Kohút 2017

"Nikdy ničemu nevěř"

...nikdy všemu věř......-ROLL-
...vždy všemu nevěř....-ROLL-

S tím vdáváním myslíš, že si za rok vezmeš jiného?-WINKIE-

Vzít? Ale pfuj, kdo by se s tím nosil.... -PUH-
Za rok bude rok psa. Ten bývá pro zakládání rodin většinově příznivý. Pokud je to tedy to, co člověk chce. Ale jak má vědět, co chce? Je tolik vlivů, vnějších i vnitřních. Jak je odfiltrovat a mít jistotu, že bytost, která vynáší/přijímá rozhodnutí, jsem já?

Věštili mi druhou svatbu na rok ohnivý opice. Většinu roku jsem se, coby Krysa, plavila kanálama a podsvětím. Pak tu mám ve hře jednu dohodu, že se letos v prosinci k někomu vrátím. Něco o svatbě tam bylo. Upřímně - pořád o tom přemýšlím. Zatím je obousměrně platná. Někdy mám chuť jít tam, kde to dobře znám. Někdy si říkám, že je dobré se nevracet.
Máš tu vedle diskuzi o kompromisu. Nestihla jsem se ještě začíst. Vztah, o kterém píšu, byl celé roky o kompromisu. Uhýbali jsme jeden druhému tak dlouho, až mě to totálně vyčerpalo. Pořád jen balancuješ, až ztratíš ponětí o svých snech, cílech. Jenom hledáš řešení, aby byl klid. Přišlo mi to jako maska, kterou jsme si dobrovolně nasadili. Strhla jsem ji. Dokud máš v sobě očekávání, nemůže být řeč o upřímném citu. Jen manipulujeme a jsme manipulováni. Hrajeme hry své i svých předků, mnohdy ani nevíme, že je v sobě máme.
Váhám nad svatbou i z toho důvodu, že jsem zamilovaná jinde. Čekám, kdy mě to přejde. Jenže ono to pořád sílí. Překvapuje mě to. Ale nedělám si iluze. Není to vztah na plnění vzorců. Je dar, že jsem ho směla potkat. Užít přítomnosti ano. Ale nedržet, neslibovat.
Coby samotář sním o životě mimo lidi, vztahy. Ale zatím nevím, jestli mám sílu čelit očekávání světa. Jsem na něm závislá. Takže zvažuju: dodržet dohodu, nebo zamávat?

Filozofie skrytá ve víně. Otevřeme se vině? Leda svině -ROLL-

"Víme, že nic nevíme."
"Víme, že nic nevíme?"
"Nevíme, že něco nevíme?"
"Nevíme, že něco víme?"
"Víme? Či nevíme?"
-CONFUSED-

Svým způsobem mám na mysli kolektivní lidské pole a jeho potenciál. Zatím spíš vede ke kolektivní vině a pocitu izolace. Myšlenky, co tvoří náš svět. Jsme součástí. Přijímáme. Ale tvoříme?
Když jsem reagovala na tuto diskuzi, měla jsem před očima spíš planetu. Rovnováhu. Počasí, úrodu, stav půdy, vody, lesů. Dochází k velikým změnám. Ale asi to tolik nevidíme, protože se to děje, když jsme součástí děje. Přitom se na stavu světa podílíme.
Omlouvám se, jestli to není srozumitelné. Obvykle si rozumím, ale vysvětlovat mi nejde. Z tohoto pohledu jsou lepší krátká úderná hesla vyvolávající otázky -SHAME-

Já už se jednou oženil a jednou rozvedl.
To asi znamená že jsem si to zkusil a mám to za sebou.
Nemám pocit že bych se chtěl někdy podruhé oženit.
Potenciálně bych měl před rozvodem.
Rozvod se mi nelíbyl, připadal jsem si u soudu jako hromadný vrah.
Ono už asi svatba je často kompromis.....-ROLL-

Někdy mám chuť jít tam, kde to dobře znám. Někdy si říkám, že je dobré se nevracet .. všetko je v pohybe i ten a to čo "dobre znáš" a nikdy nevstúpiš do stejnej rieky dvakrát

sním o životě mimo lidi, vztahy
tak opatrne so snami, mohli by sa splniť

poznáš teóriu anál orál ? nemyslím sprosťárnu ale informačne
je čas info prijímať (orál) a čas info odovzdávať (anál) no a je tiež čas info v klídku tráviť a stráviť, informácie sú potrava

kolektívna mysel (pole) je bufet, čo zrovna v realite riešiš to ťa z bufetu osloví, máš na to proste spontánnu chuť :) ...

