Mluvili jsme s přítelem o dětech

Určite nie si dement..čítam ťa veľmi rada,aj túto diskusiu som prečítala celú a aspoň na mňa tak vôbec nepôsobíš...len máš v sebe dosť veľký rozpor,čo sa týka vnímania svojho partnera...ja som ho v sebe mala donedávna,takže ti úplne rozumiem-FLOWER-
Na jednej strane cítiš hlboko vnútri niečo,čo ťa od neho vzďaľuje...na druhej strane si všemožnými argumentami snažíš zdôvodniť,že predsa len by ste mali ostať spolu,lebo je to dobrý človek a môžeš byť šťastná,že sa "máte"...no nie si...napriek tým všetkým jeho dobrým vlastnostiam a skutočnosti,že dokážeš prijať aj tie nepríjemné - lebo láska predsa nie je vypočítavá - ak milujeme naozaj,tak by to nemalo byť pre niečo,ale napriek všetkému...predsa ťa vo vnútri trhá na kusy nespokojnosť a frustrácia,pochybnosti a akýsi "nesúlad"...na nejaký čas sa ti to rozumnými a "objektívnymi" argumentami - vyčítanými z rôznych múdrych článkov- podarí v sebe utíšiť /oklamať/ a zase máš pocit,že je všetko fajn...ešte tomu niekedy predchádza pocit viny a hnev na seba samú - prečo nie som spokojná,keď je to taký dobrý človek...čo mi vlastne furt chýba ???!!!
...a tak to ide donekonečna-ROLL- ...čo u niektorých rozhodnejších bytostí môže pôsobiť ako protichodnosť pocitov /ono to totiž tak aj je/ a majú pocit,že si protirečíš...a pritom nechceš nič iné,len byť šťastná a spokojná,no na druhej strane máš strach zo "straty" ? niečoho stabilného...a bojíš sa,že zraníš milovaného človeka / u mňa najväčšiu rolu zohrávali ešte obavy o deti - takže úplne chápem,že tvoje vnútro ich zatiaľ odmieta/... a tak

Neviem,ako dlho to trvá u Teba...no mne to trvalo 14 rokov...po 14 rokoch mojich večných rozporov,kedy vždy zvíťazil pocit "zodpovednej lásky" ,som sa konečne rozhodla počúvnuť ten tichý,tak často udupávaný hlások a rozchádzame sa...nie je to nič príjemné,ale ani tragické či hrozné...no celé to sprevádza obrovský pocit ÚĽAVY...na oboch stranách:)

Asi som trošku odbočila - prepáč..a možno tvoj príbeh je o niečom úplne inom...no veľmi mi pripomína ten môj -v jeho začiatkoch- tak som si dovolila vstúpiť :)

A je to oboustranné řekla bych. Alespoň co jsem pochytila z vyprávění.

A tak i když jsme velkou část v křížku a vypadá to, že jsem pořád nešťastná (protože když jsem zrovna v euforii, tak to tady tolik neventiluju :-) ) máme na sebe dobrý vliv. (teď pošlu Natálce vodu na mlýn) Někdy se zkrátka nechám ovládnout svým egem a jsem vzteklá, že se věci neodehrávají podle mých představ. Jsem smutná a nevím jak to v tu danou chvílí uchopit, hrotím věci, vytvářím další problémy, na které neexistuje řešení, protože ve skutečnosti ani ty problémy neexistují, no a tak založím vlákno za zverokruhu a vypadá to, že se nehejbu z místa, že pořád řeším to samé a až se za pár dní uklidním, jako blesk z čistého nebe přijde procitnutí, uvědomím si o čem to celé mělo být a na nějaký čas je klid. A tak pořád dokola se posunuju krůček za krůčkem...

Nejsem si jistá, jestli by to v nějakém vztahu bylo jednoduší, nebo jako singl, kdo by mi dělal to pomyslné zrcadlo. Mou karmou je téma "Já a partnerské vztahy", to mne napadá při pohledu do minulosti...

