Astrológia a horoskopy -
Optimismus v horoskopu
Jaké aspekty, planety, vládci, domy...
Myslím, že Jupiter v trigonu ke Slunci či Venuši..by mohl takhle působit (a to i v sextilu ke Slunci..):)-FLOWER-
a Saturn ako opak Jupitera by nemal mat nejaky brzdiaci vplyv...
ale ani vyssie konstelacie nemusia znamenat takyto pristup k zivotu...casto staci, ak je dotycny clovek silno veriaci, ci duchovne zalozeny a sam si vypracuje takyto pristup k zivotu...
Neptun mi evokuje naivitu..že všechno je v pořádku, všude je láska, motýlci a zurčící potůček ) prostě poblouznění s neschopností vidět na světě i to špatné
člověk na vesnici, co dojí svou kozu, dýchá čerstvý vzduch z hor..miluje svou ženu a děti, kácí v lese stromy, večer topí v krbu může být tím nejoptimističtějším tvorem
Podľa mňa je optimizmus výsledkom zmierenia, ale zároveň to nesmie byť také to snivé pasívne zmierenie typu negatívneho Neptúna.
Ja som optimisticky naladený človek, ale občas ma vie Jupiter rozhádzať a spochybniť moje uvedomenie, pretože ho mám v Rakovi a navyše v konjunkcii s mesiacom tiež v Rakovi. Keď sa prejaví v nejakom negatívnom aspekte, tak začnem tak detsky, infantilne spochybňovať všetko, čo tvorí moje hlboké presvedčenie. Akoby do mňa vliezol taký nezrelý škriatok pochybností. Som si toho vedomá, ale aj tak to pôsobí.
Napríklad. Nedávno som mala Saturn v trigóne na ascendent a nič, pohodové obdobie, lebo to som ja. Nič disharmonické sa vo mne neodohrávalo.
Teraz mám Jupitera v kvadratúre na ascendent a hneď od začiatku cítim toho primitívneho škriatka spochybňovača v sebe. Ešte som navyše chytila nejakú infekciu dýchacích ciest ( však všetko zo všetkým súvisí ) a mám čo robiť, aby môj optimizmus neochorel tiež. :D
K tomu, co tady nazýváme štěstím, je nezbytný právě ten kousek Saturna - ten dokáže prověřit, jaké postoje jsou povrchní a nerealistické a vždycky staví na pevných základech. Dokáže nemilosrdně rozcupovat všechny racionalizace, kterými se člověk rád opíjí, stejně jako pocity blaha, které vyvěrají spíše z našich zbožných přání.
Jak už tady zaznělo - dlouhodobý pocit štěstí je spíše než tlačení na pilu ve smyslu velikýho oujé:D výsledkem dlouhodobé práce, pečlivého třídění hodnot a prohlubování vnitřního prostoru...
"dlouhodobé práce, pečlivého třídění hodnot a prohlubování vnitřního prostoru..." achjo...:D je to dřina..:)-LOL- vlastně chvála Jupiteru a Neptunu, že nás někdy povozí na řetízáku z pouti -LOL-:)-BLUSH-
Ale asi se na to dívám dost zkresleně:
Ten můj stařeček Saturn kempí v devátém domě a je v trigonu s Merkurem. Nemůžu zrovna říci, že bych byl morous, ale je fakt, že dopracovat se nějakýho optimističtějšího náhledu na život mi dalo a dává zabrat. Pochopil jsem, že ze mě nikdy nebude bezstarostný vychecht a když vidím nějaké rozjívené enfant terrible, reaguji (hlavně dříve jsem reagoval) na tyhle typy otevřenou kudlou v kapse. Naštěstí takovýhle vnitřní reakce jsou pro mě ukazatelem, že nezvládám dobře svůj part a sám nejdu dost hluboko.
