Existenciálna ekovýchova

Zorni, je to můj pohled na tuto záležitost a otevřela jsem se tady se svými poznatky. Reakce mi velmi velmi připomínají moje názory v době, kdy jsem sama nakupovala v sekáči - v polovině dvadesátých let byla dcera malá a tady byly sekáče se zahraničním sbožím-BIGEYE--YES-, že to dělá hodně lidí (tedy zapadám, nejsem výjimkou), i ti, co si mohou dovolit cokoliv .. jenže jsem si postupně uvědomovala, že žiju "sekáčově" i v jiných místech svého života .. jestli mi rozumíš -NOSMILE-

No, je to moje cesta, jen jsem chtěla napsat něco ve smyslu, že některé věci v našem životě se tváří, že nám pomáhají a my si to umíme zdůvodnit

Určitě - každému, co jeho jest -BOW- -FLOWER-

Je to presne tak. Raz som založila diskusiu na Najdi se ktorá bola o tom, že niektoré ženy sa príliš venujú svojmu vzhľadu (zvlášť kvôli mužom), že by radšej možno mali tú energiu venovať tomu samotnému vzťahu.. Samozrejme je fajn, že ľudia nechcú byť len čistí ale aj pekní, príjemní, upravení a moderní, sama to tak robím. Ale poukazovala som práve na toto čo píšeš, ako mnohí velmi neuvážene kladú dôraz viac na ten obal než na obsah a s tým sa často mylne spája ich sebavedomie, sebaúcta .. Na jednej strane si niektorí myslia že s krásnymi kusmi látok sa zvyšuje jeho kvalita, je žiadanejší, zaujímavejší, skrátka preceňujú kus handry, ktorá v konečnom dôsledku je bezvýznamná. A preceňujú ten kus handry aj tí, ktorí tvrdia že človek si neváži sám seba ak nemá veci nové, značkové a neviemaké a v tomto prípade nepestujú tento kult handry na sebe ale tak hodnotia druhých, zaraďujú ich a škatuĺkujú - hoci aj podla toho sekáča alebo podla najnovších trendov..
Oblečenie veľa vypovedá, ale naozaj čím som staršia, tým menej na to čo má druhý kladiem menší dôraz..A naozaj to často je práve že len taká náhražka niečoho u ludí čo majú slabučké sebavedomie, to máš pravdu. Poznám ludí čo chodia v jednom saku ako Woody Allen a sú neodolatelní :)-FLOWER-
Všetky dobre vieme, ako ten štýl "zanedbaného chlapca " pôsobí na ženy -PUH--LOL--FLOWER-

Rozumím ti a jsem ráda, žes to sem napsala. Právě radost z radosti jiného bývá největší odměnou bez očekávání čehokoliv dalšího .. to se velmi promítá do života člověka. Neměla jsem v úmyslu se zaměřit jen na věci, to jsem již psala. Mám zkušenost, jak se chováme k sobě, chováme se k druhým a jenom nepředvídaná událost nás může prověřit, jak to skutečně máme. Díky za tvé komentáře -FLOWER-

Teraz ti rozumieme asi viacerí.-FLOWER- Predtým to tak trošku vyznelo ako taký všeobecný prehlad - čo to znamená ked sa nakupuje v sekáčoch..
Asi je dôležitý nadhľad vo všetkom, videla si taký symbol druhoradosti v tom sekáči a premietalo sa ti to aj do života celkovo. Ale naozaj nie všetci to tak vnímajú. Poznám ludí čo milujú ísť na dovolenke do stanu - napríklad aj v Chorvátsku, milujú tú atmosféru ranného vstávania a pitia kávy pod píniami, pozorovanie ludí čo chodia okolo, ten kemp žije takým svojím životom, zoznamovanie sa so susedmi a ponúkanie slivovice dokola, nevadí im spoločná sprcha a WC, sú akoby viac spätí s prírodou a s ľudmi zároveň - hotelová izba by bola pre nich nemyslitelná - pritom by si mohli dovoliť aj ten najdrahší hotel..
Bežný malomeštiak ohrnie nos a povie - preboha do stanu, to čo je za blbosť, ten lakomec nedopraje sám sebe poriadne ubytovanie ..:)-LOL- Je to prudko individuálne a niektorých už tie očakávania druhých skrátka neberú ..
-HEART--FLOWER-

