mesiac
Piatok, 26.4.2024
Meniny má Jaroslava

Astrológia a horoskopy - 

Astrologie na přelomu 19. a 20. století

neznámy
neznámy | 5.8.2019 14:57
ve vláknu na téma solární revoluce jsme narazili na určování denního a nočního zrození staršími astrologickými publikacemi. Přesněji: denní zrození je od poledne do půlnoci, noční zrození od půlnoci do poledne. Tak píše např. Jeden ze zanícených popularizátorů esoteriky, hermetismu a okultismu Otakar Griese vydal první českou astrologickou odbornou publikaci v roce 1913. A jak to bylo jinde ve světě? Dovoluji si uvést zde příslušné pasáže z článku Astrologie Josefa Váchala obsaženou v knize Josef Váchal: Paměti pro Josefa Portmana, Praha, Trigon, 2014. Josef Váchal byl pozoruhodný umělec, grafik, typograf, malíř, řezbář a spisovatel, který se zabýval i okultními a mystickými praktikami pod vedení pověstného guru Karla Weinfurtera, svého času i teosof.

Dnešního čtenáře, obklopeného ze všech stran astrologickými produkty rozmanité provenience a úrovně, musíme seznámit se situací, v jaké se astrologie nacházela na přelomu 19. a 20. století. Můžeme odvážně tvrdit, že v té době astrologie tak jak ji známe na evropském kontinentě neexistovala. Astrologická tradice se udržela pouze ve Velké Britanii a v USA. Nedá se říci, že by tam živořila, jedna praktická astrologická ročenka dosáhla v polovině 19. století nákladu 600 000 výtisků a Raphaelovy efemeridy (pozice planet doprovázené tabulkami Placidových domů), vycházely nepřetržitě od roku 1825. Nový dech však nabrala astrologie na půdě Teosofické společnosti po roce 1889 díky Alanovi Leovi (1860-1917), kterého můžeme považovat kvůli jeho tezi „vaše povaha je váš osud“ za otce moderní astrologie.
Ve Francii Gérard Encausse – Papus (1865-1916), žák Elifase Léviho (1810-1875) a Stanislase de Guity (1861-1897) zasvěcenec a plodný autor popularizačních i odborných knih na rozmanitá esoterní témata, považuje astrologii za „zapomenutou věštebnou metodu“ a seznamuje čtenáře s jejími naprostými základy: znameními zvěrokruhu a planetami. Jules Bois (1868-1943) se ústy hrdiny jedné své knihy podivuje: „Jakže, astrolog v Paříži!“ První francouzská astrologická publikace od dob Morinových (+1659) byla v roce 1888 Les Mystéres de l´ horoscope věštce Ely Star, což byl pseudonymEugéne Jacoba (1847-1942), který poskytoval jako zvláštní službu sestavení horoskopu. Astrologii se nejspíš přiučil od Angličanů, byl totiž členem společnosti Golden Dawn. Jeho knihu doprovodili svými příspěvky astronom spiritista Camille Flamarion (1842-1925) a Joséphin Péladan (1858-1918). Jak uvidíme později, nebyla to astrologie v tom smyslu, jak ji známe dnes. Fomalhautova (pseudonym abbého Charlese Nicoullauda 1854-1925) Manuel d´astrologie spherique et judiciaire, kterou můžeme považovat za učebnici standardní astrologie, vyšla až v roce 1897 a další se objevily v prvním desetiletí 20. století.
Do Německa znovu přinesl astrologii herec Karl Brandler-Pracht (1864-1939), který se s ní seznámil za svého turné po severovýchodě USA na konci 90. let 19. století u amerických astrologů – teosofů německého původu. Jeho první odborná astrologická příručka vyšla v roce 1905 v teosofickém nakladatelství v Lipsku.
V Čechách byla astrologie na přelomu století v podstatě neznámá. První českou moderní učebnicí byl jen úvodní arch Astrologie – Mathematický systém moderní horoskopické astrologie Otakara Grieseho (1881-1932) z roku 1913. V roce 1921 vydává Griese Význam a užití kosmoskopu v okkultní praxi, vynikající pomůcku - planisféru nejspíš inspirovanou Archeometrem (1911) Amise de Saint-Yves d'Alveydry (1842-1919 ). Dějiny astrologie a stručný úvod do její doktríny obsahuje tištěná podoba přednášky PhDr. Arnošta Dittricha (1878-1959), astronoma a přítele Alberta Einsteina vydaná v roce 1911. jde o 30 stran drobného formátu přibližně A6. Další v češtině vydanou učebnicí je až v roce 1929 vydaná Astrologie a její upotřebení v životě nizozemské teosofky astroložky Else Parkerové z roku 1924. Teprve pak v roce 1931 přichází se svými dvěma svazky dlouholetý přítel Josefa Váchala Karel Weinfurter (1867-1942) a žeň odborné literatury rozmanité úrovně z druhé poloviny 30.let vrcholí v prvních měsících roku 1939 Praktickou astrologií Jana Kefera (1906-1941).
V roce 1912 vydal spiritista Karel Sezemský (1860-1936) v Nové Pace 112 stránkovou publikaci s honosným názvem „Astrologie – Podrobný a spolehlivý na základě přesných výpočtů sestavený návod k prozkoumání osudu a událostí života. Podle dne a roku narození udává běh života a karakter každého jednotlivce.“ Kniha bylo nejspíš dost populární, neboť se dočkala v roce 1919 druhého vydání. Je však přesným opakem toho, co název slibuje. Jde o výrazně zredukovaný systém tzv. kabalistické astrologie, postavený na planetárních vládcích roku, jednotlivých znamení a jejich třetin a nakonec i a průměrných pozicích Slunce během roku. Že je tento způsob práce poněkud nepřesný je důsledkem toho, že zvěrokruh – v podstatě kruhový úhloměr - má 360°, ale běžný rok tvoří 365 a přestupný rok 366 dnů, přičemž denní pohyb Slunce se odehrává během roku v rozmezí 0°57´v létě až 1°1´v zimě. Jelikož se Josef Váchal pohyboval nejen v teosofických, ale i spiritistických kruzích, je možné, že tento systém znal. Jelikož toto odvětví astrologie si vystačí s běžným kalendářem a nepoužívá efemeridy, ani tabulky domů, které bývaly běžným zájemcům o hvězdopravectví nedostupné, tzv. kabalistická nebo hermetická astrologie na rozdíl od astrologie „matematické“ byla značně populární.

