Věčné hádky s mámou...

Ahoj lidičky,
mám problém s mámou a zajímal by mě váš názor. Odmalinka si s ní nerozumím. Jsem spíš citovější a ona je zase materiálního zaměření. Někdy mi připadá, že úplně všechno přepočítává na peníze. Stále mi vyčítá, že mě s tátou živí, ale já přitom přispívám na domácnost. Chodila jsem na střední školu a pak na vysokou, ale po abslovování jsem nemohla v oboru najít práci. Takže jsem vzala první, co se naskytla. Po roce jsme ale s přítelem začali plánovat miminko. Jenže se do toho objevila možnost práce v oboru, který jsem studovala, ale touha po dítěti byla silnější. Jenže moje matka to bere jako nevděk, neúctu, že mi platili s otcem školu a já že teď nechci využít tu šanci. Co si myslíte vy? Já to beru jako samozřejmost, že až budu mít dítě, tak se o něho postarám a zaplatím mu školu, i vysokou, pokud bude chtít a v životě by mě nenapadlo mu to vyčítat a předhazovat. A pokud by se rozhodl pro práci jinou než v oboru, tak bych mu hlavu asi taky neutrhla. Třeba by se pro ní rozhodl později. Už mám taky věk pro založení vlastní rodiny, která je pro mě ale přednější než kariéra. Mám pocit, že mě nemůžou nutit a vyčítat mi, že chci něco jinoho než oni. Je to přece můj život -SADLEY-

Ja osobne s tebou suhlasim - mala by si urobit to co citis ze je pre teba spravne a vtedy, ked citis ze je to spravne.

Je aj take porekadlo : -"Vsetci chcu vase dobro - nedajte si ho vziat."

Nakoniec ako spravny Kozorozec/Baran - ked bude dieta vacsie, mozes zacat hoci aj podnikat - v zmysle "byt sam sebe panom".
:)

I když už jsem starší kousek, vztah s matkou právě řeším. Kdysi jsme spolu i podnikali, ale já byl spíše "do počtu", protože o všem rozhodovala a já se musel vždy podřídit. Byl jsem na mamce závislý v tomto případě i finančně a trvalo to přibližně 6 let, kdy jsem si začal uvědomovat, že má matka je manipulátor a že se mě snaží vždy dotlačit někam kam chce sama, ale já až tak ne. Tenkrát, před 12-ti lety jsem to řešil tak, že jsem se prostě odstěhoval cca 30km od maminky a myslel že je vše vyřešeno. V lednu tohoto roku měla mamka úraz a potřebovala péči. Po rodinné poradě mé dvě sestry odhlasovali, že se na nějakou dobu k mamince odstěhuji a budu se o ní starat. Sice nerad, ale cítil jsem, že ji toho dost dlužím a sama se o sebe nepostará. Ze začátku to celkem šlo, jenže časem jsem zjistil, že starý problém se objevil znovu. Pořád jsem si lámal hlavu, proč tuto zkušenost a zkoušku zažívám, odpověď přišla po čase sama a to, že s matkou jednou pro vždy musíme vyjasnit naše vztahy. Mamka si totiž už kdysi udělala představu, že mě bude "ochraňovat" a já budu na oplátku její bezmezně milující a bezmezně oddaný syn, Pokud nejsem podle jejích představ, zahrne mne takovýma výčitkama (ty výčitky ani nebudu uvádět, vždy sáhne po té nejšpinavější a nejodpornější slovní zbrani která ji napadne a pro jistotu napíše smsky sestrám jak se PRÝ k ní hrubě chovám), že já měl potom vždy velký pocit, že jsem ji zklamal a míval jsem z toho dost problémy pak sám se sebou. O mamku se opravdu starám podle mého nejčistšího svědomí a sestry to naštěstí ví. Hodně jsem o tom přemýšlel, dostal jsem se až do dětství a přišel na hrozivou věc, že vlastně moje máma, kterou jsem i já považoval za téměř dokonalou mi tyhle praktiky dělala už od dětství a které mi potom v životě způsobily mnoho problémů. Kdykoli mi někdo něco vytknul, okamžitě nastal u mne pocit provinění, tak jak mě to má matka celý život učila a já se tedy ani nebránil. Včera mi to vše docvaklo a přišla i zkouška: Donesl jsem mamce něco na pití, podíval se letmo na stůl, jestli tam má něco na odnešení a šel si dělat svou práci. Asi po pěti minutách jsem slyšel mamku vycházet ze svého pokoje s hlasitými nářky (abych to slyšel) jak ona chudina se musí dřít, že se ji to špatně nese a nikdo ji nepomůže. Šel jsem ji s tím pomoct a slušně se ji zeptal, proč mi neřekla, když jsem za ní byl před pěti minutama. Že prý si zrovna nevzpomněla a že přece já se ji musím zeptat, jestli něco nepotřebuje. Na to jsem ji odpověděl: ne maminko, já mám svou práci, tak ty si u té televize v klidu napiš co chceš odnést nebo udělat a já to udělám. Jo - a už byl oheň na střeše. Jak prý to s ní mluvím, vždyť ona je má matka a že prý na ni řvu......přitom řvala ona, protože já se obzvlášť soustředil na to, abych ani náznakem nezvýšil hlas a to ji asi rozčílilo ještě víc. Když už mamčiny nadávky začaly být krutými urážkami, řekl jsem, že klidně ve výměně názorů můžeme pokračovat, ale ne takto a šel jsem si zakouřit. Ten nádherný pocit který jsem měl se nedá ani popsat. Úplně to vše ze mne spadlo a cítil jsem, že jsem konečně začal dělat to, co už jsem měl dávno. Před spaním jsem si udělal takový odpouštěcí rituál ve kterém jsem mamince ze srdce odpustil a cítím, že už brzy se odstěhuji zpátky domů. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Já vím dlouhé, ale třeba ti to b něčem pomůže ;)

