Ľudská duša -
ZOMREL VAM NIEKTO VELMI BLIZKY A AKO STE SA S TYM VYROVNALI
neznámy | 15.7.2015 15:02
Dobrý deň, hľadám blúdim po internete .. a doviedlo ma to už tu! .. viem že táto diskusia je stará už dva roky a možno sa už ani nedočkám odpovede, ale strašne ma zaujal vás pohlad na vec, co sa týka smrti blízkej osoby :( pred rokom(necelým este) som prisla o priatela, odisiel bez rozlucky bez vsetkeho .. prve mesiace boli pre mna zle velmi zle .. priznam sa ze aj ja som myslela na smrt ... zacala som pit a ten alkohol mi tak prerastol cez hlavu ze som si po mesiaci intenzivneho pitia povedala dost .. skusala som svoj smutok prekonat inak .. moc sa mi to nedarilo, navstevovala som aj psychiatra, stale ho navstevujem .... no v poslednych dnoch sa akokeby ten moj zial, smutok a bolest obnovili .. strasne moc mi chýba, placem kazdy den, neviem si dat rady .. preto sa obraciam na vas, prosím vas neviete mi nejak pomoct, poradit .. ako sa stým vyrovnat .. ja viem ze nikdy nezabudnem, ale potrebujem zit . najhorsie je ze nevidim zmysel zivota :( ak si nahodu precitaate moju spravu, prosím ozvite sa mi ... dakujem krasne
neznámy | 15.7.2015 15:22
Podobne som stratila mamu, bez rozlúčky zo dňa na deň. Mala svoje roky, ale bola vitálna, plná síl a energie. Zrazil ju bezohľadný vodič rovno na prechode pre chodcov. Vtedy som dosť ťažko niesla vlastný smútok, ale veľmi ma bolelo aj to, že moje deti boli malé a na starú mamu veľmi naviazané, takže som ešte cítila bolesť z ich smútku. Trávili u nej veľa času, bývali sme blízko.
Píšeš, že to nie je ešte rok. Hovorí sa to, ale nie len hovorí, sama som to zažila, duša človeka, ktorý umrel je asi rok ešte prítomná, nie je ešte úplne preč.
Mamu som cítila, hlavne v noci som sa budila na jej prítomnosť v byte, dokonca aj zvuky.
Myslím, že ti nikto nedokáže pomôcť, ale pomôcť sebe aj priateľovi dokážeš ty sama.
Nechať ho s láskou odísť a prijať to.
Môžeš napísať prečo nevidíš zmysel života?
Píšeš, že to nie je ešte rok. Hovorí sa to, ale nie len hovorí, sama som to zažila, duša človeka, ktorý umrel je asi rok ešte prítomná, nie je ešte úplne preč.
Mamu som cítila, hlavne v noci som sa budila na jej prítomnosť v byte, dokonca aj zvuky.
Myslím, že ti nikto nedokáže pomôcť, ale pomôcť sebe aj priateľovi dokážeš ty sama.
Nechať ho s láskou odísť a prijať to.
Môžeš napísať prečo nevidíš zmysel života?
neznámy | 15.7.2015 20:49
ahoj mne zomrelotec v auguste a mu nasledne v oktobri v roku 2010 oco bol chory ale aj tak sme to necakali a muz ten isiel dobrovolne takze o to horsie ja som bola podozrivo kludna takze pomaly smutim este teraz a niekedy napriek vsetkemu dobremu co v zivote mam som otravena a nevidim jeho zmysel, myslim ze tipomoze le dajaka povinnost , praca alebo nieco aby si si zamestnala mozog a nemyslela ale plakat je normalne aspom sa ti to neuklada vo vnutri duse , skus si robit male radosti kazdy mesiac nieco na co sa budes tesit a medzitym sa sustred na malicke ciele alebo paradoxne skus niekomu pomoct ty nikdy nevies co zabere, moje rady nie su premudrele reci ale zivot ktorim som sipresla a ktory zijem s pozdravom jana.
vevuska | 15.7.2015 20:57
Neboj sa, zmysel života nájdeš. Si ešte mladá. :) Akurát sa teraz na svet budeš pozerať ináč. Ale asi to bolo potrebné. Ber to tak, že tvoj drahý skončil svoju púť, svoju životnú úlohu, aj keď skôr ako si čakala. Aj mne tak zomrel spolužiak pred rokom. Bol mladý, asi 30 ročný, otec dvoch malých detí. Veľmi som vtedy plakala, lebo som bola v šoku. Ale potom som si tak uvedomila, že aspoň žil naplno a zanechal po sebe niečo krásne. On bohužiaľ nemal chorobu, ale havaroval. Takže to bolo rýchle a náhle. Jeho manželka sa ani nemohla na to pripraviť. Vtedy sme si tak všetci, ktorý sme ho poznali uvedomili, že naozaj treba žiť naplno a nič neodkladať. Všetko čo chceme pekné spraviť, treba hneď. Každého koho ľúbime, mu dať najavo, že ho ľubime a neodkladať. :) Prajem ti veľa síl do nového začiatku životom. :)
neznámy | 16.7.2015 11:45
Milý Motýlik26 -HEART-
odo mňa pre teba len pár slov k slovám, ktoré ti napísala vevuška:
Vidím ťa v slepej uličke, nešťastnú. Nešťastnú pre všetko to krásne čo si prežila so svojou láskou a čo ťa spája s tým, ktorého si tak ľúbila. A spája ťa to - navždy, pretože ty na neho nezabudneš - nikdy. Je v tebe, v tvojom srdci a navždy tam aj zostane. Bude stále pri tebe, kedykoľvek si na neho spomenieš, on bude tam.