Taky si myslím, že postoj k životu coby Jupiterské jízdě je něco, co je souzeno opravdu nemnohým a není úplně prozíravé z něčeho takového dělat standard. Já raději obyčejnoiu a nenápadnou spokojenost. Podle mě opravdové štěstí začíná takovým tím niterným, neokázalým a subtilním pocitem vděčnosti, jako když se za poklidnýho letního večera díváš z okna do rozkvetlý zahrady, posloucháš Bachovy cellový suity, máš skleněný oko a všechno v tobě říká: "Děkuju."
můj děda - saturňák non plus ultra a Kozoroh jak poleno: pamatuji si, že když jsem jednou s přáteli přijel k nám na chalupu, kamarádka se podívala na zarámované foto mého dědy na zdi s otázkou: "Usmál se tenhle člověk někdy?" Pamatuji, že jsem jí odpověděl: "Možná usmál, ale nebylo to zdokumentováno." Nicméně: všichni, kdo pamatují mého dědu, tak se shodují na tom, že ten temně a drsně se tvářící Trautenberk:D měl naprosto úžasný černý smysl pro humor, kterým dokázal všechny kolem sebe nejednou rozsekat. Možná tady platí, že schopnost se doopravdy zasmát souvisí až teprv s poznáním a prožitím nějaké tragičtější dimenze života. Což v dědově případě platilo, protože byl za bolševiků politickým vězněm.
čo sa týka kozorohov,nemajú prirodzený zmysel pre srandu a smiať sa na somarinách,a na silu,mne to tiež príde skôr trápne ako smiešne,
a začne ma to časom nudiť-YAWNEE-
ale ten neptúnsky optimizmuz,je niečo iné..to si človek vytvorí vlastnú realitu,a verí až do poslednej chvíle..niekedy aj dlhšie,ale to prebudenie je potom dramatickejšie:D
já třeba vidím jako optimismus kvality slunce, znamení lva a 5. dům...
to je takové sluníčko : )
??
za sebe...mít jupiter i saturn v 8. domě věru nepřináší to kýžené štěstí sluneční kvality...prakticky mě i ve skutečnosti slunce vysává a raději se odmala koukám na měsíc...radši než zlato stříbro atd : ))...
ačkoli mám velkou dávku víry a nadšení od toho jupitera a střelce, tak to ještě neznamená že nemám i nedůvěru a skepsi třeba právě úzkým vztahem k 8. domu...
mno a přidám se do těch polemik o optismismu....totiž...pak jsou ještě individuální pocity štěstí...neboli každého dělá štastným něco jiného...
taky nevím jestli spojovat optimismus se štěstím...optimismus může být i vytrvalost...
to mě tak napadlo když jsem si vybavila ten svůj jupiter-COOL-
http://www.youtube.com/watch?v=lhXHMzSOK5c&feature=relmfu
/>
mám trigon Saturna na Lunu, tak i když díky sextilu Jupitera na SL a Uranu ve Střelci v trigonu na 3 planety (SL, VE a Merkur) jsem dost rozveselující se typ :):D (někdy i samozábavný..sama se zabavím :D) tak dokážu zmírnit a v nějakých situacích umím ty bouřlivý uáááááá kontrolovat :D (když se mi chce!;))
Po pravdě když vidím někoho neustále vychechtanýho, připadá mi na tom něco divného :D což je asi klasický rys ...když se někdo vymyká šedému davu, mlčky jdoucímu ...smíchy se klátí a každej den má skvělou náladu :-) Někdo je takový upřímně, jednoduše dobře naložený a někdo tím zakrývá v sobě něco..s čím si neví rady.. tak je ta radost taková jiná..na pohled i dopad na okolí.....
a na Saturnsky založené to může působit nerozumně, rozhozeně..nezodpovědně..proto možná ta kudla :)))) jak jsi psal
-FLOWER-
Mars opo Neptun - zajímavý aspekt.. četla jsem o mystickém vyzařování a přitažlivému vzhledu ;)
Ale říci o saturňácích, že nemají smysl pro humor by nebylo úplně spravedlivé, on ten smysl pro humor je tam něco jako potenciál, který čeká na své probuzení:D - to zaprvé a zadruhé - není moc pro jemnocitné povahy.:D Čistě hypoteticky: představ si situaci, že celý život věříš tomu, že by věci měly mít smysl, že by měly mít úroveň, atd. a život ti dá najevo, že je mu úplně ukradený, co si zrovna ty myslíš o... úrovních a smyslech. Buďto zahořkneš, anebo se konečně doopravdy uvolníš, všechno to pošleš do kelu a začneš se tím vším bavit. Tohle je to, co jsem měl na mysli. To není žádná povrchní votlemenost, to je... vytříbený smysl pro absurdno :)