Vlastná tvorba -
Co takhle napsat knihu? Pribeh?
Tak Santa… že by do případu bylo zapleteno nějaké dítě? Nebo se misis Evelina potřebuje ujistit, že dostala veškeré informace, na které při pátrání narazil? Santa jako detektor lži? Možností je mnoho. Možná ho požádala o doprovod jen proto, že je tady doma.
Ať už je to jakkoliv, musí si dávat na tu komicky vypadající figurku velký pozor! Ostatně jeho nedůvěru potvrzuje i Santova reakce na ty tuleně, kteří mu denně dodávali čerstvé ryby.
Zapadajuce slnko za nim vytvaralo oranzovy komiks a on ho so zadrzujucim dychom pozoroval v zrkadle.
John si odlicil tvar. Odlozil umele riasy. A este raz si prepudroval nos vonajucou pudrenkou od Avonu.
Zlozil si z krku gulockovy diadem a pomalymi krokmi pristupil k detskemu kufriku z osemdesiatych rokov.
Ako prikrýval dvestopäťdesiatôsmeho hnusne vypaseného červa anorektika, zrazu mu to docvaklo!
Jeho praprapraprapradedko mal milenecký pomer s tulenicou Esmeraldou!
Tulenica Esmeralda:

Obaja celí šťastní vítali oživnutého Santu so slzami v očiach.
V zasnežej krajine, ktorú pretínal golfský prúd, v zrube patriacom bývalému agetovi KGB, s krycím menom agent 007, si všetci s úľavou vydýchli.
V kozube ticho horel oheň zo sušených medvedích hovienok.
Dojaté tulene stáli pri dverách a spievali vianočnú koledu.
Červíky sladko spinkali v čistých perinkách a na oblohe nádherne plápolala polárna žiara.
Všetko by bolo bývalo dobré, keby sa nestalo, že...
John na potutelne usmial na vypasene cervy a zo zahrenia vylovil osuchanu butylku s papierom vo vnutri.
Hneď ako na semafore zasvieti zelená, valia sa cez zebry ako jeden mohutný prúd rieky.
Pomyslela si: :Je nutné byť veľmi opatrný pri zbieraní medvedích hovienok na kúrenie.
Každú chvíľu človeka môže zraziť auto..."
"Jakmile jsem se probudil,osahal jsem se" Jelikož jsem bydlel na opuštěném místě,ošahal jsem se dúsledně.Probudil jsem se v okamžiku,kdy do mého opuštěného srubu ve snu najížděla tramvaj plná tuleňů,červů a jablek.
Na pobřeží stálo opuštěné letadlo přilétnuvší Misis Eveliny Boyleove během mého bezvědomí.Na vrtuly plápolala černá krajková podprsenka velikosti čísla 8....
"Neměl bych tolik pít" ,potom blábolím nesmysly.Za oknem ležela naboptnalá tykev vydlabaná na Helovína. Tykev ztratil Eskymácký školák ze své tašky když si vyndaval zmražené mládě tučňáka,které mu maminka dala ke svačině.
Tykev se zdálky jevila jako trosky ztroskotané vzducholodě.
„Komu zbude ‚Ach‘ a komu ‚Běda‘? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak? Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj. Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije. Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči. Bude ti, jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou hlavou. ‚Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase.‘“
"Tak už zmlkni, Santo, ulož tu Bibli zase do šuplíku, máme jiné starosti!" zašeptal John zkomírajícím hlasem.
"Copak, že bys konečně přestal s tajnůstkařením a seznámil nás s výsledky svého dosavadního pátrání?" zabručel rozmrzele Santa a hlasitě zabouchl šuplík na plechovém nočním stolku u Johnovy postel.
"Auuuuuuuuuu! Bože mě netrestej!" zaúpěl John. Bolest hlavy dosahovala galaktických rozměrů.

