Ľudská duša -
Hřebíky hněvu
neznámy | 14.11.2014 20:06
Hřebíky hněvu
Byl jednou jeden mládenec s prchlivou povahou. Jednoho dne mu otec dal pytel plný hřebíků a řekl:
– Pokaždé, když ztratíš trpělivost nebo se s někým pohádáš, zatluč do vrat od zahrady jeden hřebík.
První den mládenec zatloukl 37 hřebíků. V průběhu následujících týdnů se postupně učil sebeovládání a počet hřebíků zatlučených do vrat se zmenšoval. Mladík pochopil, že je snazší se ovládat, než zatloukat hřebíky.
Konečně přišel den, kdy nezatloukl ani jeden. Šel za otcem, aby mu tu novinku oznámil.
Tehdy otec synovi řekl:
– A teď za každý den, kdy nebudeš prchlivý, jeden hřebík vytáhni.
Nakonec nastal den, kdy mohl mládenec otci říci, že ze vrat vyndal všechny hřebíky.
Otec ho k vratům zavedl:
– Choval ses dobře synu, ale podívej se sám, kolik děr zůstalo ve vratech! Už nikdy nebudou taková, jako dřív. Když se s někým hádáš a křičíš na něj nadávky, způsobuješ mu stejné rány, jaké zůstaly tady na těch vratech. Můžeš do člověka vrazit nůž a hned ho vytáhnout, avšak rána zůstane. A není důležité, kolikrát pak budeš prosit o odpuštění. Rána nezmizí. A rána způsobená slovy bolí stejně, jako rána fyzická.
-FLOWER-
Byl jednou jeden mládenec s prchlivou povahou. Jednoho dne mu otec dal pytel plný hřebíků a řekl:
– Pokaždé, když ztratíš trpělivost nebo se s někým pohádáš, zatluč do vrat od zahrady jeden hřebík.
První den mládenec zatloukl 37 hřebíků. V průběhu následujících týdnů se postupně učil sebeovládání a počet hřebíků zatlučených do vrat se zmenšoval. Mladík pochopil, že je snazší se ovládat, než zatloukat hřebíky.
Konečně přišel den, kdy nezatloukl ani jeden. Šel za otcem, aby mu tu novinku oznámil.
Tehdy otec synovi řekl:
– A teď za každý den, kdy nebudeš prchlivý, jeden hřebík vytáhni.
Nakonec nastal den, kdy mohl mládenec otci říci, že ze vrat vyndal všechny hřebíky.
Otec ho k vratům zavedl:
– Choval ses dobře synu, ale podívej se sám, kolik děr zůstalo ve vratech! Už nikdy nebudou taková, jako dřív. Když se s někým hádáš a křičíš na něj nadávky, způsobuješ mu stejné rány, jaké zůstaly tady na těch vratech. Můžeš do člověka vrazit nůž a hned ho vytáhnout, avšak rána zůstane. A není důležité, kolikrát pak budeš prosit o odpuštění. Rána nezmizí. A rána způsobená slovy bolí stejně, jako rána fyzická.
-FLOWER-
neznámy | 14.11.2014 20:30
Ten príbeh sa mi nepáči. Ak syn dokázal ovládnuť svoj hnev, minulosť prestala existovať.
Oveľa viac sa mi páči tento príbeh. :)
Lukáš 23, 39-43:
Jeden z tých zločincov, ktorí viseli na kríži, sa mu rúhal a hovoril: "Nie si ty Mesiáš? Zachráň seba i nás!" No druhý ho zahriakol: "Ani ty sa nebojíš Boha, hoci si takisto odsúdený? Lenže my spravodlivo dostávame zaslúžený trest, ale on neurobil nič zlé." Potom povedal: "Ježiš, rozpomeň sa na mňa, keď prídeš do svojho kráľovstva." Ježiš mu odpovedal: "Amen, hovorím ti: Dnes budeš so mnou v raji." (Lukáš 23,39-43)
Oveľa viac sa mi páči tento príbeh. :)
Lukáš 23, 39-43:
Jeden z tých zločincov, ktorí viseli na kríži, sa mu rúhal a hovoril: "Nie si ty Mesiáš? Zachráň seba i nás!" No druhý ho zahriakol: "Ani ty sa nebojíš Boha, hoci si takisto odsúdený? Lenže my spravodlivo dostávame zaslúžený trest, ale on neurobil nič zlé." Potom povedal: "Ježiš, rozpomeň sa na mňa, keď prídeš do svojho kráľovstva." Ježiš mu odpovedal: "Amen, hovorím ti: Dnes budeš so mnou v raji." (Lukáš 23,39-43)
neznámy | 14.11.2014 22:11
Důležité je si uvědomit proč hádaní a hněv vznikají. Je to z důvodu očekaváneho chovaní od jiné osoby, přemítaní svých tužeb aby naplnili naše děti , naše sny a v neposlední řadě naše ego a nerespektování svobodného názoru a osobnosti jednotlivce. V jednom měl otec pravdu, hněv je negativní energie a rány na potě jsou naše rány v duši.
