Ľudská duša -
6 mesiacov do konca života, ako s nimi naložiť?
hrabeti | 31.8.2019 10:30
K tomuto výkladu sveta som dospel, keď som sa zbavil všetkých predstáv o tom, ako by som chcel, aby to bolo (no, všetkých, to je trochu hyperbola, časom mi stále ešte dochádza, že niečoho som sa držal, či držím a ani som si to neuvedomoval a bral za samozrejmé) a to som myslel tým, čo som napísal tebe.
Že ty stále máš a prezentuješ svoju predstavu o tom, ako by si chcela, aby to bolo. A to je prekážkou tomu, aby si to uvidela tak, ako to naozaj je.
Čiže - keď vravím, že nechceš vedieť, ako to je, nie je to preto, že by si odmietala môj výklad sveta, ale preto, že sa držíš svojej predstavy, ako chceš, aby to bolo.
Jediné, čo ti odporúčam (vnucovať je silné slovo), zbav sa svojej predstavy.
Potom sa ti ukáže skutočnosť, alebo Pravda, keď chceš.
Že ty stále máš a prezentuješ svoju predstavu o tom, ako by si chcela, aby to bolo. A to je prekážkou tomu, aby si to uvidela tak, ako to naozaj je.
Čiže - keď vravím, že nechceš vedieť, ako to je, nie je to preto, že by si odmietala môj výklad sveta, ale preto, že sa držíš svojej predstavy, ako chceš, aby to bolo.
Jediné, čo ti odporúčam (vnucovať je silné slovo), zbav sa svojej predstavy.
Potom sa ti ukáže skutočnosť, alebo Pravda, keď chceš.
neznámy » hrabeti | 31.8.2019 12:09
Rozhlédl se, jako by viděl poprvé svět. Svět byl krásný, svět byl pestrý,
svět byl zvláštní a záhadný! Byla tu modř, byla tu žluť, byla tu zeleň, nebe
plynulo i řeka, nehybně stál les i hory, všechno krásné, všechno záhadné a
magické a uprostřed Siddhártha, procítající, na cestě k sobě samému. To vše,
všechna ta modř a žluť, řeka a les, poprvé vstoupily okem do Siddhárthy.
Přestaly být kouzlem Máry, přestaly být závojem Máji, přestaly být nesmyslnou
a nahodilou rozmanitostí světa jevů, kterou opovrhuje každý přemýšlivý
bráhman, ošklivící si mnohotvárnost a hledající jednotu. Modř byla modří, řeka
byla řekou, a i když také v modři a řece pro Siddhárthu skrytě žila jednota a
božství, bylo v tom přece jen cosi božského a významného, zde byla žluť a
modř, tam nebe a les, a tady Siddhártha. Smysl a podstata nebyly kdesi za
věcmi, byly v nich, ve všem.
"Jak jsem byl hluchý a němý!" myslel si rychle kráčející poutník. "Ten, kdo
čte písmo, jehož smysl chce rozluštit, nepohrdá znaky a písmeny a nenazývá je
klamem, náhodou a bezcennou slupkou, nýbrž je čte, studuje je a miluje,
písmeno za písmenem. Ale já, který jsem chtěl číst v knize světa a v knize svého
vlastního života, já jsem kvůli předpokládanému smyslu pohrdal znaky a
písmeny, nazýval jsem svět jevů klamem, nazýval jsem svůj zrak a svůj jazyk
náhodnými a bezcennými jevy. Ne, to už je pryč, procitl jsem, skutečně jsem
procitl a teprve dnes jsem se narodil."
Hermann Hesse
svět byl zvláštní a záhadný! Byla tu modř, byla tu žluť, byla tu zeleň, nebe
plynulo i řeka, nehybně stál les i hory, všechno krásné, všechno záhadné a
magické a uprostřed Siddhártha, procítající, na cestě k sobě samému. To vše,
všechna ta modř a žluť, řeka a les, poprvé vstoupily okem do Siddhárthy.
Přestaly být kouzlem Máry, přestaly být závojem Máji, přestaly být nesmyslnou
a nahodilou rozmanitostí světa jevů, kterou opovrhuje každý přemýšlivý
bráhman, ošklivící si mnohotvárnost a hledající jednotu. Modř byla modří, řeka
byla řekou, a i když také v modři a řece pro Siddhárthu skrytě žila jednota a
božství, bylo v tom přece jen cosi božského a významného, zde byla žluť a
modř, tam nebe a les, a tady Siddhártha. Smysl a podstata nebyly kdesi za
věcmi, byly v nich, ve všem.
