Láska a vzťahy -
neco hezkeho pro vsechny zenusky :)
Tezko.I toto by se melo brat v uvahu.
Kazdy dela v urcitem svem case to,na co prave mentalne ma.
Ja osobne mozna udelal spoustu hloupych rozhodnuti,ale nemenil bych.Diky i hloupym rozhodnutim
Jsem tam kde jsem.Nejhorsi je asi rozhodnuti kterym vedomne ublizis.
Bud rada ze neuvazujes stejne jako uvazovala moje zena.:):)
V minulosti to bylo přirozené,že žena byla doma a pracoval jen muž.Tohle rozdělení rolí je každopádně už přežitý,ovšem těžko říct,jestli to nefungovalo líp.
Ovšem,nakonec je každýho věc,jak si to zařídí,jak si manželé rozdělí role ...a říkat o někom,že je líný a závislý,když místo práce na svojí kariéře vychovává děti a stará se o prostředí v němž rodina žije(dům,zahrada...),to mi příjde zbytečně povýšené a trochu mi to zavání tím Ivanem zmiňovaný "kokotismem":D
"manzelstvo ma fungovat ako dobre zohraty tim dvoch samostatnych nezavislych jednotiek".
Ono totiž pokud by vztah byl vztah dvou nezávislých jednotek, tak to není vztah spolu, ale tak trochu vztah vedle sebe. a v tom je dost rozdíl, kterej ale asi nedokážu vysvětlit, to se prostě musí zažít-nejlépe oboje:)
Na jednu stranu dává nezávislost oboum jedincům možnost určitý svébytnosti a svobody, na druhou stranu s nima ale neúměrně rosttou jevy jako nevěry,rozvody, disfunkční rodiny, kde maj děcka třeba tři "tatínky"..
ale asi to jsou zkušenosti, kterejma si lidi potřebujou projít.
Už před nějakými dvaceti lety poukazovali sociologové (Keller in: Očekávání-od velkých nadějí po drobnou chtivost, 1994) na to, že s rostoucím trendem individualizace a potřebou sebe-zabavování který plyne z naivního dojmu nikdy nekončícího vývoje-růstu, roste i pocit, že "za rohem je vždycky něco lepšího, než to, co mám teď". Jaký dopady to má na parnterský vztahy, to asi netřeba psát, čísla rozvodovosti si najdem všichni, o nevěře ani nemluvě.
Ale to co tu píšu jsou do určitý míry jen racionální kecy, podle mě každej plus minus zdravej pár žijící ve zdravým vztahu se určitý míře vzájemný závislosti nevyhejbá. Protože ji jednoduše nechápe jako závislost. Čím silnější totiž jsi, tím spíš si můlžeš trochu závislosti dovolit, protože nemáš pocit, že by tě to omezovalo.
podle mě není zdravej ani jeden extrém, ale tak nějak zlatej střed. I když ani to asi není správný slovo, střední cesta nevystihuje to, oč tu běží. Závislost nebo strach ze závislosti, bezbranosti je totiž jedno z nejsilnějších lidskejch témat, který když se ale otevře (a žije), tak z něho žije i intimita toho vztahu. A to není zlatej střed, to je prostě jiná cesta:) ale hodně mladejch lidí si asi potřebuje zažít ty extrémy, aby našli jinou cestu:)
myslím, že to společnosti dá co má, jako třeba kdysi hippies a zase to odejde, aby mohly přijít jiný trendy.
Těším se, že výsledkem budou dlouhodobě zdravější vztahy a zdravější rodiny:)
Finanční soběstačnost partnerů je supr věc, ale jde o to, jestli a jak s ní lidi dokážou naložit a jestli chápou podstatu věci.
(ale ono utrácení za svatby a rozvody je taky dobrej sport:D)
kde ani jeden nie je FINANCNE odkazany na druheho
takze si to uz natolko zovseobecnil az sa v tom stratil povodny zmysel
Určitě by mně bylo hodně proti srsti, mít někoho, kdo mě "chce mít doma" a nejede přes to vlak, protože bych se cítila nesvobodně. Když je to tak, že se lidé dohodnou, tak v tom nevidím vůbec nic špatného.
Islámské zřízení je jeden extrém a potřeba naprosté rovnoprávnosti ten druhý.
Teď nevím kde, ale v nějaké zemi ani kluk holku nepozve na večeři, protože nechápe, proč by jako za ní měl platit, když jsou si přece rovni. Pro mě by chlap pozbyl přitažlivosti, kdyby naše těla byla jedinou naší odlišností.