Existenciálna ekovýchova

Prikladám sem ako zaujímavé čítanie:
http://www.changenet.sk/?section=forum&x=639702 /> http://www.changenet.sk/?section=forum&x=639703

Kedysi sme boli cela rodinka v Zajezke a pacilo sa mi, ako sa tunajsi mladi ludia snazia zit co najviac nezavislo (napr. aj od penazi), ale smola, ani im sa to nedari :(
Este to doplnam, ze sa im to "nedari" vzhladom k ich vysnivanemu idealu, ale inak su oproti vacsine niekde inde.

ahoj vlnka, zaujala ma tato myslienka: Anthony de Mello: „Toto je zdroj všetkého ľudského trápenia: Keď človek vidí niečo ako stále, čo je vo svojej podstate pomíjajúce.“ (4) Samko to zažil pri mandale. Aj vy ste dostali ten dar niekedy to plne zažiť?
Ak nieco taketo povieme cloveku, ktoremu sa prave rozpadol dom, alebo sa mu stala nejaka velka nehoda, tak mi mozno vrazi pastou do nosa:)
a aj toton je dobre:
Cieľom existenciálnej ekovýchovy je dosiahnuť radostný stav bytia ako v príbehu o Sokratovi. Keď Sokrates chodil každý deň na trhovisko a nikdy si nič nekúpil, spoluobčania sa ho spýtali, na čo tam prichádza. „Aby som videl bez koľkých vecí som úplne šťastný“, odpovedal filozof.

Mohli by sme sa spytat zverokruhoveho sokrata, ze ci nechodi s podobnou motivaciou na zverokruh-LOL-

Dakujem za zaujimavy odkaz, aj dalsi odkaz z prepojeneho odkazu je tiez zaujimavy :)
http://www.volneenergie.cz/
http://www.volneenergie.cz/dimenze-a-transformace-vedomi-2/#more-127

Inak, clovek je fakt povazovany za podivina, ak nema potrebu kupovat si nove veci, poznam to velmi dobre, napr. s oblecenim, mne staci vacsinou sekac (ale topanky chcem mat nove, svoje) a rodina nechape, ze preco si nechcem kupit kostym, saty,...som divna "zenska" asi. No viem, ze tieto handry ma stastnejsou neurobia.

Ovšem,ten článek o volných energiích mě docela zaujal...-CONFUSED-

http://www.upramene.cz/energie/view.php?cisloclanku=2006032102

Žijeme-li přítomným okamžikem, máme vše to nejlepší, co můžeme mít. Jestli sami sebe degradujeme na "mně to stačí" (např. oblečení ze sekáče, které nebylo určeno pro mne, ale už někdo měl přede mnou, tedy jsem sebe samu uvrhla do role žebráka - budu tu věc mít, až z někoho odpadne pro něj již jako nepotřebná), budeme takto vnímáni i okolím. Lepší práci? Větší ohodnocení? Ohleduplnost? Projevení úcty? Proč? Tomu člověku to přece stačí .. My sami jsme hodni toho nejlepšího a je jedno, jestli se to týká oblečení, jídla, poznávání cest, lidí, zemí, atd. Je to propojeno s přejícností - přeji sobě tedy i ostatním - a lakotou - nedopřávám sobě tedy odsuzuji druhé, kteří si dopřejí. Není to o množství peněz, protože situace nás zavedou tam, kde je možné hezké a příjemné věci nakoupit za zlomek původní ceny .. jsme-li k sobě přívětiví-FLOWER-

to je nezmysel, ak žijeme prítomným okamihom, tak nám stačí presne to čo máme, a či to máme zo sekáča alebo z výpredaja alebo z butiku, tak to je nám úplne fuk...
v prítomnom okamihu nám je fuk čo máme alebo nemáme, v prítomnom okamihu je podstatné že sme
mimochodom ja nakupujem v sekáči a nepostrehla som že by to znižovalo moju hodnotu v očiach okolia, práve naopak...
množstvo utratených ani zarobených peňazí nevypovedá vôbec nič o hodnote človeka, len my ľudia pcháme znamienko rovná sa medzi tieto dva odlišné pojmy

Tato logika myslenia, ktoru tu opisujes funguje aj z opacneho konca.
Je mnoho ludi, ktorych sebaucta je slabucka a veci, ktorymi sa obklopuju su pre nich takymi mnohymi barlickami na jej podopretie.

