Duchovní člověk- atributy

:) nechapem preco sa kazdy cuduje, co som tu napisal...ved tieto dva atributy su spominane snad vo vsetkych duchovnych systemoch alebo vsetkych tych mystikoch, joginoch, alchymistoch, magoch, sufistoch, budhistoch...a podobne:) nie je to ziadna novinka-PUH-
a predstav si, budes prekvapena, ale ked tak pozeram do zrkadla, ani jeden atribut zatial nesplnam:)

no Budhova manželka a syn asi tiež neboli nadšení, keď sa ich manžel a otec v noci(!!!) vytratil a už nikdy sa nevrátil ;)

o Ježišovi podobná historka nekoľuje, ale oni sa cirkevníci zase velice snažili, aby sa žiadna podobná nezachovala :D

Tak trochu obojí. To je dlouhá story...
V době před sedmi osmi lety mi pojmy jako duchovno byly k smíchu, jediné, co jsem znal, byly noty a láhev. Cosi však přestalo fungovat a já se ve svém povolání začal bát, začal jsem trpět strašnou trémou. Ve snaze jí nějak překonat jsem si vytvořil pár duševních cviků, které mi vydatně v mém problému pomohly. Tyto cviky jsem vyvíjel čistě na základě pozorování těla i psychiky a vzájemných souvislostí jejich působení za různých životních okolností. Nic víc. Načteno jsem neměl absolutně nic. Zároveň jsem v té době zjistil, že po pravidelném opakování svých cvičeníček i mimo rámec profesionální povinnosti se nějakým způsobem "probouzím" a po pár týdnech zjistil, že koukám na život najednou úplně jinak. Pomohlo mi to nejen v mé profesi, ale i v životě. Tam, kde dříve panovala tíseň a beznaděj, byl najednou prostor plný otevřených dveří a možností. V některých případech jsem se u pouhého vědomí možností nezastavil a mnohé věci jsem v tom krásném čase realizoval. Začal jsem studovat duchovní a esoterickou literaturu, přečetl haldy kravin, ale taky se mi dostaly do rukou zásadní kusy: díla Eduarda Tomáše, Květoslava Minaříka, knihy Ericha Fromma, znovu jsem oprášil antickou knihovnu a objevil Marka Aurelia, Seneku, Epiktéta... No, co ti budu povídat, byl jsem nadšen :) S jistou pýchou jsem pozoroval, jak se slova různých mistrů kryjí s mými osobními poznatky no a začal jsem se projevovat přesně jako ten druh "duchovního člověka", který jsem popsal na závěr svého prvního příspěvku. Nemusím ani dodávat, že v té době to moje zázračné duchovno samozřejmě úplně přestalo fungovat:D. Ale alespoň jsem se stal znalcem duchovní teorie a začal o tom psát na nejrůznější weby.:D

Ještě jedna poznámka: kategorie vymezující "méně duchovní" od "více duchovního" tu nevznikly jako mrtvý koncept, ale také nejsou ničím jiným, než nástrojem orientace. Takové kategorizování podle mě může nasrat jenom lidi, kteří tyhle věci ve skutečnosti berou příliš vážně a osobně je uráží, že pořád ještě nejsou osvícení. :) Podobně jako Rudi - vůbec mi nevadí podívat se do zrcadla a připustit si, že mám na sobě ještě hodně práce, ba dokonce že jsem vocas, trpím komplexy, moc piju a hulím.:D
Jenom to vědomí, že člověk už je na Cestě a že když z ní sejde, kdykoli (doopravdy KDYKOLI) se na ní může zpět vrátit - tak to je k nezaplacení.

A ještě jedna věc: spiritualita, nebo to hrozné slovo - duchovno, neznamená únik ze světa materiálního, ze světa vztahů, povinností a závazků, pravá duchovnost vede přímo do SRDCE těchto věcí a je pozvánkou k účasti na nich.

já bych byla opatrná na to KDYKOLIV... : )

chápu být na cestě jako být v souladu sám se sebou...pokud se někdo dlouhodobě vzdaluje sobě-žije vnitřně neupřímný život atd, je to mnohem těžší se k sobě zpátky dostat...
takže dle mého ta odchylka má své meze : )
i když ta šance je tu vždycky x)))

co to, stará garda se vrací k rozjímání?;)

no právě: Vocas a komplexy jsou zdá se mi přímo vstupní branou ke skutečný spiritualitě.

Vzít pod křídlo svýho Joudu a umět s ním žít jakoby rozšiřovalo. Potom Síla může proudit.
Kde není roští, řeka krásně teče

Ano, děkuji za revizi :) Ale tak víš co, jakmile tyhle dveře otevřeš, je to svazek na celej život a věř mi, ono to člověku neumožní nějakým zásadním způsobem dlouhodobě překračovat meze tohoto "zadání", ledaže by byl úplný debil.

Zdar Johne!
Ja ja, "krizí k růstu" - tenhle princip chápeš evidentě velmi podobně jako já (nemáš náhodou taky Jupitera v osmým domě, nebo tak něco?:D)
-BYE-

já na ty náhody moc nedám, mám na konci osmičky Jupitera se Saturnem. Ale poslední dobou jsem bejk ve lvu, takže těžko říct..

Našel jsem hezkou větu

Neste svůj kříž. Na této cestě se to nejhorší ve vašem životě-váš kříž- změní v to nejlepší, co se Vám kdy mohlo stát, neboť jste nuceni vzdát se a stát se ničím, stát se Bohem.