To je moc hezky napsané, zažívám cosi podobného... taky jsem se odstěhovala a taky mě to šouplo zpátky a je to dost neúnosný a tak se učím nenechat se zatáhnout do těch her a boj o energii.
Je to těžké a vím, že je to škola, buď padnu nebo se najdu. Z rad psychologů je jasný, že žít s manipulátorem nejde. Má matka hledá konflikty za každou cenu, je to její vztek.

Osobně vím, že být matkou je pro ženu smysl života a tak bych určitě dala na to, co chci já. Kariéra se dá dělat i s dětmi. Ale bez dětí j život smutný a ve stáří je žena mít nemůže. O tom ale nemůže rozhodovat žádná matka.

Všimla jsem si že poválečné ročníky - mají toto společné - silně materiální, manipulativní, málokdo z rodičů nar. 45- 50 jde cestou duchovní a k moudrosti. Nevím, jaké byly aspekty v horoskopech, ale četla jsem, že nebe bylo válkou a odchodem zemřelých tak otevřené, že se rodily na svět duše, které ještě nebyli připravené ke zrození.

Ale to - co tady popisujete znám a nejen od své matky, ale i z okolí. Neplatí to plošně, ale nenapadá mě nikdo, kdo nevykazuje tyto aspekty. Přitom nezažili válku a celý život se jim dařilo, měli,co jíst, kde bydlet, měli práci, sociální zabezpečení a stejně z nich jde nespokojenost a zlo ke svým dětem.

Ja som mala od detstva tiez dost velke konflikty s mamkou a velmi tazko som to znasala, a sposobovalo mi to depresie - nechapala som preco?, davala som si otazky co mam urobit?

V puberte sa mi dostal do ruk cinsky horoskop, z ktoreho som zistila, ze moja matka je narodena v roku Potkana a ja som narodena v roku Kona - bolo tam tiez vysvetlenie vztahove - tieto dve znamenia sa nikdy nemozu zhodnut a su medzi nimi velke konflikty! - Toto poznanie bolo pre mna prelomove - pochopila som ze moja matka za to nemoze ze je na mna taka, pretoze toto je jednoducho dane - ja som s nou od tejto chvile do konfliktu uz nikdy nesla - v pokoji a s usmevom som jej vzdy vysvetlila, ze "mama toto je tvoj nazor a ja mam zase takyto nazor" - objala som ju, dala som jej pusu a povedala som jej, ze aj tak si spravim po svojom a ze ju lubim.
Ona nemohla nic - nakoniec ma este aj pochvalila ked som jej usila bluzku.

