Být věčně happy nebo přijímat vše tak jak přijde?

Můj oblíbenec Bert Hellinger říká:

Tou nejhlubší věcí je naplnění každodenních, obyčejných činností.
Něco zcela jednoduchého: muž, žena a děti, zábava a volný čas, štěstí a utrpení - zkrátka vše tak, jak to přijde.

Poslední dobou nad tím dost přemýšlím...
Dost často se setkávám s lidmi, kteří praktikují pozitivní myšlení, s kouči, kteří prezentují jak je vše skvělé a jak jsou happy... Rozhodně vím, že pozitivní myšlení je důležité a schopnost ovládnout svůj mozek jakbysmet. Z druhé strany, což se nevylučuje, mám někdy pocit, že všechny ty programy na pozitivní myšlení a "univerzální štěstí" jsou jen pozlátkem. Občas mi to přijde jako násilné tlačení života tam kam chceme, aby šel. A tady si uvědomuju zásadní věc a tou je schopnost rozeznat kdy mám vzít otěže života do svých rukou a naučit se jej řídit a kdy mám s pokorou přijmout co mi život přináší a nezasahovat. Přijmout i utrpení.
Čím jsem starší tím menší rozdíl vnímám mezi štěstím a utrpením. Neumím to vysvětlit, prostě to tak cítím. Mnoho mistrů říká, že nic není trvalé a proto bychom se měli naučit přijímat, že určitá věc, situace, jednou skončí.

Netoužím po tom, aby vždy bylo všechno báječné a dokonalé. Možná by mi nějaký kouč řekl, že mám nějaký blok. Ale já to vnímám jako vědomé rozhodnutí, že projdu vším, čím projít mám bez brblání (s tím brbláním si nejsem úplně jistá, že to bez něj dám :D ale rozumíme si, že -LOL-) a že si vezmu vše co můžu ze situace, kterou prožívám.
Jediné po čem toužím je být ve svém středu vždy a za všech okolností se umět hodit do klidu a naladit se na intuici, vědět co mám dělat a řídit se podle toho bezpodmínečně.

A co vy myslíte, je účelem lidské existence štěstí, uskutečňování všeho co chci, nirvána? Z jedné strany bych řekla, že ano. Z druhé strany, jak dospějeme k vnitřnímu štěstí a klidu? Za mě bych řekla, že právě tím, že přijmeme co nám život přináší, vyvodíme závěr a postavíme se k tomu čelem a uděláme vše pro to, abychom vyšli z této situace očištění a silní, s novým pochopením a větší pokorou.

Myslím, že by stačilo. Tento týden mám nějakou "mudrovací" a chci se o své myšlenky podělit ;-)...

PS. Postřehům se meze nekladou, ale prosím pište k věci ;-)

Být věčne happy je hrozně vysilující, alespoň pro mne. Čas od času si potřebuju zalézt do té své ulitky, pofoukat bolístky, uronit slzu, dát průchod veškerým pocitům.. Nemá smysl zastírat bolest smíchem, když není upřímný a od srdce, to nepřináší nic dobrého.

Tak tak -THUMBSUP-

Co se týče toho pozitivního myšlení myslím, že už jsem tady někde dával něco podobného. Mno - nevím co si mám o tom myslet, jestli je to jen "kachna", nebo kus pravdy, která se do médií z nějakého důvodu nedostala, protože lidi spíš zajímají jiné senzace.
http://nezavislezpravodajstvi.cz/objevy-ruskych-vedcu-prinasi-vysvetleni-sirokeho-spektra-nadprirozenych-schopnosti-cloveka/

Hmmm,to je zvláštní,já myslím,že podstatou koučinku vůbec není programovat se na "happy za každou cenu",to bych očekávala spíš u nějakých těch "ezo-disciplín"...

Jinak souhlas téměř se vším,já si myslím,že si člověk může dovolit občas i vědomě zabrblat,ono taknějak odplaví ty první negativní pocity.:D
Já si občas brblám i dost sprostě-LOL-..a za chvíli jsem zas v pohodě...

Jo,to bytí ve středu...ono se to zdá být občas nuda,ale ve skutečnosti je to daleko lepší než ty výkyvy.-YES-

Co je účelem lidské existence,toť otázka.Líbila se mi čísi myšlenka,že naše pozitivní emoce ,naše štěstí, sytí vesmír:)

To je ohromně zajímavý.
Já myslím,že ruští vědci nás ještě hodně překvapí:D

Nejenom vědci...-SAD-

Taky si myslím, že to není jeho podstatou, ale zkrátka to na mě někdy působí dost násilně... ! Koučink považuju za velmi přínosný, ale některé ty fejsy nemusím...

