Ľudská duša -
STRACH
vevuska | 13.2.2014 16:57
:) väčšinou sa to javí ako strach. Aspoň u mňa sa to tak prejavovalo, bo som pred profesormi ( okrem mami ) vždy ostala ako z kameňa, aj keď som vedela učivo na jednotku.
Ale ako si spomínala, tak aj ja som to už po čase začala nazývať ináč. Hoci ako malá som sa naozaj bála svojej mami. Už aj z toho dôvodu, že ma bila. K tomu samozrejme naozaj rozkazovala a určovala pravidlá.
Teraz ako dospelá to už chvalabohu nemám, asi preto, že ich všetkých dospelých beriem ako seberovných. A to je jedno či má titul, abo nie. Či je profesor na škole, alebo je to otec, matka. :)
Ale ako si spomínala, tak aj ja som to už po čase začala nazývať ináč. Hoci ako malá som sa naozaj bála svojej mami. Už aj z toho dôvodu, že ma bila. K tomu samozrejme naozaj rozkazovala a určovala pravidlá.
Teraz ako dospelá to už chvalabohu nemám, asi preto, že ich všetkých dospelých beriem ako seberovných. A to je jedno či má titul, abo nie. Či je profesor na škole, alebo je to otec, matka. :)
neznámy | 13.2.2014 18:08
Mám různé strachy......bojím se o blízké a hlavně o děti at´se jim nic zlého nestane...
Když mi bylo asi 10 let mamka dost vážně onemocněla, byla docela často v nemocnici a taky jsme volali záchranku, trvalo to dost dlouho než se z toho dostala, tak jsem se o ní strašně bála, že zemře.
Když už jsem byla dospělá a bydlela jsem ještě doma, tak se stal tátovi pracovní úraz a zkončil na inv.vozíku, to jsem nesla taky velice těžce.......
Pak se mi narodily děti a měli velké zdravotní problémy, strašně těžké období...........ted´když jsou větší, tak jsem se snažila smířit s hodně věcma a snažím se být v klidu a věřit, že vše budé dobré..........
Jako malá, ale trvalo to dost dlouho skoro až do dospělosti i ještě některé strachy mám dotět´........měla jsem strachy z temných míst, ze strašidel :D, ze hřbitovů, jít sama večer, z určitých osob atd..... myslím, že se na tom podílela moje babička, bydleli jsme u nich do 8 let, bylo to na statku docela strašidelné na záchod se chodilo dlouhou chodbou která vedla do chlíva a to se přes noc nezamykalo. No a ona nás hezky uměla strašit, jako se to kdysi dělávalo.........
Když mi bylo asi 10 let mamka dost vážně onemocněla, byla docela často v nemocnici a taky jsme volali záchranku, trvalo to dost dlouho než se z toho dostala, tak jsem se o ní strašně bála, že zemře.
Když už jsem byla dospělá a bydlela jsem ještě doma, tak se stal tátovi pracovní úraz a zkončil na inv.vozíku, to jsem nesla taky velice těžce.......
Pak se mi narodily děti a měli velké zdravotní problémy, strašně těžké období...........ted´když jsou větší, tak jsem se snažila smířit s hodně věcma a snažím se být v klidu a věřit, že vše budé dobré..........
Jako malá, ale trvalo to dost dlouho skoro až do dospělosti i ještě některé strachy mám dotět´........měla jsem strachy z temných míst, ze strašidel :D, ze hřbitovů, jít sama večer, z určitých osob atd..... myslím, že se na tom podílela moje babička, bydleli jsme u nich do 8 let, bylo to na statku docela strašidelné na záchod se chodilo dlouhou chodbou která vedla do chlíva a to se přes noc nezamykalo. No a ona nás hezky uměla strašit, jako se to kdysi dělávalo.........
vandalka | 13.2.2014 22:02
ja mam strach z toho, ze ked niekomu o svojich strachoch poviem, moze to zneuzit...
Vseobecne mam asi najvacsi strach z bolesti - fyzickej, aj psychickej. Netusim, kde to prameni..nikto ma nikdy nemlatil, detstvo uplne v pohode, ziadne tyranie..vztah s maminou dodnes pekny a uprimny, s otcom podla toho, ci prave pije alebo nie.
