Tělo jako kyvadlo!

Včera jsem sledovala jedno video kde v 47:30 Denisa povídá jeden svůj příběh a mě došlo, že přesně takhle se rozhoduju. U mě to opravdu tak funguje. Jakmile nevím co mám dělat, vypnu mozek a vcítím se do těla (nejen do srdce, do celého těla). To je spolehlivý kompas. Dost lidí kolem mě nechápe jak se to vlastně rozhoduju, ale mě to prostě funguje. Když s určitýma lidma se cítím na těle dobře, jsou to ti správní lidi pro mě, když vybírám byt, dům, místo v restauraci, všechno vnímám na těle.
Dokonce i dělám to cestování jako Denisa s Richardem do parlamentu, akorát většinou v duchu. Představím si, že to udělám anebo že udělám něco jiného nebo zůstanu na místě a sleduju co cítím u každého případu.

Máte to taky tak?

Přikládám to video, klidně si ho prohlídněte celé, jsou tam dobré info a je to i sranda :D

https://www.youtube.com/watch?v=SjxEwSqw5KU

Vždy dáš zaujímavé témy :) no u mňa to funguje niekedy,ešte musím skúšať ;)

Tohle u mne funguje velice dobře, s lidma prakticky stoprocentně, u toho rozhodování "co mám nebo nemám dělat" tam mi to občas komplikuje paralýza strachem z toho nového, čemu bych měla čelit, takže nejdřív musím počkat, až ten prvotní šok opadne, pak už to jde prakticky samo :-)

poznaaam....mam to podobne, akurat, ze sa to neda robit cisto vduchu (teda da ale je to potom menej ucinne), ale presne ako hovoria - treba urobit cast tej cesty, zazit to "na tele"....tiez poznam ten pocit, ze nikto iny to nechape, prave nedavno som sa takto dost pohadala s rodinou a nepodporili ma ani priatelia, prave preto, ze sa niekedy clovek rozhoduje medzi 2 vecami, alebo aj viacerymi, ktore na prvy pohlad vyzeraju, ze sa ani nie je o com rozhodovat a to sa kazdemu inemu tazko vysvetluje, preco chcem zvolit moznost, na ktorej prerobim, zahodim niekolko inych prilezitosti, ktore su viazane na pevny datum a uz sa nebudu opakovat.....a to sa rozhoduje tazko.....su ludia, ktori mi neustale opakuju ake mam stastie a co by oni za to dali, lebo je pravda, ze sa mi nie raz stalo, ze som si povedala - necham to na stastie, budem sa snazit o dve veci, o tri veci a uvidim, ktora klapne a ono klapnu vsetky a zas sa rozhodujem....a potom vyvstane otazka, pre ktoru sa rozhodnut napevno, je to ako ked sa prihlasis na rozne skoly uplne odlisnych odborov, o vsetky mas zaujem a vravis si, ze to nechas na stastie, ze kde ta prijmu a oni ta prijmu vsade, potom rozosielas po skole zivotopisy a vravis si, ze to zas nechas na "osud" a prijmu ta vsade v roznych castiach republiky alebo aj v zahranici, do toho stretnes ludi, ktori ti daju urcite prilezitosti, akurat vzdy v case, ze kazde rozhodnutie prinasa vzdy aj vzdanie sa niecoho ineho, to iste sa mi stava aj v osobnych veciach, ze ked uz nieco prichadza, prijde toho vzdy viac naraz a je to nieco za nieco....no a potom treba urobit cast cesty a rozhodnut sa, moze to zvonku vyzerat, ze je clovek lahkovazny, ze napr. skusi novu pracu a velmi rychlo sa rozhodne ci vytrva alebo ide inam, alebo odcestuje a rychlo sa rozhodne, ci tam na cas zakoreni alebo ide dalej, atd, atd, to su podla mna tie ciastkove cesty a akonahle je uz clovek tam, zrazu vie ako sa rozhodnut, len potom zvladnut okolie, lebo moze posobit ako cvok a budu mu hovorit, ze mal este pockat....lenze ludia cakaju, cakaju, cakaju na zlepsenia, na zmeny stavu, v ktorom su a to su zvacsa male obraty, ale podstata sa nemeni a uprimne povedane, nemame tolko casu aby sme sa trapili a cakali na zmeny

Díky holky -FLOWER-

Curry, k tomu není co dodat, shrnulas to krásně jako vždycky -HEART-

To video je fakt vtipne ale nie je to blbosť... tiež som zažila párkrát, niekedy to začínalo už v duchu a napriek tomu som sa rozhodla pre vec, ktorá pôsobila najrozumnejšie, no keď už následne začínali skutočne telesné príznaky nechuti byť na danom mieste, odišla som. Horšie to je s rôznymi nezmyselnými fóbiami, v tých prípadoch idem radšej proti telu len aby som sa daného strachu zbavila. Lebo zas ostať v bezpečí sa niekedy celkom nedá, ak pre mňa bezpečie znamená sedieť na zadku a radšej nič vo svojom živote nemeniť, lebo z každej zmeny mi je nevoľno:) Takže v podstate som rada aj za tie "zlé" rozhodnutia, pretože som prekonala svoj strach, dokázala svetu, že niečo viem ale keď toho bolo priveľa, radšej som už odišla. Ako sa ukázalo, v pravej chvíli, pretože trebárs som sa dostala do kolektívu, ktorý sa rok po mojej výpovedi úplne rozpadol:)