A to je krásná myšlenka s tím sycením Vesmíru!-YES--FLOWER- ... ale, že by to bylo tak jednoduché? Třeba je!

Dneska mám opo Luna-Merkur, tak se v tom budu trochu motat :D

Ty jo s tím přeprogramováním embrya to je síla!!!

Ešte by som k tomu nepreferovaniu príjemného alebo nepríjemného, pretože sa jedno mení v druhé, ako jin a jang, ako deň a noc, ako dážď a slnko, život a smrť, radosť a smútok..., pridal aj vývoj, to že človek sa môže vyvíjať napríklad aj vo vzťahu k príjemnému a nepríjemnému. Teda že sa môže zmeniť natrvalo, prekonať nejakú svoju slabosť, zažiariť cnosťou, vnútorne zvíťaziť. Toto mne osobne dáva zmysel, vývoj, s tým, že tam niekde je nejaký konečný (možno skoro nedosiahnuteľný) cieľ - dokonalosť.

Ja som sa nedávno stretla s tým, čo doplní tvoju poslednú vetu - Naše strachy, obavy, utrpenie, včetne depresií sýti tie temné ohavy.-NOSMILE-

podle mého má koučink smysl jedině když pomůže odstanit omezující bloky,bez toho je pozitivní programování přetvářka o ničem...

Být věčně happy je nesmysl a kdo si myslí že to dokáže,musí si dřív nebo později zákonitě natlouct hubu -PUH--LOL-

podobne :D

Když se člověk stane pouhým pozorovatelem svých emocí, místo toho aby ho ten fajrák pokaždé sežehl, tak to k tomu štěstí nemusí být zas až tak daleko.
Je to vlastně co píšeš.

Podľa mňa už len to tvoje rozhodnutie, že si všetkým prejdeš, čo ťa čaká, bez brblania je dosť pozitívne. Možno je to práve tak myslené, celé to pozitívne myslenie... :) možno fakt ide o pochopenie a prijatie danej situácie takej, aká v skutočnosti je, že človek si aj poplače, aj ponadáva, ale stále vie, že raz sa to zmení a prídu lepšie chvíle. A tie tiež prijme s otvorenou náručou a so všetkými tými pocitmi.
Pozitívne myslenie je brané, ako hľadanie dobrého aj v tom zlom. Nie umelý úsmev na tvári, ale skôr viera alebo lepšie povedané vedomie, že sa to zmení.
A účelom ľudskej existencie z môjho pohľadu je dôjsť úspešne k pokoju, spokojnosti. Ale ako? Neviem... lebo človek je ten typ, čo nikdy nebude mať ničoho dosť, lebo stále budú na svete veci, ktoré ho "určite" urobia šťastným. Takže cez materiálne veci k tomu pokoju človek určite nedôjde.

Ktovie prečo je pre človeka ťažšie byť neustále šťastný ako nešťastný? Alebo skôr každý extrém je vysiľujúci...

Byt neustale stastny neexistuje - preto vznikli napr i drogy....svet je plny utrpenia.

Šťastie nenájdeš nikde inde,iba v sebe..je to dané Bohom..a všetky naše nálady sú signálmi tela...vždy nesú správu a byť občas "mimo"netreba brať ako tragédiu,ale v tichu si prebrať čo to spôsobilo...nič nepotláčať,ani Retbulom :-)Telo signalizuje problém rovnako ako radosť...koučing môže pomôcť vtedy ak Ti ukáže tieto aspekty a potom pracovať a prijímať aj svoje negat.stránky,sú to naše tiene a patria k nám tak ako slnko...-BYE-:)

vo večnej nirváne by bolo človeku tak dobre, až by kompletne nezblbol..
iba nespokojnosť s nejakým stavom vecí, môže človeka poháňať aktívne ich meniť.. pravda pozitívnou sa stáva iba keď ho neobmedzuje, keď furt iba nevrtá ale keď realizuje svoje predstavy tvorivo, s vedomím, že pokiaľ je živý, príjme toto ako večný proces rozvoja..

tak z hľadiska spokojnosti a k šťastiu sa ešte prisudzuje nadšenie, ktoré sa trvalejšie udržiavať dá ak má človek pevnú vôlu prekonávať aj ťažké životné skúšky
a tým ho vlastne v sebe utvrdzovať

ktosi hovorí o šťastí ako o kruhoch na vode zaliatých slnkom..



/k veci? -LOL-/

pekne..