člověče, ty z toho máš doživotní trauma...pořád tady čtu nějaké tvé nářky....
já byla rozvedená za 15 minut!!!!, ...jako zločinec jsem si ani náhodou nepřipadala, za manželstvím jsem udělala tlustou čáru a šmitec..........
nač se v tom pořád hrabat....-CONFUSED--ROLL-

Áno, nám Vodnárom je to "malina", keď sme dostali dar "pálenia mostov". -NOSMILE-

Nevím, jestli je to Vodnářem, ale snažím se žít "tady a teď" (tedy přítomností), zatím se mi to osvědčilo...:)

Celý život je kompromis. Každý vztah. Svatba. Může být člověk součástí, pokud nedělá kompromis? -CONFUSED-

Hromadný vrah. :D Ano, tomu rozumím. Taky tam ale máš potenciál změny. Můžeš skutečně dopředu vědět, co uděláš? -CONFUSED-

tak opatrne so snami, mohli by sa splniť

Ano, jsem si vědoma. Ale život mě vede opačně. Čím víc utíkám, tím víc lidí přichází a volá o pomoc, pozornost. Jenže člověk může být obklopen davy, a přeci je v základu vždy sám. Teď je jen otázka najít správnou míru mezi samotou a izolací.

Myšlenka s bufetem je fajn. -THUMBSUP- Srozumitelná. Dneska v něm vaří stravitelně.

A omlouvám se, jsem tu OT. Nejdelší příspěvek později promažu.

život mimo lidi a vztahy môže znamenať aj smrť, takže život ťa vedie správne
utekať pred ľuďmi často značí utekať sám/a pred sebou

nemáš povinnosť odpovedať na každé volanie po pomoci, nemáš povinnosť venovať komukoľvek pozornosť a ak tak robíš tak z radosti nikdy nie z povinnosti, načo :)

pri izolácii mi napadlo toto, všimni ten názov
http://www.spseke.sk/web/kabinety/els/zive/ochranazivecasti.htm

a samota ? každý človek je unikum, má jedinečné skúsenosti i cestu a preto je sám každý jeden z nás a táto skutočnosť je práve to čo nás ľudí spája, tulačko milá

PS: nič nemaž prosím, tvoje slová môžu osloviť niekoho o kom netušíš, tvoje slová sú súčasťou bufetu, nechaj všetko ako to je pretože tvoje slová môžu dať niekomu zmysluplný smer, nikdy nevieš -FLOWER-

súhlas ... kadishtu alias tulačka ???;)

áno túla sa v myšlienkovom svete akoby hľadala domov, dokonca sa kvôli tomu aj zamilovala no čo to vlastne je "zamilovala" koho hľadá, v skutočnosti ......
;)

Taky mám doma kohouta;):)

Ona asi izolace jako taková neexistuje.

Zákon rezonance:

"Před čím nejvíce utíkáš, to tě dožene. Po čem nejvíce toužíš, to se ti vzdaluje."

Své myšlenky beru často jako "kouř odjinud" Řeknu si v duchu: "mé myšlenky polibte mi prdel" ..a zkouším se toho kouře nenadýchat...


A pokud se někdy někým trápím?. Ten někdo si žije úplně stejně jako kdyš se s ním netrápím....

Vezmu to asi postupně: :)

Život mimo... může znamenat i smrt. Ano, to může. Ale o co jde? Jediné, proč chápu, že má smysl se tu probouzet, je ten důvod, že vždy chvíli trvá než si vzpomenu na část predešlých (i budoucích) nahrávek, co mám, coby domnělý recyklát vnímat. Z tohoto pohledu je tedy lepší chvíli se tu udržet. Existují názory, že čím dýl jsme, tím víc na sebe zapomínáme. Existují i názory opačné. Nevěřím ani jedné verzi. Bohužel nahrané vzorce (včetně programů v DNA) většinou vedou. To, co tu bazíruje na životě, není člověk.

