Ľudská duša -
Archetypy ŽENY
Panna a Matka ale nebudu, ty mají takové svěží vyzařování, což u mě není. Asi budu spíš ta Stařena než Čarodějka. Čarodějka je na mě moc živočišná a sexuální a toto typické vyzařování taky nemám. Já mám obecně problém se zařazením do čehokoliv, ale podle toho new popisu jsem se asi našla. Jo, při té stařeně cítím klid, to bude ono:D
Každopádně každá z nás obsahuje všechny archetypy a jak jsem se začala zajímat o menstruační cyklus, tak fakt vidím změny každý měsíc, které odpovídají popisu fází. Ta stařena mi je určitě nejbližší a asi k ní i nejvíc vzhlížím.
Kup si knihu ;-) a studuj, sleduj. Mě trvalo dlouho než jsem si vůbec přiznala, že jsem 6tka, protože se mi nelíbilo, že hlavním problémem je strach a tam jsem byla přesvědčená, že to tak prostě není a finiš :D Jenže postupem času jsem zjistila, že se sice nechovám přímo strachově (jako že bych nešla do věcí, kterých se bojím, že bych před vším couvala apod., spíš naopak, léčba šokem :D), ale že mám tendenci se připravovat dopředu na ix tisíc věci, že stále chci být připravená (což jsou podvědomě určitě obavy i strach). Někam jedu: lékarnička sebou + ix dalších věcí, které by se mě a ostatním mohly hodit. S věkem se to zlepšuje, už nejsem takový exot. Každopádně tohle vědomí mi otevřelo úplně jiný pohled na věc a na sebe, hlavně v rámci sebepřijetí.
S tím sebepřijetím, to je dlouhá cesta. -HEART-
Víš co, já sama mám problém z jakoukoliv charakteristikou a striktní typologií, protože se zpravidla vidím nějakým způsobem vždycky ve všem :D
http://ografologii.blogspot.cz/2008/02/zenske-archetypy-bohyne-podle-anticke.html
Inak keď si tie charakteristiky potom viac rozpísala, tiež nemôžem povedať, že sa zhodujem s archetypom Panna vo všetkom, podstatne sa to vzdialilo skutočnosti potom :)
V tomto linku, čo si dala teraz, tak tam je spomenutá Artemis, to ma tiež upútalo, pretože pôvodne som tu mala nick práve Artemis a zvolila som si ho nejak nerozmýšľajúc, prečo práve Artemis :)
Ale verím tomu, že nič nie je náhodné a ani výber nicku nie je náhodný, niečo symbolizuje z nás, či v nás.
Až neskôr som ho obrátila na simetra, čiže len artemis odzadu.
Môj otec mi hovorieval, že som ako srnka, tak si mi to pripomenula tým, čo je písané pod charakteristikou Artemis:
"Symbolem její plachosti a nezkrotnosti je srna, bojovnosti lvice, ochrany druhých medvědice a ničivosti divočák."
Celé to na mňa dosť pasuje :)
Hekaté je prastará bohyně. Jejími symboly jsou had a dýka. Jejími zvířaty psy, lišky a zající, její stromy jsou tis a vrba. Když jednou rozhněvala svou matku, utekla na zem a později do podsvětí. Zde coby neviditelná královna dohlíží na pokání a smývání hříchů zemřelých. Když za temných nocí vzchází na zem, potuluje se po cestách a křižovatkách cest. Na jedné straně nás dokáže potrápit děsivými sny, na druhé straně nám dává nemalé dary. Má moc nad čarami i kouzly, nad životem i smrtí. Smrt, kterou přináší Hekaté je částí přirozeného cyklu. Cosi musí zemřít, aby se mohlo zrodit nové. Pomáhá nám poznat svou temnou stránku, bez čehož není možná cesta ke skutečnému jasu.
