Voľný pokec -
Úspešní psychopati
Marcelina9 » simetra | 12.11.2019 20:27
velké množství najdeme mezi politiky
neznámy » simetra | 10.12.2019 11:58
Zeptal jsem se psychopata, jak si nedělat hlavu z odmítnutí
Jak říká doktor James Fallon: „Když mě někdo odmítne, necítím se špatně déle než dvě sekundy.“
By Julian Morgans
15 únor 2017, 8:52am
Nedávno jsem šel na rande s nádhernou, chytrou holkou, která se smála každýmu mýmu vtípku a pak už nikdy nezavolala ani neodpověděla na moje textovky. Z rande jsem odcházel s pocitem, že ji musím vidět zas co nejdřív, zatímco ona mě už nikdy. Těžko říct, co se jí honilo hlavou – já jsem ale strávil několik následujících dní vymýšlením nejrůznějších scénářů.
Zkoumání toho, co si ostatní myslí, je běžnou součástí odmítnutí. Když celý den marně jak blázni čekáte, až zazvoní telefon, nepřijde ani e-mail nebo vás vyhoděj ze sportovního týmu, smutek a zklamání jsou zcela na místě. Pro někoho tohle pravidlo ovšem neplatí. Psychopatovi je totiž názor ostatních naprosto ukradenej. Tak jsem si řekl, že je na čase poprosit jednoho o pár užitečných rad.
REKLAMA
Doktor James Fallon pracuje jako neurolog na univerzitě v Kalifornii. V roce 2006 se zabýval studií mapující mozkovou strukturu sériových vrahů, přičemž zjistil, že se zcela shoduje s jeho vlastní. Když o tom pobaveně vyprávěl celé své rodině a přátelům, byli z toho trochu nesví. Jak James sdělil Guardianu: „Začal jsem se lidí ve svém okolí ptát, co si o mně opravdu myslí… A většina z nich mě fakt překvapila."
Když jsem tento článek četl, řekl jsem si, že tohoto chlapíka musím najít a o všem si s ním popovídat. Podle lékařských tabulek byl James klasifikován jako prosociální psychopat, což znamená, že mu rodina, sňatek či společenský život nečiní problém, nicméně také se ho jakkoli nedotýká ztráta či odmítnutí. Spojil jsem se s ním tedy, abych odhalil tajemství šťastného života bez pocitu prohry. Lze se tomu také naučit?
VICE: Zdravím, Jamesi. Začněme jednoduchou otázkou. Jak se cítíte, když vás někdo odmítne?
doktor James Fallon: Nic to se mnou nedělá. Jak by řekli moji dva psychiatři, můj největší problém je, že si absolutně z ničeho nic nedělám. Říkají mi: „Tobě je to prostě jedno," a je to pravda.
Jak to?
Zkrátka cítím, že můžu dělat vše, po čem toužím, a vždycky přijde něco skvělého. Myslím, že za většinu ublížených pocitů může přemrštěné ego.
No ale ne za všechny…
No, to ne. Jsem profesor a vědec – celý svůj život vnímám skutečnost v procentech. Když se například o něco snažím a vidím, že mám dvacetiprocentní šanci na úspěch, pokusím se udělat pět různých plánů, jak dosáhnout pozitivního výsledku. Velmi důležité je také udržet na uzdě svá očekávání. Když je tvá šance jen dvacetiprocentní a ty se o to pokusíš jen jednou, nemůžeš být následně zklamaný, že to nevyšlo.
REKLAMA
Snažím se všechny své studenty naučit stejnému myšlení. Vštěpuji jim, že cesta k úspěchu i neúspěchu může být rozdělena do tří směrů. Jeden směr je snadný a nabízí až 100% úspěšnost bez velké snahy, ten prostřední představuje střední risk a pak je tu vždy ještě jeden, kterým se vydáte, pouze pokud jste rozhodnuti zariskovat opravdu hodně. Musíte ovšem počítat s tím, že pokud v té nejtěžší zkoušce uspějete, výsledek bude mnohem efektivnější, než kdybyste se vydali cestou nejjednodušší. Myslím, že do tohoto schématu zapadá téměř celý náš život.
To sice dává smysl, ale je to možná až moc vědecké. Zřejmě máte k tomuto způsobu myšlení mnohem větší sklony než většina ostatních lidí.