K té povinnosti reagovat na pomoc: chtěla jsem o tom psát i jinde a nebude to úplné. Neberu to jako povinnost. Je to závazek fragmentu toho, co tu nazýváme duší. Je to hra, kterou jsem přijala. V dětství nevědomě, dnes už částečně vědomě. Jedním z úhlů pohledu je, že to dává mé existenci smysl. Musela jsem se naučit, že nepojmu všechny.
Jméno, které nosím. Rozložení hvězd, pod kterým jsem se narodila. Bytost, které jsem kdysi složila přísahu - to vše je kříž. To, co si nosí na bedrech každý jeden z nás. Pokud mám sílu někomu na chvíli ulevit, udělám to. Ale už nejedu za hranici sebezničení.
Píšu upřímně, byť částečně, ale už mohu. Na chvíli nám vládne bezvládí. Pojďme využít chaosu. 3 základní programy: výbuch slunce. Jedna z nejstarších lidských vzpomínek. A přeci zachycuje události, které se z pohledu člověka teprve stanou. Nemluvím o tělesu, které astronomie Sluncem nazývá. Obrovské trauma duší, které byly vrženy do prostoru. A i tyto události jsou jen vloženým snem odrážejícím jinou realitu.
Pocit viny, co jsme to udělali. Vzpomínka rasy kněžky, jejichž titulární označení zde nosím, na hry a pokusy s DNA. Na rasu, jejíž primární matricí není cit. A ani to se nikdy nestalo. A přeci to běží.
A taky šok, co tu zase dělám, když už jsem odešla. Past. V průběhu času jsem zjistila, že vím, co bude. Jednoduše proto, že už jsem to zažila. Časová smyčka. Cca do konce Času jsem vnímala, že si ji pamatuji po osmé (a to nemluvím o paralelních alternacích toho, co nazýváme naší realitou.) Pak už se ty smyčky mění. Ale že jsme přešli to, co lidé nazvali 2012, ačkoli časově to bylo trochu jindy, neznamená, že jsme z toho venku, jen jsme na tuto osu nenajeli tak často.
A víš, co je nejlepší? Že nic, ale absolutně nic není reálné. Jediné, co se nám lapeným v tělech může zdát reálné, je fyzická bolest. Emoce teď opomíjím. Likvidujeme tu planetu, jeden druhého i sami sebe a přitom si nepřipouštíme, že nerozumíme, natož abychom ovládali, vlastnímu tělu. Má obrovský potenciál. Stejně jako mysl, duch,... Vím to, protože jsem sama důkazem, že člověk svou myslí mění svůj vzhled, frekvenci. A nemluvím o kosmetice ;)
Přijala jsem své šílenství. A šílená z pohledu reality jsem. A nejsem sama. (Příjemný pocit stádnosti.) Bohužel většina těch, co znám, že vnímají velmi podobně, jsou v základu velice smutné a utrápené bytosti. Také cítí tíhu světů. Marnost. Tisíce životů a pořád stejné příběhy. Proto nám všem říkám: Nech to být. Prostě to pusť. Když už jsi tady, vytvoř si svůj svět. Hraj si. Raduj se. Radost je něco, co boří vše. Protože to jde z jádra.
Člověk tak nějak čeká, že se někdo/něco objeví a najednou bude vše OK. Ale tak to není. To my určujeme tok událostí.
Nepřijímám myšlenku o karmě ve smyslu: udělal jsi - odčiň. Z tohoto pojetí mě chytá amok :D Přesvědčení, že když jsem udělal něco špatného, musím to srovnat. Na to se, dle logiky věci, musím ptát: A kdo napraví to "dobré" co jsme udělali? V podstatě jsme spojení s každým, protože všichni jsou my (nevím, jak sem vimplantovat bytosti bez fragmentu duše). Pro mě to není teorie, ale vnímaná skutečnost. Snad jediné přesvědčení, na kterém lpím. A hlavně - to, za co máme být trestání, či odměňováni, to jsme přeci neudělali my. My mimo teď nejsme. Ale je to pohodlné. Velmi pohodlné. Někomu jsem utrhla chlup, tak mi teď může utrhnout 3 -LOL- Přitom to vše pramení právě z pocitu viny. A pýchy. Nedivím se. Na určité hladině jsme snem spícího boha. Nebyl jiný.

Mazání: ano, někoho to oslovit může. A někomu jinému zase ublížit. To je to, co primárně zvažuju. Pokusím se vyhovět -FLOWER-

Nehledám. Dávno ne. Domov mám v sobě. Vnímám, na koho se v druhých dívám. I nyní se dívám sama na sebe. Strhávám tváře. Vidím své plusy i nedostatky. Někdy je dost drsné. Ale léčí to. Nechávám proběhnout biologii. Leč děkuji za podnět :)