A myslim, ze sa prehnane bojim o svojich najblizsich..mavam niekedy az stavy uzkosti z predstav, co sa im mohlo stat, ked napr x-krat nedvihnu telefon.. Ale uz som sa naucila nejako to ovladat..
Mamina mi raz povedala, ze ona si vzdy hovorieva(la): "Mojim detom sa proste nemoze nic stat".. (klop, klop, klop)
Vseobecne mam asi najvacsi strach z bolesti - fyzickej, aj psychickej. Netusim, kde to prameni..nikto ma nikdy nemlatil, detstvo uplne v pohode, ziadne tyranie..vztah s maminou dodnes pekny a uprimny, s otcom podla toho, ci prave pije alebo nie.
A myslim, ze sa prehnane bojim o svojich najblizsich..mavam niekedy az stavy uzkosti z predstav, co sa im mohlo stat, ked napr x-krat nedvihnu telefon.. Ale uz som sa naucila nejako to ovladat..
Mamina mi raz povedala, ze ona si vzdy hovorieva(la): "Mojim detom sa proste nemoze nic stat".. (klop, klop, klop)
neznámy | 14.2.2014 08:22
Ten strach o blízkych mi pripadá akýsi prirodzený, ale tiež si myslím,že to pramení aj z detstva... Každý sa bojíme, že sa niečo stane niekomu blízkemu a mi tam práve v tom momente nebudeme a nebudeme mu môcť pomôcť. Je to zdravý strach, ale len ak má hranice... Ak je to však prehnané, možno to súvisí s tým, čo si napísala, že ako dieťa si sa veľmi bála, že stratíš mamu, otca. a s tými strašidlami úplne chápem, ja som sa vždy bála duchov, nikdy som nijakého našťastie nevidela, ale bojím sa ich aj tak. :)
neznámy | 14.2.2014 09:29
Pozreli ste si niekedy film Čarodejnice z Eastwicku? Inak doporučujem, kto nevidel:)
Diabol žije s troma ženami, každej sa spýta z čoho má najväščší strach a potom, keď sa rozhodnú od neho odísť ich trestá tým, čoho sa najviac boja. Pri otázke z čoho mám najväčší strach si vždy spomeniem na tento film. Nechcem vravieť z čoho mám strach, lebo čo ak to počuje náhodou...?
Jedno obdobie života som stále rozprávala o tom, hlavne keď boli deti malé, že najväčší strach mám z toho, že nebudem vedieť "kde" je moje dieťa, myslím to že by bolo stratené. Príbehy stratených, nezvestných detí vo mne vzbudzujú nevysvetliteľný strach. Musí to byt hrozný pocit u rodiča, tá neistota.
No a viete čo som u môjho syna, dnes už dospelého spozorovala? Má už od mala tendenciu trestať a vydierať ma takýmto spôsobom. Neozve sa, nezdvihne telefón...
Kto sa zamyslí nad týmto, tak pochopí ako to s tým strachom vlastne je.;)
Diabol žije s troma ženami, každej sa spýta z čoho má najväščší strach a potom, keď sa rozhodnú od neho odísť ich trestá tým, čoho sa najviac boja. Pri otázke z čoho mám najväčší strach si vždy spomeniem na tento film. Nechcem vravieť z čoho mám strach, lebo čo ak to počuje náhodou...?
Jedno obdobie života som stále rozprávala o tom, hlavne keď boli deti malé, že najväčší strach mám z toho, že nebudem vedieť "kde" je moje dieťa, myslím to že by bolo stratené. Príbehy stratených, nezvestných detí vo mne vzbudzujú nevysvetliteľný strach. Musí to byt hrozný pocit u rodiča, tá neistota.
No a viete čo som u môjho syna, dnes už dospelého spozorovala? Má už od mala tendenciu trestať a vydierať ma takýmto spôsobom. Neozve sa, nezdvihne telefón...
Kto sa zamyslí nad týmto, tak pochopí ako to s tým strachom vlastne je.;)
neznámy | 15.2.2014 19:47
ahoj, z čeho strach pramení obecně nevím, ale u mne to jsou situace, kdy cítím ohrožení. A tady to asi už bude individuální, neb každý může stejnou situaci vyhodnotit úplně jinak.