neznámy | 14.11.2014 23:03
Nedivím se závěru ".. není důležité, kolikrát pak budeš prosit o odpuštění. Rána nezmizí .." neboť střed příběhu nás informuje : ".. se postupně učil sebeovládání .. mladík pochopil, že je snazší se ovládat, než zatloukat hřebíky ..". Sebeovládáním se má na mysli potlačení. Namísto toho, aby si byl mládenec vědom svého vzteku a přijal jej (a dál mohl sledovat, jaká je pravá příčina jeho vzteku), zakazoval si jej. Není co odpouštět, protože vše je při starém, jen to není vidět ..
Pravděpodobnější závěr tohoto příběhu vidím asi takto:
.. a 38mý den mládenec odjistil granát .........
Pravděpodobnější závěr tohoto příběhu vidím asi takto:
.. a 38mý den mládenec odjistil granát .........
nikav | 15.11.2014 00:31
Ten mladík mal možno Urán na ascendente ako ja. Tiež som voľakedy reagovala z prvého popudu a mala som pocit, že ak to tak nespravím, roztrhne ma. Sebaovládanie nie je potlačenie, je to iba naučiť sa nereagovať okamžite, v najväčšom nervovom napätí. Nestačí ani "počítať do troch", lebo stres tak rýchlo neodznie. S kľudnou mysľou vnímame veci reálnejšie. Ja som našla na seba jednoduchú fintu - predstavila som si, že vec čo ma nahnevala sa stala niekomu inému a hneď som to videla triezvejšie. Načo si ničiť zdravie vlastným hnevom a ešte aj ubližovať okoliu.
Cez sebareflexiu, sebapoznanie, sebaúctu a sebaprijatie dôjdeme k akceptácii iných, aj k odpusteniu sebe aj iným. Prináša to pokojný spánok a veľa iných pozitív. Nie som ani proti zatĺkaniu klincov, môže to pomôcť odbúrať stres. :) Dobré ránko všetkým.-COFFEE-
neznámy » nikav | 15.11.2014 22:12
Díky -FLOWER-
Ve Tvé zkušenosti čtu o tom, jak přeorientovat mysl ve chvíli vzteku ( že to, co patří Tobě, se děje někomu jinému ). Vytváříš si jiný model chování. Myslím, že vše, co se nám děje, nám i nějakým způsobem patří. V případě vzteku může jít např. o podceňování v dětství a vztek jako obrana, vzdor. Je to individuální, ty vlivy jsou různé. Sebe-ovládání vidím jako sebe-manipulaci svého vnějšího projevu, nikoliv jako pochopení podstaty určitého chování ( když už mám to uvědomění, že mi škodí). Moje zkušenost je taková, že co se snažím nějak obejít, si mne stejně najde nebo mi jde naproti "v jiném kabátě" a potom je můj původní projev mnohem intenzivnější. Pravdou je taky to, že si potřebujeme leccos vyzkoušet ;)
Ve Tvé zkušenosti čtu o tom, jak přeorientovat mysl ve chvíli vzteku ( že to, co patří Tobě, se děje někomu jinému ). Vytváříš si jiný model chování. Myslím, že vše, co se nám děje, nám i nějakým způsobem patří. V případě vzteku může jít např. o podceňování v dětství a vztek jako obrana, vzdor. Je to individuální, ty vlivy jsou různé. Sebe-ovládání vidím jako sebe-manipulaci svého vnějšího projevu, nikoliv jako pochopení podstaty určitého chování ( když už mám to uvědomění, že mi škodí). Moje zkušenost je taková, že co se snažím nějak obejít, si mne stejně najde nebo mi jde naproti "v jiném kabátě" a potom je můj původní projev mnohem intenzivnější. Pravdou je taky to, že si potřebujeme leccos vyzkoušet ;)
neznámy » nikav | 16.11.2014 18:06
Jáááj, hovoris mi z duse ... tiez mam Uran v blizkosti ascendentu, podporeny este kvadratom marsu ( v konjunkcii so Saturnom ). Tiez som mala tendenciu k vybuchom zlosti a nerozvaznemu konaniu. Doslo mi, ze mam velmi nizku frustracnu toleranciu a ze ma vytacaju veci, ktore inych ludi nechavaju absolutne kludnymi. Snazim sa vzdy zastavit a porozmyslat, co ma to vlastne nahnevalo a ci to naozaj myslim vazne, ze budem opat impluzivna. :)-FLOWER-