U té živočišnosti, i když ze mě nečiší (to bych přenechala Venuším ve Lvu a spol :D), přesto tyto stavy zažívám. A myslím, že pravděpodobně ty taky (jako skoro každá žena). A to je zřejmě v případě kdy jsme ve fázi právě čarodějky.
Jj Blíženčí guláš, si myslím že trochu chápu ;-)
Zaujímavé čítanie k archetypu matky, na ktoré som narazila. Tento archetyp v sebe cítim možno najviac. Aj keď celkovo vnímam cyklicky všetky štyri.
A dobre vravíte, zaradiť sa tu nie je celkom možné, všetky tieto archetypy sú prepojené a nadväzujú na seba a v každom z nich sú obsiahnuté aj ostatné tri ;) cyklicky sa menia v podvedomí ženy ako bytosti z cyklickej prírody, preto zaradiť sa k nejakému z nich celkom nedá. V určitých obdobiach snáď pôsobí niektorý silnejšie, no v každej žene sú všetky štyri a ide len o to, akým spôsobom ona osobne v sebe prejaví a integruje danú silu/archetyp.
Héra:
Zpravidla žena středního věku s žezlem a korunkou nebo čelenkou. Ze zvířat k ní patří páv a kukačka. Diova manželka, královna bohů vyžadující řád, formu a fakta. Neurčitost, tajemno, mnohovýznamnosti či doteky krásy ji nijak neoslovují. Je ochránkyně rodiny i plnitelkou povinností. Je důstojná, vznešená a krásná. Jako bohyně manželství považuje tento vztah za posvátný. Lidským ženám přináší buď velkou radost ze vztahu anebo velké utrpení.
Zeus je totiž velký dobrodruh. A téměř vždy se to provalí. Pak Héra srší blesky a ohrožuje jimi dotyčnou bohyni či ženu i její potomstvo. Dia však nikdy. Její ničivost je obrovská. Snad jen bohyně lovu Artemis se jí v tomto vyrovná. Ale ať se rozzlobí jakkoliv, ať je její smutek jakkoliv velký, nakonec Diovi odpustí a pokud někam utekla, vrátí na zpět na Olymp.
Odjakživa chtěla být manželkou někoho významného. Aby měla postavení a požívala uznání. Před svatbou je neuvěřitelně přizpůsobivá, zajímá se o vše, o co se zrovna zajímá její partner. Ale to vše dnem svatby skončí. I sex s ní se v tento den mění, stává se manželskou povinností.
Héra má smysl pro povinnost, s manželem snáší dobré i zlé a nikdy jej neopustí. Být manželkou významného muže ji uspokojuje, dokud se ovšem manžel nevydá na zálety. Od manžela očekává ocenění. Přátelí se pouze s bohyněmi a nymfami, které jsou též vdané. Ty ostatní by mohly upoutat manželovu pozornost.
Bohové ani muži, kteří se ve společnosti neprosadili, ať jsou jinak sebeúžasnější a sebekvalitnější, to není nic pro Héru. A tak se kouká po těch úspěšných, ale vztahy těchto mužů nejdou zpravidla do hloubky, ale do šířky. A Héra cítí, že to nějak není ono. Ale je královnou a svá zklamání maskuje fasádou dokonalého vztahu.
Ovdoví-li starší Héra nebo ji dokonce manžel opustí a odstěhuje se k nějaké mladší nymfě, trpí tím nesmírně. A nenajde-li alespoň společenství podobně postižených kolegyň, stává se protivnou a muže závidící semetrikou.
Důstojná žena zpravidla středního až staršího věku, kolem hlavy mívá často plachetku a v ruce obětní misku, svíci nebo louč.
Bohyně domácího krbu a ohně v chrámu. Moudrá žena a panenská teta. Klidná, tichá, nenápadná, trpělivá. Nikam nespěchá, za ničím se nežene. Je spokojená a v pohodě. Straní se společnosti ostatních bohů, neúčastní se jejich oslav ani sporů. Ve velké společnosti se totiž necítí dobře. Nejen že se o společenské dění nezajímá, ale dokonce ji to stresuje.
