Voľný pokec -
Kritika a analýza samého seba
jana799 | 27.4.2017 21:37
No vidíš a já vyrostla v celkem kritickém prostředí a tudíž jsem si vypěstovala i dost kritický pohled na sebe. Takže se naopak učím se nekritizovat a vidět to lepší... A řekla bych jak už někdo zmínil, že je fakt lepší zaměřit se na každém i na sobě na to lepší a tomu věnovat pozornost.. Co živíš, to roste..
neznámy | 27.4.2017 23:10
Mám takovou zkušenost že se můžeme přibližovat skutečnosti i když sledujeme určitý ideál.
Píšeš že se snažíme přetvořit sebe sama v neexistující ideál.
Ale právě o to jde.
Přetvářením sebe sama v ten ideál se jím stáváme.
My nejsme totiž o nic skutečnější než ten ideál který si zvolíme.
Ale jednou se to stane a staneme se tím ideálem pokud po té cestě půjdeme.
Tomu vzdálenému dosud snad pro nás téměř neexistujícímu ideálu se přibližujeme praxí, životem kterým sledujeme svůj cíl.
Ke zjišťování vlastních nedostatků není zapotřebí ani posuzování o kterém mluvíš. Ty nedostatky vyplynou samy pod úhlem pohledu pozornosti vedené dovnitř. Účelem je poznat svoje nedostatky a stav změnit. Někdy je dobré volit odvrácení pozornosti od nich a někdy zase ne. To záleží na okolnostech a na naší kondici schopnostech a předpokladech které máme anebo nám chybí. A také od vyspělosti ducha. Silný duch je připraven se s nimi vypořádat a jde do akce viz téma úvodního příspěvku.
Je velmi inspirativní.
Píšeš že se snažíme přetvořit sebe sama v neexistující ideál.
Ale právě o to jde.
Přetvářením sebe sama v ten ideál se jím stáváme.
My nejsme totiž o nic skutečnější než ten ideál který si zvolíme.
Ale jednou se to stane a staneme se tím ideálem pokud po té cestě půjdeme.
Tomu vzdálenému dosud snad pro nás téměř neexistujícímu ideálu se přibližujeme praxí, životem kterým sledujeme svůj cíl.
Ke zjišťování vlastních nedostatků není zapotřebí ani posuzování o kterém mluvíš. Ty nedostatky vyplynou samy pod úhlem pohledu pozornosti vedené dovnitř. Účelem je poznat svoje nedostatky a stav změnit. Někdy je dobré volit odvrácení pozornosti od nich a někdy zase ne. To záleží na okolnostech a na naší kondici schopnostech a předpokladech které máme anebo nám chybí. A také od vyspělosti ducha. Silný duch je připraven se s nimi vypořádat a jde do akce viz téma úvodního příspěvku.
Je velmi inspirativní.
neznámy | 28.4.2017 08:30
No ak budem nazývať napriklad to desatoro, alebo 4dohody (tie poznám lepšie) idealom tak áno, sledujeme ideál, rozdiel je v tom, ci ho chápem ako vnútorný kompas, alebo vonkajší vseobecný ideal. A v tom je rozdiel či kráčame k sebe (pričom cieľom je možno len samotná cesta, cieľ ako taký neexistuje, možno...) alebo od seba.....
Iste ze nedostatky vyplynú, ak sa však na ne zameriavam kráčam do svojho peklíčka, áno záleží na okolnostiach, tie sa nedajú jednoducho zovšeobecniť podobne ako ten ideál, ktorý má tendenciu zovseobecnenim obratiť sa proti nám....
Iste ze nedostatky vyplynú, ak sa však na ne zameriavam kráčam do svojho peklíčka, áno záleží na okolnostiach, tie sa nedajú jednoducho zovšeobecniť podobne ako ten ideál, ktorý má tendenciu zovseobecnenim obratiť sa proti nám....
neznámy | 28.4.2017 13:58
Ano člověk si tím komplikuje život. Ale myslím si že taková rozhodnutí se nedělají z nudy ale spíše z nutnosti. Že se to peklíčko samo vnucuje takže je zde nutnost ho "řešit".
V příjemném zajištěném pohodovém ambiente si s tím nikdo hlavu neláme.
Pokud nemá v daném ohledu vysoký karmický status.
V příjemném zajištěném pohodovém ambiente si s tím nikdo hlavu neláme.
Pokud nemá v daném ohledu vysoký karmický status.
neznámy | 28.4.2017 15:42
Keď ja vôbec nerozumiem tymto satom a anandam a podobne -NOOO-
Hľadanie zlého v sebe a pyplanie sa v tom je podobné ako hľadanie dobrého a pyplanie sa v tom,
Môžme sa podcenovať i precenovať
Ak len pozorujeme a poznávame bez hodnotenia prirodzene si vyberáme a áno vyberáme a prijmame to pozitívne, to čo nás oslobodzuje, čo nám energiu dáva, nepriblizujeme sa ziadnemu vonkajšiemu idealu, predstave o dokonalosti, pozorujeme, poznávame a stávame sa sebou, tym kym sme
Ak si na zaciatku určíme konkretny ideál kym chceme byť, potom sa kritizujeme analyzujeme či chválime pripadne afirmaciami preprogramuvavame to považujem za slepú uličku
Hľadanie zlého v sebe a pyplanie sa v tom je podobné ako hľadanie dobrého a pyplanie sa v tom,
Môžme sa podcenovať i precenovať
Ak len pozorujeme a poznávame bez hodnotenia prirodzene si vyberáme a áno vyberáme a prijmame to pozitívne, to čo nás oslobodzuje, čo nám energiu dáva, nepriblizujeme sa ziadnemu vonkajšiemu idealu, predstave o dokonalosti, pozorujeme, poznávame a stávame sa sebou, tym kym sme
Ak si na zaciatku určíme konkretny ideál kym chceme byť, potom sa kritizujeme analyzujeme či chválime pripadne afirmaciami preprogramuvavame to považujem za slepú uličku
neznámy | 28.4.2017 17:10
pokud setrváváme ve svém přirozeném stavu takovém jaký je můžeme tento stav rozlišovat ve dvou různých kvalitách podle stavu uvědomění se.
jednak ve stavu nevědomosti animálního bytí čímž je lidství vždy poznamenáno, a pak ve stavu čistého permanentně uvědomovaného vědomí které lze popsat jako vědomí, blaženost, bytí (sat čit ánanda).
