Láska a vzťahy -
zaľúbenosť verzus láska
Vycházím z toho, kde a v jakém čase se nacházíme.
Spousta z nás stále jedná nevědomě a když píšeš, že ".. lidé všeobecně raději volí cestu bolesti a utrpení .. ", podotýkám : "kdyby v ten moment znali (viděli, uvědomili si ) tu cestu snadnější, bez bolesti a utrpení, určitě by na ni bez pochyb přešli". Dobrovolně trpět nechce nikdo, není v tom žádná výhoda .. na druhou stranu - je spousta lidí, kteří se nacházejí v subjektivně-pohodovém stavu, ale ve skutečnosti žijí vztah plný pokrytectví, podvodů, lží a nebýt následného utrpení, ani by si kvalitu svého vztahu neuvědomili, neuměli by vidět omylnost svých představ o spokojeném životě, o naplněnosti vztahu atd.
Bezpodmínečná láska je o možnosti prožít si jakýkoliv život v jakémkoliv vztahu .. jsme vedeni i k tomu, abychom si vyzkoušeli, jak např. chutná (v různé intenzitě, různém provedení) padnout až po krk do bahna a následně hledat možnosti, jak se z něj dostat na pevnou zem a najít si "prosluněnou voňavou mýtinu". Zemi můžeme přirovnat ke školícímu terénu, kde ty dva póly jsou prostě zastoupeny, i když my bychom nejraději viděli jen tu pozitivitu. Není to jen o utrpení, je to i o tvořivosti, hledání krásy vnější a vnitřní, vidění rozdílů, hranic, společných zájmů, pochopení svobody ve vztahu atd. Je to obrovské množství věcí, vlivů, daností, které ovlivňuje každého z nás jinak .. a tak říct byť o jednom člověku, že raději volí utrpení, je víc než odvážné ..
Ať je to jak chce, Tvé štěstí Ti z celého srdce přeji -FLOWER-
Laska, spominana v tak casto citovanom listu Korintanom, ma mnoho tvari, pozitivnych. A v jej vyzname je schopnost povzniest sa aj nad negativitu, ktoru jej tien vrha.
V poslednych odstavcoch sa pise;
Keď som bol dieťa, hovoril som ako dieťa, poznával som ako dieťa, rozmýšľal som ako dieťa. Keď som sa stal mužom, zanechal som detské spôsoby. Teraz vidíme len nejasne, akoby v zrkadle, no potom z tváre do tváre. Teraz poznávam iba čiastočne, ale potom budem poznať tak, ako som aj ja poznaný.
A tak teraz ostáva viera, nádej, láska, tieto tri, no najväčšia z nich je láska.
Apostol Pavol bol muz, takze to pisal z pozicie muza, z pozicie zeny, by sme mohli text upravit: Ked som sa stala zenou, zanechala som detske sposoby. Dalo by sa to zhrnut aj takto: hovorit treba o svojej vnutornej pravde, ktorej verime svojim srdcom a pocuvat by sme mali vyznamom nad slovami, a tym opustit rolu hraveho dietata. Tam ale hrozi ze nas Saturn prigniavi svojou rigidnou vahou a strukturami, ale ak dokazeme zvladnut svoj strach a vystupit nan, vsetko sa zjednodusi. A nebude musiet zavisiet na struktuarach, zostarnutych schemach, ktore nam sluzia iba ako opierka strachu. A to nezavisi od krestanskeho alebo nekrestanskeho ponimania sveta.:)