Voľný pokec -
koho volit nebudete?
neznámy | 17.10.2017 15:18
Ja keby som išla voliť, nie jedného, všetkým by som dopriala. Keď tak veľmi potrebujú niečo spraviť pre krajinu a ľudí a sú tak žhaví dokázať to, tak nech sú zvolení všetci na jedno miesto. Podelia si plat a spoločne nájdu konsenzus.
Veď viac hláv viac rozumu. Prečo nie? Aspoň by nám ostatným ukázali, čo je to spolupráca. :-)
Veď viac hláv viac rozumu. Prečo nie? Aspoň by nám ostatným ukázali, čo je to spolupráca. :-)
neznámy | 18.10.2017 09:20
Keď porovná situáciu okolo volieb vyzerá to podobne či už v Nemecku, Česku ako aj na Slovensku. Všade majú jednú stranu, ktorá oslovuje viac ako 1/4 voličov - okolo 26%.
To znamená, že sa musia urobiť koalície a strany sú doslova nútené spolupracovať
alebo by sa mal zmeniť volebný systém.
Prácu politikov netreba zosmiešňovať, ani podceňovať, ako pozorujem - je to náročná práca, ktorú málokto zvládne robiť dlhý čas a byť v nej nadpriemerný.
Vyzerá to tak, že voliči tiež budú musieť na politikov pozerať ako na ľudí, ktorí majú tiež svoje obmedzenia a nedokážu robiť zázraky.
Výsledky volieb teraz v Česku, ale aj župné na Slovensku ukážu, ktorým smerom sa to uberá.
To znamená, že sa musia urobiť koalície a strany sú doslova nútené spolupracovať
alebo by sa mal zmeniť volebný systém.
Prácu politikov netreba zosmiešňovať, ani podceňovať, ako pozorujem - je to náročná práca, ktorú málokto zvládne robiť dlhý čas a byť v nej nadpriemerný.
Vyzerá to tak, že voliči tiež budú musieť na politikov pozerať ako na ľudí, ktorí majú tiež svoje obmedzenia a nedokážu robiť zázraky.
Výsledky volieb teraz v Česku, ale aj župné na Slovensku ukážu, ktorým smerom sa to uberá.
neznámy | 18.10.2017 09:30
Byla by to opět jedna velká přetvářka. Na kterou by si lidé zvykli jen v tom případě, pokud by oni sami byli schopni tahat za jeden provaz, a to je celkem nemožná věc. A politik nemá přizpůsobena mozková centra ke spolupráci pro společné blaho, stoprocentně vždy je za tím, vlastní sobecký cíl.
neznámy | 18.10.2017 21:16
Copak koho volit nebudeme...
Ale koho volit budeme?
Mně to přijde spíše smutný, když jsem přes dvacet let nechodila k volbám, anžto jednu stranu volit se mi tedy nechtělo - a teď, když by člověk mohl a podle mě měl projevit názor - je to zase blbě. jinak, ale blbě...:D
Ale koho volit budeme?
Mně to přijde spíše smutný, když jsem přes dvacet let nechodila k volbám, anžto jednu stranu volit se mi tedy nechtělo - a teď, když by člověk mohl a podle mě měl projevit názor - je to zase blbě. jinak, ale blbě...:D
neznámy | 20.10.2017 14:53
James Hillman a Michael Ventura: Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je čím dál horší
HILLMAN: Smysl pro politiku je v rozkladu. Pro reálné problémy není žádná senzitivita. Proč jsou inteligentní lidé – přinejmenším příslušníci bílé střední třídy – v současnosti tak pasivní? Proč? Protože citliví, inteligentní lidé chodí na terapii! Chodí v USA na terapii už dobrých třicet čtyřicet let, a za tu dobu v téhle zemi došlo k děsivému úpadku politického života.
VENTURA: Jak to podle tebe funguje?