Vychutnává si samotu, ničím na sebe nepřitahuje pozornost. Pro své okolí se stává ovšem žádanou ve chvíli, když něco potřebují. Od rady až po hlídání dětí. Těžce se jí říká ne a tak je často její dobroty zneužíváno. S obrovským uspokojením se stará o svůj domov a o své chrámy, kde prožívá svůj posvátný čas. Vládne zde atmosféra pořádku, míru a vřelosti. Tato činnost ji uspokojuje i posiluje a uvolňuje.
Hestia nemá cíle ani touhy. Běžné vnější události na ni nemají takřka vliv. Všechny bohy i lidi ovlivňuje svým vyzařováním míru a moudrosti. O svých zájmech či zálibách moc nemluví a pokud má nějaké přítelkyně, jsou to ženy a nymfy, které se jí v tomto podobají.
Smrtelné ženy přivádí na duchovní cestu, učí je vychutnávat tradiční roli ženy. Dává jim vlídnost k mužům, svědomitost a trpělivost při výchově dětí. Dravost, kterou vyžaduje současný živost, v dětech však probudit neumí. Nesrůstá s rolí matky ani manželky.
Žena středního věku někdy s korunkou či čelenkou z květů, v ruce květy, jindy koš s plody, klasy nebo pochodeň
Bohyně přírody, kulturní krajiny a zemědělství. Spojuje život lidí s cykly přírody – co se děje v přírodě, děje se i v člověku. Naučila lidi obdělávat půdu, pěstovat a mlít obilí a péct chleba. Je to pracovitá mateřská bohyně, která nerada působí bolest.
Nesoupeří s muži a bohy, nezávidí manžely, ale od té doby, co jí unesli dceru, závidí děti. Mateřství má u ní přednost před vším. Často chce mít děti za každou cenu. Potřebuje kontakt s dětmi, zejména s těmi svými, a to i když jsou dospělé, a také s vnoučaty. Těžce nese, když se jí děti vymknou z rukou a jdou si vlastní cestou. O děti i vnuky pečuje tak dobře, že je jim to až na škodu. Když už jsou její děti velké, těžce se vymaňují ze závislosti na ní a někdy musí doslova prchnout na druhý konec světa či okresu.
Žena vedená touto bohyní je praktická a oddaná své věci. Uplatňuje se jako učitelka, pečovatelka, lékařka či léčitelka. V péči o druhé často nezná míru. Doma se stará, peče, vaří, obdělává zahrádku, zavařuje. Svědomitě zabezpečuje potřeby svých dětí. Chce však své děti rozmazlovat a chránit i když jsou hodně velké, i dospělé. Svou lásku k dětem (a nejen k nim) si však někdy plete s ovládáním. Stále je kontroluje, vše po nich opravuje. Má potřebu být potřebná. A vzdát se toho je pro ni velmi těžké. Na druhé straně neumí říct ne, zejména svým dětem. Je-li o něčem přesvědčená, že je to správné, nedá se přesvědčit, že z jiného pohledu to tak dobré být nemusí. Podobně se projevuje i v zaměstnání. Vše zvládá sama, kolegy bere jako velké děti a pokud cítí, že je potřebná, je spokojená.
Než jí unesli dceru, překypovala optimismem. Po únosu je v depresi a smutku. V manželovi své dcery vidí únosce - a to je pak tchyně. Žádný muž pro ni není dobrý. Má pocit, že svou dceru nedostatečně chránila před úklady světa.
Zrající Démétér musí pochopit dvě věci. Především, že i ona sama má své potřeby a zájmy. Pro samou práci a péči o druhé jí na sebe nezbývá moc času. A pak, že její dcera je samostatná bytost a že tu mladistvost musí sama pěstovat ve své duši, zraje do pomáhající a vše vyživující polohy. Pokud ne, končí zpravidla jako neukojená vše pohlcující Velká Matka.
