Čo vás vie rozčúliť na partnerovi/partnerke

Ja viem tiez respektovat, viem sa kde-čomu prisposobit, viem robit kompromisy... Ja sama nie som dokonala, robim chyby, mylim sa, nie vzdy idem tou spravnou cestou

tak toto všechno copíšeš mi přijde úplně v pořádku a dokonce ani nijak nevylučuje stav dokonalosti který je (jak mnozí nejspíše vůbec netuší) trvale přítomný.
nevylučuje to ani stav spokojenosti-nerozčilování.
pokud přijímáš vlastnosti svoje i toho druhého a naučíš se s nimi žít ve smyslu jaký jsi teď napsala pak si myslím že můžeš žít ve stavu kdy ti na druhém ani na sobě nic nevadí.
je to duševní stav. neznamená to že není co zlepšovat. žijeme a měníme se.
rozčílení je vlnka citu která když vyskočí nahoru zase spadne. vyhladíš následky uvědoměním si toho a pole je zase čisté.
vadilo by mi kdyby moje emoce byly mimo evidenci nebo kontrolu a užíraly mně. to je záležitost kontroly energií aby neutíkaly a časem se člověk naučí šetřit. každá negativní emoce je zbytečná ztráta. to je asi jediná věc která mi vadí pokud někdy ujede emoce. ale nestává se často.
večer před spaním si srovnat svůj vnitřní stav do nuly a pak nic netlačí.

to vsetko vysvetluje

mna na partnerovi ako takom nerozculuje a nevadi mi nic, inak by som s nim predsa nebola :) ale chrapanie je kategoria (TO NIE JE VLASTNOST), ktora mi VADI u kazdeho.. ide predsa o zvuk, ktory mi znemoznuje spanie.. neviem si predstavit, ze by si bol "v pohode", keby si sa kazdu noc musel vysporiadavat so zvukom, ktory ti brani v spanku.. alebo mas nieco take uspesne za sebou?

Akoze niektore veci sa dobre citaju (su obdivuhodne) pacia sa ociam, tak isto ako ked si s niekym, kto pekne hovori, je to potešenie pre usi... To co si napisal je pekne... No ruku na srdce - je to pravda? :)

Ono, to mas ako so vsetkym, nie vsetko sa ti paci... Napr. kvety, niektore sa ti pacia, niektore menej a niektore vobec... Tak isto aj jedlo, ja by som napr. nejedla cervikov, chrústov, alebo podobne zvieratka no niekde inde je to specialita... Niekomu sa paci volnost vo vztahu, niekomu nie... Akoze mohla by som davat priklady az do vecera...

Ved toto, ludia sa menia... K lepsiemu, k horsiemu, tak isto aj vlastnosti cloveka... Naucit sa respektovat niektore veci neznamena, ze ti vyslovene vobec nevadia... :)
Je to skor o tom, ci si ochotný nieco take vediet prijat... Napr. nie som si ista, ci kazdy jeden clovek "dostane" partnera, ktory mu bude uplne vo vsetkom vyhovovat (vyzorovo, povahovo) a nic mu nebude na nom vadit... Take tie uspesne manzelstva su, ked jeden druheho "dokonale" pozna (alebo dost dobre) a sam pre seba sa rozhodne, ze ci je ochotny prijat cloveka takeho, aky momentalne je, lebo ak ho prijme s tym, ze ho casom zmeni, tak take nieco do par rokov padne... Ale tiez tam su "veci" ktore vadia, ale clovek sa nauci robit kompromisy a nauci sa respektovat... ALE nie je to tak, ze vobec nic mu na tom druhom nevadi a dalsia velmi podstatná vec je ta, ze nie UPLNE vsetko co druhy ZACNE robit sa da tolerovat, respektovat a to bez toho, aby clovek neišiel sam proti sebe (proti svojemu vnútru)... Ale zas na druhu stranu, clovek si vie vela toho nahovorit :) Napr. skoncim zasa u tej slavnej nevere... Ak je clovek "odmala" tak vnutorne nastaveny, ze mu nevera vadi a zivot takemu cloveku privedie do cesty "nevernikov" a taky clovek sa "zmeni" (akoze) a prestane mu to vadit, je to len jeho rezignacia, taky clovek len poprel (potlacil) svoje ozajstne vnutorne citenie a prisposobil sa niecomu "novemu" (lebo mozno inak by bol sam a z toho ma strach, kvoli majetku, kvoli detom, kvoli titulu - nie som rozvedeny/na, atd...) vtedy clovek zacne hlasat, ze jemu nevadi nevera... Napriklad... Toz, kde je pravda, vie len on sam... :)

A ten priklad nemusi byt iba nevera, moze byt aj iny...

