Ľudská duša -
Čím nejistěji jsem se cítil, tím více ve mně sílila spřízněnost se všemi věcmi..
(navíc jsem ve snu v noci na dnešek uviděl pátera Koniáše, jasné znamení; síly temnot se spojily proti Prorokovi, ale Sázava ho nedala!!)
ad Urea: Promiň Yv-SHAME-, znáš mě... :)
Vadí mi ty prvoplánové okamžité dedukce typu: "Mělo to tak být!" To je přece do jisté míry jasné, ale jen truhlík to musí hned vytroubit! :) Navíc, co my sakra víme o tom, jak to mělo být?! Třeba byl skutečný stav věcí ještě mnohem zajímavější! Nicméně mi při tom došlo, že pověrčivost a ten nejateističtější skepticismus mají něco společného: potřebu urychleně pojmenovat, popsat, vysvětlit, začlenit a také značnou netrpělivost a zbrklost tváří v tvář křehkosti tajemství. Právě o to jde, že se častokrát chováme jak děti a divíme se, že se z našeho života vytrácí jakýsi záhadný a tajemný zdroj údivu a žasnutí...
Faktem zůstává, že jsem si nemusel brát do huby něco, co má pro Tebe zjevně osobní význam. Promiň.-FLOWER-
.....krásné moudro: ..Je důležité-brát si z toho,co vidím každý den-tajemství,které nám rutina brání vidět...
No každopádně takovéhle příběhy je potřeba dát do placu úplně celé, včetně všech myslitelných i nemyslitelných vypravěčských odboček. Nejlépe u piva. Po osmém kousku bych věřil i tomu, že Džibránova kniha se nakonec vznesla až do stratosféry, kde ji pozřelo astrální saranče...
moudro hezké, i když to vůbec není jednoduché-FLOWER-
:D-ha ha-až Ti příště bude do ucha"zloduch"šeptat,že rýpu a jízlivím,tak si vzpomen na to,že můj"kousavý" mars se"rozvaluje" přesně uprostřed- mezi Tvou poetickou venuší a jemnocitným neptunem;)...a jak se trošičku rozjančí-YES-tak nevědomky může i přestřelit/ale určitě nechce postřelit-FLOWER-/
V rodině se teď něco odehrává a člověk v psychospirituální krizi asi potřebuje vědět, jestli jeho vnitřní konflikty mohou být chápány konstruktivně, nebo jsou jen projevem Ega..
V tomto smyslu gnoze i Jung dávají alespoň útěchu lidem v krizi, že do skutečné individuace se jde "skrze".., nikoli mimo..
To souvisí i s gnostickým pojetím Boha, který se zdokonaluje a poznává i skrze lidi, jejich krize, že sám Bůh není v tomto smyslu ukončený a dokonalý....
ale já sama pro sebe nemám pocit, že musím procházet krizemi archetypálních konfliktů, už nějak nepotřebuji. Ale zase díky channelingu Ave vím proč :)
To byl ten hlavní podnět, který měl osobní motivaci.
Já to včera smazal,ale po Tvém dodatku a diskuzi s Argylem to napíšu znova.
Ten příběh mi okamžitě připoměl jeden starý z Indie.Tehdejší Maháradža miloval moudré knihy.Až moc.Jeho učitel přikázal,aby je snesli na hromadu a tu pak podpálil.Když hranice dohořela,zdrcený maháradža vyhrabal z popela jednu jedinou zachovalou knihu.Učitel řekl : To je ta pro Tebe.
Omlouvám se -BOW- Jotis,ale špatně se mi odpovídá na (pro mě) nejasně položené otázky
--------
Konflikty nemizí, jen se člověk od určitého momentu stává jejich pozorovatelem namísto tím, kdo jimi trpí nebo je řeší. Vnitřní konflikt je přijat a již se jako konflikt neprosazuje, neboť chybí energie odmítání, kterou je konflikt živen.
Je otázka, jestli člověk se silnou myslí a intelektem je schopen dosáhnout klidu mysli, neboť i tento stav si potřebuje zdůvodnit, zařadit
Ze svého hlediska mám také zkušenost, že s čím se ztotožňuji ("babrám"), tomu dávám sílu, tam jsem a že žádný konflikt nemá "dno", žádné zlo nemá "hranice". Tudíž stavět se na stranu světla bez potlačování (pravda, i tak je potřeba odvaha) je pro mne řešení...tj. nechci dávat sílu samotnému vnitřnímu konfliktu uznáním rovnocennosti jeho pólů.
ale príbeh ma veľmi zaujal, sama mám pár podobných, v iných súvislostiach. Vždy sa tak detinsky utešujem že - to ani nie je možné, bola to určite len taká zhoda okolností (bojím sa vysloviť že náhod :)) no a potom ked čítam takéto príbehy ako píše Yv , som rada že v tom nie som sama :)-FLOWER-
Konflikt se stává konfliktem až když je za něj považován.Tady se přímo nabízí řešení;).No ,ještě bych dodal,že je dobré udržet si chladnou hlavu,protože síla emocí tomuhle řešení moc nepomáhá-NOOO- .Mně to docela funguje :)