Príroda a zmysly -
Svet je presne taky aky ma byt...
Pokiaľ ide o smrť (obecne) všetko je ako má byť, vždy.
Niekedy sa človek musí dostať na samý kraj priepasti, aby si vážil vlastný život.
Život je DAR. a každý kto zatiaľ iba existuje tak nejak cíti to nenaplnenie, čo sa prejavuje aj tak, že človek sa akoby nudí ..
Pokiaľ ide o deti, je to karma.
Půjdu úplně na zem a řeknu to primitivně: nemůžu si vybrat, že poletím na Měsíc, nemůžu si vybrat, že budu malovat jako malíři, které miluju, nemůžu si vybrat, že se stanu houslistkou. Ale pořád se v životě naskýtá možnost V o l b y. Můžu stáhnout uši a mít post a fůru peněz, ale taky můžu jít - vnitřně svobodná - do průšvihu, kde hrozí, že neuživíš dítě a nezaplatíš nájem. Mám svobodu si vybrat. A na cestě, kterou si vyberu, se můžu cítit ohromně svobodná. -
Jsi voda... Žiješ klidně.:) - To je krásné, tento způsob léta jsem pozorovala u své mámy, když se blížila k devadesátce. Opravdu to bylo krásné a chtěla jsem se to u ní přiučit. n ezdařilo se. Jsem Váha a mám potřebu stále v y r o v n á v a t. Co udělá voda, když vstoupí do narvané tramvaje, kde se na sedadle klátí puberťáci a nad nimi se potácí babička věchýtek těhotná žena apod? Opravdu nevím. Váha ty puberťáky vyzve, aby vstali. Snad laskavě, nebo aspoň slušně, protože vždycky vstanou.
A tak, když jdu a vyrovnávám, nevím, jestli můj život je opravdu takový , jaký má být, ale mám ho ráda, je to můj život a jsem v něm naplno, v dobrým i zlým, s pocitem svobody a díkem za něj.:)
Asi je to celé o potřebě pocitu vnitřní svobody.
Spomínali ste Váhy, mám vo Váhach Urán v 1. dome a Lilith v 1. dome plus 2. dom a moja potreba vyvažovania je myslím pomerne veľká, niekedy mám pocit, že je to mojou určitou prioritou v živote :), ale to vyvažovanie je obojstranné....čo určite mnohí vnímajú ako niečo až nepríjemné minimálne nesympatické :)
Obojstranné vyvažovanie...nielen zo škaredého do pekného....ale aj z pekného do škaredého a podobne..
K tej pravde, len toto...
Vies, tehotna zena stojaca v tramvaji mozno aj chce stat, mna osobne ked som cakala syna plod tlacil do rebier, ked som sedela... takze som radsej len stala, alebo lezala:)...a toto je len jeden uhol pohladu...
A nakoniec ta tehotna zena ma tiez jayk...aj ta starenka ...same si mozu povedat svoj nazor na vec...nemozeme vediet potreby toho ineho....lebo nie sme on:)
Lahko sa ti moze potom stat situacia...ze "vyjdes za dobrotu na zebrotu"...ale ta dobrota...je len z tvojho uhlu pohladu dobrotou...chapes?
Pokud jde o ty příklady z tramvaje, tak tam si stojím za svým úhlem pohledu, neboť tvrdím, že poznám, když si těhotná žena chce sednout, o stařence nemluvě. A že mají taky jazyk? To taky vidíš, jestli je to člověk, který se dokáže ozvat "sám za sebe". Mám několik známých, které se za druhé porvou jako lev, ale samy by se klátily až na konečnou s nohou v sádře. Snažím se, aby můj úhel pohledu odpovídal jejich úhlu pohledu a nepamatuju se, že bych se "zbodla". (To mluvím o tramvaji! Vím, že nejsem génius). Takže ta "dobrota" naštěstí nebyla "dobrotou" jen z mého úhlu pohledu. Jinak by to bylo vnucování a to mi jde na nervy.:)
Promiň, ale to je nějaká póza, nebo to myslíš vážně? S takto vědomým zlem jsem se ještě nesetkala. Znám lidi (nebo spíš znala jsem v minulosti), že když se jim dařilo, na co sáhli, najednou zazmatkovali, protože nemohli uvěřit, že by byli hodni tolika štěstí a tím strachem o to, že ten čas dobra skončí, konali opak. Nevědomě, z nedostatku sebedůvěry
niekedy toho pekneho je tak vela, ze clovek tomu nedokaze
uverit ze si to zasluzi, a to moze byt zamaskovany strach ktory brani aby sme boli v kontakte s -HEART-, my ten strach zatvorime do komory a myslime si ze je pokoj a klud, ci?
v podstate ano, ten co nekomunikuje s emociami svojimi to ma tazsie, ale aj to moze byt produktivne a moze mu to pomoct byt sam sebou neskor ked moze chapat sirsie suvislosti, aj ked cas je z pohladu vecnosti iba konstrukt.
Ja si myslim, ze sam sebou uplne je len niekto, kto prekonal hmotu, a pokial viem takym niekym bol Jezis. Preto sa asi skryvam za neho ni? Blbost, pouzila som minuly cas, lebo on stale je, a bude, lebo uz nedokaze zomriet. Jednoducho jeho biologicke funkcie funguju na inom leveli. A je to aj clovek ktory uz lebku za sebou nezanecha ako znak svojej smrtelnosti.
Naopak, ja si myslim, ze vsetky hysterie ci konverzie vieme vyriesit, no tou najtazsiou je nasa zavislost na zivote, nasa smrtelnost.
ako priklad mozem uviest tuto debatu miestnu cca spred 4 rokov, charakteristika znamenia je sita na nas a je sice presne presna ale je na mile vzdialena od esencie, trinaste znamenie moze poukazovat na transformaciu, konecnu, odputanie sa od lipnutia na psychologickych a inych interpretaciach a tak dosiahnutie slobody:
http://www.zverokruh.sk/forum/astrologia-horoskopy/13te-znamenie/
konkretne tento prispevok:
neexistuje žiadna autorita, ktorá by stanovila, že "tak to je, preto a preto" symbol človeka poražajuceho Smrť, by bol vnimaný ako týmto oficialne zaradený do zanmení zverokruhu atd...?
On vlastne existuje...a je živý...
To je vsetko z mojej pozicie:))
Zavřeme strach do komory, chováme se podle vnějších podmínek, jsme pro společnost přijatelní, máme zdánlivě klid, jenže nejsme to my ale bludné duše. Proč potom vytváříme teorie, chceme znát definici lásky, pochopit harmonii, když máme ten klid? Klid vycházející z vnějšku a jeho pravidel možná, ale ne ten vnitřní, ze kterého vychází vše, co potřebujeme. Je to asi největší paradox, neboť cesta může být nejdelší v lidském životě, a přitom ten pomyslný "maják" je tak blizoučko -HEART-