Úloha otca

Toto mi včera poslala kolegyňa z práce, že vraj pri tom plakali obe aj so sestrou, kedže takého otca nemali.. Myslím, že stojí za prečítanie a je v tom kus pravdy..
Takže terajší a aj budúcich ockovia, treba sa zamyslieť ;)..http://www.eduworld.sk/sk/aku-rolu-zohravaju-otcovia-v-zivote-dcer!aid=280

Osobne si myslim,ze bych ted byl dobry otec.
Problem je ze jsem se vyucil na svych detech,a ted uz dalsi deti nechci.

Tak to nejsou jediné. A myslím, že článek má v sobě hodně pravdy.
Všechny ty body... můj otec nesplňoval ani jeden. Terpve až jsem se začala před 12 léty zabývat tím, proč se mi nedaří ve vztazích, proč mám sebehodnotu nula, tak jsem začala přicházet na tyhle věci. A byly to drsné a bolestivé roky, i když i šťastné a přínosné. Co se, ale vztahů s muži týkalo, bylo to hrozné. Až teprve před třicítkou jsem asi dopochopila stěžejní věci (a prožila jsem vnitřní stavy, kdy mi bylo dáno zažít opravdovou lásku a absolutní sebepřijetí - nebojte, žádné osvícení -LOL-) a teprve tehdy jsem ucítila JAK se mám vůbec cítit když jsem milována, přijímáná bez podmínek (O tyto prožitky jsem se modlila celý svůj život). Do té doby než jsem to prožila, tak jsem nemohla vědět jaké je když mě někdo miluje, protože mě to v rodině nikdy nikdo nenaučil. Konečně jsem se začala cítit krásná a pocítila jsem co je to MILOVAT SEBE SAMA. A taky jsem si vyřešila vztah s tátou. Pochopila jsem, že je jaký je, ale miluje mě mnohem víc než jsem si kdy vůbec myslela. Jenže on to neuměl absolutně projevit. Není divu, v jeho rodině ho to taky neměl kdo naučit. Paradoxně ho to teď učím já. Když se s ním setkám, vždycky ho obejmu, často říkám že ho mám ráda. Taky jsem ho naučila, že když se naštvu nebo s ním nesouhlasím :D tak že to neznamená že ho nemám ráda. A táta je takhle šťastný, vidím a cítím to.
A konečně mám šťastný vztah, ve kterém se cítím oceňována a milována.
Trochu mě zamrzelo když jsem dočetla článek, ale ty zkušenosti co jsem tím získala jsou neocenitelné. Každopádně v příštím životě už hodlám zažívat mnohem větší soulad v rodině :D -YUMMIE- A v té co založím teď, už v tomto-YES--FLOWER-

Pekne si to opísala, celkovo vieš pekne písať, opisovať pocity. To ja môžem len ticho závidieť :)
Téma otca ma zaujala, tiež si myslím, že môj otec moc nespĺňal všetky body. Ale predsa bol pre mňa oveľa bližší otec ako matka.
Presne opisuješ, ako sa deťom nedostáva od rodičov dostatočnej lásky a vlečie sa to s nimi potom celý život, ak si to nezačnú uvedomovať, z čoho pramenia ich problémy.
Môj otec umrel, keď som mala 21 rokov a tesne pred jeho náhlou smrťou som mala v sebe veľkú potrebu s ním prebrať náš vzťah. No nestihla som to -NOSMILE-

Zaujímavé je, že mi jeden, podľa mňa dobrý astroš :) povedal, že moja Venuša v Rakovi je o mojom spojení s otcom a určitej nemožnosti odovzdať sa preto inému mužovi. Čo by som povedala, že ozaj tomu tak je.
Akoby doteraz neprestrihnutá púpočná šnúra nie s matkou, ale s otcom...

Děkuju, no vidíš, já mám spíš občas pocit, že to co skutečně cítím, vůbec neumím dát na papír :D
Můj táta naštěstí neumřel, když mi bylo tolik, protože to bych si s ním ve fyzické realitě ten vztah taky neurovnala. Ale třeba budeš mít šanci si to rozklíčit jiným způsobem.

Dívám se na tvůj nativ, ale jaksi mi není jasné, z čeho usuzuje astrolog, že Venuše u tebe ztělesňuje otce? Jakože 10d? Nezpochybňuju to, jen nevím z čeho přesně tohle usuzuje.

Také mě mrzí, že mohu jen tiše závidět. Můj otec zemřel v 54 letech, ale vůbec jsem toho nelitovala, protože vzpomínky na něj jsou spojené se strachem. Byl to násilník a alkoholik. Sám byl vychovávaný bitím a tak právo silnějšího často využíval i ve své rodině. Jak já jsem se těšila, až odejdu z domova, co mu všechno řeknu. Neřekla jsem mu vůbec nic, protože mi za to vůbec nestál.-CONFUSED-
Kupodivu jsem byla jediná z jeho 4. dětí, kterých si vážil a oceňoval, kam jsem to v životě dotáhla.

