Ľudská duša -
Duše dětí po potratu
Jde mi o jeden konkrétní příklad, kdy matka zjistila , že čeka 3 děti. Dvě byly dvojvaječné plus další miminko. Ona se rozhodla nechat si to jedno a dvojčata dala potratit. Miminko se narodilo zdravé, ale po roce života začalo omítat jídlo.
Myslíte si , že může mít na jeho chování vliv duše nenarozených dvojčat? Můžou mu nějakým způsobem brát energii k životu či nějak ubližovat ?-CONFUSED-
Ze jedina zdrav.komplikace je to, ze ma scvrkly zaludek, ale to je logicky.
Je mozne, aby mu pomohlo to, kdyby si s tim malinkym chlapeckem( 2 roky) jeho maminka popovidala o jeho nenarozenych sourozencich ?( on je sice maly , ale jeho duse je "velka") Me to vyslo jako odpoved karet - a zaroven prosim o nahled ostatnich - dekuji. Je to aktualni stav - chlapecek je v nemocnici.
Ale co se deje s temi ostatnimi detskymi dusemi ?-BLUSH-
okamžitě se mi vybavila Hellingerova metoda Rodinné konstelace.
Mám z nich trochu představu, jak to s potracenými dušemi tak bývá... a co všechno to může ovlivňovat...
Tak si snad i troufnu tvrdit,
že ty samotné duše jsou nejspíš úplně v pohodě - nezlobí se, neodsuzují, nevyčítají, ani nechtějí trápit.
Vědí, v jaké situaci byla maminka a jak to rozhodování bylo pro ni těžké...
To, co se tam spíš naruší, je jakási celková energie v rodinném systému (či jak to nazvat - nejsem terapeut RK, tak to moc odborně nepodám).
Často na to hodně reagují právě sourozenci (i starší nebo mladší) a nějak podvědomě se snaží na ten problém upozornit - že i potracené děti mají být do rodinného systému přijaty, má jim být vyjádřená láska, úcta a tak...
A opravdu to odčerpává hodně energie.
Náprava se dělá přes rodiče.
Něco jako rituál, kdy (i v zastoupení) matka s otcem vyjádří lásku a přijetí oněm duším. Něco jako že nahlas uznají, že se ty děti v rodině objevily a patří tam, a že i když se rodiče teda nakonec rozhodli tak, jak se rozhodli,
mají ty dušičky pořád nejkrásnější místo v jejich srdcích...
Nevím, kdo a jak o RK něco víte. Pro mne je asi nejklíčovější informace taková, že nic v rodinném uskupení není dobré zatajovat, zamlčovat a schovávat, co "se nehodí " (myslím tím "černé ovce", vyděděnce, potraty, sebevraždy...) jinak to škodí - někdo z rodinného systému se dříve či později nedvědomě snaží na toho zamlčeného upozornit a znovu bere jeho roli na sebe...
a vůbec obecně různé prožitky týkající se přežití... zdrojů... a světa, kam se dítě chystá narodit, -
ony se velice silně jako informace a biologické programy zapisují do nejhlubšího podvědomí člověka. Tak už jsme prostě od přírody nastavení.
Nevěřím, že by to během období toho smutného rozhodování (že zvládnout uživit všechny tři miminka není v matčiných silách) a následných událostí bylo jako návštěva samoobsluhy nebo cokoli z běžných věcí, které normálně emocionálně zvládáme.
Zažili si nesmírně extémní situaci a bylo by zvláštní, kdyby nakonec to dítě nevyšlo ze situace s nějakým opravdu silným biologickým programem.
Možná se týká zdrojů / viny / přijetí / opuštění / výživy ... a podobně.
V tom jeho roce života, kdy přestalo chtít jíst, se prostě asi objevil nějaký spouštěč.
Jednoduchý príklad - matka dieťa nechce, trápi sa, plače, bojí sa že to nezvládne, ale v poslednej dobe zvráti osud seba a malého, so situáciou sa zmieri nakoniec sa dokonca teší ...
Je takmer pravidlom, že "dieťa" sa takto správa po celý život, bez ohľadu na pohlavie, v každej krízovej situácii ktorú odmieta..
Otec naopak sa teší, očakáva od matky že bude nadšená ako on :) a potom je sklamaný že to neprežíva (ako on) - je takmer isté, že tento model si opäť nesie dotyčný sebou a správa sa tak v partnerstve ..
Dekuju vsem:)
http://www.aktuality.sk/clanok/206587/vedci-aktivovali-vedomie-pred-narodenim/
Táto práca preukázala, že mozgy embryí môžu fungovať v štýle, ktorý pripomína bdelý stav, skôr, ako sa dosiaľ myslelo – dlho pred narodením - táto veta hovorí za všetko. Potvrdzuje len to, že častokrát omielaná veta - ako
"ľudský mozog je jedna veľká neznáma rovnako ako to, čo všetko dokáže vnímať, zaznamenávať a spracovávať vo svojom vedomí a podvedomí"
- má svoje opodstatnenie. A že všetko je napriek rozsiahlemu pokroku vo výskume ešte "v plienkach", a preto by mal byť každý opatrný vo výrokoch čo je a čo nie je možné.. (resp. normálne)
Týmto pozdravujem kolegu Glimmer Mana -FLOWER-
Mě by třeba zajímalo, jak je to v případě umělého oplodnění, jakým způsobem to ovlivní plod.
Četla jsem kdysi nějakou studii, kde psali, že děti počaté umělým oplodněním jsou daleko více náchylné k sebevraždám a k psychickým poruchám. Že jsou počaty vlastně následkem vpichu jehlou, což je vnímáno negativně. Zajímalo by mě, jestli o tom někdo ví víc.
Pridám niečo z vlastnej skúsenosti, čo zanechalo vplyv zatial neviem posúdiť aký na synovi, ale opačne - na mne, ako na matke!
Podstúpila som amniocentézu - odber plodovej vody a videla som na vlastné oči ako sa bábo (16týždňov) otočilo a natiahlo ručičku za tou velkou hnusnou ihlou.Myslím že AJ preto mám panický strach pred všetkými bodnými a sečnými zbraňami a inými nástrahami ktoré by mohli deťom ublížiť - špajdle na pracovnom vyučovaní, palice všetkého druhu, slamky na pitie, lízatká v puse - proste všetko čím by sa mohli pichnnúť mi naháňa strach ako Šípkovej Ruženke..a to doslova !!
Nikdy by som neverila, že taká zdanlivá maličkosť dokáže tak ovplyvniť moje vnímanie "problému", podvedome cítim, že je to práve pre toto. Som celému okoliu až smiešna, ako im trhám z ruky čokolvek čo má dlhý a špicatý tvar, lenže mne to z hlavy vymazať nejde ..
A myslim, ze k tomu patri i nenavist matky vuci jeste nenaroz. diteti ci jine osoby. Mam prokazano, ze jedna tchyne nenavidela a byla proti otehotneni jeji snachy. Pozdeji se sice chovani te tchyne obratilo a byla vstricnejsi, ale to dite ji od malicka nema rado at se tchyne snazi jak snazi.