Oznamy a akcie -
Stanislav Grof v Ostrave
Ak aj psychiatria má kolonku na podobné stavy, buď ju nepoužíva, ale bo nepoužíva v prospech človeka, čo sa v kríze ocitol...
Problém je však v tom, že psychospirituálna kríza ako ju poníma Stanislav Gróf môže mať rôzne prejavy vrátane halucinácií, extrasenzorické vnímanie, zvýšenie citlivosti, pričom môže dosahovať nižšiu úroveň kvality psychózy. Stanislav Gróf bojuje za to, aby sa psychospirituálna kríza odčlenia a ľudia s touto krízou neboli často naliečovaní ako psychotici, či schizofrenici. Pričom podobne ako iné krízy, aj psychospirituálna kríza má rastový charakter. Stále však zostávajú problémom prejavy a citlivosť diagnostikov. Ale je pravda, že toto som si pozerala tak 3 roky dozadu, nesledujem otázku psychospirituálnej krízy pravidelne.
Nemyslím si že zde patří každá neuróza a duševní problém.
Jde tedy především asi o krizi víry, po novu třeba krizi duchovního rozměru.
Tu asi neprožívá hned každý kdo zažívá krizi z toho že se nedostal ne výšku nebo že mu utekla žena ztratil práci zdraví..to je asi poněkud jiný soudek.
A proto si myslím že toto je jev v naší materialistické západní civilizaci celkem nezmapovaný, nový, na katedrách se jistě nevyučuje.
Není zase tak mnoho těch kdo mají "i" duchovní potřeby a těch se to nejspíše především týká.
Kamarád byl "na Grofovi" v ostravě minule když tady byl, zajímalo ho jak vypadá...
k čemu je mi to vědět?
Je to prý už starý muž a myslí mu to údajně výtečně. Nechť je mu přáno.
Tie zážitky možno sú väčšinou nie také závažné, že by ich hnali rovno do stavu šialenstva, ale je možné, že dosť ovplyvňujú ich život.
Poznám viac ľudí, ktorí mi povedali, že o tom nehovoria iným, ale majú taký či onaký zážitok a mne sa zdôverili preto, lebo som ja začala o tom hovoriť. A premýšľajú, čo to bolo, ako to je, kde je pravda...
Co člověk to jiná entita a jiný druh duchovního prožívání.
Stanovit nové paradigma jak se o to snažil Grof na základě jeho výzkumné práce je něco jako založit nové náboženství.
Taková "věda" pak už postrádá život stejně jako církev neboť nic z okruhu zachyceného není přenosné.
Život zde na zemi je nejspíše odkázán k trvalému bloudění po poušti, je to sféra hledání, ale nalézaní se odehrává jinde. V tomto světě není možné nalézt trvalý mír. V rámci pomíjivého se ale jedná o přirozený dialog. Nijak jej nezavrhuju ale již se ho neúčastním. Proto i kdybych k tématu nějaké postřehy zformulované měl, neviděl bych v jejich zveřejnění smysl. Každý nechť medituje sám za sebe dnes je k tom doba zralá. Být sám sobě světlem, resp. ho v sobě nalézt.