Voľný pokec -
Prečo požívame sprosté slová
člověk si myslím že nemusí používat sprosté slova když nechce. je to jeho svobodná věc.
mně například příjde nemístné někoho soudit jen podle toho že mluví sprostě.
myslím si že je to jeho věc.
já nebudu přece převychovávat nějaké smrkáče v autobuse. je mi to naprosto ukradené jak mluví.
pokud se jinak chovaj slušně a nerozbíjejí sedadla a neohrožují spolucestující.
mně přijdou mnohem horší ti co jsou agresivní a napadají ostatní. zvěř puštěná z lesa.
což pak je samozřejmě věc pro strážníky. ale do této úrovně si myslím že je svoboda si říkat co chci.
nepovolil bych například kouření v hospodách plošně. musely by tam být koutky pro kuřáky nebo naopak.
tady v restauraci dole mají místnost pro nekuřáky.
nikdo tam nesedí je celou dobu prázdná.
zvracíš žereš zvracíš žereš.
pořád dokola.
jíš trávíš sereš pořád dokola. to by ses z toho jednou nepozvracela?
a co chceš jako jiného dělat?
charles bukowski tomu rozuměl docela dobře:
„Někdy se prostě musíš vychcat do umyvadla...“