HILLMAN: Pokaždé, když se snažíme vypořádat se svým vztekem kvůli stavu dálnic, s tím, jak jsme otrávení kvůli kanceláři, osvětlení a mizernému nábytku, zločinu v ulicích a podobně – pokaždé, když se s tím zkoušíme vypořádat tak, že jdeme na terapii s naším vztekem a strachem, ve skutečnosti o něco připravujeme náš politický svět. Je to šílené, ale terapie tím, jak zdůrazňuje duši uvnitř a ignoruje duši venku, podporuje úpadek našeho skutečného světa. Terapie však slepě pokračuje ve víře, že vyléčí vnější svět tím, že udělá lidi lepšími. Tohle slyšíme roky a roky a roky: „Kdyby každý chodil na terapii, měli bychom lepší domy, lepší lidi, byli bychom vědomější.“ Jenže tak to není.
VENTURA: Nejsem si jistý, jestli tohle je hlavní příčina, ale ten mechanismus tak určitě funguje. Naše poznání nitra se zjemnilo, ale naše schopnost vypořádat se s vnějším světem, ta se zatím tak zhoršovala, že skoro nemám slov. Možná by bylo lepší říct, že se úplně rozpadla.
HILLMAN: Dnešní móda v psychoterapii je „vnitřní dítě“. Tohle je věc terapie – vraťte se ke svému dětství. Když se ale díváte zpátky, nedíváte se kolem sebe. Výlet do dětství vytváří to, co Jung nazval „archetypem dítěte“. No, a archetyp dítěte je od přírody apolitický a nemá žádnou moc – nemá žádné spojení se světem politiky. A tak dospělí lidé říkají: „No, co já s tím světem mám vlastně dělat? Vždyť je na mě moc velký.“ To mluví archetyp dítěte. „Nemůžu dělat nic jiného, než stáhnout se do sebe, pracovat na svém růstu, svém rozvoji, najít si dobrou rodičovskou podporu, podpůrnou skupinu.“ Tohle je pro náš politický svět a naši demokracii katastrofa. Demokracie je závislá na extrémně aktivních občanech, ne na dětech. Zdůrazňováním archetypu dítěte a tím, že děláme z našich terapeutických sezení rituály evokace dětství a rekonstrukce dětství, se oddělujeme od politického života. Dvacet nebo třicet let terapie způsobilo, že nejcitlivější, nejinteligentnější, a také někteří nejmajetnější lidé naší společnosti konvertovali k uctívání dítěte. Děje se to zákeřně a prostupuje to celou terapii a celou zem. Samozřejmě je v naší politice chaos a nikdo nechodí k volbám – sami sebe zbavujeme moci prostřednictvím terapie.
VENTURA: Hodně lidí předpokládá, že se vnitřní růst promění ve světskou moc, a mnozí si neuvědomují, že s tímhle předpokladem jdou do terapie.
HILLMAN: Kdyby osobní růst vedl člověka do světa, nebyla by naše dnešní politická situace jiná, když uvážíme, kolik velice inteligentních lidí chodilo na terapii? V terapii se naučíte hlavně pociťovat a prožívat, skutečně si vzpomínat, popustit uzdu fantazii, naučíte se vyjadřovat věci, co nejsou vidět, dostat se do hloubky a postavit se k věcem čelem –
VENTURA: Což je všechno užitečné –
HILLMAN: Jistě, ale nenaučíte se politické dovednosti ani nezjistíte nic o tom, jak to chodí na světě. Osobní růst automaticky nevede k politickým výsledkům. Podívejte se na Východní Evropu a Sovětský Svaz. Psychoanalýza tam byla celá desetiletí zakázaná, a podívej se na ty politické změny, které se odehrály a všechny překvapily. Jejich revoluce určitě nejsou výsledkem terapie.
HILLMAN: Smysl pro politiku je v rozkladu. Pro reálné problémy není žádná senzitivita. Proč jsou inteligentní lidé – přinejmenším příslušníci bílé střední třídy – v současnosti tak pasivní? Proč? Protože citliví, inteligentní lidé chodí na terapii! Chodí v USA na terapii už dobrých třicet čtyřicet let, a za tu dobu v téhle zemi došlo k děsivému úpadku politického života.