Vraťme se ale k Váchalově poznámce u horoskopu pro Josefa Portmana: „Sestavil dle Ch. a Klíče E. s použitím tradice : . a zavržených dogm. Rosenkr. A Gnostiků západ. S ohledem na fakta hermet. astrol. J.Váchal 20.II.1915.“ Odvolávka na Elifase Léviho u horoskopů vlastních vysvětluje zkratku jména E. Tajemstvím zůstávalo písmeno Ch. Ze struktury horoskopů bylo zřejmé, že se nejedná o běžné horoskopy založené na astronomických podkladech. Naštěstí se v mé knihovně nachází reprint anglické knihy Kabalistic Astrology – Being the Hebraic Method of Divination by the Power of Sound, Number, and Planetary Influence britského astrologa a někdejšího teosofa Sephariala (vlastním jménem Walter Gorn-Old 1864-1929) původně z roku 1912, který v předmluvě děkuje svým předchůdcům a inspirátorům kabalistům a astrologům Elifasovi Lévi, P. Christianovi a Ely Starovi. Jméno P. Christian upoutalo moji pozornost, intuice mi napovídala, že by se mohlo jednat o osobu skrývající se pod iniciálou Ch. ve Váchalově poznámce, doprovázející jméno Elifase Léviho. Pátrání po internetových zdrojích a knihovnách, na nichž se podílela paní Zuzana Zadrobílková a zejména pan Václav Noha, jimž tímto děkuji, odhalily plnou identitu této osoby. Jedná se o Paula Christiana (vlastním jménem Jean-Baptiste Pitois 1811 – 1877), francouzského novináře, knihovníka ministerstva školství a historika, který se v roce 1850 stal žákem Elifase Léviho, zabýval se studiem tarotu a v roce 1870 vydal olbřímí dílo 690 stran Histoire de la magie, du monde Surnaturel et de la fatalité a travers les Temps et les Peuples, jehož šestá a sedmá kapitola obsahuje na dvoustech stranách kompletní doktrínu kabalistické astrologie i s příklady. Z tohoto díla Sefarial pilně opisoval a přebíral i celé příklady. To, že Sefarial uvádí mezi svými vzory jméno Ely Star mne vede k domněnce, že Starova kniha byla nejspíš tzv. kabalistickou astrologií přinejmenším silně poznamenána, pokud jí nebyla úplně.
Jaký je rozdíl mezi astrologií standardní a kabalistickou? Běžná astrologie pracuje s horoskopy, čili schématy oblohy v okamžiku a místě prvního nádechu příslušné osoby. Tyto grafické zákresy obsahují polohy známých planet a dalších prvků ve znameních zvěrokruhu a v prostoru v tomto určitém okamžiku a na místě zrození. K sestavení horoskopu musíme znát přesné souřadnice všech prvků, ty jsou uváděny v efemeridách – soupisu astrologických planet, tedy i Slunce a Měsíce pro určitá období, nejlépe v jednodenních krocích. Polohu místního poledníku a obzoru ve zvěrokruhu zjišťují hvězdopravci buď přímým výpočtem za pomoci vzorců sférické trigonometrie, nebo interpolací z příslušných tabulek. K takové práci musel být astrolog vybaven příslušnou literaturou i základními matematickými dovednostmi, například počítáním s logaritmy goniometrických funkcí. Tyto řemeslné dovednosti bývaly strážcem prahu astrologie. Kdo tehdy řemeslo nezvládal, nemohl se astrologem prostě stát.
Kabbalistická astrologie naopak pracuje většinou jen s datem narození a s jeho chronokratory, planetárními vládci času ať už se jednalo o rok, měsíc, či den, případně hodinu.