O bozích a mužích si nedělá iluze. Bere je jako malé nerozumné chlapce, kteří potřebují její péči. Často přehlíží jejich nedostatky a nechává se vykořisťovat. Ba je v těchto případech i omlouvá. Sex pro ni existuje jen kvůli plození dětí. Má-li s mužem děti, bere jej především jako jejich otce. A oslovení "táto" je pro ni naprosto přirozené.
Mladá rozzářená dívka (Koré), mladá žena i žena středního věku. Ta může být "světlá" i "temná". Někdy má závoj, korunku, v ruce granátové jablko, žezlo nebo pochodeň.
Původně se jmenovala Koré. Byla to mladá, oduševnělá a bezstarostná dívka. Maminčina poslušná holčička, kterou maminka ovládala více, než je zdrávo. Sama pořádně nevěděla, kdo je a jaké má schopnosti a možnosti. Žila si svůj vnitřní život, v tom vnějším byla nejistá. Nedůvěřovala bohům ani mužům, zejména těm zkušenějším, brala je jako nebezpečné. Přitahovalo ji duchovno. Ráda by se osvobodila z vlivu matky, ale nedařilo se jí to. Na druhé straně cítila v matce jistotu a bezpečí. Chtěla dělat matce radost. Ale ať již byla s matkou anebo bez ní, cítila, že ani jedno není to pravé. Stále čekala, že někdo přijde a vše se změní. A když ten někdo přišel, tak to také nebylo ono.
Zeus, její otec, Koru zaprodal. S jeho vědomím byla unesena Hádem do podsvětí, kde se stala tam pod jménem Persefoné královnou. Matka ji však považuje za oběť a manžela Háda za únosce. I sama Persefóné se po boku svého muže cítila dlouho jako unesená. Je daleko méně činorodá než ostatní bohyně, Nemá silnou vůli, je spíše pasivní a zpravidla poslušná. Je pro ni těžké zvládat nároky běžného světa i své královské funkce. Vše bere příliš vážně. Často trpí pocity méněcennosti, zejména v oblastech zodpovědnosti, mateřství a sexu. Pokud však na ni manžel a vnější svět nevyvíjí tlak, je milá a sladká. Ráda dělá radost druhým. Zejména své matce, kterou nechce zklamat.
Pokud to Hádes nebo i jiný partner přežene a snaží se ji ovládat, je náchylná k depresím, uzavírá se do sebe, mlčí a je pasivní. Pro zachování klidu je ochotna hodně ustoupit. Muži si jí cení pro její nevyhraněnost, neurčitost, poslušnost a přizpůsobivost. A rytířsky přehlíží její nedostatky. K dětem je mírná, ale matka, pokud není alespoň 20 km vzdálená, ji do všeho mluví. Zvládat starší děti je pro ni velmi těžké.
Dozrává zpravidla díky požadavkům manžela či konfliktům s ním. Pokud zvládne přechod do středního věku a přestane se trápit tím, jak vypadá, co si o ní kdo myslí a jak ji kdo vnímá, přemění se v oddanou, citlivou, moudrou, ale duchem mladou ženu. Přestane mít pocit zajetí ve vztahu a již se tolik nepodřizuje druhým a věnuje se nějaké tvůrčí činnosti.
Mladá vznešená žena. Občas bývá i ozbrojená, někdy jen v helmě a s kopím, na prsou může mít šklebící se hlavu. V ruce má často vřeteno či olivovou ratolest. Jejím zvířetem je sova, někdy i had.
Bohyně moudrosti, řemesel a rozvážně vedeného boje. Moudrá, praktická, logická, diplomatická, uvážlivá a stále plná energie. Ale také odměřená a opatrná. Jejím heslem je všeho s mírou. Má smysl pro celek i pro detail. Je jí dobře ve společnosti bohů a mužů. Bohyně a ženy mírně přezírá. Potřebuje mít vedle sebe boha či hrdinu formátu Dia, ke kterému by mohla s obdivem vzhlížet. A ke svým činům potřebuje jeho požehnání. Také radí a pomáhá těm, kteří mají jasný cíl - hrdinům (i budoucím) a zároveň mírní jejich emoce. Neúspěšní či trpící ji příliš nezajímají.
