Ľudská duša -
Mluvili jsme s přítelem o dětech
Včera se mne přítel ptal, kdy budeme mít děti a vypadal dost vážně, že založit rodinu chce. Nutno podotknout, že jsme na naše poměry konverzovali celkem dlouho a ani jsme se u toho nepohádali. -BLUSH- Nežně mne objímal. Ta chvíle byla moc hezká. Jenže... čím víc jsem se vžívala do situace, že chodím s břichem a pak ze mne jednoho krásného dne vyleze náš malinkej klon narůstalo ve mně znepokojení - vždyť jsem ještě mladá (táhne mi na třicet?), nic jsem pořádně nezažila (ani to není úplně pravda), sotva jsem vypadla ze školy (jsou to tři roky) a spousta dalších nesmyslů... vyústilo to hysterákem v koupelně, plakala jsem a klepala se (odporem? k rodičovství).
To stejné asi před měsícem, nadhodila jsem, že bychom na dovolené mohli zpáchat pokus o početí, se toho chytl poněkud iniciativně a pokus spáchal den na to... Milování bylo mimořádně krásné, ale jen jsem si uvědomila, co se právě stalo, jakoby mne zavalila tuna suti. Upadla jsem na týden do deprese.
Co ve mně se tak strašně bojí, že přijde o svobodu? -CONFUSED- -SADLEY-
Nejdřív mi ten můj svobodný a nezávislý duch přišel zábavný, ale teď už mne začíná trochu zlobit, je mi ze sebe smutno.
teda asi veď hlúpa otázka, no tak mi to napadlo....
čakať s niekým dieťa je svojim spôsobom aj záväzok vzťahu....
lepšie sa čaká s niekým kým som si istá, že s ním chcem byť, a komu dôverujem, že bude dobrým otcom práve môjmu dieťaťu, o koho sa môžem oprieť (napríklad aj počas hysterického záchvatu v kúpeľni :D)
u mňa sa striedali obdobia túžby po dieťati s obdobiami že je to absolútny nezmysel, napokon som to prestala riešiť s tým že tomu nebudeme brániť, a po vyše roku som zistila že je rozhodnuté :)
v podstate máš stále ešte čas, je vcelku bežné že ženy rodia po tridsiatke, ak predstava materstva v tebe vzbudzuje pocity odporu a desu, asi si niečo ešte potrebuješ ujasniť či vyriešiť.... telo nie je hlúpe, niečo ti chce povedať -HEART-
Pořád jsem se zabývala tím, CO ve mě se k tomu takhle staví... už jsem k tomu tématu napsala hodně v jiných diskuzích a určitě si něco pamatuješ z osobních diskuzí, proto už to tady nebudu rozepisovat. Jen možná bych zkusila ty rodinné konstelace, které mě osobně hodně zabraly. Pokud by se nic nenašlo v dětství nebo u rodičů, zcela jistě se něco najde v partnerství....
Zkus se na sebe nezlobit, to jsou věci, které člověk občas sám nevyřeší tím, že si logicky bude vysvětlovat, že už je dost starý atd. Každý je připravený v jiném čase a je třeba to nehrotit, ale možná je čas s tím už něco dělat, pomalu, trpělivě... Pokud ti nejde s tím něco udělat tvým způsobem, tak zkus prostě nějaký způsob "odblokování" s někým kdo se tím profesionálně zabývá a na koho jsou dobrá doporučení.
Tak doporučení jedině z mé vlastní zkušenosti. Tohle je žena z Ostravy, ale po domluvě i dojíždí, ale musí se nasbírat min. počet lidí... Dá se s ní ale fajně domluvit, komunikuje, je aktivní ;-)
Musím, říct, že jsem už na konstelacích byla i jinde, ale tahle kočka je fakt dobrá! Dokáže ze mě vytáhnout věci, které hned tak každý nedokáže!-THUMBSUP-
http://www.konstelace-ostrava.cz/
ale je to každýho věc jak se rozhodne a jestli je na to zralej. já zrál 8 let -SHAME-
No jasně, člověk se k takovým věcem dohrabe až když je připravený ;-)
No jinak k tématu, když už tě tady máme :D Chci se zeptat jak to zakládání rodiny vidíš ty jakožto MUŽ. CO potřebuješ k tomu, aby jsi chtěl založit s partnerkou rodinu. Pak řeknu proč se ptám, protože jsem zjistila, že mezi ženami a muži v tom je jeden podstatný rozdíl, který ženy občas chápou "nesprávně" ;-)
Jasně, že bych to chtěla zkusit, ale je kolem toho tolik proměných, že by to chtělo aspoň jednu konstantu, která mne chytne za ručičku a celou tou záležitostí napoprvé provede -SHAME-
https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=b2FWvH7_9fI
/>
(tento odkaz sa do tejto témy hodí viac ako do pôrodov :))
Tam se někdy pěkně ukáže jak co kdo vnímáme a dokonce někdy i vyjdou najevo věci díky kterým pochopíme PROČ a hlavně CO doopravdy cítíme my sami anebo ten druhý. A já jsem si mockrát řekla, cvak: AHAaaa...
To je taky dobrý poznatek, protože ty najednou vidíš věci, které jsou ZA oponou, ZA běžným vnímáním ;-)
Když to tak vnímáš tak pro to udělej vše, abys měla v sobě klid!-YES-
Přijde mi, že se bojí víc než já. Jako by měl pocit, že když se otevře, rozkryje, že bude příliš zranitelnej a tak si zarputile brání ten svůj postoj stůj co stůj a není ochotnej udělat ani krok vpřed. Čím víc se do něj šije, tím víc se stahuje.
Jeho mamka chodí k léčitelce, ona teda má celý život sama se sebou dost problémů, ale aspoň se snaží a z něj už je zoufalá, jde v jejích šlépějích s tím, že ale se sebou nechce nic dělat. Tak na něm začly nějak pracovat nadálku, bez něj, neumím si to moc představit a těžko říct, jestli to bude mít nějaký dopad.