Doplňuji: průběh života pak mapuje za pomoci sekvence planet, připomínající Firdarie tradiční astrologie.
neznámy
neznámy | 6.8.2019 20:45
Děkuju - za všechny, které zajímá astrologie.

Chtěla jsem se Vás zeptat - ale zjistila jsem, že na toto téma už se diskutovalo - proč astrologie se "spojuje" s tarotem, mnozí astrologové ho vyučují (s výkladem jednoho z nich mám prachšpatnou zkušenost), proč ho astrologové "uznávají", myslím na rozdíl od ostatních kartářských technik - ale pročtu si diskuse, snad to najdu.
U nás doma panoval I ting, ale mamka byla na jeho používání velice skoupá, byl pouze na zásadní otázky. Triviality by to dehonestovaly...
neznámy
neznámy | 6.8.2019 20:53
Teda, napsala jsem spis, a ten robot ho zlikvidoval.

Děkuju Vám, za všechny, které astrologie zajímá.

Chtěla jsem se Vás zeptat na souvislost mezi astrologií a tarotem - ale zjistila jsem, že už tu hodně diskusí bylo, tak je pročtu, abych zbytečně nevysilovala. Není mi totiž jasné, proč astrologové používají, dokonce vyučují zrovna tarot, a jiné kartářské techniky ne. Sama mám s výkladem tarotu u známého astrologa špatnou zkušenost, použil to jako horární astrologii a vše bylo přesně naopak...

(U nás doma vládl I ting - a matka - která byla na výklady skoupá, pokud dotaz nesměřoval k základům, a shledala věc triviální, s despektem nás vyrazila). Teď si v něm listuju, mám času málo, ale už jenom knížka je to krásná.
neznámy
neznámy | 6.8.2019 21:41
to že je někdo dobrý astrolog ještě neznamená, že je dobrý tarotář a naopak
neznámy
neznámy | 6.8.2019 21:44
Vztah mezi tarotem a astrologií zevrubně popsal Petr Kohout - Lasenic ve své knize Tarot klíč k iniciaci
https://www.trigon-knihy.cz/tarot-klic-k-iniciaci2

podobně i Ladislav Moučka v knihách Sefer jecira a tarot, případně Nachaš

https://www.trigon-knihy.cz/sefer-jecira-a-tarot-1992-dotisk

https://www.trigon-knihy.cz/nachas-had-mojzisovy-knihy-genesis
neznámy
neznámy | 6.8.2019 22:10
Zase díky.
Zajdu do Trigonu...

Poèítam horoskop... Počítam horoskop...