Čo si s ním prežiila, vieš len ty a on. To ako sa cítiš znamená, že si milovala a bola si ním milovaná. Chcem ti povedať, že "medzi nebom a zemou" jestvujú pravdy a jeho duša sa pre teba trápi a trápi sa preto, že si nešťastná. Poprosím ťa, pusť jeho dušu, nech je šťastná! a to sa podarí len tak, že budeš šťastná - TY.
Vidím ťa v slepej uličke a prosím ťa, aby si vstala, obrátila sa a vrátila sa späť na svoju vlastnú cestu. Cestou budeš možno plakať, budeš unavená a budeš sa cítiť osamotená, no urob to. A urob to preto, že niekde už na teba čaká muž, ktorý ťa objíme, ktorý pochopí tvoje srdce a ty budeš zas - milovaná. Až vtedy, nie skôr sa duša muža, pre ktorého sa trápiš oslobodí ......
Že si stále nažive má význam! Pre teba samotnú stejne tak ako pre ľudí, ktorí ti idú naproti. Je nás veľa, otvor uplakané oči !
odo mňa pre teba len pár slov k slovám, ktoré ti napísala vevuška:
Vidím ťa v slepej uličke, nešťastnú. Nešťastnú pre všetko to krásne čo si prežila so svojou láskou a čo ťa spája s tým, ktorého si tak ľúbila. A spája ťa to - navždy, pretože ty na neho nezabudneš - nikdy. Je v tebe, v tvojom srdci a navždy tam aj zostane. Bude stále pri tebe, kedykoľvek si na neho spomenieš, on bude tam.
Čo si s ním prežiila, vieš len ty a on. To ako sa cítiš znamená, že si milovala a bola si ním milovaná. Chcem ti povedať, že "medzi nebom a zemou" jestvujú pravdy a jeho duša sa pre teba trápi a trápi sa preto, že si nešťastná. Poprosím ťa, pusť jeho dušu, nech je šťastná! a to sa podarí len tak, že budeš šťastná - TY.
Vidím ťa v slepej uličke a prosím ťa, aby si vstala, obrátila sa a vrátila sa späť na svoju vlastnú cestu. Cestou budeš možno plakať, budeš unavená a budeš sa cítiť osamotená, no urob to. A urob to preto, že niekde už na teba čaká muž, ktorý ťa objíme, ktorý pochopí tvoje srdce a ty budeš zas - milovaná. Až vtedy, nie skôr sa duša muža, pre ktorého sa trápiš oslobodí ......
Že si stále nažive má význam! Pre teba samotnú stejne tak ako pre ľudí, ktorí ti idú naproti. Je nás veľa, otvor uplakané oči !
neznámy | 16.7.2015 12:50
Ešte na niečo som chcela upozorniť, ale teba sa to možno netýka. Vplyv farby na psychiku. Ak náhodou nosíš teraz z tradície čierne oblečenie ako prejav smútku, tak to čo najskôr vymeň za normálne oblečenie.
Farba má väčší dosah ako sme si toho vedomí. Táto tradícia zaužívaná na Slovensku, /minimálne tu kde žijem /, nie je práve prospešná.
Farba má väčší dosah ako sme si toho vedomí. Táto tradícia zaužívaná na Slovensku, /minimálne tu kde žijem /, nie je práve prospešná.
nikav | 16.7.2015 14:17
Moja mama bola do 18 rokov ako sirota v detskom domove, umrela v 23. roku, keď som bola batoľa. V detstve som potom nepoznala objatie a pohladenie. Mala som o nej predstavu z rozprávania ľudí a snívala som o nej. Keď som rodila svoje dieťa, z úst sa mi dralo slovo "mami...".
neznámy » nikav | 16.7.2015 14:43
Tak toto se mě vnitřně dotklo -HEART-
Mě umřela mamka když mi bylo cca 5 let a moc mi chyběla a ještě někdy i chybí. V takových i těch normálních věcech jako když přijedu na kafčo a dostanu buchtu, chápavé objetí, možnost se vypovídat. Takový ten přístav kde se o mě na chvilku někdo postará i když jsem už "velká holka" :-)
Naštěstí mám skvělou "tchýni", se kterou podstatnou část toho zažívám. Ale přesto je to někdy těžké. V matce jsou naše kořeny...