Zvládá dobře to, co musí a dosahuje toho, co chce - vlivu a moci. Umí soupeřit a přitom si zachovat přízeň. Jejím teritoriem jsou města. Žije cílevědomě, je dobrá pro práci, méně již pro vztah. Více než erotika ji vzrušuje myšlení a moc. Uplatňuje se tam, kde je třeba věcnosti a chladného úsudku, i tam, kde jsou třeba praktické dovednosti.
Athéna je tvořivá, vynalezla flétnu, trubku, hliněný hrnec, pluh, hrábě, uzdu, válečný vůz i loď. I když je bohyní války, raději smiřuje spory a pomáhá dodržovat zákony. Pro muže je její povaha docela přehledná a vypočitatelná. Mnoho bohů i polobohů by se rádo s Athénou oženilo, ale Athéna všechny odmítá.
Zvládá vše, co je spojeno s půvabem, manželstvím i mateřstvím, ale není to její vnitřní potřebou. Její parketou jsou schopnosti a dovednosti. S mladšími muži si pohrává, starší a mocné obdivuje. Cokoli dělá, je zároveň funkční i hezké. Ne vždy dosahuje svých cílů férově, občas se uchýlí i k podrazu. Účel světí prostředky. Občas kvůli cíli zapomíná na lidi. Také romantika je jí zcela cizí. Vůči emocím je velmi odolná.
Pokud vede válku, upřednostňuje taktiku a strategii před unáhleností. Dovede být přísná, nesmiřitelná i mstivá. Pod jejími chladnými logickými argumenty leckteré mužské srdce zkamení. Překoná-li tyto své vlastnosti, stane se z ní moudrá žena s emocionálním nadhledem.
Mladá žena s lukem a šípy, někdy i s kopím. Může mít i čelenku, někdy s měsíčním srpkem, v ruce větvičku. Jejím zvířetem je srna, někdy i medvědice.
Panenská bohyně lovu. Je silně spjata s přírodou. Se svou družinou panenských nymf a zvířat se toulá po lesích. Na ty nikdy nezapomíná, je ochránkyní mladých dívek, utlačovaných žen, zvířat a přírody vůbec.
Je to věčná panna. Hluboce miluje i svou matku, chrání ji a pomáhá jí. Nemá slitování, pokud někdo ublíží nebo se jen slovy dotkne její matky nebo jejích oblíbenců.
Jde bez jakýchkoliv ohledů za svými zájmy. Její luk zasáhne každý cíl. Jakoby byla stále na válečné stezce. Jedná rychle, bez zábran. Její vidění je dost černobílé, cokoli je buď úžasné anebo hrozné. A cítí se povolaná to hrozné hned trestat. A tak často lituje zpětně svých činů i těch, které potrestala. Její ničivost je někdy obrovská. Je to nezávislá bytost, spoléhá sama na sebe, věří si, k naplnění nepotřebuje ani druhé lidi ani společenské postavení ani uznání bohů či mužů.
Mateřství a děti, to není nic pro ni. Sedí jí spíše role oddílové vedoucí. U odvážnějších a samostatnějších dětí je oblíbená, rády s ní chodí do přírody a za dobrodružstvím. Ty ostatní stresuje její rychlost a odměřenost.
Odmítá tradiční ženskou roli. Základním mottem jejich vztahů s muži je rovnoprávnost. Je jim spíše sestrou, pomocnicí a rádkyní. O muže jako erotický objekt má zájem jen pokud jej loví. Když už jej má, tak loví druhého. V partnerství jsou pro ni rozhodující stejné zájmy a stejné postavení. Díky svému přespřílišnému sklonu k soupeření se nejenže nedokáže radovat z úspěchů svého partnera, ale mnohdy jej kvůli tomu i ztrácí. Ale když jí muž uteče, dělá mu problémy.
