The cube - kostka. Psychomasaker naší reality.

Dá sa už nehľadať z apatie a dá sa už nehľadať z poznania.

Hej, dá sa nehľadať z poznania. Ale tam už nie je odmietanie. Ani odmietanie bytia v akejkoľvek forme.
To že zmysel niečoho ešte nie je poznatelný neznamená, že nie je. Dokonca z tých medzier, do ktorých nevidíme, vznikajú paradoxy. Zdanlivo protirečiace si skutočnosti.

No veď iste, všetko má zmysel, aj nezmysel zdanlivý :)

Prečo pasca do ktorej sme sa chytili?
Tu ide o rozdiel medzi tým, či je pre niekoho dôležité bytie, alebo dôležité hľadanie zmyslu bytia.
Môže byť buď jedno, alebo druhé, alebo aj oba naraz. A keď oba naraz, dokonca aj paradoxne protirečivé a predsa dokonalé.

Tak jsem to pochopil že vnímáš dokonalost v bytí a hledání bytí současně.
Asi mluvíme každý o něčem trochu jiném.
Mám na mysli že lidský pohled na dokonalost bude vždy jen hledáním nějakého toho osobního boha anebo paricální osobní zkušenosti.
Řešení vnímám..ano - v jednostranném popření reality kterou známe.
Netřeba myslím si nic hledat.

Ale i hledání smyslu bytí vede k cíli když už jsou všechny možnosti vyčerpány a veverička padne a zůstane nerobit nic tak to může být ten okamžik prozření. To je ta delší cesta.
Já mluvím o té první jednostrannosti. Říká se že je dlouhá a krátká cesta. Tak uvědomění si klece, utrpení je začátek. Existuje utrpení, tak začíná budhova stezka. Né nadarmo začíná utrpením. A těch 6 lidí v kostce pak volili každý svoji cestu dle toho co v nich doopravdy bylo.
Dobře dopadl asi jen blázen ten si o ničem nemyslel nic. Ani nehledal, ale viděl věci jinak než všichni ostatní. Možná doopravdy nikdy nežil v kleci.
Hledání je zavádějící činnost. Čím dříve na to hledající přijde, tím dříve najde. Je li dáno. A dáváno je přijmutím danosti. V tomto světě nemůžeme doopravdy vůbec nic udělat. Sami sobě jsme bohem i ďáblem. Nic nového není možné stvořit naše mysl je plastelína a my z ní modelujeme jen různé tvary a dáváme jim významy. Podstatné je uchopit ten tvořivý princip v nás. Toho tvůrce kterého křesťanství postavilo mimo nás. Partnerství je taky hra na sebe sama a plnost přijmeme paradoxně vyprázněním vědomí ode všeho poznání chápání a vědění. Nic nezanikne, jenom temnota a zmatek se rozptýlí. Tak to myslím.

Jaký mají věci smysl?
Kromě včel? u nich smysl znám.:)

Myslím že máme volbu v tom věci si zkomplikovat.
Volíme náboženství abychom se vzdálili bohu.
Volíme ženu(muže) abychom popřeli své vlastní mužství(ženství).
Hledáme východisko abychom se mu vzdalovali (kostka).
Není potřeba robit vůbec nic.
Nakonec ti co nic nerobí se mají i dobře. Ne? :)
https://www.youtube.com/watch?v=FFc7bPux3W0

Áno, súhlasím, hľadanie zmyslu je nezmysel, lebo je to len myseľ... čo hľadá.
Ide o prijatie všetkého, takého aké je. Len myseľ dáva definitívne odpovede a limity.

To nie je voľba, to sú len nevedomé konania.

Márnosť nad márnosť :)
Na druhú stranu má zmysel úplne všetko, čo sa deje, pre čo iné by sa to inak dialo, mi odpovedz.

No právě. To je ta otázka. Proč jinak by se to dělo? :)
Co když je ta otázka už položena s mylným předpokladem?
Tu otázku klade jen naše mysl. Ta je naprogramovaná klást logické otázky.
Ale tady nemusí existovat takováto odpověď.
Takže tvrzení že smysl má úplně všechno není založeno na žádném myšlenkově obhájitelném základě. Jasněže nemusíme umět vše obhájit. Ale právě proto bychom neměli používat tvrzení která nemáme podepřena.

Nevědomé zas úplně taky nejsou protože obsahují určitou část lidského sebeuvědomění. Není to jako květina že se otvírá a zavírá jen na podnět toku fotonů.
Máme velkou část bdělého vědomí které můžeme používat k tomu abychom ne-konali. :)
Nekonat je asi zřejmě učením vysoce duchovním pokud ovšem umíme správně rozlišit co se tím přesně myslí. To je jako s tao a bohem a vším vlastně. Takže úplně nevédomé to taky není. Částečně ano, podle míry kvality tamas. Ale každý má v sobě část satvy, pokud se nejedná o démona. Anebo karmou zatíženou bytost.

Té poslední větě nerozumím ale s tím předtím souhlasím myslím že si v tom rozumíme.

Ale no neke! :)

Tak dobře včely jsou na med.
Ale med je zase v konečném řetězci ..

Bizarnosť nad bizarnosť. -ROLL-

-NOSMILE-

Tá posledná veta v praxi znamená asi toľko, že myseľ oznámi. Je to takto. Bodka.
Nikam to nepokračuje. Hranica, limit...
Akurát som ten film dopozerala, bol zaujímavý ako sociálny experiment s presahom do filozofie, ale nenadchol ma tak ako teba zas. :)
Ten chlapec inak nebol mentálne postihnutý, bol to možno autista savant. Ale keď sa to tak vezme, hm. Raz som počula také prirovnanie, že je to ako Las Vegas v púšti.
Niečo výnimočné, nejaká mimoriadna schopnosť a okolo prázdno, celý mozog je sústredený do jednej oblasti, kde dosahuje mimoriadne výsledky. Neviem či je to mentálne postihnutie, keď myseľ pracuje veľmi chabo, alebo vôbec. V tomto prípade myseľ funguje, ale len sústredene do jedného bodu.

no já se v diagnózách nevyznám. jednoznačně měl nějaký mentální problém.
To jsem pochopil že hranice a limit. ale nerozumím tomu. jak by to mohlo vypadat.
já si nemyslím že takové něco existuje.
kdyby byla hranice, limit v tom stavu. pak by to znamenalo omezení. ale mělo by se jednat o stav bez omezení limitů a hranic právě. mysl by neměla produkovat omezení pokud je svobodná. ledvatak taková že jsou fyzikální zákony. ale stále nevím jak to myslíš s tím limitem.

Dajme tomu, že myseľ je mimo človeka, myšlienky nevymýšľame, iba zachytávame z tejto univerzálnej mysle. A potom ich deformujeme podľa limitov vlastného obmedzenia. Nie sme schopní prijať celok, lebo sami nie sme sme celí.
A potom taký človek povie, vyhlási, že niečo je tak a tak.. bodka. Pretože to čo cez seba dokáže zachytiť a spracovať /zdeformovať, pokladá za definitívne poznanie.