ona:
krásne, ja som to nedokázala, uhájila som si svoju voľbu, ale už sa mi nedalo objať a povedať, že ľúbim
wideg:
nádherné vysvetlenie, ďakujem obom
:)-FLOWER--HEART-:):):):):):):):)

ono mami su mami, zvyknu velmi casto brat uz dospele dieta ako stale to male moje o ktore sa treba starat, riadit a usmernovat, trebars by boli bez roli matky ktoru hraju viac stratene alebo rozne ine. treba si pestovat priebezne kamaratov, kontakty, znamych, stretka a tak lebo znamy ci kamarati su do buducnosti dolezity. odfiltruju dost veci ktore inak mamy riesia potom cez rodinu, vytvaraju dramy a tak.

myslim ze si na mamu trochu makka. proste treba jej striktne, razne, vecne urcit ze veci maju svoje hranice, ze uz nie si dieta a mas svoj rozum. nenechaj so seba robit hlupacika a bud razna. aj ked sa urazi, jej to dojde, lebo musis byt razna, vztah to neohrozi, ona potrebuje lekciu tak ako ty, je to vzajomne. toto nie je chladne bezcitne riesenie, je to mozno jedina vec ako na to

Naprosto souhlasím, akorát to někdy chce pořádnou dávku trpělivosti, protože ony ty matky to chápou strašně pomalu, takže ty konflikty jsou potom častější a u slabších jedinců (jako já) to pak fakt vyvolává pocit provinění, jako že té mamce ubližuješ, ale už vím že to není pravda a člověk si svůj způsob života musí uhájit ať je to třeba i mamka.
Jinak koukám, že jsi Ryba na Lva, já to mám obráceně - je to síla ten oheň a voda, co?:D

a co je to ohen s vodou v skratke?

ono kamarat 33r a jeho mama ho stale riesila, donedavna, teda vlastne stale :D

pri blizsom pozreti z jeho pohladu to je jeho chyba, lebo on jej to dovoli a necha si to

Ahoj, já prožívala z opačné strany matky něco podobného, syn po škole nemohl najít práci a tak byl rok doma. Splácíme hypotéku na byt a aby jsme mu občas mohli přispět i na jeho zábavu řešili jsme to půjčkou, kterou ted splácíme. Nikdy mně ani tátu nenapadlo mu něco vyčítat. Já to od rodičů , své tety která mi vychovávala zažila na vlastní kůži, jak jsem k ničemu i vlastní matka mi něchtěla. Co se tyka tebe, jsou to negativní energie tvé matky, je prostě taková. Odpust ji, at se nedostaneš ty no negativních energijí. Žij jsi svůj život tak abys byla štastná, nenech si do něj kecat. NIKDO A NIDY NEMÁ PRÁVO ROZHODOVAT O TVÉM ŽIVOTĚ JENOM TY SAMA. DRŽÍM TI PALEČKY AT VŠE ZVLÁDNEŠ A POKUT MATKA BUDE STEJNÁ, JE TO JEJÍ VOLBA, UŽÍVEJ A ŽIJ SVŮJ ŽIVOT V LÁSCE, HOJNOSTI BEZ OHLEDU NA POCITY JINYCH, KTEŘÍ BY ZA TEBE CHTĚLI ROZHODOVAT. NEMYSLÍM SI TÍM , ANI NA TO NEMÁM PRÁVO, ŽE TVÁ MÁMA BY BYLA NĚJAK ŠPATNÁ JE TO STAV PROSTĚ JEJÍ MYSLI A CO ONA SI MYSLÍ ŽE BY BYLO PRO TEBE DOBRÉ VE SKUTOČNOSTI TO TAK NENÍ. HLAVNĚ SE NENECH OTRÁVIT A ŽIJ SVŮJ ŽIVOT SAMA ZA SEBE. KDYŽ BUDEŠ ŠTASTNÁ ,BUDEŠ ŠTASTNÁ TY A NIKDO JINY TO ZA TEBE NEPROŽIJE, TO SAMÉ PLATÍ I O VŠECH POCITECH KTERÉ ŽIVOT PŘINÁŠÍ.

