Astrológia a horoskopy -
Astrologie na přelomu 19. a 20. století
Dnešního čtenáře, obklopeného ze všech stran astrologickými produkty rozmanité provenience a úrovně, musíme seznámit se situací, v jaké se astrologie nacházela na přelomu 19. a 20. století. Můžeme odvážně tvrdit, že v té době astrologie tak jak ji známe na evropském kontinentě neexistovala. Astrologická tradice se udržela pouze ve Velké Britanii a v USA. Nedá se říci, že by tam živořila, jedna praktická astrologická ročenka dosáhla v polovině 19. století nákladu 600 000 výtisků a Raphaelovy efemeridy (pozice planet doprovázené tabulkami Placidových domů), vycházely nepřetržitě od roku 1825. Nový dech však nabrala astrologie na půdě Teosofické společnosti po roce 1889 díky Alanovi Leovi (1860-1917), kterého můžeme považovat kvůli jeho tezi „vaše povaha je váš osud“ za otce moderní astrologie.
Ve Francii Gérard Encausse – Papus (1865-1916), žák Elifase Léviho (1810-1875) a Stanislase de Guity (1861-1897) zasvěcenec a plodný autor popularizačních i odborných knih na rozmanitá esoterní témata, považuje astrologii za „zapomenutou věštebnou metodu“ a seznamuje čtenáře s jejími naprostými základy: znameními zvěrokruhu a planetami. Jules Bois (1868-1943) se ústy hrdiny jedné své knihy podivuje: „Jakže, astrolog v Paříži!“ První francouzská astrologická publikace od dob Morinových (+1659) byla v roce 1888 Les Mystéres de l´ horoscope věštce Ely Star, což byl pseudonymEugéne Jacoba (1847-1942), který poskytoval jako zvláštní službu sestavení horoskopu. Astrologii se nejspíš přiučil od Angličanů, byl totiž členem společnosti Golden Dawn. Jeho knihu doprovodili svými příspěvky astronom spiritista Camille Flamarion (1842-1925) a Joséphin Péladan (1858-1918). Jak uvidíme později, nebyla to astrologie v tom smyslu, jak ji známe dnes. Fomalhautova (pseudonym abbého Charlese Nicoullauda 1854-1925) Manuel d´astrologie spherique et judiciaire, kterou můžeme považovat za učebnici standardní astrologie, vyšla až v roce 1897 a další se objevily v prvním desetiletí 20. století.
Do Německa znovu přinesl astrologii herec Karl Brandler-Pracht (1864-1939), který se s ní seznámil za svého turné po severovýchodě USA na konci 90. let 19. století u amerických astrologů – teosofů německého původu. Jeho první odborná astrologická příručka vyšla v roce 1905 v teosofickém nakladatelství v Lipsku.
V Čechách byla astrologie na přelomu století v podstatě neznámá. První českou moderní učebnicí byl jen úvodní arch Astrologie – Mathematický systém moderní horoskopické astrologie Otakara Grieseho (1881-1932) z roku 1913. V roce 1921 vydává Griese Význam a užití kosmoskopu v okkultní praxi, vynikající pomůcku - planisféru nejspíš inspirovanou Archeometrem (1911) Amise de Saint-Yves d'Alveydry (1842-1919 ). Dějiny astrologie a stručný úvod do její doktríny obsahuje tištěná podoba přednášky PhDr. Arnošta Dittricha (1878-1959), astronoma a přítele Alberta Einsteina vydaná v roce 1911. jde o 30 stran drobného formátu přibližně A6. Další v češtině vydanou učebnicí je až v roce 1929 vydaná Astrologie a její upotřebení v životě nizozemské teosofky astroložky Else Parkerové z roku 1924. Teprve pak v roce 1931 přichází se svými dvěma svazky dlouholetý přítel Josefa Váchala Karel Weinfurter (1867-1942) a žeň odborné literatury rozmanité úrovně z druhé poloviny 30.let vrcholí v prvních měsících roku 1939 Praktickou astrologií Jana Kefera (1906-1941).
V roce 1912 vydal spiritista Karel Sezemský (1860-1936) v Nové Pace 112 stránkovou publikaci s honosným názvem „Astrologie – Podrobný a spolehlivý na základě přesných výpočtů sestavený návod k prozkoumání osudu a událostí života. Podle dne a roku narození udává běh života a karakter každého jednotlivce.“ Kniha bylo nejspíš dost populární, neboť se dočkala v roce 1919 druhého vydání. Je však přesným opakem toho, co název slibuje. Jde o výrazně zredukovaný systém tzv. kabalistické astrologie, postavený na planetárních vládcích roku, jednotlivých znamení a jejich třetin a nakonec i a průměrných pozicích Slunce během roku. Že je tento způsob práce poněkud nepřesný je důsledkem toho, že zvěrokruh – v podstatě kruhový úhloměr - má 360°, ale běžný rok tvoří 365 a přestupný rok 366 dnů, přičemž denní pohyb Slunce se odehrává během roku v rozmezí 0°57´v létě až 1°1´v zimě. Jelikož se Josef Váchal pohyboval nejen v teosofických, ale i spiritistických kruzích, je možné, že tento systém znal. Jelikož toto odvětví astrologie si vystačí s běžným kalendářem a nepoužívá efemeridy, ani tabulky domů, které bývaly běžným zájemcům o hvězdopravectví nedostupné, tzv. kabalistická nebo hermetická astrologie na rozdíl od astrologie „matematické“ byla značně populární.