Ve středním věku se často Artemis poněkud uklidní a změní se postupně v lunární bohyni Seléné. Uvědomí si často, že si doposud příliš neužila mužské přítomnosti a s vervou se do toho pustí. Loví muže a vášnivě si jich užívá. Další formou pro vyšší věk je černobílá bohyně čar a kouzel Hekaté. V té světlé formě je to vědma, léčitelka, bylinářka či porodní bába nebo udržovatelka starých tradic, která však žije v neustálém spojení s přírodou. V temné formě je to zhrzená a vzteklá semetrika nadávající na svět a lidi kolem a neváhající udělat i nějaký ten nepěkný skutek. A pak se kliď z její blízkosti, kdo můžeš.
Mladá krásná žena. V ruce může držet jablko, žezlo nebo zrcadlo. Její květinami jsou lípa, růže, myrta a sasanky, zvířaty holubice, labuť, někdy i veverka.
Lehkomyslná i rozmarná bohyně krásy, vášně, lásky a tvořivosti. Je posedlá vášní po čemsi vyšším, dává radost i naplnění naší každodennosti. Svým kouzlem poutá pozornost bohů a v lidech v tu chvíli probouzí božské. Je to inspirující bytost, dobrá milenka, ale velmi špatná partnerka. Manželství a děti, to ji příliš neoslovuje. Podobně jako Dionýsos vychutnává život tady a teď.
Svým šarmem dokáže způsobit, že ostatní považují za rozumné či dokonce nezbytné to, co chce ona. A dodatečně pro to najdou rozumové zdůvodnění. Cokoliv dělá, dělá s obrovským zaujetím. Ať je to pití šálku kávy nebo svádění. Vše proměňuje v radost a krásu, umí být smyslná i kreativní. Role oběti je jí cizí. Je sebevědomá a současně ochotná přijímat.
Afrodíté věnuje plnou pozornost tomu, co muž říká, i když jsou to v podstatě hlouposti. A muž hned pookřeje, mění se tím a roste. Konečně mu někdo rozumí. A vůl se cítí jako býk. A dělá si naději. Jenže ona za chvíli odpluje a věnuje pozornost zase někomu či něčemu jinému. A pokud to přežene, stává se z ní rozvracečka rodin a manželství. A jakmile manželství padne, jde dál. Dalším stínovým aspektem je, že je schopna využít těchto darů pro svůj prospěch i k manipulaci s druhými.
Mladým mužům dává sílu jít za svými sny. Alchymicky zúrodňuje hrubou mužskou hmotu a mění ji v cosi vyššího a krásnějšího. Vyvolává "morální" konflikty, které jsou ale nutné k tomu, aby se lidé rozvíjeli. Kde je přílišný klid, tam je i stagnace. Afrodíté má dvě základní podoby – nebeskou a pozemskou. Pozemská představuje její lidskou podobu projevující se ve vztazích a v běžném životě. Nebeská představuje puzení za ušlechtilým cílem, dává nám obrovskou tvořivost. Neskutečně nás uspokojuje to, co právě děláme. Prostě to děláme s láskou. Bez ní by byla každá byť sebetvořivější práce nudou nebo otročinou. Koho Afrodíté posedne, tomu dá spoustu energie. A oni září zdravím. Ať jsou to bohové, milenci či umělci.
Zestárne-li pozemská Afrodíté, tak podobně jako Persefóné má problémy se svým vzhledem a se svou přitažlivostí. Zvládne-li toto dozrávání, změní se v krásu vytvářející Afrodítu nebeskou. Pokud ne, máme co do činění se zklamanou, zhrzenou a mstivou semetrikou - černou Afrodíté.