-HEART--FLOWER-

Když já to mám právě naopak. Hluboko uvnitř cítím tu sounáležitost, to NĚCO co nás spojuje. A tenhle tichounký hlásek přeřvává náramně dobře slyšitelný neodbytný Egouš "když to nebude podle mne, tak já ti teda ukážu!!!!! tu máš rozchod, ty jedne bídný červe, lup a je ho"

No a právě, když se mi podaří zklidnit, odosobnit se od negativnách dojmů, dokážu přítele vnímat úplně jinak, vidím jeho krásnou duši a srdce na dlani a taky vidím jak tu krásnou bytost drtím ve svých mocenských pařátech.

V pohodě, vodu nechám hezky splynout po mlýnském kole ;-)
Přeju ti, ať jsi šťastná... to, že občas zareaguju zpřímá je prostě jenom část mé osobnosti, ale jinak respektuju tvoje názory i rozhodnutí -FLOWER-

Nechci měnit jeho, teda určitě ne jeho pravou podstatu. Chci změnit sebe, propustit svou panovačnost a tvrdohlavost, otevřít srdce, přestat se bát,...

-FLOWER-

Třeba to nakonec dopadne, tak jak mi celou dobu radíš, kdo ví... Ale teď to tak ještě necítím. Ještě nenadešel ten správný čas.

Hajouš, jaktože měníš příspěvky :D ve kterých užíváš moje jméno a já tady odpovídám jakože nevím pro koho!-WALL-

Cooooo? Nechápu -CONFUSED-

...áno...určite je možné,že to máš naopak...no aj Tvoj predchádzajúci príspevok - akoby som čítala svoje myšlienky ešte tak pred rokom - keď sa to znovu vo mne dosť prudko "bilo" :))

..vieš...to,že je tvoj priateľ krásna duša so srdcom na dlani / presne tak ja vnímam svojho manžela/, ešte neznamená,že s ním musíš stráviť celý život...ale pár rokov s ním ešte asi budeš, mám pocit...čo ti v žiadnom prípade nechcem vyhovoriť... pozri,ako dlho to trvalo mne a neľutujem,lebo práve vďaka tomuto spolužitiu som mala možnosť vnútorne sa rozvíjať... a vďaka tomuto zväzku mám to najcennejšie v živote -dve krásne dcéry...takže ono vždy všetko má svoj zmysel..len sa treba otvoriť aj možnosti,že nič nie je dané naveky a že častokrát veci nie sú také,aké sa zdajú...prijímať život tak,ako prichádza...postupne sa zbaviť potreby všetko hodnotiť a súdiť - hlavne samú seba...každé rozhodnutie je "správne" - v danom okamihu - ak prichádza zo srdca :)

Já už to ani nechci moc rozebírat... a vlastně ti nic neradím, jen jsem psala názor, což je pro mě rozdíl.

Trochu jsem byla v ráži, ale jak to přišlo, tak to odešlo...toť vše. Be in peace -SHINY-

Presne tak som i ja roky bjovala sama so sebou, a pritom som nemala deti no ten isty pocit zodpovednej lasky ma drzal vo vztahu.:)

Jeežiš promiň, jsem se spletla.... -SHAME- -WALL-myslela jsem, žes změnila příspěvek a ono to je jiný-ROLL-

Ok :-) a teď mi ještě vysvětli prosím Tě, co si myslela tím, že měním příspěvky, kde používám Tvé jméno?

Jsem nezměnila ani písmenko -NOOO-

Vysvětleno :-D

Dobrá, to beru. Přesto bych chtěla dodat, že nečekám, že spolu budem na věky. Jen si nemyslím, že nastal čas opustit dobrého učitele. :-)

..to je fajn...vlastne som ti poslednou vetou chcela povedať,že ak sa ešte necítiš na dieťa- ak ti to hovorí Tvoje srdce,že ešte nie je čas - počúvni ho..bez pocitov viny -FLOWER-;)

Ohledně toho dítěte, to si ani nejsem jistá, co je to za hlas.

Asi totiž ani nejsem moc dobrá pečovatelka, když to vztáhnu na kytky nebo zvířátka, pro něco se nadchnu a časem mne začne otravovat, že se musím starat. A to slovo musím chci zdůraznit, protže přesně takhle to cítím. Když si hraju s neteřema, tka je to hrozně fajn. Děti jsou zázrak, nabíjí mne energií, mám děti ráda a nejraděj ze všeho mám, když je večer můžu vrátit mamince. Jednou jsem měla hlídat malou rok a půl neteřinku. Po hodině jsem nevěděla co s ní mám dělat a najednou jsem k tomu dítěti cítila jakýsi odpor. Cítila jsem se, jako ve vězení. Bála jsem se jít i na záchod, aby si tam mezitím něco neudělala...