"Jak jsem byl hluchý a němý!" myslel si rychle kráčející poutník. "Ten, kdo
čte písmo, jehož smysl chce rozluštit, nepohrdá znaky a písmeny a nenazývá je
klamem, náhodou a bezcennou slupkou, nýbrž je čte, studuje je a miluje,
písmeno za písmenem. Ale já, který jsem chtěl číst v knize světa a v knize svého
vlastního života, já jsem kvůli předpokládanému smyslu pohrdal znaky a
písmeny, nazýval jsem svět jevů klamem, nazýval jsem svůj zrak a svůj jazyk
náhodnými a bezcennými jevy. Ne, to už je pryč, procitl jsem, skutečně jsem
procitl a teprve dnes jsem se narodil."
Hermann Hesse
hrabeti | 31.8.2019 13:26
Presne tak - přestaly být nesmyslnou a nahodilou rozmanitostí světa jevů
Máš to všade, ešte aj v tomto úryvku.
Všetko sa deje nevyhnutne.
A ono sa to nijako, ako som už aj v tejto téme napísal, nevylučuje s pociťovaním, žitím, emóciami a farebnosťou života, sveta ....
Máš to všade, ešte aj v tomto úryvku.
Všetko sa deje nevyhnutne.
A ono sa to nijako, ako som už aj v tejto téme napísal, nevylučuje s pociťovaním, žitím, emóciami a farebnosťou života, sveta ....
hrabeti | 31.8.2019 14:16
Máme rozpor, veď ja to tu píšem od začiatku, že sa to nevylučuje a stále tvrdím - všetko sa deje nevyhnutne a zároveň sa to nevylučuje s takýmto prežívaním a pociťovaním.
To ty a hanga zastávate názor "buď - alebo", keď vám vychádza z toho, že všetko sa deje nevyhnutne, že je to bez života a zmyslu :)
To ty a hanga zastávate názor "buď - alebo", keď vám vychádza z toho, že všetko sa deje nevyhnutne, že je to bez života a zmyslu :)
neznámy » hrabeti | 31.8.2019 14:34
Vôbec nie. Je to o sústreďovaní a vedení pozornosti. Keď do života, ktorému je vlastné preciťovanie a prežívanie privádzaš sústredenosť na nehybnosť a nevyhnutnosť , dokonalú prázdnotu Božskej jednoty, ochromuješ život v jeho podstate.
Je to naladenie a sústredenie pozornosti asi tak, akoby si sa niekde nudil, nebol duchom prítomný a chcel odtiaľ čo najskôr vypadnúť. Samozrejme, že potom plne neprežívaš stav bytia, v ktorom práve si. Veľa ti toho uniká, nedotýka sa ťa.
Nemôžem hovoriť za Hangu, ale na mňa to pôsobí takto.
Je to naladenie a sústredenie pozornosti asi tak, akoby si sa niekde nudil, nebol duchom prítomný a chcel odtiaľ čo najskôr vypadnúť. Samozrejme, že potom plne neprežívaš stav bytia, v ktorom práve si. Veľa ti toho uniká, nedotýka sa ťa.
Nemôžem hovoriť za Hangu, ale na mňa to pôsobí takto.
hrabeti | 31.8.2019 17:16
Ty chceš donekonečna preciťovať a prežívať?
A teda aj donekonečna udržiavať utprenie? :)
Tento život v 3D tu nie je nato, aby bol donekonečna udržiavaný za každú cenu.
Je to ako škola.
Školu máš dokončiť a opustiť, posunúť sa ďalej.
A pokiaľ ťa v tej škole, ktorá už ťa nemá čo naučiť stále držia, tak áno, chceš odtiaľ vypadnúť. Lebo je to tu nuda, stále to isté dokola a ešte to aj často bolí :)
A teda aj donekonečna udržiavať utprenie? :)
Tento život v 3D tu nie je nato, aby bol donekonečna udržiavaný za každú cenu.
Je to ako škola.
Školu máš dokončiť a opustiť, posunúť sa ďalej.
A pokiaľ ťa v tej škole, ktorá už ťa nemá čo naučiť stále držia, tak áno, chceš odtiaľ vypadnúť. Lebo je to tu nuda, stále to isté dokola a ešte to aj často bolí :)
neznámy » hrabeti | 1.9.2019 09:24
My sme mali v škole veľmi dôležitého školníka. Podkuroval celej škole, lebo to bol aj kotolník. Dokázal vyhriať štvorposchodovú budovu, v ktorej bolo asi tristo detí.
Chodili sme si k nemu pre triesky, kvôli výtvarnej výchove. Po naostrení sme ich používali na kreslenie tušom. A vždy sme pobyt v jeho "kancelárii" :-D využili aj na hľadanie uhlia s ligotavými kúskami pyritu. To boli časy, ti poviem... :-)
Chodili sme si k nemu pre triesky, kvôli výtvarnej výchove. Po naostrení sme ich používali na kreslenie tušom. A vždy sme pobyt v jeho "kancelárii" :-D využili aj na hľadanie uhlia s ligotavými kúskami pyritu. To boli časy, ti poviem... :-)
simetra | 1.9.2019 09:34
Vrátila som sa ešte k Tvojej otázke. Do mailu mi prišla na ňu odpoveď, reakcia, je od človeka, ktorý nemá možnosť tu prispievať (ako mnohí iní, kvôli polonefunkčnosti webu........).