Ano, a hned vám řeknu proč. Když se podíváme na lidský mozek, klíčovým zdrojem strachu, pochybností a nejistoty je přední část opaskového závitu mozku. Pokud byste byl Žid, nasadil si jarmulku a sjel prstem zhruba pět centimetrů pod její okraj, dostal byste se přesně na místo, kde se tato část mozku vyskytuje. Že souvisí také s odmítnutím, není zcela jisté, je to ale celkem pravděpodobné. Vzhledem k tomu, která část mého mozku nefunguje, by to souhlasilo.
Říkáte tedy, že váš mozek nemá dostatečnou kapacitu pro tyto pocity?
Ano, síla negativních pocitů z odmítnutí minimálně není tak silná jako u ostatních lidí. Můj závit je velmi slabý a s největší pravděpodobností se jedná o genetickou disfunkci. Pokud se naopak podíváte na jedince s neúměrně aktivním opaskovým závitem, většinou trpí hraniční poruchou osobnosti. Tito lidé se cítí zklamaní a odmítaní celý svůj život. Mnoho z nich nakonec páchá kriminální činy, nicméně z opačného důvodu než psychopati.
REKLAMA
Je možné tuto část mozku nějakým způsobem ovlivňovat?
V minulém roce byl vynalezen jeden lék, který by aktivitu této části mozku dokázal spolehlivě ovlivnit. Lék byl experimentálně testován na pacientech s nevyléčitelným nádorem, trpících panickým strachem ze smrti. Tito lidé měli v hlavě jen jednu věc: „Zemřu a po smrti mě nečeká už vůbec nic." Po požití psilocybinu je to však přešlo.
Psilocybin? Ten, co je i v lysohlávkách?
Přesně tak. Studie prokázaly, že psilocybin odbourává vysoké procento psychického strachu, a já mohu potvrdit, že totéž platí i pro snížení bolesti z odmítnutí.
Dobře, no. Vzhledem k tomu, že většina populace odmítá užívat celý svůj život předepsané dávky psilocybinu, myslím, že budování zdravého sebevědomí by mohlo představovat reálnější řešení. Mohl byste mi říct něco víc o své osobní životní filozofii?
Jasně. Když něco chci, většinou to opravdu dostanu. To je zkrátka moje zkušenost.
Co přišlo jako první – pocit, že s tím nic nenaděláte, nebo vnuknutí, že byste mohl?
Druhá možnost. Jestli si dobře vzpomínám, když jsem byl ještě malé dítě, necítil jsem, že bych se svým osudem mohl něco udělat. Jak ale plynul čas, stále více jsem cítil, že mám tu moc. Zjistil jsem, že pokud se o něco opravdu snažím, není důvod, abych toho nedosáhl. Nicméně myslím, že v tuto dobu jsem měl pro úspěch opravdu dobré předpoklady. Chci říct, dnes vypadám příšerně, ale zamlada jsem byl krásný, vysoký, zábavný a chytrý atlet. Takže jsem byl šťastný. Potom už jsem se jen dál řídil touto myšlenkou a získával jsem to, co jsem chtěl.
REKLAMA
Myslíte si, že jste lepší než ostatní?
Myslím, že jsem chytřejší a schopnější než vysoké procento populace. Nemyslím, že bych byl lepší osobou, ale mám vysoké cíle a vím, jak jich dosáhnout. Rozhodně ovšem neztělesňuji morálního boha.
OK, tak to pojďme všechno shrnout. Máte nějakou radu pro všechny, kteří tento článek čtou?
Po odmítnutí je důležité zeptat se sám sebe: „Proč se to stalo?" Nikdy se neptejte: „Proč nejsem šťastný?" Otázka by měla znít: „ Snažím se o špatnou věc? Volím pro práci špatné místo? Jednal jsem s nesprávnou osobou?" Vždy jde jen o vlastní zlepšení, o správnou techniku či si máte uvědomit, co jste udělali špatně. To je vše. Když mě někdo odmítne, necítím se špatně déle než dvě sekundy. Poté už jen přemýšlím, jak to napravit.