No, že jsi znamením Ryba a Asc. ve Lvu. Údajně je to živlově nejhorší kombinace - takový malý papiňáček -LOL--LOL--LOL-

To znamena, ze ohen vodu vysusi a voda ohen zahasi
:)

-THUMBSUP-:D

Bimbulko, moc ti děkuju, moc děkuji všem za příspěvky - posílilo mě to, mám zase konečně dobrej pocit a žádné výčitky svědomí ani pocit viny. Jsem teď opravdu šťastná, najednou ze mně všechny ty negativní pocity vůči mamce spadly -SHAME- Já jí mám hrozně moc ráda, ale ona si myslí, že ne, že si jí nevážím apod. Když já jí to neumím spíš dát najevo, snad proto, že sama neumí vyjádřit pocity lásky... Tak jsem se to nějak nenaučila a když to zkouším, tak se při tom tak nějak divně cítím... Takovej stud či co, nevím jak na to.
Děkuju za podporu. Jdu žít svůj život a nenechám si do něj zasahovat. Děkuji moc -FLOWER--FLOWER--FLOWER--FLOWER--FLOWER--FLOWER--FLOWER--FLOWER-

Ano, určitě s tebou souhlasím :) Četla jsem o tom nějakou literaturu - on to dovolí, proto ho mamka řeší. Kdyby se tomu postavil, neměla by už pocit, že ho musí řešit. Jen já s mamkou pořád "narážíme". Já bojuju o svoje rozhodování, popisuju jí svoje pocity, ale ona to pořád nebere. Neustálé vyměňování názorů zřejmě nikam nepovede. Asi to budu muset udělat opravdu rázně - odstěhovat se pryč k příteli.

Ahoj, Pilinko, budeš jí muset dovolit být taková- jaká je. Je to její život. Ale naučit se to k sobě nepouštět. Je to velmi těžké. Nehrát s ní její hry. Jí zřejmě Tvůj názor ani nezajímá a bere Ti pak energii, když se snažíš s ní komunikovat a domluvit se.
Odstěhování je cesta. Nejlíp někam daleko.

Naprosto přesně!-YES-
Sice nemám tuto zkušenost s matkou, ale se sestrou ano.
A jediné co zabralo bylo, jak píšeš odstěhovat a nehrát její hry.
Vím, že je to trochu jiná situace než s rodičem, ale když jsem do svých 24 let musela žít v domě rodičů, protože jsem neměla na to se někam odstěhovat, tak to byl opravdu teror. Když si totiž někdo myslí, že vše a všichni se musí podřídit jeho "vidimise", tak je to opravdu těžké s někým takovým vycházet, natož žít.

Wideg: -THUMBSUP-

Odstěhování někam daleko je jen dočasné řešení, ten problém se vrátí zase jinou cestou a bude muset začít zase od začátku.
Pilinka: Drž se a neztrácej odvahu-THUMBSUP--THUMBSUP-;)

No to máš pravdu, problém se vrátí, ale většinou to na nějaký čas pomůže. A hlavně získá nadhled a prostor, a to je velice důležité! ;-) Ty hranice si určit musí a to fyzické oddělení je jen první krok.

Aj môj vzťah k mame je ako na hojdačke, a keď som bývala ešte doma, tak sme sa dokázali nenormálne pohádať. A aj keď už doma nebývam niekoľko rokov, tak stále je náš vzťah taký raz hore raz dole :)

Niekedy si nezavoláme aj 2 týždne.. Na jednej strane ma občas prepadne pocit, že ma má na háku a že jej je vlastne jedno, čo sa so mnou deje ale na druhej strane mám určitý pocit slobody, kedy sa jej vôbec nemusím spovedať za nič čo urobím alebo kam pôjdem.

Niekedy mi ide strašne na nervy, jej názory a konania, na druhej strane ju ale chápem a rešpektujem ju takú, aká je.

Prešla som stavmi, kedy som ju doslova takmer nenávidela, a prisahala som že nebudem nikdy taká, ako ona :D ale často sa pristihnem, že robím presne to, čo by urobila aj ona, alebo mám presne taký istý názor, ako ona a pod..

A tiež som ohnivé znamenie s vodným ascendentom, plus mám v horoskope 7x oheň, 7x vodu.. takze niekedy si prídem ako rozdvojená osobnosť :D:D:D