Láska a vzťahy -
životní parneri
Naprosto souzním.
Prošla jsem stavem, kdy už jsem přijala myšlenku, že umírám. To poznání a pocit úlevy byl famózní.
Nedávno mi umřel otec a jeho odchod vnímám jako další bytí, byť v jiné realitě.
Ta myšlenka je pro mě stravitelná. Přijímám ji lépe než všudepřítomnou emoci vedoucí k destrukci.
Ale pomysli větu, prach jsi a v prach se obrátíš.
Jde o druhou stranu mince. Bez toho abych diferencoval mezi tím co je lepší či horší.
Něco musí zaniknout aby něco jiného mohlo vzniknout.
Zemře li člověk, může se narodit zvíře, ďábel, nebo třeba bůh. Nebo zase člověk.
Cílem je zemřít. Abychom mohli žít.
Ale když upřednostníš život před smrtí pak jdi chycena v síti zápasu o něj.
Život se děje i bez našeho přičinění. Tomu věř. :)
Nemusíme chtít být a nemusíme plodit. Prostě jsme. Rodíme se a umíráme.
Máš snad strach že když nebudeme mít plán že zanikneme?
A co bude po smrti mého těla s mým tělem? To asi dokonale neovlivním.-ROLL-
Člověk si může vybrat. V tom je podle mne jedinečný. Může si vybrat v inervalu (zvíře.........bůh)
zajíc naběhne lvovi aby se lev najedl.
člověk se egoisticky stará jen sám o sebe.
společnost vybudovala pravidla kterých se držíme díky tomu přežíváme jako druh tak jak přežíváme.
když pravidla pominou, systém se rozpadne, nastane pravidlo džungle.
budeme nuceni se obětovat nedobrovolně. nezřídka byl v dobách krize přítomen kanibalismus.
veškerá potrava kterou sníme je obětována k našemu uspokojení. aniž si to uvědomujeme, bůh nás krmí.
