Voľný pokec -
Odevzdat se vs obětovat se...
neznámy | 6.5.2013 12:56
třeba konstelace jsou na to dobrý. tam jsem se víc naučil odevzdat se.minule jsem musel kleknout před jedním pánem v roli Boha, což jsem zprvu vztekle odmítal, pak jsem dostal časovej limit, tak jsem nakonec šel.
poučení z toho bylo, že když si chci vládnout svou omezenou mocí, žádnej problém, klidně můžu. ale bude to asi často bolet.
nebo tu svou moc můžu občas víc odevzdat a riskovat jistotu toho, co už znám, mám zajetý. (a co někdy bolí). a koukat, co se bude dít.
poučení z toho bylo, že když si chci vládnout svou omezenou mocí, žádnej problém, klidně můžu. ale bude to asi často bolet.
nebo tu svou moc můžu občas víc odevzdat a riskovat jistotu toho, co už znám, mám zajetý. (a co někdy bolí). a koukat, co se bude dít.
neznámy | 6.5.2013 14:17
Ano. Ja se taky neumim nekdy vyjadrit/lepe vymacknout ze sebe/ o co mi jde - tim ted vubec nemyslim hajounka, proste obecne, a pak si kazdy pomysli svoji predstavu a podle ni reaguje.
No jo, to znam...ja taky dost "filosofuji" o nesmrtelnosti chrousta-ROLL-
V realu s tim mym jdu vzdy primo na vec uz vyse 20 let, a on zas vyse 20 let tohle chape jako, ze se chci hadat. A tak nikdy nic poradne nevyresime-NOSMILE--CONFUSED-
No jo, to znam...ja taky dost "filosofuji" o nesmrtelnosti chrousta-ROLL-
V realu s tim mym jdu vzdy primo na vec uz vyse 20 let, a on zas vyse 20 let tohle chape jako, ze se chci hadat. A tak nikdy nic poradne nevyresime-NOSMILE--CONFUSED-
neznámy | 6.5.2013 14:41
No ono ta štíří přímost může být někdy pro druhé ne zrovna stravitelná záležitost.
Já se krotiím u přítele, abych na něj nešla zhurta. Přímost ano, ale on dost reaguje na emoce, takže klidně mu můžu říct narovinu cokoliv, ale velmi záleží v jakém rozpoložení... Ono si často ti muži vysvětlují ne zrovna optimální emoční stav jako hádavost nebo nevím co ještě, přitom to tak ani být nemusí...
Já se krotiím u přítele, abych na něj nešla zhurta. Přímost ano, ale on dost reaguje na emoce, takže klidně mu můžu říct narovinu cokoliv, ale velmi záleží v jakém rozpoložení... Ono si často ti muži vysvětlují ne zrovna optimální emoční stav jako hádavost nebo nevím co ještě, přitom to tak ani být nemusí...
neznámy | 6.5.2013 15:35
Ja vim. Zjistila jsem.
U nas je to navic mnohem komplikovanejsi...
Ja jemu taky, i on mne....emotivnejsi jsem ale ja, i kdyz on se taky rozplace treba nad filmem, nebo kdyz vidi tyrani zviratek.
No a on tou svoji primosti ranuje, mozno i ja....-ROLL-
Radeji toho necham byt nebot mam toho moc nevyreseneho....:)
U nas je to navic mnohem komplikovanejsi...
Ja jemu taky, i on mne....emotivnejsi jsem ale ja, i kdyz on se taky rozplace treba nad filmem, nebo kdyz vidi tyrani zviratek.
No a on tou svoji primosti ranuje, mozno i ja....-ROLL-
Radeji toho necham byt nebot mam toho moc nevyreseneho....:)
neznámy | 6.5.2013 17:23
"Odevzdat se" mám spojeno se zpřítomněním, tedy soustředěním své pozornosti na přítomný okamžik a tomu se odevzdat. Neznamená to, že by si člověk měl nechat vše líbit nebo přehlížet signály někomu pomoci. V přítomném okamžiku je obsažen nejen výklad situace "jak se věci mají", ale i např. pokyn "jsi v situaci, ve které máš určité osobě pomoci". Tohle vše člověk soustředící se na přítomnost vycítí a odevzdáním se všemu je schopen nacházet správná a trvalá řešení. Je fakt, že zprvu to jako správné řešení nevypadá, takže je dobré mít v záloze trpělivost.
"Obětovat se" bych zařadila do bojových disciplín ( jako jsou útočit, bránit se, bojovat za něco nebo s něčím, vydírat atd.), protože je to určitá míra agresivity obrácena dovnitř (obětovat se na úkor sebe). I při dobře míněné oběti mohou být hlavním hybatelem pocity viny, pocit povinnosti, vděčnost za něco atd., což se po čase může přeměnit na "vedlejší účinky" jako jsou stres, vstek, deprese.