NAkonec se vzdáte, ale.. můžete trpět velmi dlouho-YUMMIE-


Vono člověk zjistí, že bez toho Joudy, Mrzáka a dalších z týhle divný partičky se u toho táboráku (vnitřní oheň) blbě hraje..nějako to nemá ty správný gule..-MUSIC-

neposudzovanie a bezpodmienečná láska-LOL-
alebo je to jedno a to isté ?-YES-

Podľa toho, či a ako si vieme počas nášho pobytu na Zemi pomôcť dosiahnuť zmeny v živote, ktoré nás privedú k sebe samým, sa vraj odlišujú mladé a staré duše. Ako čítam tvoj príspevok, myslím, že ty patríš skôr k tým starým dušiam.:)

Veruze dobre si to napisal. Pre duchovneho cloveka je napr. krestanske desatoro normalny zivotny styl. Nemusi sa nejak zvlast snazit o jeho dodrziavanie, je to pre neho prirodzene. Hlavne ak zije v laske (vsak miluj svojho blizneho ako seba sameho) tak zije duchovnym zivotom. A lasku clovek moze najst len v pritomnom okamihu, teda v "tu a teraz" a este by som doplnila, ze sam v sebe. Nie von vo svete, ale sam v sebe. O nic viac sa podla mna snazit taky duchovny clovek nemusi, lebo vsetkeho sa mu dostava. A je tym padom slobodny....

no vobec nejsom prekvapena jasne ze nesplnas iba by si chcel, alebo niekedy ked uletis tak ani ne si jak plastelina nekonecne dobry milujuci svoju rodinu empaticky k niektorym ludom a javis sa sympaticky, ale mas aj svoje druhe ja ladove ostrie to je najlepsie prirovnanie a kus diabla k tomu. parvaroma.-COFFEE-

wau dobreeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee.-FLOWER--FLOWER--FLOWER-

Jsem presvedceny ze ja jsem duchovni.Jinak bych byl asi treba pokemon,robertek ,jizdni kolo.Stalo se to tim ze jsem se narodil s duchem.

ad 1.odstavec: mě spíš zaujalo konstatování, že podle vidění můžeš o člověku říci, že je duchovní...(jako jestli má na sobě nějaké speciální poznávací znamení, třeba bindi na čele, světelný meč nebo pihu nad pravým obočím)

ad 2.odstavec: hmmmm...ten je velice výživný... na prvním místě duchovno...takže andělé, čakry, biblické texty apod. a pak třeba až rodina, práce, ....?
blíže ke svému ideálu... a jsme u toho... tohle mi přijde jako jeden z největších omylů, který si lidé myslí, a nedejbože, se jej dopouštějí...
jen taková podotázka: kde ten ideál, tu představu v sobě berou?

copak prováděl minařík své rodině? to mě zaujalo

tady vyvstává zajímavá otázka: Do jaké míry souvisí ona duchovnost s prostým životem, do kterého většinou tedy zařazujeme i rodinu...

Odpověď každého bude jistě do velké míry dána právě jeho představou duchovnosti, respektive osoby duchovní. Proto jsem položila na začátku tuto otázku.... někdo by mohl duchovního člověka spatřovat v archetypu osamělého poutníka v horách, někdo v tibetském kláštěře, někdo jako kněžího, někdo medicinmana/medicinwoman, někdo jako ženu provádějící reiki, někdo jako Osha, někdo jako Vlastu Plamínka...

on ten obraz tam někde zašitej bude... si myslím....aspoň u některých

a ještě další věc, kterou jsem zapomněla připsat k této myšlence:

právě ty největší duchovní vzory, mluví o bezpodmínečné lásce, životu v přítomnosti, atd,... ok, fajn, měli to třeba zmáknuté, nějaký čas pobývali s rodinou, vyzkoušeli si to a dejme tomu, že zasvětili život něčemu vyššímu, do toho se teď nechci pouštět... avšak lidé, kteří jsou tak trochu posedlí duchovnem, zvláště esoterickým pojetím, které se jim silně prolíná s křesťanskými podvědomými prvky, mají tendence se upínat rovnou k těmto vznosným pojmům, snaží se jim porozumět, uchopit je, nebo žijí v domnění, že jim porozuměli a snaží se to NAUČIT OSTATNÍ...

přřijde mi to zvrhlé...
(pozor, nevylučuji, že to není možné, ale osobně se kloním k názoru, že takový člověk, pokud o životě opravdu něco ví, tak se nikoho nebude snažit učit o nějakých bezpodmínečných láskách a vznosných pojmech... bude ho učit poznat sám sebe skrze velice prosté "techniky")

a ještě zvrhlejší mi přijde to, co je čím dál častěji k vidění- byznys s duchovnem

nebo taky to, že lidé ve snaze přiblížit se bohu, transcendentu, transformaci a jiným "cílům opravdové duchovní existence", se odklánějí od reálných prostředků k dosažení svého štěstí, a snaží se to dělat jako ti druzí (i když se tvrdě ohánějí individualismem)... odklánějí se od sebe samých, extrémněji od svých bližních... osvícení za to přeci stojí no ne?

no klobuk dole vynikajuca uvaha veru toto mi pripomina jednu vetu z knizky ,,Boh nehra v kocky... ,,to čo hlada je to čo hladá,,:)

a konkrétně ta tvoje teorie o tom ryzím lidství? to je inspirace odněkud nebo jeden z plodů tvého duchovního večerního "rozjímání" :)

já osobně sice pojem duchovní nemusím (asociuje mi zase náboženské koncepty, vztahování se k něčemu vyššímu nad námi apod.), ale chápu, že je zažitý v běžné mluvě obzvláště na mých oblíbených webech :), k nějaké orientaci,....ale myslím, že je důležité si uvědomit, jak ho chápu- zvláště pro lidi, kteří s ním operují často...

pěkný poslední odstavec, ještě, že jsi našetl tolik té literatury :);)-COOL-