:) áno som dnes mrzutá.
súhlasím s tým že s predmetmi si môžeme priniesť rôzne energie, a preto chápem ak sa ľudia vyhýbajú veciam, ktorých pôvod nepoznajú, a ak ty vnímaš energiu všetkých vecí z druhej ruky ako negatívnu, tak to samozrejme rešpektujem a nikdy by som ťa do sekáča neťahala a ani ti nedarovala nič, čo už bolo používané...
mne sa zdá rozumné používať funkčné, kvalitné a užitočné veci a neriešiť ich pôvod, ak mám niečo, čo už nepotrebujem a nemienim používať tak sa snažím posunúť to k niekomu, kto to využije
radšej zaplatím za to, čo niekto už nepotrebuje, ale cení si to a posunie ďalej, ako nakupovať nekvalitné predražené nové veci, na ktorých sa výrobca a obchodníci nabalia tiež, a zamestnanci vo fabrikách sú často ľudia´dobrovoľne´ na okraji spoločnosti....
to, že už niekto niečo nechce a nepotrebuje, nijak neznižuje hodnotu tej veci, a staršie veci sú často omnoho kvalitnejšie ako tie nové, vyrobené schválne nekvalitne, aby sa udržiavala a zvyšovala spotreba, výsledkom sú miesto lesov obrovské skládky
tiež by som bola opatrná s tvrdením, že sa ľudia dobrovoľne rozhodujú pre život na ulici

Pochopila som, co si myslela "sekacove zit" a rozmyslam nad tym...vyssi plat? netreba, lebo pracu robim z presvedcenia (bolo kedysi) a niekto si to vsimne a oceni (ha-ha)...az som sa dostala do roviny nespokojnosti, ze takto som to teda nechcela (a ine),...snazim sa to myslenie korigovat. Dobre, ze si na toto uskalie upozornila :)

žiť vo svete plnom extrémom a nájsť v ňom vlastnú rovnováhu a ešte si ju aj uchovať je pre mnohých náročné (pre mňa určite :)) v tomto zmysle je "sekáčový život" prejavom znižovania vlastnej hodnoty, no na druhej strane čaká ďalší extrém, kde je hodnota samého seba povýšená nad hodnotu iných

nájsť samého seba, naučiť sa mať rád, nepodceňovať sa ani nepreceňovať je sakra náročná úloha, je to proces....

vlnka, sekacovo zit si mozeme skutocne vychutnavat az vtedy, ked nemame pocit, ze ich mame za trest( toto pravidlo mozeme odvodit na vsetky ostatne veci:D.) Inac suhlasim kvalitou niekedy predsia niekolkonasobne kusky s vyssou cenou a nizsou rocnikovou kategoriou ale zalostnym zlozenim-YES-

První odkaz mi nejde načíst,ale ted druhý je moc pěkný....Někdy krátce po revoluci,jsem byla v Pha-podívat se na mnichy,kterak tvořili pískové mandaly-to byla nádhera-nejen ten dokonalý výsledek,ale ta naprostá ponořenost při sypání každého zrnka...a když mandala začala rukou tvůrce mizet--YAWNEE-on měl na tváři výraz blaženého klidu-mě se chtělo skoro až plakat:D-velmi dlouho jsem se pak do toho momentu vracela a uvědomovala si,jak obtížní je pro mě"pouštět"-žít jen daným okamžikem...po několika letech jsem začala"praktikovat"tzn den konce-umírání...jednou za rok-většinou začátkem podzimu-jsem se ráno probudila a celý den-až do hluboké noci se nesl v duchu loučení a umírání-vyšla jsem do lesů a se vším jsem se loučila-jako,když víš,že dnes umřeš a už ten strom,ten potok,ten pohyb mraků...nikdy nepotkáš-jsou to nesmírně silné prožitky a člověk pochopí tolik věcí o sobě...večer jsem založila ohen a umřela u něj až do spánku...doporučila bych to každému...
Jinak moc se mi líbilo/z odkazu/ napsání a poslání dopisu sám sobě s ročním odstupem-krásná myšlenka