Jak říká doktor James Fallon: „Když mě někdo odmítne, necítím se špatně déle než dvě sekundy.“
By Julian Morgans
15 únor 2017, 8:52am
Nedávno jsem šel na rande s nádhernou, chytrou holkou, která se smála každýmu mýmu vtípku a pak už nikdy nezavolala ani neodpověděla na moje textovky. Z rande jsem odcházel s pocitem, že ji musím vidět zas co nejdřív, zatímco ona mě už nikdy. Těžko říct, co se jí honilo hlavou – já jsem ale strávil několik následujících dní vymýšlením nejrůznějších scénářů.
Zkoumání toho, co si ostatní myslí, je běžnou součástí odmítnutí. Když celý den marně jak blázni čekáte, až zazvoní telefon, nepřijde ani e-mail nebo vás vyhoděj ze sportovního týmu, smutek a zklamání jsou zcela na místě. Pro někoho tohle pravidlo ovšem neplatí. Psychopatovi je totiž názor ostatních naprosto ukradenej. Tak jsem si řekl, že je na čase poprosit jednoho o pár užitečných rad.
REKLAMA
Doktor James Fallon pracuje jako neurolog na univerzitě v Kalifornii. V roce 2006 se zabýval studií mapující mozkovou strukturu sériových vrahů, přičemž zjistil, že se zcela shoduje s jeho vlastní. Když o tom pobaveně vyprávěl celé své rodině a přátelům, byli z toho trochu nesví. Jak James sdělil Guardianu: „Začal jsem se lidí ve svém okolí ptát, co si o mně opravdu myslí… A většina z nich mě fakt překvapila."
Když jsem tento článek četl, řekl jsem si, že tohoto chlapíka musím najít a o všem si s ním popovídat. Podle lékařských tabulek byl James klasifikován jako prosociální psychopat, což znamená, že mu rodina, sňatek či společenský život nečiní problém, nicméně také se ho jakkoli nedotýká ztráta či odmítnutí. Spojil jsem se s ním tedy, abych odhalil tajemství šťastného života bez pocitu prohry. Lze se tomu také naučit?
VICE: Zdravím, Jamesi. Začněme jednoduchou otázkou. Jak se cítíte, když vás někdo odmítne?
doktor James Fallon: Nic to se mnou nedělá. Jak by řekli moji dva psychiatři, můj největší problém je, že si absolutně z ničeho nic nedělám. Říkají mi: „Tobě je to prostě jedno," a je to pravda.
Jak to?
Zkrátka cítím, že můžu dělat vše, po čem toužím, a vždycky přijde něco skvělého. Myslím, že za většinu ublížených pocitů může přemrštěné ego.
No ale ne za všechny…
No, to ne. Jsem profesor a vědec – celý svůj život vnímám skutečnost v procentech. Když se například o něco snažím a vidím, že mám dvacetiprocentní šanci na úspěch, pokusím se udělat pět různých plánů, jak dosáhnout pozitivního výsledku. Velmi důležité je také udržet na uzdě svá očekávání. Když je tvá šance jen dvacetiprocentní a ty se o to pokusíš jen jednou, nemůžeš být následně zklamaný, že to nevyšlo.
REKLAMA
Snažím se všechny své studenty naučit stejnému myšlení. Vštěpuji jim, že cesta k úspěchu i neúspěchu může být rozdělena do tří směrů. Jeden směr je snadný a nabízí až 100% úspěšnost bez velké snahy, ten prostřední představuje střední risk a pak je tu vždy ještě jeden, kterým se vydáte, pouze pokud jste rozhodnuti zariskovat opravdu hodně. Musíte ovšem počítat s tím, že pokud v té nejtěžší zkoušce uspějete, výsledek bude mnohem efektivnější, než kdybyste se vydali cestou nejjednodušší. Myslím, že do tohoto schématu zapadá téměř celý náš život.
To sice dává smysl, ale je to možná až moc vědecké. Zřejmě máte k tomuto způsobu myšlení mnohem větší sklony než většina ostatních lidí.
Ano, a hned vám řeknu proč. Když se podíváme na lidský mozek, klíčovým zdrojem strachu, pochybností a nejistoty je přední část opaskového závitu mozku. Pokud byste byl Žid, nasadil si jarmulku a sjel prstem zhruba pět centimetrů pod její okraj, dostal byste se přesně na místo, kde se tato část mozku vyskytuje. Že souvisí také s odmítnutím, není zcela jisté, je to ale celkem pravděpodobné. Vzhledem k tomu, která část mého mozku nefunguje, by to souhlasilo.