Takze, znova - som clovek, ktory robi chyby a nie som dokonala (to nie je nikto) a preto by bolo od veci hladat niekoho dokonaleho, ale tiez nemozem povedat, ze ak by partner zacal robit (ja neviem co) ze by som ho nadalej milovala takeho aky je, alebo, ze by mi na nom vobec nic nevadilo... Ved to je usmevne...


Ale zasa ber to tak, ze toto je moj uhol pohladu...

Tvoj uhol pohľadu je dosť výstižný, bežné dianie v živote...

Za slovo rešpekt sa dá ukryť všeličo...veľmi silná až slepá zamilovanosť, rezignácia, nasýtenie partnerom, nájdenie mne viac vyhovujúceho spôsobu života (čo sa môže pomenovať ako nájdenie seba samého) a preto už nemám dôvod lipnúť na tom zaužívanom, alebo zistenie, že predsa len mi najviac vyhovuje pre čo najlepšie fungujúci partnerský či rodinný život aj to, čo som doteraz videla ako mňa iritujúce (po prežitých iných skúsenostiach), no a veľmi často sa za rešpektom ukrýva vnútorné odcudzenie...
Prípadne slovné upozornenie....ja ťa rešpektujem, ale musíš aj ty mňa a všetko bude klapať :)

No a potom je rešpekt milujúci, bez toho "ale".... Píšem o dlhoročných vzťahoch.

Inak to, čo píše Bosch, s tým sa dá súhlasiť. Tie emócie vo vzťahu veľmi vyčerpávajú, aj keď niekto môže zas tvrdiť, že ak tam nie sú emócie, tak je vzťah nefunkčný :)
Mne napríklad vadí manželove chrápanie, lebo nemôžem spať, je to nepríjemné, ale stačí sa ho trocha dotknúť a on sa obráti na bok, chrápanie prestane. Keď sa ho pýtam, či mu to nevadí, ak ho takto upozorním, on o ničom nevie, aspoň tak to tvrdí on. Proste spí, bez budenia.

presne tak, v tom okamihu pretacania je este v polosne, takze aj ovca cela ostane, aj vlk syty -LOL-

já jsem tento problém naštěstí nemusel nikdy řešit.
musí to být dost náročné i když to je jak tvrdíš kategorie.
jde o to že tato kategorie způsobuje že v člověku zůstávají určité duševní pochody které jsou spojené s negativním pocitem.
je lepší v takovém případě spát odděleně.
například frederyk schopen a george sandová spali taky odděleně a jací to byli vášniví milenci. nemá to na kvalitu vztahu žádný negativní vliv naopak.

uz som aj spala oddelene, ale bol z toho smutny, tak som sa vratila -LOL-.. takze si davam stuple do usi.. ale su aj pokojnejsie noci, kedy je to minimalne a ja znicena ako kon, takze zaspim aj s chrapotom na pozadi -LOL-

chces povedat, ze keby nemal v sebe negativne pocity, tak nechrape?

myslím že nerozumíš tomu co píšu.
věci které přijímáš jsou psychologické vlastnosti.
to jsou věci kvůli kterým se lidé rozvádí. že si přestanou rozumět.
takže když tě ve vztahu něco rozčílí, předpokládám že o tom je tato diskuse, tak s tím pracuješ a neodevzdáváš se hněvu. a to je základ jinak si taháš do života duševní napětí které jen houstne a časem přehoustne a dva se rozcházejí.
můžeš to hodnotit jak uznáš, samozřejmě jsou to kroky které člověk musí udělat zpět, zatlačit svoje ego. ale takto obohacuje i sám sebe.
kdyby ti partner začal dělat něco s čím nejsi srozuměna tak pak je to jasné musela by jsi to řešit. ale o tom já mluvím. nejsem pro pasivitu.
přeci kdybys měla partnera který by měl ještě i milenku tak bys to neakceptovala to se rozumí z toho co píšeš. ale já si myslím a sexuologové a manželští poradci by mi asi dali zapravdu, že nevěra není nejčastější příčina rozchodů.
ty problémy jsou někde zcela jinde než k nevěře vůbec dojde.
takže si myslím že než by k nevěře došlo, muselo by předtím dojít ke spoustě jiných problémů. rozumíš, že tomu něco předchází nějaký proces složený ze spousty malých nedorozumění emocí a napětí která byla k jejich vztahu nepříznivá.
chceš řešit pořád nějakou hypotetickou milenku svého partnera a né sama sebe. takhle to nefunguje. rozumíš že když dojde k tomu že tvůj partner si najde milenku že jsi se na tom sama celou dobu podílela?