No ja myslím, že táto diskusia už splnila účel a presne si sa dostala kam bolo treba. po čase zistíš, že rozchod je nevyhnutný, pretože si nemáte čo povedať, nemáte si čo odovzdať a spolužitie sa stane neznesitelným, alebo to vzdá on, alebo zistíte ako ste obaja na sebe popracovali, prekonali svoje povahy a ešte vás to spojilo. To však príde samé, človek to musí cítiť a aj ked si potom vyčíta, že mala som počúvať rady matky, susedky alebo internetových kamarátiek, aj tak je to prd platné, lebo ty sama to musíš zažiť, rozhodnúť sa a preklopiť to do inej roviny - ak treba. Pokial sa s ním rozídeš po nejakom fńukaní na radu niekoho druhého, budeš si to časom vyčítať, jeho idealizovať, budeš si takisto hovoriť mala som ešte skúsiť to alebo hento, nemala som byť taká a taká..Však jablko ked chceš jesť musí dozrieť, beďar ked ho chceš vytlačiť tak takisto, decko ked chce íst do školy tak musí mat 6 rokov a nejakú vyspelosť a žena ked má mať bábo tak sa musí tiež na to cítiť že už teraz to má byť .(ked to vezmeme bez extrému) Všetko má svoj čas, o svojom ďalšom živote si rozhodneš sama aj keby si si tu prečítala tisíce názorov, každý príbeh je iný. To čo opisuje liena nie je až taký ojedinelý jav a kludne môže byť tvoj prípad, teraz však v takom štádiu nie si podla mňa. Nechaj to plynúť a ono sa to ukáže, hlavne sa nedaj tlačiť do kúta, ked sa na miminko necítiš ani od matky ani od partnera. Najlepšie je otvorene povedať ako to vidíš a keby mali aj traktory padať, musí to okolie prijať. Pracovať na sebe znamená pozdvihovať telo aj ducha v pozitívnom význame, ako som už písala CELKOVO, čím sa eliminujú aj tie vlastnosti čo si spomínala panovačnosť, tvrdohlavoť a podobne. V žiadnom prípade to neznamená POTLÁČAŤ teraz svoju osobnosť zaháńaním týchto vlastností do kúta, že - budem sa kontrolovať aby som nebola panovačná, tvrdohlavá a podobne, kvôli niečomu, kvôli partnerovi atď, lebo čas kvapí, ťahá mi na 30 a všetci očakávajú že čo teda z toho bude..To na chvilku môže fungovat, sebakontrola, vyhovieť okoliu, umravniť sa takzvane a sekat dobrotu :D lenže to je jav dočasný, vo vzduchu neustále cítiť pretvárku, že niečo človek robí nasilu a to skôr či neskôr vypukne jak sopka v ovela horšom prevedení ako by človek čakal. Podla toho čo si písala tak ste velmi skoro vhupli do takého stavu ako manželia po rokoch, cez den práca, potom len také bežné povinnosti, papučová kultúra, cez víkend nejaké návštevy, výlety. Po 5 rokoch to môže byť už aj nuda :D kedže nemáte deti, tie vedia urobiť program riadny, to mi ver! Ak nemáte nejaký spoločný ciel - budovanie firmy, domu, deti, tak chápem, že sa tam mrvíte v malicherných problémoch a hladáte chyby na ktoré by ste za iných okolností nemali čas. Zvlášť ked ťa partner nepodrží, ked si dominantná skôr ty, ked on nie je ten ťahúň - finančný, osobnostný a iný, ked nie je ten pilier o ktorý by si sa oprela. Preto hovorím, treba sa zamerať na seba, nkoho nie je treba ťahať zo sračiek, byť spolu z ľútosti, zotrvačnosti a podobne, ale - venovať pozornosť svojej osobnosti a ono sa to tak vyčistí ako bar nadránom. Zostanú len tí skalní, najvernejší, tí čo sa pri nás cítia dobre.

Děkuju -HEART--FLOWER- zamačkávám slzu, asi že tohle jsem tak nějak potřebovala slyšet...