Jak asi tušíš mezi těmito dvěma mezními formami prožívání existuje rozdíl.
Pokud následujeme jen přirozené tendence výběru toho co nám energii dává, posilujeme jako lidé pouze jen tento stále stejný omezující a nevědomostí zatížený stav bytí.
Ideálem ale zavádíme do bytosti tendence nové, tedy dynamické které rozrušují stávající statické struktury bytí a zavádí nové vědomě volené chtěné.
Zjednodušeně řešeno myslí je člověk zakotven ve stavech transcendentních (ideál sledujících) a tělem zase ve vnějším světě z důvodů zachování pevné půdy pod nohama.
Spojováním těchto dvou zdánlivě protichůdných světů ke kterému přirozeně dochází pokud takto žijeme, dochází k postupné transformaci celé bytosti až na úroveň fyzického žití.
To je smyslem sledování ideálu, merkurická proměna.
Pouhým setrváváním v přirozeném stavu bez hodnocení riskujeme že se náš život neposune zkušenostně po celou dobu života nikam. Riskujeme že budeme žít jen ve vyjetých kolejích své pohodlnosti a promarníme šanci tohoto zrození. Pokud nestoupáme cestou sledování cíle, ideálu, těžko se můžeme povznést nad úroveň nevědomostí limitovaného lidství.
jednak ve stavu nevědomosti animálního bytí čímž je lidství vždy poznamenáno, a pak ve stavu čistého permanentně uvědomovaného vědomí které lze popsat jako vědomí, blaženost, bytí (sat čit ánanda).
Jak asi tušíš mezi těmito dvěma mezními formami prožívání existuje rozdíl.
Pokud následujeme jen přirozené tendence výběru toho co nám energii dává, posilujeme jako lidé pouze jen tento stále stejný omezující a nevědomostí zatížený stav bytí.
Ideálem ale zavádíme do bytosti tendence nové, tedy dynamické které rozrušují stávající statické struktury bytí a zavádí nové vědomě volené chtěné.
Zjednodušeně řešeno myslí je člověk zakotven ve stavech transcendentních (ideál sledujících) a tělem zase ve vnějším světě z důvodů zachování pevné půdy pod nohama.
Spojováním těchto dvou zdánlivě protichůdných světů ke kterému přirozeně dochází pokud takto žijeme, dochází k postupné transformaci celé bytosti až na úroveň fyzického žití.
To je smyslem sledování ideálu, merkurická proměna.
Pouhým setrváváním v přirozeném stavu bez hodnocení riskujeme že se náš život neposune zkušenostně po celou dobu života nikam. Riskujeme že budeme žít jen ve vyjetých kolejích své pohodlnosti a promarníme šanci tohoto zrození. Pokud nestoupáme cestou sledování cíle, ideálu, těžko se můžeme povznést nad úroveň nevědomostí limitovaného lidství.
neznámy | 29.4.2017 18:05
Posudzovat vlastne ciny s objektivnostou...?Urcite ciny alebo myslienkove pochody vieme inteligencne korigovat.Niektore ciny sa stanu a neurobime s tym vobec nic napr.ak som v ohrozeni bud ujdem zautocim alebo zamrznem zalezi od genofondu darmo si budem hovorit ze uteciem ak mam predispoziciu na utok aj ked viem ze ma to bude stat opletacky a pod.To je na urovni prezitia avsak zivot prinasa aj ine hlboke emocionalne zazitky a ten mechanizmus tam je rovnaky cize spoznavat a korigovat seba mozme iba po nejaku hranicu emocionalneho naboja
neznámy | 29.4.2017 19:02
Já myslím, že období introspekce a tvorby "ideálu" je spjaté i s určitým časovým úsekem v životě lidském, především tedy cca s dobou puberty a postpuberty.
Pak snad nastupuje ve chvílích, kdy se něco zašmodrchá, kdy pocejtím úlet, kdy se nedaří - to už je spíš o korigování (?). Jinak naprosto zásadním momentem pro mne osobně bylo setkání se s vlastním Stínem. To mi snad pomohlo nepáchat další "zvěrstva" a uvědomit si vlastní průšvihy z let minulých.
Jak píšeš - že lidé mají tendenci klást na sebe menší nároky než na jiné, to si příliš neuvědomuji, ale vím, že velice dobře snáším chyby a nedostatky druhých , které mám sama. :D :)
Pak snad nastupuje ve chvílích, kdy se něco zašmodrchá, kdy pocejtím úlet, kdy se nedaří - to už je spíš o korigování (?). Jinak naprosto zásadním momentem pro mne osobně bylo setkání se s vlastním Stínem. To mi snad pomohlo nepáchat další "zvěrstva" a uvědomit si vlastní průšvihy z let minulých.
Jak píšeš - že lidé mají tendenci klást na sebe menší nároky než na jiné, to si příliš neuvědomuji, ale vím, že velice dobře snáším chyby a nedostatky druhých , které mám sama. :D :)
Stránka:
Počítam horoskop...