Cesty tela i ducha -
svami Mahesvarananda
http://www.businessphoto.net/vyhladavanie
(ak by neslo treba si dat do vyhladavaca bodypainting)
enjoy :)
A možno to bol len komunikačný šum, ak na mňa to tak zapôsobilo. Aj to je možnosť. Ale podľa tvojich slov by napríklad aj polovica populácie (ktorá neverí, že takíto ľudia existujú), podliehala pýche. Možno iba veria niečomu inému, prečo hneď takýto úsudok?
Verím že svet nie je čiernobiely, a to, čo je pre jedného dobré, môže byť pre iného zlé. Pre mňa je krásny človek taký, ktorý je prirodzený a keď vypustí z úst vulgarizmus, vypustí ho, aby sa očistil od negatívneho pocitu. Preferujem spontánnosť pred zdržanlivosťou, nezbieram v sebe negatívne pocity. Ale to neznamená, že tvrdím, že toto je jediná cesta, ktorá je správna. A to, že verím inému typu ľudí neznamená ani to, že som pyšná. Mám len iný postoj k ľuďom a udalostiam.
Ani o tebe si nemyslím, že by si bola pyšná len preto, že máš iný názor a veríš, že sú ľudia odbremenení od všetkého "zlého". Je to tvoj pohľad na život, plný tvojej viery, ideálov a pokiaľ dokáže rešpektovať aj môj pohľad, hoci je iný, budem ho považovať za krásny, jedinečný a pravdivý.
Čo sa toho dieťaťa týka a tiež iných detí, ktoré umierajú, s tvojim názorom sa asi nikdy nebudem vedieť stotožniť. Možno keby som nemala vlastného syna, mala by som preň viacej pochopenia. Ak som predtým napísala v príspevku sokratovi slovné spojenie- "žeby karma" - chápala som tom skôr pochybovačne.
Bola som na jednej prednáške, kde tvrdili, že deti v Afrike a iných častiach zeme umierajú, pretože neprijali kresťanstvo..Takéto perly sú úplne mimo môjho chápania, mimo toho, čo v sebe nosím a hovorím tomu láska k dieťaťu. Človek podľa môjho názoru nemá právo riešiť otázky tohto charakteru. Nedovolila, by som si nastolovať hypotézy, čoho sa dopustila duša chorého dieťaťa.
Žijeme tu a teraz a čo nemateriálne môžeme urobiť pre každého tu a teraz, hoci je od nás kilometre vzdialený? Súcitiť. Intuitívne to cítim tak, že mi raz nebude stačiť, ak poviem: "Ja som predsa nikomu nič neurobila." Súcit je to minimum, čo môžeme dať a podobné fatalistické náboženské interpretácie nedokážem prijať. Táto otázka je pre mňa uzavretá a nechcem viac o nej polemizovať.
2. časť - nemusíš o tom so mnou polemizovať, len Ti chcem napísať, ako to vidím ja. už od detstva som sa nad tým zamýšľala, prečo jedno dieťa sa narodí do úplnej, harmonickej rodiny, je očakávané aj vychovávané s láskou a zdravé a iné dieťa (hoci aj narodené v ten istý deň a v tej istej pôrodnici) sa narodí so zdravotnou vadou do neúplnej rodiny, je nechcené a pod. prečo zrovna ono? je to náhoda? to by bolo asi trochu nespravodlivé nie? keby existovali náhody, tak do garáže nahádžem súčiastky a po pol roku z toho "náhodou" vznikne auto.. ja si samozrejme tiež nedovolím nastoľovať hypotézy, čoho sa dopustila duša toho dieťaťa v min. živote (to vie len Boh), ale logicky mi to vychádza ako najpravdepodobnejšie riešenie, že pre niečo to bude.. to samozrejme neznamená pasívne sa pozerať (zvlášť ak ide o vlastné dieťa) ako trpí a povedať si: "ja s tým nič nezmôžem, je to jeho karma", práve naopak, mali by sme sa snažiť pomôcť danému človeku (a nielen vlastnému dieťaťu) ak je to v našich možnostiach, ale práveže sa častokrát stáva, že to v našich možnostiach nie je.. tak teraz mám do konca života sa nad tým trápiť a živiť v sebe ľútostivé pocity? podľa mňa najlepší spôsob, ako sa s tým vyrovnať, je prijať to a pochopiť, že pre niečo sa to stalo a asi to tak malo byť. ja nevravím, že takýto pohľad je ten najsprávnejší, ale spôsobuje najmenej utrpenia.
a tí adventisti - tak to je podľa mňa choré a fanatické.. prečo by mali prijať práve kresťanstvo, prečo nie hinduizmus? všetko stvorené v tomto vesmíre je dielom jedného Boha a rozličné náboženstvá sú dielom ľudským..
