Môj Otec

Chcela by som poprosiť o radu ak by to šlo. Ide o môjho otca. Je Alkoholik a v podstate polobezdomovec. Vyrastala som bez neho, iba s matkou, no pravidelne ma navštevoval. Ked už nemusel na mňa platiť alimenty tak som ho 5 rokov nevidela. No pred časom som sa s ním opäť stretla v nemocnici u deda - jeho otca. Dedo zomrel a potom som opäť za otcom som bola asi tak cca pred týždňom. Je pre mňa veľmi ťažké vysvetliť to puto čo k nemu mám, lenže on má povahu ako ja - úplne. Sme si veľmi blízky a mám pocit, že spriaznený. Cítim strašnú potrebu sa o neho starať - aj keď on sa paradoxne o mňa moc nestaral. Ale nejako cítim, že ma má rád a keď mu môžem akokoľvek pomôcť, robí ma to neuveriteľne šťastnou. No viem, že dávať mu peniaze a stretávať sa s ním a dívať sa na to ako sa zabíja nepôjde donekonečna. Je na tom veľmi zle a ja by som potrebovala radu, ako sa s tým dá ďalej pohnúť a či je ešte nejaká šanca na záchranu? Bol dva krát aj v base. Prvý krát v prvej nápravno výchovnej a druhý krát v druhej nápravno výchovnej skupine a práve ten druhý krát ho zložil. Aj keď bol 2 krát v base a nie je neviniatko, tak je neuveriteľne dobrosrdečný a citlivý človek! S matkou nemám moc dobrý vzťah a ona zase nemusí môjho otca, no napriek tomu o ňom povedala, že nie je zlý človek, práve naopak. Len sa dostal do ,,zlej partie´´ a je strašne emocionálny, citlivý, mal ťažké detstvo. Tá basa ho zlomila na tolko, že ked si mal ísť raz pre občiansky, lebo starý občiansky stratil tak celú noc vracal a nemohol vôbec spať a bol problém ho na tú políciu dostať - až takú má z toho traumu. Bola by som strašne rada ak by bol niekto taký milý a ochotný sa na to pozrieť aj z astrologického hľadiska a poradiť mi napríklad aj ako ďalej - jeho dátum narodenia je - 5. 7. 1962 , Bratislava medzi 5 a 6 ráno bližšie k tej 6.00 ráno ale neviem to úplne presne bohužial :(

verím,že Ti tuná ľudia pomôžu,,moja dcéra má podobnúú dilemu,,,,ale v pposlednej dobe môj ex vypýta už len tie peniaze,,no však uvidíš,že čo by bolo vlastne potrebné,,,každý je iný,,,,každoppádne ti držím ppalce-THUMBSUP-

Asi bych nedával peníze, ale věci nezbytné k životu.....

tak podobne tiez by som nedaval peniaze!

Presne ako môj otec,..tiež bol alkoholik a presne takto som to cítila aj ja, a aj veľmi mladý zomrel...samozrejme kvôli alkoholu...:-)

potíž je tu jediná a to j ten alkoholismus. Váš otec musí přestat chlastat a to úplně, bezpodmínečně, trvale, do smrti smrťoucí. A to musí chtít sám. Jiná cesta nevede. Vy mu můžete pomáhat, podporovat ho zejména citově, dávat mu najevo, že ho máte ráda, třeba mu dát najíst, vykoupat ho, vyprat mu, možná dokonce spustit bandurskou, že pokud bude dál chlastat tak je mezi vámi konec, ale oddřít tu abstinenci musí on sám,léčebna to nezařídí.

Ono je to asi všechno mnohem jednodušší když se o alkoholika závisláka někdo stará.. podporovat ho zejména citově, dávat mu najevo, že ho máte ráda, třeba mu dát najíst, vykoupat ho, vyprat mu, možná dokonce spustit bandurskou, že pokud bude dál chlastat tak je mezi vámi konec..a pak se může jít zase v klidu někde ožrat.
Ví přece že je někdo kdo ho podrží a "nedá ho".
Jak by se vztah i alkoholismus vyvíjel kdyby dostal při návštěvě velkou flašku vodky a zabouchly by se dveře?
Na osobní citové frustrace je asi lepší pořídit si pejska když je zde potřeba o něco se starat a chybí vlastní děti.
Není zas tak lehké rozeznat co je správné a co snadné. Když dojde na věc tak v tom stejně má každý naprosté jasno. I bez potřeby rozlišování. Doba je stále zralá a trvale zvoní hrana. Jenže slyšíme jen to co chceme.

Není jednoduché být v těchto případech " konstruktivně zlý"-NOSMILE-

Asi bych nedával ultimátum. Restrikci bych vymezil. Bavil bych se s ním jen pokud by byl střízlivý. -ROLL-

Pises, ze ta robi neuveritelne stastnou, ak mozes tatkovi akokolvek pomoct... Tak jedina rada je ta, aby si to robila aj nadalej a nevzdavala to, ked to uz on vzdal... Skus mu vybavit liecenie a hlavne jeho presvedc, aby to aspon skusil... Nech je akykolvek (alkoholik, polobezdomovec), maj na pamati, ze tatko je len jeden...