..Už to tu zaznělo několikrát a já se nechci opakovat,ale k sekáčové témě mě zaujal Tvůj"postoj"-vnímáš nákup"z druhé ruky" jako -něco ve smyslu spokojení se s "odpadem"-já bych to tak/v duchu celého vlákna/ paušálně nevnímala- osobně,pokud jdu do sekáče-doslovně se na to těším-nikoliv z důvodů finanční uspory-to je to poslední,ale jsem radostný kreativec- a doslova mě baví hrát si tam s fantazií-co mě osobně přijde jako -cituji tě:degradace na mě to stačí-je nákup v obchodních domech-na každém věšáku po 10ti stejných kusech-vezměš to do ruky a cítíš-naprosté nic/tedy já to takto vnímám/-nejen,že si nevyberu,ale povětšinou uniformita,kterou nabízejí je pro mě ubíjející...a když to vezmu ještě uplně z druhé strany-taky každoročně třídím malé/po dcerce/ věci a pokud se mi začne vršit šatník,tak i své oblečení/a nejen oblečení/-nikdy jsem to nevnímala jako odpad/protože pokud něco takového bylo už odpadem-tak se to zužitkovalo jinak/-jsem ráda,když vím,že to někomu jinému udělá radost a naprosto to nespojuji s nějakým nedostatkem na druhé straně....domnívám se,že celé toto je hodně o vnitřním programu-bo "degradovat"tě může uplně cokoliv-pokud to tak vnitřně vnímáš a tím vnitřně nemyslím-memorování-které se stane nějakou zažitou afirmací-myslím tím to,co máš jako program a podprogram...ve svém podvědomí...a další celkem důležitou témou související s tímto vláknem je eko vnímání-nejsem sice žádný eko fanatik a občas na matce zemi taky spáchám pořádné zvěrstvo-ale jakýkoliv druh-zpusob reciklace-řekla bych je stejně ozdravný jak pro zemi jako takovou-stejně jako pro dotyčného-bo jak chceš žít v přejícnosti k sobě,když nedopřáváš samotné "matce zemi"-co je pro ní ohleduplnější,než to,když se eliminuje na minimum to,co ji zabijí/což jsou mj vršící se skládky a pod...

Je to tak..Ja s pribúdajúcim vekom -LOL- zisťujem, že toľko vecí vôbec nepotrebujem, prestala som sa obklopovať množstvom hmoty nejako intuitívne, mám plno toho čo vôbec nepoužívam a nenosím, rozdala som kopu vecí, ale to vecí myslím úplne použiteľných, niekedy nových, ktoré druhému práve že urobia radosť..lebo si ich možno nemôže dovoliť, alebo ho ani nenapadne to kúpiť. Zbavila som sa aj vecí čo som dostala do daru a nejak moc mi to neposlúžilo - toastovač, zvlhčovač vzduchu, odšťavovač, všetko možné pre deti ani nehovorím, nazbierali sa mi tri váhy, tri kočíky, štyri fusaky na zimu, tri overaly po tisíc korún a neviem čo všetko, plno oblečenia pre mňa čo som po deťoch na seba nenarvala -LOL-..Nevnímala som to nikdy, že to je "harampádí" čoho sa treba zbaviť, ale naopak, je to dobrá vec, ktorá môže druhému poslúžiť a s týmto "programom" som to už viackrát napríklad posunula osobám ktoré vyšli z detského domova a nemali prostriedky na nové veci. Nemyslitelné, že by som to vyhodila, lebo už z len ekologického hľadiska by to bola škoda. Načo vyrábať a kupovať niečo nové, keď je plno toho čo sa ešte použiť dá? Tiež nie som žiadna EKO čo by sa hroutila z používania Jari a že by som pieskom drhla mastné hrnce, ale zbytočne vyhadzovať sa mi prieči, tak sa snažím aspon čo sa dá darovať.