Ale pôsobíš ako človek otvorenej mysle, preto by ma zaujímal Tvoj názor na autora diskutovaného článku
Duchovní cesta
Na kraji hluboké strže stála dívka, která chtěla skočit dolů a skoncovat svůj život plný zklamání a zoufalství.
Nedaleko po cestě právě procházel mistr. Chvíli se na dívku z povzdálí díval a pak se zeptal: "Proč jsi už neskočila?".
Dívka se otočila a řekla: "protože stále ještě doufám, že někdo přijde a řekne mi, abych to nedělala a ukáže mi nějakou naději".
Mistr přišel k dívce blíž, pohladil jí po vlasech a pln soucitu zašeptal: "Nečekej na nikoho a na nic, protože ty sama jsi Láskou a tento svět potřebuje Lásku živou a ne mrtvou na dně propasti."
Ona se dala do pláče a štěstím mistra objala. Odešla domů a od té doby milovala svůj život, protože pochopila, že je tím největším darem, který člověk má.
Alebo druhá otázka, čo keď ich len testoval, chcel vedieť, ako zareagujú, ako to majú zvládnuté a nemal záujem reálne niečo vykonať.
Priprav si zatiaľ nejaké dobré vtipy aj ja skúsim niečo pozbierať. A hlavne, prídi opäť ako absolútny optimista, možno keď sa dohodneme, nájdeme aj toho dreveného koníka v hnoji.... Toto bol vtip za milión aj interpretácia :D, ešte teraz keď si naň spomeniem, tak sa smejem. Uvidíme sa čoskoro, teším sa.
Se zajmem jsem přečetla tuhle diskuzi ."Drb" o Svami Mahešvarandovi se ke mně donesl asi před měsícem. Na jeho přednášce jsem byla několikrát, a rozhodně na mě nepůsobil jako nějaký nadsamec, který využívá ženy k sexuálním hrátkám...
Spíš za tím vším vidím závist, a chut někoho bezvýznamného se pořádně zviditelnit.
Lidi se opravdu neštítí ničeho - pomluví kdekoho ,jen aby byli chvíli na nějakém pochybném a pomyslném vrcholku . A je jim úplně jedno, že svou pomluvou zničí něčí celoživotní dílo. :)-CONFUSED-
Viděla jsem jednou v televizi pořad,kde přišla paní,která o sobě hlásala,že dělá esoteriku a pracuje s Anděly do léčebny těžce nemocných dětí a tam při pohledu na trpící dítě řekla no zasloužilo si to svým minulým životem.Bylo to jakoby se nedívala na trpící stvořeníčko,ale na kus ledu a se stejným kusem ledu v srdci bezcitně odešla.Měla pravdu,že nic není jen tak, ale právě proto nedostatek jejího vnímání cizí bolesti v té chvíli padl na její vlastní duši.A možná jednou ona může být tím kdo potřebuje lásku,soucítění a pomoc.Trpící nám mohou přijít do cesty i z toho důvodu aby prověřili naše vnímání.Ani to není náhoda. -FLOWER-
Pro mne velkou inspirací například Dalajlámova modlitba:
"Ať se stanu v každé době nyní i navždy ochráncem těch bez ochrany, vůdcem pro ty, co ztratili cestu, lodí pro ty, kteří plují přes oceány, mostem pro ty, kteří přecházejí řeky, úkrytem pro ty, co jsou v nebezpečí, svítilnou pro ty, co nemají kde hlavu složit a sluhou pro všechny potřebné."
Možná to vypadá idealisticky a vím,že nemáme možnost zachránit celý svět,ale máme možnost pomáhat těm ,kteří to potřebují a žijí v naší blízkosti.
Pokud dotyčný/á nezahořkne, tak je to může posunout víc, než léta přednášek a cvičení.
Nedávno mne apelativně oslovil P. Keltner, že "mne povede". To byl konec debaty, i když mne zajímal. Byl sympatický i tím, jak ctí svou ženu, ale nakonec jeho konzultace jsou cca 2x dražší, než její :(
V. Marek je fajn, ale např. jeho dobře prodávané knihy o terapii hudbou obsahují řadu zkompilovaných citací ze zahraniční literatury. Vím to, protože mi ji sám kdysi půjčil. To se taky nedělá. :(
Dobré zkušenosti jsem měla s Nadou Shakti a Sat Premem. Oba se nestavěli, zejména Sat Prem (V. Pauly) do pozice guru, nechtěli mít žádné "žáky", "program".. probíhala setkání a na těch se "něco" dělo. I mezi lidmi navzájem..
Inu, lidi jsou lidi. Správný přístup je asi pořád být bdělý, otevřený, spoléhat se na sebe, a tím pádem - nechat se inspirovat. Inspirovat mne může jen ten a to, kde dojde k osvětlení něčeho, co už v sobě mám a já si řeknu AHA. A pak přijde další AHA a další...:)
Světo v duši :)-HEART-