"Obětovat se" bych zařadila do bojových disciplín ( jako jsou útočit, bránit se, bojovat za něco nebo s něčím, vydírat atd.), protože je to určitá míra agresivity obrácena dovnitř (obětovat se na úkor sebe). I při dobře míněné oběti mohou být hlavním hybatelem pocity viny, pocit povinnosti, vděčnost za něco atd., což se po čase může přeměnit na "vedlejší účinky" jako jsou stres, vstek, deprese.
neznámy | 6.5.2013 18:06
Ked som si precitala celu diskusiu, jedine, co som si z toho vzala, bolo, ze kazdy to vnima uplne inak. Zavisi od typu skusenosti a kontextu. Ale nepovedala by som, ze jedno je zle alebo dobre. Cele je to skor o tom, co je motivom jednotlivych cinov. Ako bolo povedane, mozem sa napr. vo vztahu niekomu odovzdat a smerovat tym k jednote (povedala by som, ze to vyzaduje dost odvahy a osobnej integrity), ale mozem sa odovzdat nepriazni osudu a nechat so sebou zametat ako so spinavou handrou (nedostatok sebeucty). Tak isto je to aj s obetovanim sa. Bolo povedane, ze je to destruktivne, niekto to ale vnima ako hrdinsky cin. Fakt zavisi od toho, preco to ten clovek robi, ja zvyknem hovorit ze s akym srdcom to robi. Ci je to srdce lasky, ktore neocakava za obetu nic, pretoze je to skutocne z lasky, alebo srdce, ktore, a mozno uplne nevedomky, vycita tomu druhemu, ze sa muselo obetovat...
neznámy | 6.5.2013 20:42
vrací se mi k tomu v hlavě jedna reminiscence.
když si představíš, že by tvůj život byl odmala řekněme plus minus ideální, rodiče by tě jen podporovali, chválili, kamarádi a učitelé to samý, měla bys supr chlapy,nikdo by tě nezradil (dosaď si co ccheš) prostě bys žila život dle svejch představ.
tak v tuhle chvíli, myslím, se člověk sám od sebe prostě odevzdává.
je to úplně jednoduchý, kdo hodně má (a ví-tuší, že to nemůže ztratit), dokáže se tím víc odevzdat druhýmu. z hojnosti a přebytku toho co jsi, jsi prostě sám štědrej a dáváš to dál.
naopak generace našich tát a dědů, který zažili války, tak dneska dranděj vozejkama po tescu a zkoumaj v letáku slevy. je to zábava a sport, ale v jádru mám pocit hlavně ta válečná zkušenost, sysli, hrabej, neděl se, bude zlá doba. těžko se odevzdávaj, protože by tím mohli v jejích očích strašně moc ztratit. úctu ostatních a možná i život.
když si představíš, že by tvůj život byl odmala řekněme plus minus ideální, rodiče by tě jen podporovali, chválili, kamarádi a učitelé to samý, měla bys supr chlapy,nikdo by tě nezradil (dosaď si co ccheš) prostě bys žila život dle svejch představ.
tak v tuhle chvíli, myslím, se člověk sám od sebe prostě odevzdává.
je to úplně jednoduchý, kdo hodně má (a ví-tuší, že to nemůže ztratit), dokáže se tím víc odevzdat druhýmu. z hojnosti a přebytku toho co jsi, jsi prostě sám štědrej a dáváš to dál.
naopak generace našich tát a dědů, který zažili války, tak dneska dranděj vozejkama po tescu a zkoumaj v letáku slevy. je to zábava a sport, ale v jádru mám pocit hlavně ta válečná zkušenost, sysli, hrabej, neděl se, bude zlá doba. těžko se odevzdávaj, protože by tím mohli v jejích očích strašně moc ztratit. úctu ostatních a možná i život.
neznámy | 8.5.2013 21:32
to jsme tuhle měli někde diskusi o té oběti že...
jsem našla svůj příspěvek z té diskuse, protože si myslím, že s tímto tématem dost souvisí...v rámci mého pohledu
"v religionistickém slovníku mě zaujalo, že se o oběti mluví významově i jako o nabídnutí (offering), které je chápáno jako nadřazené pojmu obětování (sacrifice)...
co takhle zkusit se na to podívat v i této rovině? pak to otevírá další dveře... také se ptejme, co obětovat, kdo obětuje, komu, za jakým účelem... co napadlo mě:
nabídnout sebe - sobě samému (potažmo svému životu)"
to nabídnout chápu velice podobně jako odevzdat...vyšší princip oběti, bez "obětí" ve smyslu pocitu újmy, negativních konotací... naopak s radostí, plynutím, vnitřním pochopením, smířením, pokorou... docela záhul pro průměrného západního člověka řekla bych...
jsem našla svůj příspěvek z té diskuse, protože si myslím, že s tímto tématem dost souvisí...v rámci mého pohledu
"v religionistickém slovníku mě zaujalo, že se o oběti mluví významově i jako o nabídnutí (offering), které je chápáno jako nadřazené pojmu obětování (sacrifice)...
co takhle zkusit se na to podívat v i této rovině? pak to otevírá další dveře... také se ptejme, co obětovat, kdo obětuje, komu, za jakým účelem... co napadlo mě:
nabídnout sebe - sobě samému (potažmo svému životu)"
to nabídnout chápu velice podobně jako odevzdat...vyšší princip oběti, bez "obětí" ve smyslu pocitu újmy, negativních konotací... naopak s radostí, plynutím, vnitřním pochopením, smířením, pokorou... docela záhul pro průměrného západního člověka řekla bych...
neznámy | 8.5.2013 21:48
No nevím, "oběť" mi přijde jako něco odlišnějšího nežli "nabídka" .. dokonce nabídnout, odevzdat s radostí se od významu slova "obětovat" velmi vzdaluje. Dalším slovem by bylo podle mne spíš "vzdát se něčeho, někomu nebo za nějakým účelem". Já v "obětovat se" tu defenzívu cítím, no-NOSMILE-
Stránka:
Počítam horoskop...