Hm, taký deń lúčenia a umierania, nádhera.
Je to ako deń očisty, pôst duše. Moja mama mi od detstva vštepovala vetu: "Ži tak, akoby tento deń bol tvoj posledný. "
Uvedomiť si aspoń raz v roku skutočnú podstatu života oprostenú o všetko zbytočné a malicherné. :)

To o tom luceni je zaujimave,...to si sa lucila aj s blizkymi ludmi? Deti "naposledy" vystiskala, blizkym zapriala (s odpustenim) vsetko dobre,...? Este som sa so smrtou neskamaratila -ROLL-

Alnilam na to hezky zareagovala-tak nějak to je -hlavně o vnitřních procesech..

Děti a blízké jsem sice neobjímala/odcházela jsem v době,kdy ještě spali/-ale ano-rozloučila jsem se s nimi-jako by to bylo naposledy...je v ten "obřadný" den uplně jinak nastavené vnímání-má to jinou intenzitu,jinou hloubku...celkově jsem hodně doteková,ale když cestou pohladíš strom,dotkeš se jehličí a loučíš se-je to tak hlubokoprožité,jak bys byla sama kůrou a jehličkou....nešlo o to skamarádit se -se smrtí,ale prožít zbytečnost balastu,který za sebou a v sobě vlečeme a prožít tu jednotu a propojenost uplně se vším/nebo alespon tak já to vnímám/

Hmm .. Napsala jsem poznatek svých životních zkušeností a co vnímám v okolí. Tady jsem měla možnost číst obhajobu "proč nakupovat v sekáči" nebo kritiku nového oblečení v tradičních obchodech. Moje prvotní myšlenka byla uvědomit si, do čeho nás společnost strká a důležitost více se věnovat sobě, svým pocitům a naučit se více vnímat nasměrovávání přítomného okamžiku. V tom vidím kouzlo ušité na míru každému z nás, tedy žádnou komformitu ani degradaci.

Díky této diskuzi jsem si také uvědomila, jak jsme barevní a rozmanití.

Eko-vnímání nemám jako vztah k přírodě, ale jako vztah ke všemu - lidem, zvířatům, prostředí, ovzduší, sám k sobě atd. Nic se od ničeho oddělit nedá, i když si myslíme, že nejsme-li viděni, nikdo na nás nic nemůže mít. Nejsme viděni nikým druhým, ale co naše přítomnost na tom místě? Víš, hrajeme si na schovávanou, ale když se to hodí, vytahujeme na povrch alarmující ekologické hrozby, jakoby to vytvořil "někdo" jiný .. vše je ale v nás samých .. jsme-li hrozbou sami pro sebe, budeme hrozbou i pro okolní svět. Co děláme pro sebe, děláme i pro druhé (lidi, přírodu atd.), protože v jednotě nefunguje pokrytectví. Teď si tam dolož hlášku našeho ega "mně to stačí" (týkající se nejen oblečení ze sekáče, aniž bych měla potřebu kohokoliv kritizovat) a promítni, jaký to má dopad na vše kolem.

Jsem ráda za tuto diskuzi -THUMBSUP--FLOWER-

Tak nejak to intenzivne prezivanie zivota ide ruka v ruke s uvedomenim si jeho pominutelnosti, cize zmierenim sa so smrtou (co nie je "lavou zadnou") :)