Říkáte tedy, že váš mozek nemá dostatečnou kapacitu pro tyto pocity?
Ano, síla negativních pocitů z odmítnutí minimálně není tak silná jako u ostatních lidí. Můj závit je velmi slabý a s největší pravděpodobností se jedná o genetickou disfunkci. Pokud se naopak podíváte na jedince s neúměrně aktivním opaskovým závitem, většinou trpí hraniční poruchou osobnosti. Tito lidé se cítí zklamaní a odmítaní celý svůj život. Mnoho z nich nakonec páchá kriminální činy, nicméně z opačného důvodu než psychopati.
REKLAMA
Je možné tuto část mozku nějakým způsobem ovlivňovat?
V minulém roce byl vynalezen jeden lék, který by aktivitu této části mozku dokázal spolehlivě ovlivnit. Lék byl experimentálně testován na pacientech s nevyléčitelným nádorem, trpících panickým strachem ze smrti. Tito lidé měli v hlavě jen jednu věc: „Zemřu a po smrti mě nečeká už vůbec nic." Po požití psilocybinu je to však přešlo.
Psilocybin? Ten, co je i v lysohlávkách?
Přesně tak. Studie prokázaly, že psilocybin odbourává vysoké procento psychického strachu, a já mohu potvrdit, že totéž platí i pro snížení bolesti z odmítnutí.
Dobře, no. Vzhledem k tomu, že většina populace odmítá užívat celý svůj život předepsané dávky psilocybinu, myslím, že budování zdravého sebevědomí by mohlo představovat reálnější řešení. Mohl byste mi říct něco víc o své osobní životní filozofii?
Jasně. Když něco chci, většinou to opravdu dostanu. To je zkrátka moje zkušenost.
Co přišlo jako první – pocit, že s tím nic nenaděláte, nebo vnuknutí, že byste mohl?
Druhá možnost. Jestli si dobře vzpomínám, když jsem byl ještě malé dítě, necítil jsem, že bych se svým osudem mohl něco udělat. Jak ale plynul čas, stále více jsem cítil, že mám tu moc. Zjistil jsem, že pokud se o něco opravdu snažím, není důvod, abych toho nedosáhl. Nicméně myslím, že v tuto dobu jsem měl pro úspěch opravdu dobré předpoklady. Chci říct, dnes vypadám příšerně, ale zamlada jsem byl krásný, vysoký, zábavný a chytrý atlet. Takže jsem byl šťastný. Potom už jsem se jen dál řídil touto myšlenkou a získával jsem to, co jsem chtěl.
REKLAMA
Myslíte si, že jste lepší než ostatní?
Myslím, že jsem chytřejší a schopnější než vysoké procento populace. Nemyslím, že bych byl lepší osobou, ale mám vysoké cíle a vím, jak jich dosáhnout. Rozhodně ovšem neztělesňuji morálního boha.
OK, tak to pojďme všechno shrnout. Máte nějakou radu pro všechny, kteří tento článek čtou?
Po odmítnutí je důležité zeptat se sám sebe: „Proč se to stalo?" Nikdy se neptejte: „Proč nejsem šťastný?" Otázka by měla znít: „ Snažím se o špatnou věc? Volím pro práci špatné místo? Jednal jsem s nesprávnou osobou?" Vždy jde jen o vlastní zlepšení, o správnou techniku či si máte uvědomit, co jste udělali špatně. To je vše. Když mě někdo odmítne, necítím se špatně déle než dvě sekundy. Poté už jen přemýšlím, jak to napravit.