chces povedat, ze keby nemal v sebe negativne pocity, tak nechrape?

nerozumím tomu z čeho tak dedukuješ.
negativní pocity nevznikají přece v něm kvůli tomu že chrápe když spí.
maximálně mu je můžeš vyrobit když mu budeš často připomínat že chrápe.
a pokud si je umíš zpracovat pak je to bonus pro oba.
to jsou takové zdánlivě prkotiny ale když se jich nastřádá..
tím že si bereme partnera si bereme současně i celý jeho rod.
na to lidé moc nemyslí takže člověk pak řeší i babičky a dědečky partnera protože ty psychologické vlastnosti tam jsou. do sedmého kolena.
a né všechny jsou hned příznivé.
tou prací na těch negativních emocích člověk postupně čistí karmu rodu už to tady napsala jedna kolegyně. čistí se tím karma rodů. obou. protože partner je zase zatěžován negativními vlastnostmi rodu našeho.
které my sami nevidíme. partnerstvím získáváme mnoho příležitostí.
ale musíme je umět správně využít. ke svému růstu nejlépe.

prepac, zle som ta pochopila

nie, myslela som, ze si to myslel takto - ze negativne pocity sposobuju chrapanie.. ale ty si to zrejme mysel tak, ze to chrapanie u mna vyvolava negativne pocity

mne na nom nevadi ziadna vlastnost, ziadne psychologicke vlastnosti rodu..
tieto zvuky su samy osebe rusive.. a je jedno, ci by vedla mna pilil niekto, koho neznasam, alebo moj najlepsi priatel -HEART-

emoce by tam být měly vždycky si myslím ale jde o to aby nebyly negativní.
bezemoční stav to by bylo něco jako vyhoření že chybí energie.
je pak otázka jakého druhu a jak se projevují. dynamicky nebo staticky. podle toho vnímáme lidi jako emotivní a neemotivní. chladné a vřelé hněvivé atd.
lidé běžně žijou vedle sebe a vůbec se doopravdy neznají a to i když prožívají výrazné citové emoce stejnětak i bez nich. rozcházejí se emotivní i neemotivní lidé.
jestli je někdo emotivní nebo neemotivní určuje jeho naturel.
například převaha živlů. to není známka špatnosti ani plusová výhoda. určuje jen že každý je nějaký.
spousta vysoce duchovních lidí neprojevovala žádné emoce. jednali v klidu s rozvahou a vhledem do problému i s určitou dávkou soucitu například.
a spousta psychopatů taky neprojevuje emoce. taky jednají v klidu například chladnokrevně.
tak si vyber. všechno je možné.
nejvyšší emoce je možná tichý soucit ale můžu být nepochopen protože se může tento vykládat jako nadnesenost a pocit povýšenosti vlastního ega nositele takovéto emoce.

vodenie za nos, nerozhodnost, nedochvilnost, neuprimnost, lenivost.. slaba vola slabe kusy..

Teď jsi vyjmenoval i to, co Ti vadí samotnému na sobě :) :) tak to bejvá :D

ty ses ptala na to co mi vadí na partnerce a co mně na ní rozčiluje tak říkám že nic.
to je pravda. nemám potřebu o tom nikoho přesvědčovat. nevadí mi na ní nic.
a pracuju na tom už přes dvacet let.
ten kalkul s hodnotami který uvádíš jistě možný je ale to už není práce o které mluvím.
člověk je komplikovaný tvor ale pořád je řízen nejdříve chtíčem a pak až morálkou.
ta se přizpůsobuje jeho požadavkům.
to platí i pro lidi věrné jako nevěrné. spokojené i nespokojené.
ve středním věku je řízen převážně hormony a význam chtíče převládá.
v raném věku je člověk dítě je to období melancholické ve vyšším věku převládají mentální zřetele.
tudíž s věkem ustupuje význam erotiky sexu a hormonů. už tak moc člověka neříděj a může si svůj život uspořádat zas trochu jinak. jde o to aby nevinil partnera ale hledal sám v sobě řešení a východiska. jinak zůstává v průseru.
třeba ten respekt je zásadní bez něj vztah nefunguje.
například nelézt partnerovi ze žárlivosti do mobilu. například.
jde o to nevyhledávat něco co není. a nestalo se. neočekávat špatné a nenechávat volný průběh svým negativním vlastnostem. například žárlivosti. to může být pro mnohé nepřekonatelný problém. to pak člověka něco stále rozčiluje.
a není nic horšího než žít s rozčílenou babou a je to současně i nejlepší způsob jak dovést partnera do postele jiné.