Vraťme se ale k Váchalově poznámce u horoskopu pro Josefa Portmana: „Sestavil dle Ch. a Klíče E. s použitím tradice : . a zavržených dogm. Rosenkr. A Gnostiků západ. S ohledem na fakta hermet. astrol. J.Váchal 20.II.1915.“ Odvolávka na Elifase Léviho u horoskopů vlastních vysvětluje zkratku jména E. Tajemstvím zůstávalo písmeno Ch. Ze struktury horoskopů bylo zřejmé, že se nejedná o běžné horoskopy založené na astronomických podkladech. Naštěstí se v mé knihovně nachází reprint anglické knihy Kabalistic Astrology – Being the Hebraic Method of Divination by the Power of Sound, Number, and Planetary Influence britského astrologa a někdejšího teosofa Sephariala (vlastním jménem Walter Gorn-Old 1864-1929) původně z roku 1912, který v předmluvě děkuje svým předchůdcům a inspirátorům kabalistům a astrologům Elifasovi Lévi, P. Christianovi a Ely Starovi. Jméno P. Christian upoutalo moji pozornost, intuice mi napovídala, že by se mohlo jednat o osobu skrývající se pod iniciálou Ch. ve Váchalově poznámce, doprovázející jméno Elifase Léviho. Pátrání po internetových zdrojích a knihovnách, na nichž se podílela paní Zuzana Zadrobílková a zejména pan Václav Noha, jimž tímto děkuji, odhalily plnou identitu této osoby. Jedná se o Paula Christiana (vlastním jménem Jean-Baptiste Pitois 1811 – 1877), francouzského novináře, knihovníka ministerstva školství a historika, který se v roce 1850 stal žákem Elifase Léviho, zabýval se studiem tarotu a v roce 1870 vydal olbřímí dílo 690 stran Histoire de la magie, du monde Surnaturel et de la fatalité a travers les Temps et les Peuples, jehož šestá a sedmá kapitola obsahuje na dvoustech stranách kompletní doktrínu kabalistické astrologie i s příklady. Z tohoto díla Sefarial pilně opisoval a přebíral i celé příklady. To, že Sefarial uvádí mezi svými vzory jméno Ely Star mne vede k domněnce, že Starova kniha byla nejspíš tzv. kabalistickou astrologií přinejmenším silně poznamenána, pokud jí nebyla úplně.
Jaký je rozdíl mezi astrologií standardní a kabalistickou? Běžná astrologie pracuje s horoskopy, čili schématy oblohy v okamžiku a místě prvního nádechu příslušné osoby. Tyto grafické zákresy obsahují polohy známých planet a dalších prvků ve znameních zvěrokruhu a v prostoru v tomto určitém okamžiku a na místě zrození. K sestavení horoskopu musíme znát přesné souřadnice všech prvků, ty jsou uváděny v efemeridách – soupisu astrologických planet, tedy i Slunce a Měsíce pro určitá období, nejlépe v jednodenních krocích. Polohu místního poledníku a obzoru ve zvěrokruhu zjišťují hvězdopravci buď přímým výpočtem za pomoci vzorců sférické trigonometrie, nebo interpolací z příslušných tabulek. K takové práci musel být astrolog vybaven příslušnou literaturou i základními matematickými dovednostmi, například počítáním s logaritmy goniometrických funkcí. Tyto řemeslné dovednosti bývaly strážcem prahu astrologie. Kdo tehdy řemeslo nezvládal, nemohl se astrologem prostě stát.
Kabbalistická astrologie naopak pracuje většinou jen s datem narození a s jeho chronokratory, planetárními vládci času ať už se jednalo o rok, měsíc, či den, případně hodinu.
Doplňuji: průběh života pak mapuje za pomoci sekvence planet, připomínající Firdarie tradiční astrologie.
Chtěla jsem se Vás zeptat - ale zjistila jsem, že na toto téma už se diskutovalo - proč astrologie se "spojuje" s tarotem, mnozí astrologové ho vyučují (s výkladem jednoho z nich mám prachšpatnou zkušenost), proč ho astrologové "uznávají", myslím na rozdíl od ostatních kartářských technik - ale pročtu si diskuse, snad to najdu.
U nás doma panoval I ting, ale mamka byla na jeho používání velice skoupá, byl pouze na zásadní otázky. Triviality by to dehonestovaly...
Děkuju Vám, za všechny, které astrologie zajímá.
Chtěla jsem se Vás zeptat na souvislost mezi astrologií a tarotem - ale zjistila jsem, že už tu hodně diskusí bylo, tak je pročtu, abych zbytečně nevysilovala. Není mi totiž jasné, proč astrologové používají, dokonce vyučují zrovna tarot, a jiné kartářské techniky ne. Sama mám s výkladem tarotu u známého astrologa špatnou zkušenost, použil to jako horární astrologii a vše bylo přesně naopak...
(U nás doma vládl I ting - a matka - která byla na výklady skoupá, pokud dotaz nesměřoval k základům, a shledala věc triviální, s despektem nás vyrazila). Teď si v něm listuju, mám času málo, ale už jenom knížka je to krásná.
https://www.trigon-knihy.cz/tarot-klic-k-iniciaci2
podobně i Ladislav Moučka v knihách Sefer jecira a tarot, případně Nachaš
https://www.trigon-knihy.cz/sefer-jecira-a-tarot-1992-dotisk
https://www.trigon-knihy.cz/nachas-had-mojzisovy-knihy-genesis