nikav | 17.11.2014 12:06
Nezvládnutý hnev /jeden z hlavných hriechov/ môže viesť k nenávisti a pomstychtivosti, spúšťa ničivú lavínu negativity a je prekážkou duchovného rastu. Ale ľudia vysokej duchovnej úrovne sú známi svojím pokojom, láskavosťou a múdrosťou, hnev nemá šancu sa v nich uchytiť, lebo sú v stave harmónie a jednoty. Tieto dva protipólne úkazy nazýva kineziológia cestou života a cestou smrti. Záleží len na nás. :) -HEART--FLOWER-
neznámy » nikav | 17.11.2014 17:53
Lidé známí svým klidem, laskavostí a moudrostí jsou bohužel zatím dost výjimkou. Mám zkušenost (nikoliv ojedinělou), že lidé považující se nebo jsa považováni za vysoce duchovně vyspělé, byli vzteky bez sebe, když někdo zmínil někoho jiného tzv. vysoce duchovně vyspělého .. toto označení je vůbec ošemetné, neboť až budeme ve stavu harmonie a jednoty, zjistíme, že není nikdo vysoce - nebo nízce duchovně vyspělý. Všichni jsme duchovní bytosti s různými záměry pro pozemský život -FLOWER-
neznámy | 19.11.2014 07:58
asi vnímaš v príbehu podsúvanie pocitu viny, nemyslím však že cieľom otca bolo dodatočne vyvolať pocit viny, skôr ide o pochopenie cez skúsenosť
no málokto takto podobné príbehy chápe, ľudia často používajú podobné príbehy na moralizovanie, odsudzovanie iných alebo sebaobviňovanie (mňa nevynímajúc :D )
veci sú tak ako sú, tiež mám Uran na asc oproti Venuši a ovládnuť náhle záchvaty zlosti nie je jednoduché, nemyslím že som preto menej duchovne vyspelá, hoc je pravdou že veľmi môžem ublížiť svojim hnevom, príde mi užitočnejšie učiť seba i iných k pochopeniu a naučiť sa nevzťahovať na seba "klince" čo do nás z času na čas niekto natlčie :D
no málokto takto podobné príbehy chápe, ľudia často používajú podobné príbehy na moralizovanie, odsudzovanie iných alebo sebaobviňovanie (mňa nevynímajúc :D )
veci sú tak ako sú, tiež mám Uran na asc oproti Venuši a ovládnuť náhle záchvaty zlosti nie je jednoduché, nemyslím že som preto menej duchovne vyspelá, hoc je pravdou že veľmi môžem ublížiť svojim hnevom, príde mi užitočnejšie učiť seba i iných k pochopeniu a naučiť sa nevzťahovať na seba "klince" čo do nás z času na čas niekto natlčie :D
neznámy | 30.12.2014 09:28
-LOL--LOL--LOL-
No...ono sebeovládání přeci nemusí být jen popírání emocí.
Je to vědomé jednání,kdy člověk dokáže prožívat krizové situace s patřičnou a bdělou kontrolou.Souvisí to se správnou sebereflexí a vlastním empirický poznáním,že slovo může být mocnou a nebezpečnou zbraní...vyřčené slovo zpátky nevezmeš.Každý,kdo tohle zažije a následně ho trápí výčitky svědomí,že někomu slovem ublížil,se asi snaží se svou výbušností trochu pracovat,aby se při příštím"zatloukání hřebíku" nemusel cítit tak mizerně.:)
Pro mne je ten příběh v pořádku,nevidím tam žádný rozpor se skutečností...
No...ono sebeovládání přeci nemusí být jen popírání emocí.
Je to vědomé jednání,kdy člověk dokáže prožívat krizové situace s patřičnou a bdělou kontrolou.Souvisí to se správnou sebereflexí a vlastním empirický poznáním,že slovo může být mocnou a nebezpečnou zbraní...vyřčené slovo zpátky nevezmeš.Každý,kdo tohle zažije a následně ho trápí výčitky svědomí,že někomu slovem ublížil,se asi snaží se svou výbušností trochu pracovat,aby se při příštím"zatloukání hřebíku" nemusel cítit tak mizerně.:)
Pro mne je ten příběh v pořádku,nevidím tam žádný rozpor se skutečností...
Stránka:
Počítam horoskop...