Tak ja to neviem vysvetliť, vraj Venuša v Rakovi u mňa je o rodine a minulosti. A vraj blízkosť Slnka a Venuše ukazuje na vplyv otcovského modelu (Slnko ego otec).
No a vraj :) kvadrát na Lunu ukazuje na nezhody s matkou.
No a ja sa tým mám prekúsať a vyriešiť tie rodové "sračky" -ROLL-

Můj otec si se mnou hrál, když jsem byla malá. To jo. Měl mě v 39 letech jako první dítě. Jenže jsem jej začala vnímat v té pubertě jinak. Byl puritánský, nikde jsem nesměla za kamarádkami. Věčně jen doma a učit se. Nápadníky by mi vnutil nejraději podle svých představ, jinak mě před nimi strašně deptal. Po mé dvacítce by mi nejraději snad ještě mluvil do sexu a zakázal ho. Také jsem na jeho chování doplatila. Nikdy mě s klidem neposlouchal, věčně řev až šel z něj strach.
Je to kozoroh a myslím, že ten jeho Saturn s tím mým je nějak na křížku.

Ahaa, dyť to je jasné. Nechápu, že mě to nenapadlo hned!
Venuši mám taky v kvadrátu na Lunu. Mámu jsem sice prakticky neznala, takže o neshodách nemůžu mluvit ale je fakt, že celý život řeším vnitřní ženu a teď mateřství a věci s tím spojené. K tomu ještě dopomáhá úžasná opozice Uranu na Lunu.
No vidíš, zajímavé je to!
Ale stejně nerozumím tomu čtení otce a matky v horoskopu, protože já mám třeba Slunko v konj. S Plutem, Merkurem a Saturnem což by mohlo naznačovat otce jako silnou osobnost. On asi je (co se týče práce umí si sjednat pořádek a kompromisy rozhodně nedělá), ale tak nějak ve vztahu k nám jsem tu sílu osobnosti jaksi nepostřehla.
Tyyy jo, doufám, že se zakladatelka diskuze nebude zlobit, že trochu odbíhám, ale právě koukám na horoskop táty, hrot 5d v Koze. V minulých diskuzích ohledně dětí v horoskopu bylo řečeno, že 5d znázorňuje jak mě jako rodiče bude vnímat dítě. A jak na to koukám tak je to přesné! Citově nedostupný, nevyjadřující lásku, věčně kritizující úplně všechno na nás atd atd. A přitom vím že můj otec Lev s hromadou planet ve Lvu a další ve vodě je absolutní opak -BIGEYE- A přesto jsem ho jako dítě takhle vnímala. Normálně předtím vůbec nenapadlo na to kouknout do tátova horoskopu.

Môj vzťah z otcom bol plný rozporov, v rannom detstve som bola jeho miláčik. On mi vybral meno, na fotkách kde som malá som viac s otcom ako s mamou. Zdedila som po ńom podobu a bola som jemné dieťa na rozdiel od brata. Ten mi raz povedal, že to vnímal, že nebol rovnako milovaným dieťaťom od otca ako som bola ja.
Otec ma berával na ryby, na čo do dnes spomínam, na nočné rybačky, keď som nemusela spať a celú noc som s ním sedela pri vode.
Ale niekedy v čase mojej puberty začal piť, stal sa uzavretým a mrzutým človekom a náš vzťah zmizol. V čase jeho najväčších problémov s alkoholom, som psychicky trpela, hoci nebol voči nám násilnícky, bála som sa.
Môj vzťah k mužom je pozitívny, mám ich radšej ako ženy, dobrovolne priznávam. :)
Nepokazilo sa nič, čo sa týka nejakých mojich osobných mindrákov, som optimistka, vždy hľadám v živote to dobré a snažím sa, aby to prevážilo.
Takže možno platí, že ten úplne ranný vývoj do puberty je to, čo rozhoduje.

presne takisto.moj otec ma velmi miloval,ale aj velmi skoro odisiel.dost ma to poznacilo v oblasti lasky..a z matkou odvtedy vztah-nevztah.
„Nikto z mužov ženu nepredurčí, neposilní alebo nezraní viac než otec.“

Krásne ste to opísali... ďakujem za každú odpoveď..