Ak ktokolvek spaja svoju sebauctu s vecami, ktore nosi, s obchodmi v akych nakupuje a podobnymi blbinami, tak si buduje jedine masku a vytvara dojem, ktory moze byt od reality velmi vzdialeny.
So sebauctou, prajnostou a neprajnostou, to podla mna nema vobec nic spolocne.

Děkuji ti za reakci. Měla jsem možnost projít několika sekáčovými obdobími (z jakéhokoliv důvodu). Každé zboží má svou cenu a tu už jednou někdo zaplatil .. poté odložil, protože pro něj bylo již nepotřebné a stalo se, že já jsem podruhé (i když menší částku) zaplatila za něco, co někdo odmítl (do stejné kategorie patří nespotřebované potraviny v kontejnerech a porouchané cokoliv tamtéž). Toto oblečení už z jeho charakteru je určeno právě takovým lidem, kteří se sami rozhodli existovat na okraji společnosti (bezdomovci, žebráci), bohužel obchodníci si z toho udělali výhodný byznys .. avšak ta energie "až co zbyde .. mně to stačí" tam zůstala. Není to o tom, co si kdo o tobě myslí, ale co si myslíš ty sama o sobě, jak si sebe ceníš.

Naše tělo je náš dům - nepřáli bychom si, aby nám do domu fičelo nebo pršelo, když bychom jej stavěli z druhořadých surovin nebo vybavovali něčím, co už někdo nechce. Svůj dům si zařizujeme, abychom se cítili příjemně, zdobíme podle svého vkusu a nečekáme za plotem, až soused něco vyhodí, že se nám to třeba bude hodit .. no, neměli bychom. Staráme se o své tělo jak nejlépe umíme a dopřáváme sobě to nejlepší - máme-li v sobě tuto filozofii, přítomný okamžik nás "zavede" na místa, abychom si mohli toto vše splnit a je fakt jedno, jestli jsme vyznavači sportovního nebo "kostýmkového" stylu, kolik máme peněz v kapse nebo na kontě .. je to JEN pro nás.

Podle toho, že jsi zaujala odmítavý až obhajující postoj ti chci tímto napsat, že je to můj pohled, ke kterému jsem měla možnost se dostat prožitými zkušenostmi. Každý jsme jinak citlivý na energie, které nás obklopují - ne každá dobročinnost je dobrá

Souhlasím, každý extrém je škodlivý

Keď boli moji synovia malí, veci zo sekáča nám veľmi pomohli. Minimálne v tom, že ma netrápilo, keď na chalupe dovádzali tak divoko ako sa len dalo. Na stromoch, na zemi...:D Netrápili ma diery na kolenách, nevyprateľná špina od živice, alebo trávy...
Keby tak rýchlo ničili a drali nové veci asi by ma to dosť znervózňovalo.

Častokrát tie nové, lacné veci sú horšie od tých sekáčových minimálne v tom, že pri ich výrobe made in China sa používa množstvo chemikálií, ktoré iste nemajú dobrý dopad na životné prostredie ani na pokožku ich nositeľa.

Myslíš to asi dobře,ale je tu jistý prostor k diskuzi :).

Co třeba kredenc po babičce (cizí,abysme se drželi tématu;) )? Nebrat,koupíme lepší z umakartu ? Když budem teoretizovat o energiích,tak ten starý byl dělaný s fortelem, s tím,že je to krásný kus nábytku na celý život.U umakartového je na první pohled vidět,že hodnoty byly někde jinde -nízké výrobní náklady,životnost stačí 2 roky,pak ať se to třeba rozsype...

No a pak tu máme muzea - plná veteše :D,často vyrabované z hrobů a hrobek-ROLL-,taky dobrý námět pro diskuzi o energiích ;)

neodsudzovala by som sekace, lisia sa jeden od druheho a niektore predavaju tak kvalitne veci zo zahranicia, ze v obchode na ne sotva narazis....okrem toho je X znaciek, ktore predavaju nove veci v hroznej kvalite, ale ludia sa nehanbia za to, ze tam nakupuju, lebo je to rozsirene a robi to tak kazdy, vsade je problem s materialmi, ked som si minule zhanala nove sako, obehla som vsetky mozne obchody kym som nasla kvalitne a bolo jedno ci boli ponukane za 30 eur alebo za 100, vsade hroza....tiez sa mi uz stalo, ze som si v obchodaku kupila nejaku vec a potom som si ju porovnala s dobrou vychytavkou zo sekaca, ktora vydrzala roky v nezmenenej kvalite a hovorila si, ci sa mi oplatilo dat za to 50 eur, ked toto mam za 13

