Uvidíš sama.
Chybí li hloubkové uvědomění si dosahu vlastního jednání je vše marné. A to uvědomění si bývá většinou spouštěno právě prožitkem takzvaného "dna" kdy člověk přijde o všechno tedy doslova. Pak se teprve (někdy) spustí obranný mechanismus - program "návratu".
ano je to tak, moja skúsenosť so synom skrze úpadok trvala 5let u mladých je šanca preveliká, jak je niekto dolu ale dlho (roky) ten životný štýl sa tak zažierie človeče že tam ja vravím "Boh s tebou" - a myslím to doslova
.... ludia potrebujú nádej a tá je jak hviezda na nebi