Vývojově se jedná o jednu z nejstarších (podprahových) emoci, která nám zajistily přežití až do dnešní doby, ale asi je blbý, když nás strach svazuje a omezuje v našich plánech, touhách či v řešení "běžných"(tj. pro nás nijak riskantních) situací.
Každopádně by mne zajímalo, jak by takový svět vlastně vypadal...kdyby nikdo, vůbec žádná životní forma neměla strach.
Existoval by vůbec ještě pud sebezáchovy? :D
Vývojově se jedná o jednu z nejstarších (podprahových) emoci, která nám zajistily přežití až do dnešní doby, ale asi je blbý, když nás strach svazuje a omezuje v našich plánech, touhách či v řešení "běžných"(tj. pro nás nijak riskantních) situací.
Každopádně by mne zajímalo, jak by takový svět vlastně vypadal...kdyby nikdo, vůbec žádná životní forma neměla strach.
Existoval by vůbec ještě pud sebezáchovy? :D
neznámy | 15.2.2014 19:58
Ja mám strach, že sa nebudem môcť zhlboka nadýchnuť. Už ako dieťa ma chytala panika, ak mi niekto dal na tvár vankúš. Ostalo mi to dodnes. V minulom živote som sa vraj utopila..
Fascinujú ma tmavé lesy počas noci, ako keby ma niečo do nich ťahalo, ale nejaký neznámy strach ma paralyzuje čo i len sa k tomu lesu priblížiť.
Fascinujú ma tmavé lesy počas noci, ako keby ma niečo do nich ťahalo, ale nejaký neznámy strach ma paralyzuje čo i len sa k tomu lesu priblížiť.
neznámy | 15.2.2014 20:26
Fúúúha, no to musí byť riadne nepríjemný pocit, mať pocit, že sa dusíš. Myslím, že v Tvojom prípade si si to určite priniesla z minulého života, lebo toto už nie je racionálny, ale iracionálny typ strachu.
Inak, mňa zasa v puberte fascinovali cintoríny a tma, to asi preto, že som mala priam panický strach z nadprirozdených javov (duchov najmä) a preto som ich asi vyhľadávala, dokonca aj v noci... asi nie som celkom normálna :D. Našťastie ma to prešlo, aj ten strach, hoci s duchom by som sa nechcela stretnúť ani náhodou -NOOO-...
Inak, mňa zasa v puberte fascinovali cintoríny a tma, to asi preto, že som mala priam panický strach z nadprirozdených javov (duchov najmä) a preto som ich asi vyhľadávala, dokonca aj v noci... asi nie som celkom normálna :D. Našťastie ma to prešlo, aj ten strach, hoci s duchom by som sa nechcela stretnúť ani náhodou -NOOO-...
neznámy | 14.5.2014 13:14
ahojte dievcata, zdielam s Vami problem..
ja som pod. ako Vevuska orientovana astrologicky))),ale zial, zivot ma priviedol v 42 rokoch k tomu, ze som so svojou matkou musela uplne prestat komunikovat.
Kedze jej komunikacia vplyvom toho, ze sa nelieci a ani nehlada silu, je silne negativisticka voci mne a neprijima ma taku aka som cely moj zivot..Zistila som, ze aby som zachranila svoju identitu, bude lepsie s nou prestat komunikovat. Jej komunikacia je iba vycitky a obvinovanie za to,ze nezdielam jej sposob zivota..proste som si musela vybrat, ci byt jej otrokom alebo sa konecne stat sama sebou...
pekny den prajem)
ja som pod. ako Vevuska orientovana astrologicky))),ale zial, zivot ma priviedol v 42 rokoch k tomu, ze som so svojou matkou musela uplne prestat komunikovat.
Kedze jej komunikacia vplyvom toho, ze sa nelieci a ani nehlada silu, je silne negativisticka voci mne a neprijima ma taku aka som cely moj zivot..Zistila som, ze aby som zachranila svoju identitu, bude lepsie s nou prestat komunikovat. Jej komunikacia je iba vycitky a obvinovanie za to,ze nezdielam jej sposob zivota..proste som si musela vybrat, ci byt jej otrokom alebo sa konecne stat sama sebou...
pekny den prajem)
Stránka:
Počítam horoskop...