Vies ake paradne nohavice som si tam (v sekaci) kupila? :) Nepotrebujem ist do Benetton-u, aby som mala pocit, ze mam najlepsie, co mozem mat. A sekac nie je (a nebol) pre mna zasadna vec, ze "musim" tam nakupovat, len som zistila (v case velmi tenkej penazenky), ze mozem usetrit na handrach a to usetrene minut na ine (pre mna milsie, poznavanie, zazitky) a praje to ekologii, nebude tolko odpadu :)
Bola som praveze prekvapena, kolko zien v sekaci nakupuje, napr. aj riaditelka jedneho DSS :) Neodsudzujem ludi, ktori si dopraju, ja si doprajem tiez :)

Vodofka, ale kto určuje "neměli bychom ?? Ja si myslím, že každému čo vyhovuje. A súhlasím s názormi, že každý to neberie všetko cez energie a nepremieňa to na to duchovno ..Potom by sa totiž recyklácia akosi stala prázdnym pojmom a nič by sa nesmelo použiť, lebo podla tejto teórie to je akoby menejcenné, nemáme použiť čo druhý nepotrebuje a vyhodí, lebo to človeka akosi stavia do druhej kategórie, tak vnímam tento príspevok
Píšeš že oblečenie zo sekáča už z jeho charakteru je určené
právě takovým lidem, kteří se sami rozhodli existovat na okraji společnosti (bezdomovci, žebráci), bohužel obchodníci si z toho udělali výhodný byznys

nie som presvedčená, či to tak je naozaj, ved najväčšie hviezdy na západe nakupujú v sekáčoch, modelky sa pretekajú, čo ktorá kde vyhrabala a skombinovala, zvlášť v Amerike to tak funguje, že sa tam predávajú dizajnérske kúsky za zlomok ceny. To len u nás sa z toho stal taký dehonestujúci stánok so zvláštnym zápachom naftalínu kde sa ludia prehrabávajú vo veciach určených na charitu..

Ked zoberieme veci - nemusia byť len zo sekáča, ale na inzerát, zvlášť pre deti je to velmi výhodné, taký mimibazar na nete funguje skvele, my sme na inzerát kúpili aj krytinu na strechu, lebo niekto jej mal veľa, takže nevadilo mi to ani tam ako píšeš o druhoradých surovinách, predáva sa nábytok, spotrebiče, koberce..Je mi jasné, že všetko zanechá stopu po majitelovi, ale ako píšeš v závere, nie každý je tomu naklonený ani to každý neodmieta. Niekomu to doslova vadí len preto, že veci sú po druhom, ale všeobecne by som to ja osobne nezatracovala, že to je akoby určujúce o sebavedomí, čo si o sebe myslíme, ako seba týmto staviame do pozície niečoho menejcenného .

To si pekne napisala -YES-

Prostor pro diskuzi si uvědomuji a zajímá mne .. určitě můžeme větvit do nejjemnějších nuancí. Nevím, jestli jsem dostatečně vypíchla "mně to stačí" (nikoliv "cizí"), což se v důsledku netýká jen věcí. Skříň po babičce může být již citovou záležitostí, s vůní, která mi bude připomínat např. dětství a prázdniny u babičky-HEART-

Nabyla jsem přesvědčení, že jak vnímám sebe a své kvality, ke stejné kvalitě se dostávám ve vnějším světě. Hledala jsem odpovědi, co způsobuje (čím si způsobuji), že jsem zrovna na těchto místech a odpovědí mi bylo mimo jiné - obavy, nedůvěra v sebe a svoji sílu, strach, že může být hůř atd. Myslím, že velmi důležité je najít odvahu přijmout to, co v sobě objevím. "Mně to stačí" je považováno za projev skromnosti, přejícnosti, dobrosrdečnosti, ale všimni si, jak to zní ("já až na konec"). Když neumím kvalitně obdarovat sebe (v jakémkoliv směru), jak kvalitně obdarovávám druhé?

Lenze kazdy vidi to "kvalitne obdarovat" seba v niecom inom, niekto v krasnom nahrdelniku, iny vo vylete s milym clovekom, dalsi mozno prave v tom, ze obdaruje druhych a jeho "ja" vyzera na poslednom mieste, ale moze citit, ze prave vtedy je jeho "ja" stastim bez seba (obdaruje sa pocitom radosti z radosti ineho).