-THUMBSUP- taky chci, aby mi nevadilo nic.. :) super :) a vše to vychází z toho jak jsem já uvnitř spokojená se sebou, když jsem, tak jsem i vůči partnerovi v pohodě, je to blbý, ale někdy je hrozně těžký, když mám hustší období, aby se to druhého nijak nedotýkalo... pracuju na tom, nyní to řeším tak, že když 'nejsem ve svý kůži' vysvětlím proč se tak chovám, aby bylo pochopeno, že s ním to nesouvisí, ale jednou snad úplně vymizí potřeba to mé chování uvádět na pravou míru, prostě to budu řešit vnitřně sama, aby se to nikoho nedotýkalo...a nezraňovalo... to neznamená, že nechci, aby druhý věděl i o mých temných stránkách, ale nechci ho stahovat, to není fér.. stačí, když je se mnou a ví jak mi je :)... nemusí se cítit blbě, když se cítím blbě já :D stejně se z toho musím vyhrabat sama :P

Možná je to mimo mísu, ale chtělo se mi kváknout..

no musím říct že trochu je.
protože to zní jako plánovaný útok na sebe sama.
nemyslím si že je potřeba ty záležitosti hyperaktivně řešit jen se sebou samou.
to bys pak mohla taky sama i žít a tomu druhému by to nevadilo protože by si toho ani nevšiml že tam nejsi. když nesdílíš svoje vnitřní stavy nebo když předpokládáš že ho vystavíš jen těm dobrým.
tak to nefunguje. přinejmenším bych se o něco takového ani nesnažil.
svým vnitřním stavům obyčejně vůbec nerozumíme takže je lepší je nechat ať se ukážou odkud pochází.
to se projeví jen ve vzájemné interakci s tím druhým.
takže ho klidně konfrontovat.
pokud nejste vzájemně sdílní a schopni přijímat svoje neg stavy tak to taky nefunguje.
je to jako jít oběma směry. dělat i nedělat. pracovat na sobě ale současně se i nepodřizovat situaci kdy mi není dobře protože ta situace může právě souviset s tím druhým. vyžaduje li konfrontaci tak se jí nevyhýbat.
ten vzájemný klid nastává až poté co se všechny třecí konfliktní situace nějak vyřešily obrousily a ztratily na intenzitě. základem je pochopení proč. nejedná se o lhostejnost ale kultivovanou důstojnou vnitřní svobodu obou. když do sebe nenaráží dvě ega tak pak lze snadněji nechat být stav rovnováhy a radosti působit.
to je celé asi z jiné planety co?

Ani ne...

Vím proč tento postoj zaujímám, právě, že k tření docházelo často a kvůli totálním hovadinám... vyvěralo to z mé nespokojenosti s něčím co se netýkalo vztahu, takže proto to koriguju.. u sebe..

Souhlasím s Tebou, že by se nemělo uměle krotit třecí situace přímo týkající se něčeho co není ok ve vztahu, to je jasná věc :)

No zajímavý názor, dík

vzdalim se z diskuze -BYE-

Este zatial som neukoncila vztah kvoli nevere... Ale ja som ti napisala iba moj nazor, moj pohlad na vec...

Vztah je podle mně vždy ambivalentní záležitost, týká se obou, cokoli uděláme týká se vždy obou.
Bereme si partnera se vším i s jeho negacemi nenaučíme li se s ními žít je problém.
Současně však platí že jsme ve vztahu i sami za sebe a sami za sebe neseme zodpovědnost.
Proto je vždy individuální jak kterou situaci řešíme. Sami nebo s partnerem.
Já zastávám názor že partneři se nemají koukat jeden na druhého ale mají hledět stejným směrem. To řeší celou řadu situací.-BYE-