Když si vezmu situaci v Čechách:

Nejlevnější pivo v Tescu je levnější než rohlík
Krabicové víno je levnější než chleba.
V restauracích je nejlevnější pití pivo.

Ráno do školy jdou klidně nějaký děcka s cigaretou, zatímco policie rozdává za stěrače lístky za špatné parkování.

Není jednoduché řešit tyto situace když stát i z těchto situací těží zisk a podporuje tyto situace kdy je člověk v prdeli. -WINKIE-

Klasický léčení si myslím není moc efektivní. Spíše zkusit nějakou komunitu kde by žil a pracoval.
V komunite jsou například lidé, kteří si už svou "alkoholickou, drogovou " cestu prošli.
A je tam jiná atmosféra než například ve státní léčebně. I je třeba možnost se rekvalifikovat, najít chuť něco vytvářet, najít třeba chuť žít...

Ve státní léčebně jsou alkoholici a jiný závisláci i nedobrovolně -mají to přikázané například soudem. Personál také není až tak špičkový. Celkově pak toto všechno je znát z hlediska atmosféry a prostředí.

Vidis? Dobra rada... Tak teda nejaku komunitu...

Hlavne nech citi lasku a podporu...

Podívej se na tyto stránky,jestli by tam nechtěl docházet ?
Znám lidi,kterým ta komunita velmi pomáhá,ze začátku tam s nimi
můžou docházet jako doprovod i blízcí.
Scházejí se pravidelně minimálně 1x týdně, v Bratislavě
jsou na několika místech.

http://www.alkoholici-anonymni.sk/

Říká se jim "áčkaři":)-YES-

To je těžká životní situace. Jde o dospělého člověka, který si žije svůj život.
I když dcera má určitě svoji představu, jak by měl otec žít aby ona se netrápila - je to její představa. Většinou se asi kvůli druhým lidem trápíme hlavně z důvodu, že nesplňují naše představy. Někdy se třeba ta osoba kvůli které se trápíme netrápí - neuvědomuje si důsledky, nemá z toho co dělá strach. Je na tom prostě tak, že v tom momentě to lépe neumí.

Je asi dobré způsob života druhého člověka přijmout, respektovat jeho volbu. Ale na druhou stranu ukázat tomu člověku že mám svůj život a svoji volbu i přesto že ho mám velice rád.

V tomto případě je hodně tenká hranice mezi skutečnou pomocí a "pseudopomocí"
Určitě by to nemělo být ve stylu -" budu tě mít rád jen za určitých podmínek"
Tímto způsobem už se spoustu rodičů negativně podepisovalo a podepisuje na svých zdravých vlastních dětech.-NOSMILE-

Je asi dobré způsob života druhého člověka přijmout, respektovat jeho volbu. Ale na druhou stranu ukázat tomu člověku že mám svůj život a svoji volbu i přesto že ho mám velice rád.

To mas to iste, ako keby sa jednalo o tvoje dieta... Chces mi tvrdit, ze ak by si videl svoje dieta, ako si pomaly, ale isto kope hrob, ze by si reagoval tak, ze by si prijal sposob zivota tvojho dietata a respektoval by si jeho volbu?

Ja som predsa nenapisala, ze takto by to malo byt : budu tě mít rád jen za určitých podmínek


To, ze si dotycna osoba neuvedomuje dosledky svojho konania a nema strach z toho co robi, tak presne na to su najbližší, aby stali po boku dotycnej osoby a snazili sa pomoct tak, ako sa len da....

U dítěte mohu po dobu než bude dospělý a právně sám za sebe zodpovědný učinit opatření bez jeho souhlasu. Zachránit mu prozatím život. Pokud dítě protestuje že nesouhlasí, tak potom mám argument že jsem za něj trestně zodpovědný a pokud on toto nerespektuje a nedá si říct, tak svým způsobem reaguji "svobodně" jako to dítě.
Také nesouhlasím a nenechám si říct. Jelikož jsem za dítě zodpovědný, jeho činy se týkají i mé trestní zodpovědnosti.

No pokial by si "nejak reagoval" len kvoli nejakej trestnej zodpovednosti, tak to vnimame kazdy inak...

Trestní zodpovědnost je jedna ze zodpovědností za dítě. Jako rodič "vychovávám".
To znamená že nemohu respektovat každou volbu mého dítěte. Například přestat chodit do školy, kouřit, pít alkohol, hrubě porušovat zákon.......Můžu proti dítěti dělat opatření s kterýma dítě nesouhlasí , ale nemá jinou možnost než tato opatření zažít.

U dospělého je to jinak. Tam už toto neplatí.

myslim si, ze dieta zostava pre rodica dietatom aj ked ma 40 rokov, nie len pokial je rodic za dieta trestne zodpovedný......
Ak pre niekoho nieco robim, tak to nerobim preto, lebo musim, ale preto, lebo chcem... mne osobne su autority a zákony a vobec nejake tupe pravidla, kedy sa nieco musi a kedy uz nie TAZKO VOLNE...