VENTURA: Jak to podle tebe funguje?
HILLMAN: Pokaždé, když se snažíme vypořádat se svým vztekem kvůli stavu dálnic, s tím, jak jsme otrávení kvůli kanceláři, osvětlení a mizernému nábytku, zločinu v ulicích a podobně – pokaždé, když se s tím zkoušíme vypořádat tak, že jdeme na terapii s naším vztekem a strachem, ve skutečnosti o něco připravujeme náš politický svět. Je to šílené, ale terapie tím, jak zdůrazňuje duši uvnitř a ignoruje duši venku, podporuje úpadek našeho skutečného světa. Terapie však slepě pokračuje ve víře, že vyléčí vnější svět tím, že udělá lidi lepšími. Tohle slyšíme roky a roky a roky: „Kdyby každý chodil na terapii, měli bychom lepší domy, lepší lidi, byli bychom vědomější.“ Jenže tak to není.
VENTURA: Nejsem si jistý, jestli tohle je hlavní příčina, ale ten mechanismus tak určitě funguje. Naše poznání nitra se zjemnilo, ale naše schopnost vypořádat se s vnějším světem, ta se zatím tak zhoršovala, že skoro nemám slov. Možná by bylo lepší říct, že se úplně rozpadla.
HILLMAN: Dnešní móda v psychoterapii je „vnitřní dítě“. Tohle je věc terapie – vraťte se ke svému dětství. Když se ale díváte zpátky, nedíváte se kolem sebe. Výlet do dětství vytváří to, co Jung nazval „archetypem dítěte“. No, a archetyp dítěte je od přírody apolitický a nemá žádnou moc – nemá žádné spojení se světem politiky. A tak dospělí lidé říkají: „No, co já s tím světem mám vlastně dělat? Vždyť je na mě moc velký.“ To mluví archetyp dítěte. „Nemůžu dělat nic jiného, než stáhnout se do sebe, pracovat na svém růstu, svém rozvoji, najít si dobrou rodičovskou podporu, podpůrnou skupinu.“ Tohle je pro náš politický svět a naši demokracii katastrofa. Demokracie je závislá na extrémně aktivních občanech, ne na dětech. Zdůrazňováním archetypu dítěte a tím, že děláme z našich terapeutických sezení rituály evokace dětství a rekonstrukce dětství, se oddělujeme od politického života. Dvacet nebo třicet let terapie způsobilo, že nejcitlivější, nejinteligentnější, a také někteří nejmajetnější lidé naší společnosti konvertovali k uctívání dítěte. Děje se to zákeřně a prostupuje to celou terapii a celou zem. Samozřejmě je v naší politice chaos a nikdo nechodí k volbám – sami sebe zbavujeme moci prostřednictvím terapie.
VENTURA: Hodně lidí předpokládá, že se vnitřní růst promění ve světskou moc, a mnozí si neuvědomují, že s tímhle předpokladem jdou do terapie.
HILLMAN: Kdyby osobní růst vedl člověka do světa, nebyla by naše dnešní politická situace jiná, když uvážíme, kolik velice inteligentních lidí chodilo na terapii? V terapii se naučíte hlavně pociťovat a prožívat, skutečně si vzpomínat, popustit uzdu fantazii, naučíte se vyjadřovat věci, co nejsou vidět, dostat se do hloubky a postavit se k věcem čelem –
VENTURA: Což je všechno užitečné –
HILLMAN: Jistě, ale nenaučíte se politické dovednosti ani nezjistíte nic o tom, jak to chodí na světě. Osobní růst automaticky nevede k politickým výsledkům. Podívejte se na Východní Evropu a Sovětský Svaz. Psychoanalýza tam byla celá desetiletí zakázaná, a podívej se na ty politické změny, které se odehrály a všechny překvapily. Jejich revoluce určitě nejsou výsledkem terapie.
Stránka:
Počítam horoskop...