Ezoterika a záhady -
Vidieť mŕtveho
fantázia je super pretože je zdrojom kreativity a rozvíjať fantáziu u detí je prospešné pre budúci dospelý život, mozog je ovšem pozoruhodný orgán a niekedy sa môže stať že mozog určitú fantáziu interpretuje ako realitu a to sa nedeje len tak, čosi tomu predchádza (spúšťač) samo o sebe to nemusí byť obťažujúce ak je zároveň prítomné vedomie ktoré o súvislostiach a tejto schopnosti mozgu vie, psychotickým diskomfortom nie je samotná halucinácia ale kombinácii s ďalšími faktormi a to sa potom môže stať že človek postupne stráca schopnosť viesť sociálne ekonomicky zodpovedný skrátka normálne usporiadaný život tak, aby ten život viedol samostatne a zmysluplne a to je ten - prúser, áno
Hodně z nich mělo otevřený "kanál" a komunikovalo s astrálním světem. Občas to působilo děsivě, pro ně i pro okolí. Jedna holčina začala mluvit hrubým mužským hlasem a měli jsme pocit, že ji něco "vytáhlo" o několik centimetrů na výšku. Měla jsem husinu a od úst nám šel chlad.
Tehdy v té skupině zemřel jeden kluk, autonehoda, a údajně se chodil zjevovat některým spolužačkám.
Za čas to vyšumělo (holky přestaly být zajímavé - opakovaly se). Netvrdím, že si to vymýšlely, naopak. Ale svět, se kterým komunikovaly, nebyl svět zemřelých, ale astrál. V astrálu jsou otisky všeho (včetně lidských přání a fantazie). Vysvětluju si to tím, že všechno je energie a ta na sebe může brát podobu, jakou jí svými myšlenkami dáme energii.
http://antroposof.sk/svety/vyssie_svety.html
V astrálu zůstanou otisky a naše představy a přání...a je otázka, s kým vlastně komunikujeme. Náš odešlý to není, třebaže bychom si to tolik přáli.
Na to téma bylo už tolik pojednání napsáno a tolik sporů, že se do toho raději nebudu pouštět. Jak jsem to měla při předchozí smrti už nepamatuju (to asi nikdo) a všechno kolem toho jsou jen naše dohady a zbožná přání ;)
Ale neviem, čo si o tom mám myslieť, preto si o tom radšej nemyslím nič.