Takže to tu vkladám, možno budeš chcieť reagovať:
"A to je právě o nastavení druhé tváře, který lidé chápou tak, když tě někdo uhodí, tak máme hned nastavit tvář druhou a nechat se uhodit i tam. Je to však o tom že máme pro toho člověka nachystanou druhou tvář, v tom smyslu že mu bude ochotná pomoci až se sám dostane do potíží. Až bude čekat na pomoc, ať už ublížil jakkoliv a je to velmi těžká zkouška, neb člověk je plný odporu a bloku. Přesto když to člověk dokáže,ocitne se na vlně mysteria, neb to je ta velikost, nastavit druhou tvář, mít pro toho kdo nám ublížil nachystanou pomocnou ruku. Tyhle okamžiky jsou s velkým O, Neb lidé jsou plní msty a žijí jen pro pomsty. Denně vychází z domu, aby se někomu mstili, aby vrátili ublížení, přehlížení, nadřazenost, opovržení, poté když přijdou večer domů zjišťuji, že ač se snažili vrátit pohrdání druhým, že jim to přineslo nové zklamání."
Takže to tu vkladám, možno budeš chcieť reagovať:
"A to je právě o nastavení druhé tváře, který lidé chápou tak, když tě někdo uhodí, tak máme hned nastavit tvář druhou a nechat se uhodit i tam. Je to však o tom že máme pro toho člověka nachystanou druhou tvář, v tom smyslu že mu bude ochotná pomoci až se sám dostane do potíží. Až bude čekat na pomoc, ať už ublížil jakkoliv a je to velmi těžká zkouška, neb člověk je plný odporu a bloku. Přesto když to člověk dokáže,ocitne se na vlně mysteria, neb to je ta velikost, nastavit druhou tvář, mít pro toho kdo nám ublížil nachystanou pomocnou ruku. Tyhle okamžiky jsou s velkým O, Neb lidé jsou plní msty a žijí jen pro pomsty. Denně vychází z domu, aby se někomu mstili, aby vrátili ublížení, přehlížení, nadřazenost, opovržení, poté když přijdou večer domů zjišťuji, že ač se snažili vrátit pohrdání druhým, že jim to přineslo nové zklamání."
neznámy » hrabeti | 1.9.2019 09:39
život je mimo čas. Predstavy o tom ako to funguje a prečo sme tu, sú pre Život nepodstatné konštrukcie. Ja som len napísala, že táto predstava na mňa pôsobí mechanicky, s vedomím, že na Teba nie (aspoň si tak písal), a to sa mi vidí podstatné, ani mi nenapadne vyhovárať Ti tvoj pohľad, tvoju skúsenosť (napokon ja mám aj tak k dispozícii iba vlastnú predstavu o tvojej predstave)
rozlišovanie dobra a zla vnímam vlastne aj ako rozlišovanie života a smrti, alebo inak, rozlíšenie toho kde prúdi život, kde je bytie od mechanického prežívania tela
obraz nevyhnuteľnosti, ako ho predkladáš, je pre mňa ako truhla. Tak ako život presahuje telesnosť, i smrť sa môže rozprestierať v biologicky živom. Preto je pre mňa dôležitá vôľa, vôľa žiť, možnosť kedykoľvek si vybrať život alebo smrť, a to vlastne bez ohľadu na to, či som v tele alebo nie
Nevyhnuteľnosť z tohto pohľadu je v tom, že smrť v skutočnosti neexistuje, lebo život je večný, a tak kedykoľvek môže každý smrť opustiť , pochopiť, že je ilúziou a vstúpiť do života a nevyhnuteľne sa to i stane
rozlišovanie dobra a zla vnímam vlastne aj ako rozlišovanie života a smrti, alebo inak, rozlíšenie toho kde prúdi život, kde je bytie od mechanického prežívania tela
obraz nevyhnuteľnosti, ako ho predkladáš, je pre mňa ako truhla. Tak ako život presahuje telesnosť, i smrť sa môže rozprestierať v biologicky živom. Preto je pre mňa dôležitá vôľa, vôľa žiť, možnosť kedykoľvek si vybrať život alebo smrť, a to vlastne bez ohľadu na to, či som v tele alebo nie
Nevyhnuteľnosť z tohto pohľadu je v tom, že smrť v skutočnosti neexistuje, lebo život je večný, a tak kedykoľvek môže každý smrť opustiť , pochopiť, že je ilúziou a vstúpiť do života a nevyhnuteľne sa to i stane
Stránka:
Počítam horoskop...