neznámy | 10.12.2019 15:55
Psychotickost moze byt rozvijana dvoma smermi ...bonus caka na obidvoch smeroch.Ani jeden z tychto smerov neni taky jednoduchy ako vyssie uvedene ci je lahke odovzdat sa zlu a brat zivoty pre svoje chore uspokojenie a skrytie nutkavej "tuzby"ktora je aj tak len najedena na chvilku ci rozdavat vsetko a nemat ziadne obavy aj ked za dobrotu vacsinou len zle prichadza?Alebo "stredma"cesta dobry som ked potrebujem a ako mi pasuje inokedy zlo mi vladne?Povysovat sa pre utvrdenie svojej sily?Analyzovat to co len cas moze ukazat?Ako teda?Ak ku niekomu vzhliadame ci uz pre materialny ci iny prospech a ten ublizi nam ?...prehliadame to pre moznost buduceho prospechu alebo dame pocit na javo?rozhodnutie sa v tej chvili formuje prechadza skuskov ...su vsak daleko zlozitejsie situacie ked aj vyjavenie citov ma katastrofalny dosah naproti ich nevyjaveniu dosiahneme to co by sme svojim plytkym egom chceli.Uz
neznámy » simetra | 11.12.2019 08:18
Byt stastny neni totez jako prozivat stesti. Stesti lze chapat jako emocni stav na ruznych urovnich. Vyporadat se s emocema neznamena zadne nemit.
Pojem psychopat nemusi nutne vzdy znamenat negativitu. Kdyz zamezis aby te emoce ovladala, jsi psychopat? Podle mne absence emoci ti umozni v nekterych klicovych momentech zivota se spravne rozhodnout. Jako kosmonaut neil amstrong.
Dulezite je neuprednostnovat osobni postoj, emoci, coz kali usudek.
Takovy clovek muze snadneji prozivat stesti, protoze jeho emocni hladina se nevzdouva.
Pojem psychopat nemusi nutne vzdy znamenat negativitu. Kdyz zamezis aby te emoce ovladala, jsi psychopat? Podle mne absence emoci ti umozni v nekterych klicovych momentech zivota se spravne rozhodnout. Jako kosmonaut neil amstrong.
Dulezite je neuprednostnovat osobni postoj, emoci, coz kali usudek.
Takovy clovek muze snadneji prozivat stesti, protoze jeho emocni hladina se nevzdouva.
nikav | 11.12.2019 09:38
Žiadne pobavenie, je to smutné. Poznám takého človeka s vedeckým titulom v mojej blízkosti.
Inteligencia mu nechýba a vie sa správať veľmi očarujúco. Za tým ale skrýva svoje nešťastné vnútro.
Zaslúžia si náš súcit, nie ale bezbrehý, lebo sami môžeme na to doplatiť. Sú aj mnohopočetné
poruchy osobnosti. Postihnutí si často neuvedomujú svoj stav, odmietajú liečbu a za svoje problémy
vinia svoje okolie.-NOSMILE-
Inteligencia mu nechýba a vie sa správať veľmi očarujúco. Za tým ale skrýva svoje nešťastné vnútro.
Zaslúžia si náš súcit, nie ale bezbrehý, lebo sami môžeme na to doplatiť. Sú aj mnohopočetné
poruchy osobnosti. Postihnutí si často neuvedomujú svoj stav, odmietajú liečbu a za svoje problémy
vinia svoje okolie.-NOSMILE-
neznámy » simetra | 11.12.2019 09:49
Být šťastný rovná se mít emoce, bez toho to nejde, nemyslím si že jsou psychopati šťastní, spíš chudí a v podstatě osamělí, poznali li by západ slunce zakusený neurotikem, hned by s ním měnili, a to z jejich podstaty neco ukořistit, zjistili by krásu ptačího zpěvu a rozkvetlé louky, uvědomili by si, jak musí k dosažení nějake spokojenosti vymýšlet různé hovadiny a takhle by jim stačilo vidět motýla jak si tančí po obloze, proč to nevlastnít...řekl by si, tak tohle všechno já do teď neznal, jak jsem byl chudý..
simetra | 11.12.2019 20:25
Tvoje slová mi pripomenuli môj stav, ktorý som mala pred niekoľkými rokmi a našťastie bol len krátkodobý.
Bola som vtedy úplne bez emócii, emočne oploštená a bolo to neskutočne nepríjemné. Priala som si cítiť hocičo, hoci aj psychickú bolesť, hlavne aby som niečo cítila, no nešlo to.
Pocit totálnej prázdnoty, veľmi nepríjemné....
Bola som vtedy úplne bez emócii, emočne oploštená a bolo to neskutočne nepríjemné. Priala som si cítiť hocičo, hoci aj psychickú bolesť, hlavne aby som niečo cítila, no nešlo to.
Pocit totálnej prázdnoty, veľmi nepríjemné....
Stránka:
Počítam horoskop...