Voľný pokec -
Zivot je zmena, stagnacia rovna sa smrt.
pokud mi na tom aspoň trochu záleží, tak bych tu formulaci nikdy nemohla použít...-LOL-
Podla mna a vlastne nie len podla mna, pravdou je, ze zmena je zivot, cely zivot je o zmenach o niecom novom, nic nezostane stat na jednom mieste, alebo nezostva rovnake...
Podla mna stagnacia nie je chvilkova zalezitost, ale je to dlho pretrvavajuci stav nespokojnosti... Ako keby si sa niekde zasekol a ostal stat... Takze velmi krasne sa da prirovnat k smrti, ci k doslovnemu "dozivaniu"... A tiez si myslim, ze v takomto "stave", ak by sa chcel clovek, sustredit, meditovat, oddychovat (dopln si tam co chces), tak teprv by ho to hodilo niekam, kam ale ze vobec nechcel...
Napriklad - Ja som si chcela jednu zivotnu zmenu, ci take to posunutie sa v zivote dalej naplanovat podla astrologie, na vhodnejsie obdobie, (kedze ja v nu verim)... Ale ani to sa neda, ked ma clovek pocit, ze niekde stoji...
A kedze kazdy den je o zmenach (niekedy necakanych), clovek nikdy nevie, co ho stretne zajtra a nie to o niekolko mesiacov... Takze ked je moznost sa pohnut dalej, tak treba nieco robit... Ved predsa pravdou je, ze nic nebude stale rovnake a moznost, ktora je tu a teraz o nejaky cas byt uz vobec nemusi...
Podla mna stagnacia nie je chvilkova zalezitost, ale je to dlho pretrvavajuci stav nespokojnosti... Ako keby si sa niekde zasekol a ostal stat... Takze velmi krasne sa da prirovnat k smrti, ci k doslovnemu "dozivaniu"... A tiez si myslim, ze v takomto "stave", ak by sa chcel clovek, sustredit, meditovat, oddychovat (dopln si tam co chces), tak teprv by ho to hodilo niekam, kam ale ze vobec nechcel...
Takový stav znám. Nemám univerzální návod jak ho řešit protože je to velmi individuální.
Já beru stavy utrpení a stagnace jako dobrý výchozí bod k meditaci. Dokonce je považuju za celkem vysoký meditativní stav. Je škoda z něj vycházet ven do světa nemyslíš? Něco na tom měnit. Spíše bych se ho snažil prohloubit. Ať poznám jeho samotné dno. Jinak vím že bych se musel zase znovu někdy do něj vracet, znova a znova. Bral bych to jako nevyřešený komplex.
Všichni před utrpením utíkáme a když se začínáme dusit lapáme po dechu a kopeme nohama jako kdyby šlo o život. A přitom se ve skutečnosti nic neděje, máme teplou postel, ledničku, pravidelné jídlo šaty a boty na zimu. A přitom mluvíme o stagnaci. To mi přijde nelogické. Nevíme vůbec co je život a jak utrpení vypadá. Odmalička nám vyměňují plínky a když jsme měli jednou plný nočníček a nebyl vyměněný včas naříkáme na traumata která chceme léčit terapeuticky.
Kdeže budhismus. Jen si tak hrajeme, budhismus začíná někde úplně jinde než u toho že nás dvacet let nebaví zaměstnání, a partner nemá ty "parametry" co bychom "my" potřebovali. To není nic osobního jen můj pohled na věc.
Podle mně naše utrpení je utrpením z přebytku. Z poživačnosti. Jsme příliš lační světa. Cesta k ukončení strasti je někde úplně jinde a týká se úplně jiných typů lidí kteří se rozhodují ve zcela jiné úrovni vědomí než v té že se jim něco dlouho nedaří.
Jinak samozřejmě platí: dělání dělání všechny smutky zahání.
preco? vies, ake prijemne? videla si slunce seno? v jednej casti santili v nejakej vode, tak take nieco to bolo.. akurat, ze v evinom ruchu som bola len ja :D tak som boschovi pisala, ze to video, kde som nahata, sem davat nemusel, nech to vymaze.. a ked som sa pozrela znova, uz boli vymazane vsetky (z horeuvedeneho dovodu) -LOL-