Mě umřela mamka když mi bylo cca 5 let a moc mi chyběla a ještě někdy i chybí. V takových i těch normálních věcech jako když přijedu na kafčo a dostanu buchtu, chápavé objetí, možnost se vypovídat. Takový ten přístav kde se o mě na chvilku někdo postará i když jsem už "velká holka" :-)
Naštěstí mám skvělou "tchýni", se kterou podstatnou část toho zažívám. Ale přesto je to někdy těžké. V matce jsou naše kořeny...
Putes | 16.7.2015 15:03
Vymřela mi celá rodiny po meči i po přeslici a zůstala jsem sama. Je to velmi zvláštní po cit. Vůbec nevím, čím jsem si to zasloužila. Beru to jako výzvu osudu, že teď budu muset velmi dlouho žít, abych vyrovnala skóre za všechny.
Když jsem přemýšlela, čí smrt se mě nejvíce dotkla, tak jsem přišla na to, že to byl můj mladinký kamarád z práce, který tragicky zahynul. Byl nesmírně kamarádský a říkal mi babi. Na pohřbu jsem myslela, že mi to snad utrhne srdce.-CRY-
Když jsem přemýšlela, čí smrt se mě nejvíce dotkla, tak jsem přišla na to, že to byl můj mladinký kamarád z práce, který tragicky zahynul. Byl nesmírně kamarádský a říkal mi babi. Na pohřbu jsem myslela, že mi to snad utrhne srdce.-CRY-
neznámy | 17.7.2015 11:43
neznámy | 17.7.2015 15:28
Také si myslím, že s odchodem některých lidí se nedá navždy a úplně vyrovnat. Jediný léčitel je opravdu čas. Ale stejně se ti tolikrát stane, že si vzpomeneš na to a na to, pohled, příběh, okamžik souznění, hádku - cokoliv, a znovu - alespoň podle mne - když byl ten vztah hodně silný, pocítíš tu strašnou naléhavou bolest. Bolest z "nikdy" je třeba přimout.Myslím, že je úplně v pořádku mít v slzích oči a když se ti chce brečet, tak brečet co nejvíc...
Putes | 17.7.2015 15:45
Teď si žiji a jsem svobodná jako pták a také se tak chovám. Povinnosti ke všem jsem si už splnila. Teď si dělám co chci, kdy chci, s kým chci a za kolik chci. Už nic neřeším. Všechno už je vyřešeno. Naštěstí mi zůstaly děti a vnuci a máme víc než dobré vztahy. Vždycky u mě mají dveře otevřené a vnesou mi do života nové podněty a radosti.-FLOWER-
Saffiyah | 19.7.2015 10:36
Ztráty blízkých a milovaných nás vždy bolí, někdy nám to připadá k nepřežití. V takových případech je každá pomoc prospěšná, i ta psychiatrická. Vzhledem k tomu, že jsi v jeho péči, pravděpodobně bereš nějaká antidepresiva. Tak neotálej a požádej o změnu. Mluvím z vlastní zkušenosti, kdy mi odešel velmi blízký přítel a po dvou měsících neustálého pláče jsem byla donucena vyhledat také psychiatrickou pomoc. Je to záležitost experimentální, ne vždy se určí správný lék napoprvé.
Jinak jsem tehdy žila ze dne na den... nutila jsem se ke každému běžnému dennímu úkonu a když jsem ho vykonala, tak jsem se pochválila. Trvalo to rok, než jsem byla schopna fungovat opět normálně alespoň navenek. Díra v srdci zůstane navždycky, ale časem se začnou vynořovat vzpomínky na ty krásné chvíle...
Smysl života v současné situaci nevidíš, ale smysl své každodenní existence zkus hledat v tom, že někoho potěšíš, třeba jen úsměvem. Nebo pro někoho uděláš něco dobrého. Určitě nežiješ sama, tak by to nemělo být tak těžké. Jakmile se ti podaří alespoň na chvíli zapomenout na sebe a své pocity, mělo by to vyrovnávání jít snáz.
Jinak jsem tehdy žila ze dne na den... nutila jsem se ke každému běžnému dennímu úkonu a když jsem ho vykonala, tak jsem se pochválila. Trvalo to rok, než jsem byla schopna fungovat opět normálně alespoň navenek. Díra v srdci zůstane navždycky, ale časem se začnou vynořovat vzpomínky na ty krásné chvíle...
Smysl života v současné situaci nevidíš, ale smysl své každodenní existence zkus hledat v tom, že někoho potěšíš, třeba jen úsměvem. Nebo pro někoho uděláš něco dobrého. Určitě nežiješ sama, tak by to nemělo být tak těžké. Jakmile se ti podaří alespoň na chvíli zapomenout na sebe a své pocity, mělo by to vyrovnávání jít snáz.
Stránka:
Počítam horoskop...