Raz sa mi jedna známa sťažovala, že jej manžel, policajt, neznáša ich spoločného syna, ale že dcéry (dve) má veľmi rád. Spomínala, že sa vždy kvôli tomu hádali, až sa časom začala zaujímať o manželove detstvo. Zistila, že jeho otec sa k nemu správal rovnako hrubo, ako on teraz k svojmu synovi. Uvedomila si, že druhy lásky, ktoré človek dokáže cítiť, sú ako nádoby v nás, ktoré nám v rannom detstve naplnili alebo nenaplnili rodičia, prípadne blízki ľudia okolo nás. Môžeme mať plnú nádobu lásky k zvieratám, plnú nádobu lásky k cestovaniu, lásky k prírode, k autám atď.
A že aj druh lásky otca k synovi je určitá nádoba. A vtedy povedala: "Ako mohol mať tú nádobu plnú a vylievať z nej lásku na svojho syna, keď jemu ju nikto nenaplnil a mal ju od detstva prázdnu?".... táto veta/myšlienka mi dlho rezonovala v hlave..
Neviem, či som to zrozumiteľne napísala, ale je v tom podľa mňa veľmi hlboké posolstvo.. Dodnes som rada, že som tú ženu stretla... Veľa vecí sa mi tým vysvetlilo a vždy keď mám tendenciu niekoho posudzovať za jeho správanie, zvyknem si na to spomenúť v štýle, že nikdy nemôžem vedieť, čo si ten človek prežil a pre čo je taký aký je a ktorú nádobu má prázdnu..

Taky můj otec nesplňoval všechny body.......
Neuměl nám s bráchou dát najevo jak nás má rád ( bylo to tak i u jeho rodičů ), ale vím, že nás měl hodně rád ( měl slunce, měsíc a hrot v 5d v býku), je zajímavé, že měl taky venuši v raku, ale v 7d i moje mamka i já jí mám v raku, tak nevím jestli to nemá nějakou spojitost, tak přemýšlím nad tou odevzdaností se manželovi.........
Mám syna a nemám problém ho obejmout a říct mu, jak moc ho mám ráda......(mám slunce v raku v 5d a hrot 5d v raku, umím vyjádřit city a lásku)

Můj táta o tom nikdy nemluvil, ale vím, že jeho otec byl k nim dost hrubý........
Nás naštěstí táta nikdy nebil, myslím, že co zažíval doma, tak nechtěl "páchat" na svých dětech...... ( 1x jsem dostala já v pubertě a pak vím, že ho to moc mrzelo, ale neuměl se mi omluvit a probrat to se mnou, spíš ujel a 1x brácha jako malý kluk ) Byl tam spíš problém z komunikací co se citů týče. Ano pěkně jsi to popsala.....že člověk nemůže posuzovat, když neví čím si ten člověk prošel...........

Moc hezké a výstižné přirovnání. Něco na tom bude. Můj otec se narodil jako jedináček starým rodičům. Jeho otci bylo v té době padesát let a byl velice přísný. Tak přísný a náročný, že to až hraničilo s krutostí. Dokonce ho i bil. Tímto stylem ho vychovával do 14ti let a pak zemřel. A jeden extrém vystřídal druhý, protože na něj babička nestačila a tak si potom už vlastně dělal co sám chtěl...V podstatě neměl žádné dětství, byl nucený se od mala chovat dospěle a proto zůstal v některých věcech stále dítětem.
Vím, že mě má rád, ale vychovával mě tím stylem jako:"řekni mi prosímtě, co kdy jaká žena dokázala? Jmenuj mi nějakou ženu - vynálezkyni, hudební skladatelku atd..." Dnes už bych mu dokázala argumentovat, že to bylo zapřičiněno postavením žen v minulosti, ale jako dítě jsem z toho byla smutná, zmatená...
Je vlastně citovým mrzákem. Jsou to všechno složité a navzájem propojené psychologické komplexy...
Ale jak to vysvětlit u lidí, kteří byli jako děti zahrnováni láskou a přesto nejsou schopni v dospělosti předat tuto lásku dál nikomu jinému, ani dětem, ani partnerovi, protože jsou zvyklí jenom brát?

Ešte je zaujímavé, že sa môj manžel veľmi podobá na môjho otca. Kým sme ešte neboli manželia a chodili spolu, tak si mnohí mysleli, že sme súrodenci :)
A ja sama sa vraj viac podobám na otca, ako na matku.

S těma vylálezama to myslím nebude postavením žen.
Ženy rády slouží vynalezenejm věcem.
Díky tomu mají muži čas vynalézat.

Ženy jsou zafixovány na skla,koberce,rúzné pomúcky.

Jak který ;)...ženy jsou různé, stejně jako muži

Sklo nie, radšej keramika...koberce som všetky povyhadzovala....som teda muž? -WINKIE-

Souhlasím,vynalezených věcí je hodně.

Zrovna včera jsem měl v kanceláři v okně krásně osvětlený výhled.Moře a za ním masivní sedlo se zasněženým vrcholem.Byla tam se mnou kolegině.
Ukázal jsem na okno a žasnul jsem.

Kolegině mi odpověděla že je to strašný. Pak mi to došlo! Na okně byla šmouha.

Já osobně okno nevnímal.